Žánry
Autoři
Série
Vše končí láskou
od Skandály, intriky, fascinující vášně v podání královny romantického psaní, která čtenáře znovu zavádí do rodiny Huxtableových. Tentokrát jej seznamuje s riskantním dobrodružstvím nejstarší ze sester, Margarety. Zoufalý Duncan Pennethorn, nechvalně známý hrabě ze Sheringfordu, je nucen se, kvůli mimořádnému skandálu, vrátit domů. Navíc se musí do patnácti dnů oženit, jinak přijde o všechny své příjmy. Vybírá si ženu, o níž ví, že potřebuje manžela, a přemluví Margaretu Huxtableovou, aby přijala jeho nabídku. Ta pozdě zjišťuje, kdo se stal jejím manželem. Ale dává mu ultimátum: pokud ji chce, musí se jí dvořit. A tak mezi se partnery, kteří se spojili z praktických důvodů, postupně rozněcuje vášeň.
1. kapitola
Když se Duncan Pennethorne, hrabě ze Sheringfordu,
vrátil po pětileté nepřítomnosti do Londýna, nešel
okamžitě do Claverbrook House na náměstí Grosvenor,
ale místo toho se zdráhavě ubytoval u své matky,
lady Carlingové. Její druhý manžel, sir Graham, nebyl
potěšen tím, že ho znovu vidí. Měl však svou ženu rád,
a proto nevyhnal nevlastního syna od svého prahu.
Ale Duncan se stejně musel dřív nebo později vypravit
do Claverbrook House. Právě v době, kdy se
chystal k návratu domů, mu totiž bylo náhle bez jakéhokoli
varování či jakéhokoli vysvětlení zastaveno
proplácení peněz. Domovem myslel Woodbine Park
ve Warwickshiru, což bylo sídlo a panství, na němž
vyrůstal a které mu od otcovy smrti před patnácti lety
vynášelo slušný příjem.
Nevracel se tam sám. Spolu s ním přijížděli Harrisovi,
kteří u něj byli posledních pět let zaměstnáni v různých
postaveních. Ve Woodbine Parku se právě uvolnilo
místo hlavního zahradníka a Harris měl tuto funkci
zastávat. A co bylo nejdůležitější, přijel s nimi i čtyřletý
Toby. Ve Woodbinu měl vystupovat jako osiřelý
vnuk Harrisových. Toby se strašně těšil, když se dozvěděl,
že bude bydlet v místě, o němž mu Duncan vyprávěl
tolik vzrušujících příběhů – Duncanovy vzpomínky
na dětství byly téměř všechny šťastné.
Ale potom se všechny jeho plány zhroutily a on byl
nucen ponechat chlapce s Harrisovými v Harrogate
a pospíšit do Londýna v naději, že nějak odvrátí hrozící
katastrofu.
Jediného varování se mu dostalo ve formálním
oznámení napsaném pevnou rukou dědečkova tajemníka,
na jehož konci se skvěl dědečkův pavoučí podpis,
který byl nezpochybnitelný bez ohledu na fakt, že
byl dost roztřesený věkem. V téže době se správce
Woodbine Parku náhle a hrozivě odmlčel.
Všichni věděli, kam mu mají psát, protože většinu
bezpečnostních opatření hned po Lauřině smrti zrušil.
Duncan cítil povinnost informovat o té nešťastné události
spoustu lidí.
Nechápal, proč se dědeček rozhodl zastavit mu proplácení
peněz právě ve chvíli, kdy se do jeho života
navrátila určitá míra slušnosti. A chápal to ještě méně,
když uvážil, že je jediným vnukem starého pána a jako
jediný blízký příbuzný je také jeho dědicem.
Ale ať to byl sebevětší nesmysl, peníze mu přestaly
chodit, takže zůstal s prázdnými kapsami, takřka bez
jediného penny, a neměl dál možnost podporovat ty,
kteří byli na něm závislí – ba ani uživit sebe samého.
Ne že by se musel zbytečně bát o Harrisovy. Dobří
sloužící byli všude žádaní. Nemusel se bát ani o sebe.
Byl stále ještě mladý a tělesně schopný. Ale musel si
dělat starosti o Tobyho. Jak by také ne?
Proto ten jeho zoufalý spěch do Londýna, který byl
nejspíš posledním místem, kam by zamířil – zvlášť
uprostřed společenské sezony. Ale vypadalo to jako
jediná možnost, jíž se mohl chopit. Dopis, který napsal
v odpověď na dědečkovo oznámení, byl ignorován
a on tím jen ztratil vzácný čas. Proto byl nucen
přijet do Londýna, aby se dožadoval vysvětlení osob-
ně. Nebo o ně alespoň poprosil. Od markýze z Claverbrooku,
který byl odjakživa znám svým nedostatkem
jemných způsobů, nemohl nikdo nic žádat.
Ani Duncanova matka mu nemohla nabídnout žádné
vysvětlení. Dokonce ani nevěděla, že byl odříznutý
od zdroje svých financí, dokud jí to sám neřekl.
„Pořád uvažuju o tom,“ pravila, když vešel ráno po
svém příjezdu do jejího budoáru – nebo spíš časně odpoledne,
aby byl přesnější, protože dopoledne nebylo
její oblíbenou částí dne, „proč ti nezamezil přístup
k penězům už před pěti lety, drahoušku, pokud to
chtěl udělat. Všichni jsme očekávali, že to provede
právě tehdy. Já jsem si dokonce pohrávala s myšlenkou,
že ho půjdu poprosit, aby to nedělal, ale došlo
mi, že kdybych k němu zašla, dohnala bych ho nejspíš
k tomu, aby ti zablokoval peníze ještě dřív, než původně
plánoval. Možná že si až donedávna neuvědomil,
že ti po všechny ty roky stále chodí renta
z Woodbinu. Ne tak silně, Hetty, vytrháš mi všechny
vlasy z hlavy a co si pak počnu?“
Její komorná jí energicky rozčesávala zacuchané
vlasy.
Starý pán však rozhodně netrpěl špatnou pamětí,
zvlášť co se týkalo peněz.
„Graham říká, že tě nebude financovat déle než týden,“
dodala matka a obrátila svou pozornost znovu
na syna. Přitom si narovnávala sklady svého negližé,
aby v nich její postava co nejlépe vynikla. „Oznámil
mi to včera večer, hned poté, co jsi přijel. Ale já bych
si s tím nedělala starosti, hochu, protože Grahama
utáhnu na vařené nudli, když to budu potřebovat.“
„Kvůli mně to dělat nemusíš, mami,“ ujistil ji
Duncan. „Nezůstanu tu dlouho, jenom dokud nepromluvím
s dědečkem a neuklidním ho. Nemá v úmys-
lu nechat mě venku v zimě bez krejcaru v kapse, že
ne?“
Přesto se velice obával, že něco takového by se stát
mohlo – jestli už se to ve skutečnosti nestalo. A zdálo
se, že v tom s ním matka souhlasí.
„Nevsadila bych proti tomu víc než deset guineí,“
poznamenala a natáhla se pro kelímek s růží na tváře.
„Je to tvrdohlavý, vrtošivý stařík a jsem moc ráda, že
už to není můj tchán a já nemusím předstírat náklonnost
k němu. Podej mi taky tamtu růž, zlato. Ne, tu
ne, tu druhou. Hetty, neopakovala jsem ti donekonečna,
abys pokládala věci tam, kde jsou teď, zatímco mi
rozčesáváš vlasy? Asi si myslíš, že mám ruce až ke
kotníkům. To by ale bylo velmi podivné.“
Duncan odešel z matčina pokoje, poté co jí podal
správný štěteček na roztírání. Nemohl se rozhodnout,
jestli se má dostavit do Claverbrook House bez předchozího
ohlášení, nebo nejdřív požádat o audienci –
neboť tím se rodinná návštěva u starého pána stala.
Pokud by Duncan přišel bez ohlášení, musel by možná
přetrpět potupu, že ho vyvede z domu dědečkův
odmítavě se tvářící majordomus – tedy jestli toto místo
zaujímá stále ještě Forbes. Musí být téměř tak starý
jako jeho pán. Kdyby na druhé straně napsal, jeho dopis
by mohl zežloutnout věkem, než by se tajemník
rozhodl věnovat mu pozornost.
To je prašť jak uhoď.
Jako za osmnáct nebo bez dvou za dvacet.
Tak jak to má udělat?
Avšak celá situace byla tak strašně naléhavá, až hrozilo,
že Duncan podlehne panice. Ubytoval zatím Harrisovy
s Tobym ve dvou ošuntělých pokojích v Harrogate
a zaplatil za ně měsíční nájem. Na další měsíc už prostě
neměl dost peněz. A jeden týden z té doby již uplynul.
Přesto místo rozhodného jednání ještě otálel a celý
den strávil opětovným navazováním známostí v Londýně.
I když ho část jeho instinktů varovala, aby se
držel při zemi a nikde se moc neukazoval, i kdyby
k tomu měl příležitost, druhá část ho varovala, že se
nemůže vyhýbat společnosti svých známých po zbytek
života, pokud se nechce stát poustevníkem, a že se
do toho musí vrhnout po hlavě se vší nonšalancí, kterou
ze sebe dokáže vydolovat.
Šel tedy do klubu k Whitům, jehož byl stále ještě
členem a kde na obranu před ním nikdo nezabarikádoval
dveře. Setkal se tu s mnoha svými bývalými
přáteli a známými a nikdo z nich ho zcela neodepsal.
Mnozí se s ním naopak zdravili s hlasitou, žoviální
familiárností, jako by z Londýna i ze společnosti
nezmizel kvůli velkému skandálu a byl pryč
pouhý rok či týden nebo možná vůbec ne. A pokud
ho pár gentlemanů ignorovalo, dobrá, na tom nebylo
nic neobvyklého. Koneckonců člověk nezdraví hlasitě
každého v klubu ani nikde jinde. Nikdo neztropil
scénu a nežádal, aby byl z posvátné svatyně klubu
vyveden.
Souhlasil, že se skupinou nadšenců zajde k Tattersallům
podívat se na koně a potom na závody. Na
konci odpoledne dokonce shromáždil určitou sumu
peněz z výher, ale bylo jich příliš málo, aby to znamenalo
nějaké zlepšení jeho finančních záležitostí. Večer
zašel na partičku karet, kde prohrál odpolední výhru,
ale nakonec z ní zase polovinu získal zpět.
Než šel spát, dal peníze do obálky a hned brzy ráno
je poslal do Harrogate. Toby už zatím určitě bude mít
děravé ponožky nebo kalhoty nebo mu polezou palce
z bot nebo… Možností bylo bezpočet. Výchova dítěte
rozhodně není levnou záležitostí.
Dalšího dne bylo jeho váhavé rozhodování, jak se přiblížit
dědečkovi, ukončeno. U snídaně našel na tácku
vzkaz psaný až příliš známou rukou tajemníka starého
pána. Byla to výzva, aby se dostavil k markýzi z Claverbrooku
toho dne přesně v jednu hodinu. Duncanova
matka tvrdila, že starý pán už ven nechodí, ale zcela jistě
mu moc věcí neuniklo. Zaslechl, že jeho vnuk se vrátil
do Londýna. Dokonce věděl, kde ho najít.
A byla to skutečně spíš výzva než pozvání – přesně
v jednu hodinu.
Duncan se oblékl s velkou péčí. Vzal si elegantní
modrý kabát, který však nebyl posledním výkřikem
módy. Nechal komorníka, aby mu uvázal šátek vkusným,
ale jednoduchým uzlem. U pasu mu visel prostý
řetízek k hodinkám a na nohou měl vyleštěné hesenské
boty natažené přes úzké šedé kalhoty. Boty byly
vyrobeny z jednoduché černé kůže, žádné módní výstřelky.
V žádném případě nechtěl vyvolat dojem, že
žije extravagantně – což také nebyla pravda.
„Chápeš, Smithi,“ řekl svému komorníkovi, „že ti
nebudu moct tento týden zaplatit, a možná že to nebude
možné ani příští týden – ani ten další. Třeba se
budeš chtít poohlédnout po jiném zaměstnání. Londýn
je pro to jako dělaný.“
Smith, který s ním zůstával po jedenáct tučných
i hubených let – avšak dosud nikdy v úplné chudobě –
si odfrkl.
„Moc dobře to chápu, mylorde,“ pravil, „protože
jsem se nenarodil jako hlupák. Odejdu, až se mi to bude
hodit a budu na to pořádně připravený.“
Což by nemuselo být hned, jak Duncanovi došlo.
Za takovou loajalitu mu byl tiše vděčný…………………..
Autor: | Balogh, Mary |
Překladatel: | Šimonová, Dana |
Název: | Vše končí láskou |
Původní název: | At Last Comes Love |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-341-0 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 376 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 30.9.2010 |