Kapitola první

„Musíš to zastavit, Kylie. Musíš! Nebo se někomu,

kdo je ti blízký, stane něco strašného.“

Ta zlověstná slova se vznášela kolem Kyliiny hlavy

a mísila se s hlukem a praskáním hořících polen v táborovém

ohni, od něhož stála pár metrů. Závan mrazivého

vzduchu ji upozornil na přítomnost ducha, ale

jeho slova byla určena jen pro Kyliiny uši a ne pro

dalších třicet táborníků kempu v Údolí stínů, kteří

spolu s Kylií stáli v kruhu kolem obřadního ohně.

Miranda stála vedle Kylie, aniž by o tajemném duchovi

vůbec věděla, a držela pevně její ruku v dlani.

„Je tu najednou nějaké chladno,“ zamumlala Miranda

a podívala se přes oheň na Dellu.

Miranda a Della nebyly jen Kyliiny spolubydlící

ve srubu, ale také nejlepší přítelkyně.

„Vzdejme dík tomuto obětování,“ Chris, neboli

Christopher, jak si dneska zrovna říkal, stál uprostřed

kruhu táborníků a v rukou zvednutých k temnému

nebi držel nad hlavou posvátný pohár, uctívaje

jeho obsah.

„Musíš to zastavit,“ zašeptal duch znovu Kylii

přes rameno, takže se nemohla soustředit na rituál.

Zavřela oči a představila si ducha tak, jak ho poslední

dobou často vídala – asi třicetiletou ženu s dlouhými

tmavými vlasy, oblečenou v bílých šatech

– v šatech potřísněných krví.

Obklopil ji strach a vnitřnosti se jí stáhly. Kolikrát

už prosila tuhle ženu-ducha, aby jí to vysvětlila, prozradila

jí, co komu hrozí, kde a kdy a proč se to stane.

Mrtvá žena však opakovala stále to samé.

Kylie si už pomalu zvykala na to, že s ní občas nějaký

duch komunikuje. Vždycky to byly jen krátké

útržkovité věty, nikdy jí nevyprávěli celé příběhy.

A tak Kylii nezbývalo nic jiného, než počkat, až jí

žena prozradí víc. Teď nebyla vůbec vhodná doba na

dohadování se s duchem.

Teď zrovna nemám čas. Takže jestli mi chcete říct

nějaké podrobnosti, vysvětlit mi, co tím svým sdělením

máte na mysli, můžeme si popovídat později?

Kylie formulovala věty ve svých myšlenkách a doufala,

že zrovna tenhle duch je umí přečíst. Díkybohu,

chladivý závan vzduchu projel Kylii kolem páteře

a zmizel v temnotě, znovu se kolem ní rozprostřelo

teplo letní noci. Dusné, vlhké teplo, jaké umí být jen

v Texasu.

Díky. Kylie se snažila odpoutat od myšlenek na

ducha, ale napětí v ramenou stále přetrvávalo. Měla

pro to však dobrý důvod. Dnešní večerní ceremoniál

zasvěcený díkůvzdání za oběti Kylie prožívala poprvé

v životě.

V životě, který se zdál být tak jednoduchý před

tím, než zjistila, že není lidskou bytostí. Pomohlo by

jí, kdyby se konečně dozvěděla, kam doopravdy patří.

Bohužel, jediná bytost, která znala odpověď na její

otázku, byl David Brighten, její biologický otec.

Ani nevěděla, že existoval, dokud se asi před měsícem

před ní nezjevil. A dokud se nerozhodl, že Kylii

pomůže srovnat si myšlenky a zjistit, kam ve svém

paranormálním životě patří.

Nenavštěvoval ji příliš často, zdálo se, že si se

svým otcovstvím neví rady. Bylo to logické, protože

otec byl mrtvý. Zemřel ještě dřív, než se Kylie narodila.

Nevěděla, jestli tam na onom světě taky mají

nějaké školy, ale byla v pokušení se na to otce zeptat

a donutit ho, aby nějakou tu lekci otcovství absolvoval.

Protože vždycky, když se před ní objevil, ji jen

tiše pozoroval, a když se k němu obrátila se svými

dotazy, zmizel jako pára nad hrncem, zanechal po

sobě jen mrazivý vzduch a Kyliiny nezodpovězené

otázky.

„Prima,“ prohlásil Chris. „Pusťte se, uvolněte se

a nepřekračujte hranice kruhu.“

Kylie, stejně jako všichni ostatní, se řídila jeho pokyny.

Pustila ruce vedle stojících kamarádů, ale

myšlenky z hlavy vyhnat nedokázala. Vánek si jí pohrával

s pramínky dlouhých světlých vlasů a pár jich

odfoukl přes Kyliin obličej. Ihned si je pečlivě zastrčila

za ucho.

Bál se snad otec-duch, že po něm bude žádat rady

ohledně sexuálního života, nebo tak něco? Při takových

dotazech uměla matka vždycky s naprostou jistotou

zmizet z místnosti. Tedy ne, že by ji Kylie žádala

o rady ohledně sexu. Po pravdě řečeno, matka byla

ta poslední osoba, které by se na to Kylie zeptala.

Vždycky, když se Kylie zajímala o nějakého kluka,

matce se před očima objevila písmena S-E-X,

začala se tvářit velmi zmateně a raději před Kylií

utekla, aby jí nemusela odpovídat na otázky. Naštěstí

od chvíle, kdy Kylie odjela sem do Údolí stínů, nemusela

tyhle problémy s matkou řešit.

Ale kdo ví, o co všechno minulý měsíc přišla.

Možná, že se objevily další pohlavně přenosné ne-

moci, o nichž Kylie neměla ani potuchy. Matka si

určitě všechny informace z téhle oblasti schovávala,

a až Kylie přijede za tři týdny na návštěvu, nenápadně

jí položí brožurky a výstřižky z novin na stůl

v pokoji. Rodičovská návštěva – víkend, na který se

vůbec netěšila. Sice byl teď vztah s mámou trochu

lepší, protože konečně přiznala, že Daniel je Kyliin

biologický otec, zatím byl ale pořád velmi křehký.

Kylie byla přesvědčená, že je schopná strávit

s matkou ne víc než pár hodin. Až přijede domů, co

když se zase všechno vrátí do starých vyjetých kolejí?

Co když se matka zase bude chovat tak odtažitě?

A jaký vztah najde k Tomu Galenovi, muži, kterého

celý svůj život považovala za biologického otce?

Muže, který opustil ji i matku kvůli nějaké holce, ne

o moc starší než Kylie? Styděla se za otce, který se

tahal se svou mladou asistentkou. Tak moc, že s ním

nemohla ani promluvit.

Noční vánek zanesl kouř z dohořívajícího ohně

Kylii do obličeje. Zamrkala, protože ji kouř zaštípal

v očích, ale neporušila linii kruhu kolem ohniště. Jak

ji Della poučila, znamenalo by to poštvat si proti sobě

všechny upíry.

„Očistěte svou mysl,“ pokračoval Chris a podal

pohár jednomu z táborníků na druhé straně kruhu.

Kylie zavřela oči a snažila se poslouchat Chrisovy

příkazy. Najednou uslyšela zvuk padající vody.

S trhnutím otevřela oči a zadívala se směrem k lesu.

Copak je vodopád tak blízko? Od chvíle, kdy si vyslechla

příběh o mrtvých andělech tančících u vodopádu,

ji to do toho tajemného místa neustále táhlo.

Tedy ne, že by se chtěla s takovými přízraky někdy

setkat. Měla dost toho, že vídávala duchy a mluvila

s nimi. Nemohla se ale zbavit pocitu, že vodopád ji

volá a přitahuje jako magnet.

„Jsi připravená?“ zašeptala jí Miranda do ucha.

„Už se blíží.“

Připravená na co? byla Kyliina první myšlenka.

A pak si najednou vzpomněla. Copak si Miranda

dělá legraci?

Kylie se zadívala na pohár, který koloval v kruhu.

Dech se jí zastavil, když si uvědomila, že je už jen

deset lidí před ní, než ho dostane do ruky. Zhluboka

se nadechla kouřem provoněného vzduchu a snažila

se netvářit zhnuseně.

Snažila se. Ale při představě, že se bude muset napít

z toho zpropadeného poháru, v němž si už skoro

všichni smočili rty, se jí obracel žaludek, protože si

byla jistá, že je v něm skutečná krev.

Za poslední měsíc si už zvykla, když každé ráno

sledovala, jak si Della dává denní dávku. Dokonce

se donutila k tomu, aby věnovala půl litru vlastní

krve, protože věděla, že nadpřirozené bytosti tohle

obvykle pro své kamarády-upíry dělají. Avšak

ochutnat tuhle životadárnou tekutinu bylo nad její

síly.

„Já vím, že je to hnusný. Tak si představuj, že je to

rajčatová šťáva,“ zašeptala Miranda do ucha Helen,

která stála vedle ní z druhé strany. Tedy ne, že by

zrovna šeptání bylo tady mezi nadpřirozenými bytostmi

k něčemu.

Kylie se rozhlédla po ostatních paranormálních tábornících,

stále stojících v kruhu kolem dohořívajícího

ohně. Její pohled ulpěl na Delle, která se dívala

jejich směrem, mračila se a z očí jí sršely blesky.

Dokonalý sluch byl jedním z božských darů, jimiž

byla obdařena. Nebylo pochyb, že Mirandinu poznámku

o odpornosti nápoje moc dobře slyšela. Kylie

si povzdechla, protože jí bylo jasné, že ty dvě bude

muset zase od sebe odtrhávat, aby se navzájem

nezabily. Nechápala, jak mohou být tak dobrými kamarádkami,

a během chvilky se tak nenávidět. Role

usmiřovatelky mezi nimi byla na plný úvazek.

Sledovala dalšího táborníka, jak zvedá pohár k ústům.

Věděla, jak moc to pro Dellu znamená, a tak se

duševně připravovala na chvíli, kdy pohár doputuje

k ní. Hlavně aby se nepozvracela.

Zvládneš to. Zvládneš to. Udělej to pro Dellu.

Možná budeš překvapená, jak krev vlastně chutná,

řekla jí už dřív Della. Nebylo by to super, kdyby se

z tebe taky stala upírka?

Ne! pomyslela si Kylie, ale nahlas se to neodvážila

říct. Být upírkou nebylo o nic lepší než se stát

vlkodlačicí či měnivcem. A pak si vzpomněla, jak

se Della málem rozbrečela, když mluvila o svém

bývalém klukovi, o tom, jak odporné mu připadalo

její chladné tělo. Díky, radši budu mít normální

teplotu, pomyslela si Kylie. Jen ta myšlenka na dietu,

při které se pije krev… vždyť Kylie i červené

maso jedla jen občas, a to ještě dobře uvařené.

I když jí Holiday, vedoucí tábora a Kyliina učitelka,

na jedné straně tvrdila, že je velmi nepravděpodobné,

aby se z ní stal měnivec nebo vlkodlačice,

na druhé straně prohlašovala, že možné je

všechno. A je fakt, že jí Holiday, která sama byla

vílou, nikdy neprozradila, k jaké skupině nadpřirozených

bytostí Kylie vlastně patří. Kylie totiž byla

zvláštní.

Nenáviděla, že se tak odlišuje.

Sakra! Nikdy nezapadla mezi kamarády v normálním

lidském světě. I tady – mezi nadpřirozenými bytostmi

– byla jiná než ostatní. Tedy ne, že by ji nepřijali

mezi sebe. To vůbec ne. Cítila se tady mnohem

příjemněji než mezi „lidskými“ teenagery. Ale taky

jí trvalo, než si uvědomila, že ji tihle podivní kluci

a holky vlastně nekousnou. Před Dellou a Mirandou

si nemusela na nic hrát, mohla se jim se vším svěřit,

důvěřovala jim. A důkazem toho byl i fakt, že darovala

Delle krev.

Přece jen ale byla jedna věc, o níž nemohla před

nejlepšími kamarádkami otevřeně mluvit. Duchové.

Většina nadpřirozených se duchů bála. Tedy ne,

že by se jich Kylie nebála. Zatím nenašla způsob,

jak se těchhle nechtěných a otravných zjevení zbavit.

Vždycky se najednou před ní objevila v tu nejnevhodnější

dobu.

Ale ať už mezi nadpřirozenými bytostmi byla cokoli,

darem, který dostala do vínku, byla schopnost

komunikovat s mrtvými. Tedy spíš s jejich duchy.

Respektive s jedním z nich. Holiday byla přesvědčená,

že rozmlouvání s duchy je jen jedním z mnoha

darů, jimiž byla Kylie obdařena, a že ty ostatní se

projeví teprve časem. Kylie doufala, že pokud má

ještě nějaké další schopnosti, vypořádá se s nimi

snadněji než s duchy.

„Už je to tady,“ ozvala se Miranda.

Kylie si všimla, že někdo podal pohár Helen. V krku

jí vyschlo a vnitřnosti se jí stáhly odporem. Zadívala

se na Dereka, hnědovlasého kluka, který byl poloviční

nymfou. Propásla chvíli, kdy měl v rukou pohár

on. Ale ne, že by toho litovala. Až se spolu budou

zase líbat, nechtěla myslet na to, jak upíjí z poháru

krev.

Usmál se na ni a Kylie si uvědomila, jaké v ní tenhle

kluk vyvolává emociální zmatky. Ať už to bylo

šílené, nebo ne, jeho schopnost číst pocity a myšlenky

druhých ji k němu na jedné straně přitahovala, ale

na druhé straně ji nutila držet se od něj dál. Nechtěla

dovolit, aby se do něj bezhlavě zamilovala… ne snad

proto, že četl její myšlenky, on je dokonce dokázal

ovládat! Pouhým dotekem dokázal změnit její pocity,

přeměnit strach na obdiv, vztek na klid. Bylo tedy

překvapující, že před tímhle hříšně sexy klukem měla

úctu?

Po jejích zkušenostech s otcem – tedy nevlastním

otcem –, který podváděl matku, a s Treyem, svým

bývalým klukem, který jí jen mazal med kolem

pusy, aby ji dostal do postele, bylo pro ni těžké

mužskému pokolení důvěřovat. A věřit někomu,

kdo umí manipulovat jejími myšlenkami a pocity,

bylo ještě složitější.

Přesto měla Dereka ráda a přála si, aby mohla hodit

opatrnost za hlavu. I teď, když se jí zvedal žaludek

při pomyšlení na pohár, který koloval v kruhu

okolo táborového ohně, cítila, jak ji Derek přitahuje.

Toužila přitisknout si hlavu na jeho hruď, zadívat se

do jeho pronikavě zelených očí, v nichž zářily tisíce

malých zlatavých teček. Přála si přitisknout rty na

jeho, ochutnat jeho polibky… o nichž věděla, jak

sladké a vášnivé umějí být.

Mirandino zakašlání ji vrátilo do přítomnosti.

Když viděla, jak se na ni Derek vědoucně usmívá,

bylo jí jasné, že je zase pohroužen do jejích myšlenek.

Tváře jí zčervenaly, sklopila oči a raději se zadívala

na Mirandu vedle sebe.

Ach, bože! Miranda k ní právě natahovala ruku

s pohárem. Teď všichni zaměřili zrak na ni.

Vzala si pohár. Cítila, jak je teplý… jako by tekutina,

kterou obsahoval, právě vytekla z něčí žíly…

Žaludek i hrdlo se jí stáhly. Netušila, zda krev je zvířecí

či lidská.

Nemysli na to.

Nadechla se a měděný pach – pach starých pencí

– jí naplnil nozdry. Pomalu pozvedla pohár ke rtům,

ale žaludek odmítal něco takového přijmout.

Udělej to. Ukaž Delle, že si jí vážíš.

Kylie polkla, zvedla pohár ještě o kousek výš

a doufala, že to Della ocení. Říkala si, že tekutinu jenom

ochutná, že ji nemusí pít… čekala, až jí jasně

červená kapalina steče ke rtům.

Jakmile teplá tekutina stekla k okraji, okamžitě

dala pohár dolů, ale přesto se jí červená krev dostala

přes pevně sevřené rty. Znovu se jí zvedl žaludek…

pak najednou na špičce jazyka explodovala neuvěřitelná

chuť. Chutnalo to líp než šťáva z černých třešní,

jako by ukousla vyzrálé jahody, bylo to trochu kyselé

a přitom sladké, exotické chuti… Jakmile tekutina

sklouzla do krku, měděná pachuť vyprchala a zůstala

jen sladká ovocná vůně.

Znovu přiložila pohár ke rtům, když si najednou

uvědomila, co vlastně pije. Přesto neodolala a špičkou

jazyka si ještě olízla koutek úst, aby zachytila

poslední kapku, která zde ulpěla.

Okamžitě si uvědomila intenzitu pohledů, jež se

na ni upíraly. Šepot jí zaplnil uši…

Tak konečně už víme, co je vlastně zač.

Jak to, že nemá chladné tělo?

Zdá se, že jí teď taky budeme muset dávat krev.

Della radostně vyjekla.

Kylii se roztřásly ruce, plíce jí zaplnil kouř

z dohořívajícího táborového ohně a hrdlo měla tak

stažené, že se stěží mohla nadechnout.

Sakra! Sakra! Sakra! Co tohle má znamenat? Copak

jsem opravdu – upírka?

Rozhlížela se po ostatních, dokud mezi nimi nezahlédla

Holidayin obličej. Chtěla vidět úsměv, který ji

utvrdí v tom, že je všechno v pořádku… že se vlastně

vůbec nic neděje. Ale když ji zahlédla, uvědomila

si, že se tváří jinak – v jejích očích zahlédla výraz

naprostého překvapení…