Do Česka konečně dorazily trochu mrazy (čili předpokládám, že hned jak tenhle blog dopíšu, venku se oteplí, přiletí tažní ptáci a na stromech budou dozrávat třešně) a já můžu pozorovat některé své sousedy, pro které je minimální přežitelná teplota 25 stupňů.

Ti teď prostě zažívají očistec. Nejdřív jsem narazil na sousedku, která vyrazila s dítětem do školky – tedy že jde o dítě jsem si jen domýšlel, protože bylo narvané v tolika vrstvách oblečení, že zcela ztratilo tvar, jeho maminka si pak v ruce nesla pánvičku se žhavými uhlíky, aby tu dvouminutovou cestu přežila. Další ze sousedů přestali vycházet úplně a komunikují jen na sociálních sítích, kde vykřikují, že tohle je absolutně k nepřežití a kdeže máme ty klimatické změny. Ovšem mě nejvíce imponují ti ze sousedů, kteří to vzali do vlastních rukou a už třetí den usilovně řezají a štípají dříví v očekávání mnohasetleté doby ledové. A kdo jsem já, abych vzdoroval davu? Takže jsem vytáhl sekyrku (na fotce), za kterou jsem schytal od všech lépe osekyrkovaných sousedů výsměch, a pustil se do přípravy dřeva na pár let dopředu. Popravdě mě to docela chytlo a už jsem se naučil jednou rukou štípat a druhou odpovídat na maily. Politováníhodných nehod, kdy jsem sekyrkou místo do špalku omylem sekl do počítače, se mi zatím stalo pouze přiměřeně. Nicméně večerní posezení u krbu se skleničkou whisky to bohatě vynahrazuje.

Člověk si pak může připadat jako Devon Whitehall, hlavní hrdina knihy Zhýralec (4. dílu série Boston Belles) od L. J. Shen. Dokonce jsme si v lecčem podobní – měří metr devadesát (to skoro mám), má prvotřídní DNA (no, záleží na úhlu pohledu), je dokonale finančně zabezpečený (já minimálně na příští týden také) a je držitelem britského šlechtického titulu (no dobře, tady nade mnou vyhrál). A tak není divu, že když se Emmabelle Penroseová, která až do teď proplouvala životem tak, že nikdy nepotřebovala žádného muže a s žádným nechtěla mít delší vztah, najednou rozhodla, že musí mít dítě, obrátila se s prosbou o pomoc právě na něho. (Jak asi tušíte, jeho pomoc měla být především ve formě spousty skvělých společně strávených nocí, které povedou k jejímu těhotenství.) Byla si totiž jistá, že stejně jako ona rozhodně nechce vztah, nebo dokonce manželství, kterého se oba děsili. (Devon proto, že viděl manželství svých rodičů, kteří ho navíc zasnoubili už před jeho narozením a nutili ho do svatby s další šlechtickou dcerkou, aby posílili své majetky. Belle naopak kvůli tomu, co se jí stalo, když byla teenager, a na co se snaží zoufale zapomenout.)

Jelikož nejste žádní amatéři, asi tušíte, že tahle dohoda nebude tak úplně bez komplikací. Nejdřív se totiž Devon vzepře, že se chce více podílet na výchově svého dítěte, pak Belle začnou vyhrožovat neznámí týpci (a zdá se, že jde o víc samostatných magorů, kteří na ni mají políčeno). No a nakonec klasicky nastává ta nejošemetnější ze všech ošemetných věcí – i přes všechna svá traumata z minulosti a přes všechna svá dobře míněná předsevzetí k sobě oba začínají něco cítit (no, ono se ani není čemu divit, když spolu trávíte každou volnou chvíli v posteli… a zbytek si povídáte nebo jen tak jste spolu). Nicméně platí to, co u ostatních autorčiných knihy – svižně napsaný čtivý příběh, kde sice přibližně víte, kam vše směřuje, ale prostě si ten příběh dokonale vychutnáte! Na knihu se můžete těšit v polovině května 😊

Mějte se krásně a hodně čtěte!