Autoři

Série

Probuzený milenec
(Série - Bratrstvo černé dýky - 3)

od
Ward, J. R.
  • Zsadist je jedním z šesti upírských bojovníků Bratrstva černé dýky bránícího svou rasu před neúprosnými nepřáteli. Nosí ve své duši temnou minulost plnou utrpení a pokoření, která v něm vyvolává neuhasitelnou zuřivost. Je znám svými strašnými činy a jeho divokosti se obávají jak lidé, tak upíři. Hněv je jeho jediným druhem a hrůza vášní - dokud neosvobodí krásnou dívku z nepřátelských rukou. Bellu okamžitě uchvátí Zsadistova nespoutaná síla. Oba v sobě nalézají zalíbení, ale bojovníkova touha po pomstě dívčiným mučitelům jej přivádí k šílenství. Proto musí Bella pomoci jeho utrápené duši a najít cestu ke společné budoucnosti.

     

    Bratrstvo černé dýky 3

  • Třetí díl

    románového cyklu

    BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY

     

     

    Kapitola první

    Krucinál, Zsadiste! Neskákej –“

    Phuryho hlas bylo stěží slyšet přes rachot srážky

    před nimi. A nezabránil jeho dvojčeti vyskočit z escalade,

    i když jel osmdesátkou.

    „V, je venku! Otoč to!“

    Phury narazil ramenem do okénka, když Vishous

    uvedl teréňák do kontrolovaného smyku. Kužely světla

    z reflektorů opsaly oblouk a zachytily Z, který se skulil

    na zasněžený asfalt. Zlomek sekundy nato už vyskočil,

    tasil a pálil po zmačkaném sedanu, kterému teď z předku

    kapoty vyrůstala borovice a kouřilo se z něj.

    Phury nespouštěl své dvojče z očí, zatímco šátral

    po bezpečnostním pásu. Bezduší, které pronásledovali

    do polí kolem Caldwellu, sice právě podělali svou jízdu

    díky fyzikálním zákonům, to ale neznamenalo, že

    jsou vyřazeni z boje. Tihle nemrtví mizerové hodně

    vydrží.

    Když se escalade se zhoupnutím zastavil, Phury otevřel

    dveře a současně sáhl po berettě. Těžko říct, kolik

    bezduchých je v autě nebo jakou mají munici. Nepřátelé

    rasy upírů cestovali v tlupách a vždycky byli ozbrojeni

    do horoucích pekel! Vystoupili tři bělovlasí bezduší,

    a potácel se jen řidič.

    Ani ta zatracená přesila Z nezpomalila. Jako sebevražedný

    šílenec zamířil rovnou k trojici nemrtvých, ačkoliv

    neměl v ruce nic než černou dýku.

    Phury se vyřítil přes silnici, slyšel, jak Vishous dupe

    za jeho zády. Jenže už jich nebylo zapotřebí.

    Ve vzduchu vířily němé vločky sněhu, sladká vůně

    borovic se mísila s pachem benzinu, unikajícího z vraku

    auta, a Z sejmul všechny tři bezduché pouhým nožem.

    Přetnul jim šlachy v podkolení, aby nemohli utíkat, zlámal

    jim paže, aby se nemohli bránit, vlekl je po zemi

    a vyskládal do řady jako strašidelné panenky.

    Trvalo mu to dohromady nanejvýš čtyři a půl minuty,

    včetně odstranění identifikačních odznaků. Pak si dal

    Zsadist pauzu, aby se vydýchal. Jak shlížel na olejovou

    skvrnu černé krve, rozmazané po bílém sněhu, stoupala

    mu z ramen pára, podivně něžná mlha, unášená studeným

    větrem.

    Phury zastrčil berettu do pouzdra a udělalo se mu nevolno,

    jako by spořádal kilové balení špeku. Podrbal se

    na hrudi a rozhlédl se doleva, pak doprava. Na silnici 22

    panoval v tuto noční dobu a v téhle vzdálenosti od samotného

    Caldwellu mrtvý klid. Bylo nepravděpodobné,

    že by se tu objevil člověk. Vysoká zvěř se nepočítala.

    Věděl, co přijde teď. Věděl, že nemá cenu snažit se tomu

    zabránit.

    Zsadist poklekl nad jedním z bezduchých, zjizvenou

    tvář zkřivenou nenávistí, znetvořený horní ret ohrnutý,

    tesáky dlouhé jako tygří zuby. S oholenými vlasy a prohlubněmi

    pod lícními kostmi vypadal jako smrtka;

    a stejně jako smrt i on bez obtíží pracoval v chladu. Měl

    na sobě jen černý rolák a volné černé kalhoty, takže byl

    víc ozbrojený než oblečený: hruď mu křižovalo řemení

    s pouzdrem na dýku, znamení Bratrstva černé dýky,

    a další dva nože měl připevněné v pouzdrech na stehnech.

    Také měl opasek se dvěma pistolemi.

    Ne že by ty devítky někdy použil. Rád zabíjel tak nějak

    osobně. Po pravdě řečeno, byly to jediné chvíle, kdy

    se mohl s někým sblížit.

    Z popadl bezduchého za klopy kožené bundy a škubnutím

    zvedl trup bezduchého od země, až měl obličej

    těsně u něj.

    „Kde je ta ženská?“ Když se nedočkal jiné odpovědi

    než zlobného smíchu, Z bezduchého prudce a nečekaně

    uhodil pěstí. Dopad rány zazvučel mezi stromy, ostrý

    zvuk, jako když se zlomí větev. „Kde je ta ženská?“

    Posměšný úšklebek bezduchého nabudil hněv Z do té

    míry, že se stal vlastním polárním kruhem. Vzduch kolem

    jeho těla se naplnil magnetickým nábojem a byl

    chladnější než noc. Vločky sněhu už se k němu ani nepřibližovaly,

    protože se rozložily silou jeho hněvu.

    Phury uslyšel tiché zasípění a ohlédl se. Vishous si

    zapaloval ručně ubalenou cigaretu, tetování na levém

    spánku a kozí bradku kolem úst mu zvýraznila oranžová

    záře.

    Při zvuku další rány pěstí se V zhluboka nadechl

    a zvedl diamantové oči. „Není ti nic, Phury?“

    Ano, bylo. Zběsilá povaha Z byla odjakživa tématem

    smrtelnických báchorek, ale poslední dobou si začínal

    počínat tak násilnicky, že bylo těžké ho při akci pozorovat.

    Bezedná, dušeprostá jáma jeho nitra běsnila od té

    doby, co Bellu unesli bezduší.

    A pořád ještě ji nenašli. Bratři neměli žádné vodítko,

    žádné informace, nic. Ani Zsadistovy drsné metody výslechu

    nepomáhaly.

    Phury byl z toho únosu zničený. Neznal Bellu dlouho,

    ale byla to náramně půvabná, ušlechtilá žena z nejvyšší

    vrstvy aristokracie své rasy. Ačkoliv mu nešlo jen

    o její rodokmen. Šlo mu o mnohem víc. Pronikla přes

    jeho příslib celibátu k muži, který se skrýval pod vrstvou

    disciplíny, probudila cosi hluboko v jeho nitru.

    Stejně zoufale jako Zsadist ji toužil nalézt, ale po šesti

    týdnech už ztratil víru, že by ještě byla naživu. Bezduší

    se mučením snažili získat od upírů informace o Bratrstvu,

    a ona, jako všichni civilisté, věděla o bratřích jen

    málo. Určitě už ji zabili.

    Jeho jedinou nadějí bylo, že nemusela snášet mnoho

    a mnoho dní pekelných muk, než odešla do Stínu.

    „Co jste udělali s tou ženskou?“ zavrčel Zsadist na

    dalšího bezduchého. Když se nedočkal jiné odpovědi

    než „Jdi do háje“, vytáhl Z nůž a toho hajzla kousl.

    Proč si Zsadist dělá starosti o pohřešovanou civilistku,

    to nikdo z Bratrstva nedokázal pochopit. Jeho mysogynství

    bylo známé – sakra, vždyť budilo strach! Proč

    mu záleží na Belle, to nikdo netušil. Ale na druhé straně,

    nikdo, dokonce ani jeho dvojče Phury, nedokázal

    předvídat Zsadistovy reakce.

    Zatímco ozvěny Zsadistova brutálního díla protínaly

    lesní osamělost, Phury cítil, jak jeho samotného výslech

    láme, i když bezduší zůstávali silní a neprozradili žádné

    informace.

    „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím,“ řekl polohlasem.

    Zsadist byl to jediné, co v životě měl, kromě poslání

    Bratrstva – chránit rasu před bezduchými. Den co den

    spal Phury sám, pokud vůbec spal. Potrava mu velkou

    rozkoš nepůsobila. Ženy nepřipadaly v úvahu kvůli jeho

    celibátu. A každou vteřinou se obával, s čím zase Zsadist

    přijde a kdo při tom přijde k úhoně. Bylo mu, jako

    by umíral na pomalé vykrvácení z tisíce ran. Náhradní

    cíl všech vražedných úmyslů svého dvojčete.

    V vztáhl ruku v rukavici a uchopil Phuryho za hrdlo.

    „Podívej se na mě, chlape.“

    Phury se podíval a ucukl. Bratrovo levé oko, to obklopené

    tetováním, se rozšířilo, až z něj byla jen černá

    prázdnota.

    „Vishousi, ne… já nechci…“ Do háje. Zrovna teď

    nepotřeboval poslouchat nic o budoucnosti. Nevěděl,

    jak by zvládl skutečnost, že všechno už bude pořád jenom

    horší.

    „Sníh padá dneska zvolna,“ řekl V a třel mu palcem

    silnou jugulární žílu.

    Phury zamžikal a zmocnil se ho prazvláštní klid, tep

    srdce mu zpomalil do rytmu pulzování bratrova palce.

    „Cože?“

    „Sníh… padá tak zvolna.“

    „Ano… ano, je to tak.“

    „A letos máme sněhu habaděj, že?“

    „Hm… ano.“

    „Jo… spousta sněhu a bude ho ještě víc. Dneska. Zítra.

    Příští měsíc. Napřesrok. Padá, když padá, a padá si,

    kam chce.“

    „Přesně tak,“ řekl Phury tiše. „Nedá se zastavit.“

    „Ledaže jsi země.“ Palec se zastavil. „Bratříčku, ty

    mi nepřipadáš jako země. Ty ho nezastavuješ. Nikdy.“

    Zazněla série praskotu a záblesků, jak Z bodal bezduché

    do hrudníků a těla se rozpadala. Pak už bylo slyšet

    jen syčení z chladiče rozbitého auta a těžké pumpování

    Zsadistova dechu.

    Jako troska se zvedl ze zčernalé země, obličej a předloktí

    potřísněné krví bezduchých. Aura kolem něj jako

    tetelivý opar násilí deformovala scenerii za jeho zády,

    les za ním byl zvlněný a nezřetelný.

    „Jedu do města,“ oznámil, otíraje si čepel o stehno,

    „pokračovat.“

    Těsně předtím, než se pan O znovu vydal na lov upírů,

    uvolnil západku svého devítimilimetrového revolveru

    a prohlédl vnitřek hlavně. Zbraň už dávno potřebovala

    vyčistit, stejně jako jeho glock. Potřeboval

    vyřídit jiné svinstvo, ale jen idiot si nechá pokazit

    bouchačku. Sakra, bezduší musí mít špičkové zbraně.

    Bratrstvo černé dýky není z těch cílů, které by chtěl

    člověk minout.

    Přešel náborové centrum a vzal to trochu oklikou kolem

    pitevního stolu, který používali k práci. Jediná prostorná

    místnost neměla žádnou izolaci a na podlaze jen

    udusanou hlínu, ale protože tu nebyla okna, vítr dovnitř

    takřka nepronikal. Byl tu kavalec, na kterém spal.

    Sprcha. Žádný záchod ani kuchyně, protože bezduší

    nejedí. Ještě tu vonělo čerstvé řezivo, protože dům tu

    postavili teprve před půldruhým měsícem. Také tu páchla

    petrolejová kamínka, kterými topili.

    Jediným napevno přidělaným zařízením byl regál,

    který sahal od země až ke stropním trámům podél celé

    jedné dvanáctimetrové stěny. Tam byly rozloženy nástroje,

    pěkně a úhledně, na jednotlivých policích: nože,

    svěráky, kleště, kladiva. Všechno, co umí rozvázat jazyk.

    Měli tu všechno, co dokáže vyrvat z hrdla výkřik.

    Nebyla to však jen mučírna; používali tuhle místnost

    také jako skladiště. Uchovávat upíry delší dobu bylo náročné,

    protože by člověku mohli upláchnout, pokud by

    se dokázali zklidnit a soustředit. Ocel jim bránila zmizet,

    ale zamřížovaná cela by je neuchránila před slunečním

    světlem, a budova s místností z masivní oceli byla

    nepraktická. Pěkně však fungovala kanalizační roura ze

    zrezivělého plechu, zasazená vertikálně do země. Nebo

    spíš v tomto případě tři roury……………………………….

  • Autor: Ward, J. R.
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Série: Bratrstvo černé dýky
    Pořadí v sérii: 3.
    Název: Probuzený milenec
    Původní název: Lover Awakened
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-344-1
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 464
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 20.10.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.