Čtvrtý díl

románového cyklu

BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY

Kapitola první

Co kdybych ti řekla, že se mi o tobě zdálo?“

Butch O’Neal postavil skleničku skotské na stůl

a zadíval se na blondýnu, která ho oslovila. Od ostatních

návštěvníků v úseku pro štamgasty ZeroSum ji nápadně

odlišovala bílá latexová kombinéza, díky níž spadala

do kategorie mezi Barbie a Barbarellu. Těžko říct,

jestli patří ke klubovým profesionálkám. Reverend nabízí

jen to nejlepší. Ale je možné, že tahle fotí pro FHM

nebo pro Maxima.

Žena se opřela dlaněmi o mramorovou desku a naklonila

se k Butchovi. V prsních partiích byla bez chybičky,

zkrátka a dobře špičkový materiál za odpovídající

cenu. A zářivý úsměv sliboval neohrožené činy v oboru

orálních služeb. Štědré porce vitaminu D očividně vítá

– ať už za prachy anebo pro vlastní potěšení.

„Tak co, chlapáku?“ překřikovala burácející psychedelické

techno. „Chceš mi splnit můj sen?“

Stroze se na ni usmál. Nepochyboval o tom, že dotyčná

si dneska v noci připíše na konto pár šťastlivců. Nebo

rovnou tucet šťastlivců. On ale mezi nimi nebude.

„Je mi líto, ale budeš muset provést degustaci jinde.“

Nehnula ani brvou, což potvrdilo její příslušnost k profesionální

stáji. S prázdným úsměvem odplula k sousednímu

stolu, kde zopakovala stejné rutinní cviky a triky.

Butch zaklonil hlavu, kopl do sebe zbylý hlt whisky

a okamžitě mávl na servírku. Ani se nemusela ptát, co si

přeje. Jen přikývla a běžela mu k baru pro další dvojitou

dávku.

Táhlo na třetí nad ránem, což znamenalo, že ostatní

členové nerozlučné trojice dorazí zhruba za půl hodiny.

Vishous a Rhage jsou jako obvykle na lovu bezduchých,

těch prevítů, co likvidují jejich druh, nicméně Butch má

neblahé tušení, že ani dnes v noci nebudou mít úspěch.

Během ledna a února tajná válka mezi upíry a Vyhlazovací

společností utichla a bratři narazili na zabijáky jen

příležitostně. Pro civilní, řadové upíry je to dobrá zpráva;

pro Bratrstvo důvod k ostražitosti.

„Zdravíčko, poldo,“ zazněl za jeho zády hluboký

mužský hlas.

Butch se usmál. Tenhle zvuk mu pokaždé připomene

hustou noční mlhu, takovou, která spolehlivě skryje to,

co může zabíjet. Štěstí, že temná strana byla odjakživa

jeho denním chlebem.

„Brejvečír, Reverende,“ řekl, aniž se točil.

„Já věděl, že ji odmítneš.“

„Ty umíš číst myšlenky?“

„Občas.“

Butch vrhl pohled přes rameno. V příšeří rozeznal

Reverendovo nakrátko zastřižené číro a zářící ametystové

oči. A skvostný černý oblek od Valentina. Sám má

zrovinka takový.

Až na to, že Reverend si nákladný ohoz z česané příze

pořídil za vlastnoručně vydělané peníze. Reverendovi,

alias Rehvengeovi, alias bratru Zsadistovy shellan

Belly, totiž patří ZeroSum a z toho titulu inkasuje slušný

podíl z každé obchodní transakce. Vzhledem k nepravostem,

které jsou v nočním klubu na prodej, nepochybně

putuje do jeho kasičky den co den velmi štědrý

příspěvek.

„Zkrátka to nebyla ta pravá.“ Reverend vklouzl do

boxu a uhladil si bezchybně uvázanou kravatu od Versaceho.

„Není těžké uhodnout, proč jsi jí dal košem.“

„Vážně? Nepovídej.“

„Blondýny tě nerajcujou.“

To už je passé. „Třeba mi prostě jen nesedla.“

„Já vím, co chceš.“

Jakmile před Butchem přistál další panák skotské,

okamžitě ho do sebe obrátil. „Tak schválně.“

„Je to součást mé práce.“

„Nic proti tomu, ale být tebou, nechám to plavat.“

„Víš co, poldo?“ Reverend se naklonil blíž. Báječně

voněl. Stará, ale dobrá Cool Water od Davidoffa. „Stejně

ti helfnu.“

Butch mu přátelsky položil ruku na rozložité rameno.

„Mě zajímají jen barmani, kámo. Momentálně moje

touhy uspokojí jedině dobrej samaritán.“

„Někdy holt nic jinýho nezabere.“

„V tom případě máme oba smůlu.“ Butch kývl ke

změti svíjejících se polonahých těl na parketě, nadopovaných

koksem a extází. „Tady jsou všichni jaksi

stejný.“

V dobách svého působení u caldwellské policie pro

něj byl klub ZeroSum záhadou. Všichni věděli, že se

tady točí drogy ve velkém a daří se prostituci, ale nikomu

z oddělení se nepodařilo obstarat pádný důvod

pro povolení k prohlídce – navzdory tomu, že kdykoli

sem někdo z jeho kolegů vkročil, stal se svědkem mnohonásobného

a opakovaného porušování zákona, a to

především ve dvojicích.

Ale od té doby, co to táhne s Bratrstvem, tomu přišel

na kloub. Reverend má v rukávu spoustu fíglů, jimiž

umí ovlivnit vnímání událostí a okolností smrtelníků.

Jako každý správný upír dokáže člověka zbavit vzpomínek,

zmanipulovat bezpečnostní kamery a podle libosti

se odhmotnit. Zkrátka a dobře, tenhle maník a jeho

kšeftaření je pohyblivým cílem, který se nikdy

nepohne.

Butch potřásl hlavou. „Vysvětli mi, jak se ti podařilo

utajit před tou svou aristokratickou rodinkou, v jaký levotě

jedeš?“

Reverendův úsměv odhalil jen hroty bělostných špičáků.

„Vysvětli mi, jak je možný, že se Bratrstvu dostal

pod kůži pouhý člověk?“

Butch furiantsky vyprázdnil další skleničku. „Osud tě

někdy zavane nesprávným směrem.“

„Svatá pravda, smrtelníku. Svatá pravda.“ Když začal

vyzvánět Butchův mobil, Reverend se zvedl. „Něco ti

přihraju.“

„Pokud to nebude skotská, nemám zájem, kamaráde.“

„Však ty si to rozmyslíš.“

„Sotva.“ Butch vyndal z kapsy Motorolu Razr a odklopil

kryt. „Co se děje, V? Kde jsi?“

Vishousovo namáhavé oddychování zkreslovalo tlumené

hučení větru: neklamná známka toho, že běží jako

o život. „Máme problém, poldo.“

Butchovým tělem prolétl nával adrenalinu, který ho

rozzářil jako vánoční stromeček. „Kde jsi?“

„Na předměstí. Ty zatracený zabijáci začali lovit

v domovech civilistů.“

Butch vyskočil na nohy. „Jedu tam –“

„Zlatý voči, příteli. Zůstaň, kde jsi. Volám jen proto,

aby sis nemyslel, že když se v klubu neobjevíme do svítání,

je po nás. Zatím.“

Spojení se přerušilo.

Butch sklesl zpátky na lavici. Partička u sousedního

stolu se bujaře rozchechtala nějakému společnému vtípku.

Veselý, nevázaný smích se rozlétl místností jako hejno

vyplašených vrabců.

Butch sklopil pohled na dno sklenice. Před půl rokem

nestál jeho život za řeč. Neměl partnerku ani rodinu, která

by mu byla blízká. Žádný domov, aspoň ne v pravém

slova smyslu. Jeho povolání vyšetřovatele vražd ho stravovalo

zaživa. Pak ho vylili z práce za policejní brutalitu.

Načež se shodou několika bizarních náhod setkal s Bratrstvem.

A poznal ženu, která ho zatím jako jediná dokázala

zbavit rozumu. Jo, a z gruntu změnil svůj šatník.

Na poslední jmenovanou novinku si zvykl ze dne na

den a kupodivu se stala jeho druhou přirozeností.

Radikální změny nějaký čas zastíraly realitu, ale poslední

dobou zaznamenal, že i přese všechny rozdíly je

na tom pořád stejně jako kdykoli předtím: jeho život

vjel do starých známých kolejí. Zase jenom přežívá,

místo aby žil.

Upíjel whisky a myslel na Marissu. Představil si její

plavé, po pás dlouhé vlasy. Bledou pleť. Světle modré

oči. Špičáky.

Správně, blondýny nejsou nic pro něj. Žádný světlý

odstín vlasů ho ani v nejmenším nevzruší.

K čertu s barvou. Marissu není možné srovnávat

s žádnou ženou v tomhle zatraceným klubu, ba ani na

celý planetě. Ona je jako průzračný křišťál, který láme

světlo a všechno v okolí zušlechťuje, oživuje a prosycuje

svým půvabem.

Do háje. Jsi moula k pohledání, O’Neale.

Jenomže ona je namouduši přenádherná. Tenkrát,

když se zdálo, že jí padl do oka, doufal, že by jim to

mohlo vyjít. Ale krátce nato zařadila zpátečku a jednoduše

se vypařila. Což svědčí o tom, že má všech pět pohromadě.

Ženě jako ona nemá co nabídnout, a nejen

proto, že je pouhý člověk. Pohybuje se na pomezí temného

světa Bratrstva a tu a tam do něj strčí nos, ale

vzhledem k tomu, kým je, nesmí bojovat bok po boku

s bratry, a jelikož o nich už leccos ví, ani se nemůže

vrátit mezi lidi. Z téhle bezútěšné země nikoho se dostane

jediným způsobem, a sice nohama napřed.

Že by se z něj stal regulérní uchazeč o inzerát na internetové

seznamce? …………………………………………………