První díl

románového cyklu

BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY

Kapitola první

Darius se rozhlédl po nočním klubu a lhostejně zaznamenal

hemžení polonahých těl na tanečním

parketu. Ten večer bylo U Řvouna nabito: dívkám v kožených

oděvech obstarávali společnost mladíci, kteří se

tváří a vypadají jako zdatní absolventi kurzu násilné

kriminální činnosti pro pokročilé.

Darius a jeho společník skvěle splynuli s davem.

S tím rozdílem, že oni dva jsou skuteční zabijáci.

„Opravdu to chceš udělat?“ znovu se ujistil Tohrment.

Darius se zadíval přes nízký stolek na přítele, který si

ho pátravě měřil. „Ano. Chci.“

Tohrment pozvedl sklenici s posledním hltem skotské.

Jeho ponurý úsměv nepatrně odhalil hroty špičáků.

„Jsi cvok.“

„Jako bys mě neznal.“

Tohrment pohnul sklenicí v ohleduplném gestu. „Zahráváš

si s ohněm. Ta holka nic netuší. Nemá ani zdání,

co ji čeká, a ty ještě ke všemu svěříš její proměnu do rukou

někoho, jako je Wrath. To je šílenství.“

„On přece není ztělesněním zla. I když tak možná vypadá.“

Darius dopil zteplalé pivo. „Zaslouží si respekt.“

„Samozřejmě si ho hluboce vážím, ale i přesto…

Obávám se, že to není dobrý nápad.“

„Já Wratha potřebuju.“

„Víš to jistě?“

Kolem jejich stolu proplula žena v kratičké sukni,

černých botách do půlky stehen a polokorzetu tvořeném

řetězy. Na obličeji měla silnou vrstvu make-upu. Oči jí

vyzývavě jiskřily a při chůzi se pohupovala v bocích tak

energicky, jako by ji poháněl implantovaný motor.

Darius ji ignoroval. Dneska nemá na sex pomyšlení.

„Je to moje dcera, Tohre.“

„Je dvojí krve, Darie. A ty dobře víš, co si Wrath

myslí o lidech.“ Tohrment potřásl hlavou. „Moje praprababička

byla taky míšenka a určitě ti neuniklo, že

o tom před ním nikdy nemluvím.“

Darius zvedl ruku, aby zachytil pohled servírky,

a ukázal na pivní láhev a téměř prázdnou sklenici svého

přítele. „Nedopustím, aby mi zemřel další potomek, pokud

existuje způsob, jak ho zachránit. Koneckonců nemám

jedinou záruku, že k proměně vůbec dojde. Možná

ji čeká bezstarostný a spokojený život a o mně se

nikdy nic nedoví. Nebyl by to první případ.“

Tajně doufal, že jeho dceru osud ušetří. Protože pokud

absolvuje proměnu a přežije ji, bude pronásledovaná

jako on a všichni ostatní příslušníci jejich rasy.

„Darie, pokud ti Wrath vyhoví, pak jen proto, že je ti

něčím zavázaný, ne proto, že by sám chtěl.“

„Jeho pohnutky pro mě nejsou podstatné.“

„A co to bude znamenat pro ni? On je zhruba stejně

ohleduplný jako odjištěný granát, nehledě na to, že reakce

na první dávku krve jsou nepříjemné tak jako tak,

i kdyby na to tvoje dcera byla připravená. Což není.“

„Promluvím s ní.“

„A jak si to představuješ? To za ní jednoduše přijdeš

a prohlásíš: ,Ahoj. Vím, že jsi mě nikdy neviděla, ale já

jsem tvůj táta. Jo, a ještě něco… Vyhrála jsi první cenu

v evoluční loterii: jsi totiž upírka. Můžu tě pozvat na

výlet po stopách hraběte Draculy?‘“

„Někdy mi lezeš na nervy.“

Tohrment netrpělivě trhl mohutnými rameny a naklonil

se nad stůl. „Víš, že to myslím dobře. Jen mě napadlo,

že by sis to možná měl rozmyslet.“ Mezi muži se

rozhostilo tíživé ticho. „Třeba bych to mohl udělat já.“

Darius se jízlivě ušklíbl. „Jasně. A potom by ses klidně

vrátil domů, jo? Vsadím se, že Wellsie by ti prošpikovala

srdce a nechala tě vysušit na poledním slunci,

kamaráde.“

Tohrment znepokojeně zamrkal. „Máš pravdu… Nějak

jsem to nedomyslel.“

„A pak by šla po mně.“

Oba se téměř znatelně zachvěli.

„Kromě toho…“ Darius se napřímil a díval se, jak

před ně servírka staví objednané nápoje. Přestože místností

otřásal ohlušující rap, počkal, až dívka odejde.

„Kromě toho žijeme v nebezpečné době. Kdyby se mi

něco stalo –“

„Já se o ni postarám.“

Darius poplácal přítele po rameni. „Já vím.“

„Jenže Wrath je lepší.“ Tohrmentův hlas postrádal

žárlivý podtón. Bylo to prosté konstatování.

„Nejlepší. Neznám nikoho vhodnějšího.“

„Díkybohu,“ ucedil Tohrment a pousmál se.

Na tom se bez debat shodne celé Bratrstvo, pevně

stmelená parta prvotřídně vycvičených válečníků, kteří

shromažďují cenné informace a využívají je v boji.

Když dojde k pomstě, je Wrath jako umanutý a pronásleduje

jejich nepřátele s tvrdošíjným odhodláním, které

hraničí s posedlostí. Je posledním dědicem svého rodu,

jediný čistokrevný upír na celé planetě, a ačkoli ho

příslušníci rasy uctívají jako krále, on svým postavením

opovrhuje.

Je krutou ironií, že právě Wrath je jedinou šancí na

přežití Dariovy dcery ze smíšeného manželství. Jeho

mocná a nezředěná krev násobí naději na to, že pokud

se u ní proměna uskuteční, přežije. Přesto jsou Tohrmentovy

obavy oprávněné.

Darius měl pocit, jako by se chystal přenechat Pannu

Netvorovi.

Vtom se dav prudce zavlnil a tanečníci na parketě se

začali rozestupovat. Očividně před něčím uhýbali. Nebo

před někým…

„A sakra… Už je tady,“ zahučel Tohrment. Sáhl pro

skleničku a jedním douškem ji vyprázdnil. „Nechci se

nikoho dotknout, ale o tenhle rozhovor nestojím. Koneckonců

nemusím být u všeho.“

Darius se díval, jak se lidská těla srážejí a tlačí se na

sebe, aby se odklidila z cesty impozantnímu, temnému

stínu, který nad nimi vyrůstal. Ústup byl v tomto případě

nejpříhodnější strategií pudu sebezáchovy.

Dvoumetrová Wrathova postava zahalená v kůži totiž

ztělesňuje čirý děs. Dlouhé černé vlasy mu spadají do

obličeje, panoramatické sluneční brýle ukrývají oči,

které ještě nikdo nikdy nespatřil. V ramenou je dvakrát

mohutnější než většina upírů a pohybuje se s cílevědomostí

lovící šelmy. Tvář nesoucí jak ušlechtilé, tak drsné

rysy prozrazuje vládce, jímž se narodil, i vojáka,

jímž se stal řízením osudu.

Zlověstná vlna, která se teď vzdouvá před ním, je dostatečně

výmluvnou vizitkou jeho osobnosti.

Jakmile Darius pocítil závan chladné nenávisti, zvedl

láhev s pivem a dlouze se napil.

V duchu se modlil za to, aby jeho jednání bylo správné.

Beth Randallová vzhlédla od práce. Šéfredaktor se lenivě

opíral bokem o její stůl a zcela nepokrytě jí zíral do

výstřihu halenky.

„Zase makáš přesčas?“

„Ahoj, Dicku.“

Neměl sis už dávno spakovat propisky a sypat domů

k manželce a dětem? dodala v duchu.

„Na čem děláš?“

„Rediguju článek pro Tonyho.“

„Věděl bych o lepším způsobu, jak na mě udělat

dojem.“

O tom nepochybuju, pomyslela si.

„Četl jsi můj e-mail, Dicku? Odpoledne jsem zašla

na policejní stanici a hodila řeč s Josém a Rickym. Dušují

se, že máme ve městě překupníka se zbraněmi.

U nějakých gaunerů našli dva upravené revolvery Magnum.“

Dick se naklonil, uznale jí poklepal na rameno, a než

ruku stáhl, zlehka pohladil tenkou látku halenky. „Raději

si hleď svého. Kriminálníky nech na starost mým

drsným hochům. Přece nechceme, aby ti někdo zohyzdil

tu tvoji hezkou tvářičku.“

Usmál se, přimhouřil oči a spočinul zrakem na jejích

rtech.

Takhle na mě čučí už tři roky, posteskla si Beth v duchu.

Od chvíle, co jsem pro něj začala pracovat.

Napadlo ji, že by to možná vyřešil papírový sáček,

který by si při každém rozhovoru s Dickem přetáhla

přes hlavu. A pro větší efekt by na něj přilepila fotku jeho

drahé ženušky.

„Nechceš odvézt domů?“ nabídl se.

Ani kdyby padaly trakaře, ty smilníku.

„Ne, díky.“ Otočila se i s židlí k monitoru a doufala,

že Dick narážku pochopí………………………..