Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Zrozena o půlnoci
(Série - Údolí stínů - 1)

od
Hunter, C. C.
  • Na Kylii se poslední dobou řítí jedna nepříjemnost za druhou: rodiče se rozvádějí, přítel se s ní rozešel a navíc ji pronásleduje podivný člověk a Kylie nemá tušení, co po ní chce. Zdá se, že je ale jediná, kdo ho vidí, takže si všichni okolo ní myslí, že je blázen. Když ji matka pošle na celé léto do tábora pro problémovou mládež, Kylie je přesvědčená, že už to nemůže být horší. Bože, jak moc se ale mýlí! Na táboře je Kylie obklopena samými upíry, vlkodlaky, vílami a čarodějnice. Má věřit ostatním, když jí tvrdí, že ona je jednou z nich? Nebo se ji jen snaží utvrdit v tom, že je opravdu blázen? Zatímco se Kylie snaží vyrovnat se skutečností, že tyto bytosti doopravdy existují a že ona sama nemusí být obyčejným člověkem, seznámí se se dvěma chlapci, kteří se vzájemně předstihují, kdo si získá její přízeň. Jenže jeden je vlkodlak a druhý elf. Než jim však Kylie otevře své srdce, musí odhalit pravdu. Co po ní chce ten duch, který ji pronásleduje? Komu může nebo nemůže věřit? Ze všeho nejdřív ale musí zjistit … kdo vlastně je ona sama!

  •  

    První kniha z cyklu

    ÚDOLÍ STÍNŮ

     

    Kapitola první

    „To není žádná legrace!“ vykřikl otec.

    Ne, to tedy není, pomyslela si Kylie a sklonila se

    do ledničky, aby si našla něco k pití. Ve skutečnosti

    to bylo tak uhozené, že si přála, aby si mohla zalézt

    do lednice vedle hořčice a oschlých párků, zabouchnout

    za sebou dveře a neposlouchat ty rozzlobené

    hlasy vycházející z obývacího pokoje.

    Rodiče už zase po sobě štěkali.

    Jen aby to netrvalo dlouho, pomyslela si, když ji

    ovanul chlad z lednice.

    Dneska tedy byl den s velkým D.

    Kylii se stáhlo hrdlo a začala rychle polykat, aby

    zastavila slzy, které se jí hrnuly do očí.

    Nejstrašnější den v mém životě. A že už jsem několik

    takových pošahaných dnů v poslední době

    měla. Tak zaprvé: pronásleduje mě nějaký šílenec,

    zadruhé: Trey mi dal kopačky a zatřetí: rodiče mi

    oznámili, že se rozvádějí – takže fakt strašný dny.

    Vůbec se nedivím, že už se mi zase každou noc vracejí

    ty děsivý sny.

    „Cos to udělala s mýma trenkama!“ rozlehl se kuchyní

    otcův hrozivý hlas.

    Trenkama? Kylie si přitiskla ledovou plechovku

    sody na čelo.

    „Proč bych ti měla něco dělat s trenkama?“ zeptala

    se matka lhostejným hlasem, jako by se nic

    nedělo.

    Jo, tohle je přesně moje máma, pomyslela si Kylie.

    Lhostejná ke všemu. Chladná jako led.

    Kylie se zadívala z kuchyňského okna na dvorek,

    kde před chvilkou matku zahlédla, a najednou jí to

    všechno došlo. Otcovo doutnající spodní prádlo napůl

    viselo z grilu.

    No prima. To se matce povedlo! Místo aby mu ho

    usušila, tak ho hodila na gril. Fuj, už si z tohohle grilu

    teda nikdy nic nedám.

    Bojovala se slzami, uložila plechovku zpátky do

    ledničky a vyrazila ke dveřím. Možná, když si mě

    všimnou, přestanou se chovat jako nějací puberťáci

    a konečně budou normálními rodiči, jako mají ostatní

    spolužáci.

    Rozčílený otec stál uprostřed pokoje a v ruce držel

    několikery trenýrky, zatímco matka seděla v křesle

    a v poklidu upíjela čaj z porcelánového hrnečku.

    „Měla by ses objednat k psychiatrovi,“ vyštěkl na

    ni otec.

    Dva body pro tátu, pomyslela si Kylie. Jasně, máma

    by fakt potřebovala nějakou pomoc. Tak proč

    jsem to ale já, kdo musí dvakrát týdně sedět u cvokaře?

    Copak otec – jak všichni tvrdili, chlápek, kterýho

    jsem si omotala kolem prstu – chce dneska opravdu

    odejít a nechat mě tady s matkou samotnou?

    Je mi jedno, jestli chce matku – tu Ledovou královnu

    – opustit. Ale proč proboha nevezme s sebou

    i mě? V krku se jí pomalu dělal další chuchvalec

    a slzy užuž stékaly po tváři.

    Najednou se otec otočil, zahlédl ji a rychle zmizel

    v ložnici – asi proto, aby si sbalil těch pár zbývající

    věcí – tedy kromě spodků, které zrovna vysílaly kouřové

    signály z grilu na dvorku.

    Kylie stála ve dveřích a pozorovala matku, jež seděla

    v křesle a probírala se klidně papíry, tak jako to

    dělala obvykle. Jako by se vůbec nic nedělo, jako by

    ji právě neopouštěl manžel.

    Kylie se zadívala na zarámované fotografie nad

    pohovkou, na nichž byla ona s otcem, a slzy ji pálily

    v očích. Byly to snímky z jejich každoročního výletu,

    který si spolu užívali sami. Bez matky.

    „Měla bys něco udělat,“ pronesla Kylie.

    „Udělat co?“ zeptala se matka bezbarvým hlasem.

    „Měla bys ho přesvědčit, aby neodcházel. Řekni

    mu, že je ti líto, cos udělala s jeho prádlem.“ Že tě

    mrzí, že máš srdce jako kus ledu. „Je mi jedno, co

    uděláš, ale hlavně mu řekni, ať nechodí pryč.“

    „Vůbec tomu nerozumíš.“ A pak se matka, s naprosto

    prázdným výrazem, vrátila zpátky ke své

    práci.

    Otec s kufrem v ruce prošel rychlým krokem obývacím

    pokojem a vyšel ven z domu. Kylie vyběhla

    za ním do dusného odpoledního horka, jaké umí být

    jen v Houstonu.

    „Vezmi mě s sebou,“ zaškemrala a bylo jí úplně

    fuk, že jí po tvářích tečou slzy. Možná, že to ho trochu

    obměkčí. Byly časy, kdy jí slzičky u otce vždy

    zajistily to, co zrovna chtěla. „Nebudu ti dělat žádný

    problémy, fakt ne,“ snažila se otce přesvědčit.

    Zatřásl hlavou a na rozdíl od matky se mu v očích

    objevily alespoň nějaké emoce. „Vůbec tomu nerozumíš.“

    Ne, ty tomu nerozumíš. „Proč tohle všichni říkáte

    pořád dokola? Je mi už šestnáct! Nejsem malá holka.

    A jestli tomu nerozumím, tak mi to vysvětlete. Řekněte

    mi to vaše tajemství, proč se pořád hádáte, a třeba

    to společně vyřešíme.“

    Otec se zadíval na své boty, jako by tam hledal odpověď

    na její otázky. Povzdechl si a upřel zrak na

    Kylii. „Tvoje matka… tě potřebuje.“

    „Potřebuje mě? Děláš si srandu? Vždyť mě ani nechce.“

    A ty taky ne. To poznání jí zarazilo dech v plicích.

    Otec mě skutečně nechce.

    Utřela si slzu z tváře a najednou ho zase uviděla.

    Ne otce, ale toho „vojáka“, jenž ji stále pronásledoval.

    Stál na druhé straně ulice, na sobě měl jako obvykle

    vojenský mundúr. Vypadal, jako by právě vystoupil

    z jednoho z těch filmů o válce v Zálivu, které

    tak milovala matka. Ale místo toho, aby střílel po

    všem, co se hýbalo, jen tiše stál na místě a díval se

    na Kylii smutnýma, strach vzbuzujícíma očima.

    Kylie si ho poprvé všimla před pár týdny a uvědomila

    si, že ji sleduje. Nikdy jí neřekl ani slovo a ona

    se s ním taky nepokusila ani promluvit. Ale jednoho

    dne ho chtěla ukázat matce, a když na něj zamířila prstem,

    máma ho neviděla… To byl den, kdy se Kyliin

    život změnil. Matka si totiž začala myslet, že Kylie

    chce jen upoutat její pozornost. Nebo si možná myslela

    ještě něco mnohem horšího. Jasně, byla přesvědčená,

    že začínám bláznit, došlo Kylii. Noční děsy,

    které ji mučily, když byla malé dítě, se zase vrátily

    a byly ještě horší než tenkrát. Matka tehdy prohlásila,

    že jí může pomoct jedině psychiatr. Ale jak by jí

    mohl pomoct, když si Kylie z těch šílených hororových

    snů nic nepamatovala. Věděla jen, že jsou děsivé.

    Děsivé natolik, že se budila křikem.

    Teď chtěla taky zaječet. Zakřičet na otce, aby se

    otočil a podíval se – aby si ověřil, že si to Kylie s tím

    šmírákem nevymýšlí. Možná by pak přesvědčil i mat-

    ku, že chodit ke cvokaři je naprostá hovadina. Tohle

    od nich nebylo fér.

    Ale život nikdy není fér, jak jí matka den co den

    připomínala.

    Když se Kylie znovu ohlédla, už tam nebyl. Ne

    ten voják, ale otec. Podívala se na příjezdovou cestu

    a zahlédla ho, jak si ukládá kufr na zadní sedadlo

    svého kabrioletu. Matka tohle auto nesnášela, ale

    otec ho miloval.

    Kylie se rozeběhla k autu. „Přinutím babičku, aby

    si s matkou promluvila. Ona jí nějak domluví…“

    Sotva ta slova vypustila z úst, uvědomila si další děsivý

    den ve svém životě.

    Už nemohla zajít za babičkou a požádat ji, aby jí

    pomohla vyřešit nějaký problém. Protože babička byla

    mrtvá. Odešla. Představa babičky, jak leží v chladné

    rakvi, jí zaplnila mysl a hrdlo se jí stáhlo úzkostí.

    Otec se na ni starostlivě podíval, stejným pohledem,

    jakým se na ni díval před třemi týdny v psychiatrické

    poradně.

    „To je dobrý. Jen jsem zapomněla.“ Ta představa ji

    bolela. Cítila, jak jí po tváři stéká chladná osamělá

    slza.

    Otec došel k ní a objal ji. Držel ji o chvíli déle, než

    u něj bylo obvyklé, ale stejně ji po chvilce pustil. Jak

    ho můžu nechat odejít? pomyslela si Kylie. A jak mě

    může takhle opustit?

    Paže mu klesla podél těla a odtáhl se od ní. „Zavolám

    ti, zlato.“

    Otřela si slzy z tváří a nenáviděla se za svou slabost.

    Sledovala, jak se otcův kabriolet zmenšuje, až

    jí zmizel z dohledu úplně. Rozeběhla se, aby se skryla

    ve svém pokoji. Najednou se vzpomněla a zadívala

    se na místo přes ulici, jestli jí voják zase zmizí tím

    svým způsobem.

    A vůbec ne. Stál tam pořád a tiše ji pozoroval.

    Děsil ji a zároveň v ní vzbuzoval zlost. Právě kvůli

    němu ji matka donutila chodit k té cvokařce.

    Na druhé straně ulice se objevila paní Bakerová,

    jejich starší sousedka, a zamířila ke schránce, aby si

    vybrala poštu. Usmála se na Kylii, ale ani pohledem

    nezavadila o toho chlápka, který stál přímo na jejím

    trávníku kousek od ní.

    Zvláštní, pomyslela si Kylie.

    Tak zvláštní, až to v ní vyvolalo nepřirozený chlad,

    který jí probíhal kolem páteře. Stejný chlad, jaký pocítila

    na babiččině pohřbu…

    Sakra, o co tady vlastně jde? ……………………………….

  • Autor: Hunter, C. C.
    Překladatel: Čejková, Ivana
    Série: Údolí stínů
    Pořadí v sérii: 1.
    Název: Zrozena o půlnoci
    Původní název: Born at Midnight
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-497-4
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 400
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 23.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.