Autoři

Série

Vévoda v pasti

od
Cartland, Barbara
  • Pokud někoho lady Lynda Marloweová nemá ráda, tak je to vévoda z Buckingtonu. Ale je to právě on, nejobletovanější muž Londýna, kdo ji zachrání před utonutím. To ovšem zvedne bouři pomluv, která Lyndu a jejího zachránce dožene do manželství - kterému ovšem Lyndin otec, vévoda z Marlowe, velice přeje, protože jej ochrání od hrozící chudoby. Ovšem muž, za nějž se Lynda vdala, je úplně jiný, než jeho reputace. A naopak přijde Linda příležitost ochránit vévodův život, a už je jí jasné, že by jiného manžela nechtěla.

  • 1

    1870

    Lady Lynda proklouzla předními dveřmi a vyšla

    do zahrady.

    Srdce jí plesalo radostí, že je zase doma. Bylo jaro

    a všechno rozkvétalo.

    Déle než rok pobývala mimo domov, a teď si musela

    přiznat, že neexistuje nic krásnějšího než Anglie

    v máji.

    Právě se vrátila z ciziny, kde studovala na dívčí internátní

    škole.

    Učení ji bavilo, a navíc vychutnávala možnost návštěv

    úžasných francouzských muzeí.

    Přesto ani na okamžik nezapomínala na Anglii, její

    lesy, jezera, potoky – a ze všeho nejvíc se jí stýskalo

    po domově.

    Marlowe Castle byl velmi starý.

    Věk této stavby si plně uvědomovala, jelikož její

    otec, vévoda, nebyl natolik bohatý, aby si mohl dovolit

    dát ji do pořádku. Vyžadovala nepředstavitelnou

    spoustu oprav.

    Jí byl ale každý kámen tak drahý. Její lásku k Marlowe

    Castle nemohla oslabit ani vrzající prkna v podlaze,

    ani provlhlé stropy.

    Zvolna procházela parkem a blížila se k mohutné-

    mu dubu. Myslela na to, jak moc bude postrádat svou

    matku.

    Uvědomila si, že teď, po její smrti, se všechno

    změní, všechno bude jiné.

    Loni měla být lady Lynda představena královně

    v Buckinghamském paláci.

    Blížily se její osmnácté narozeniny a patřila k významným

    debutantkám nadcházející společenské sezony.

    Když jí ale zemřela matka, vévodkyně z Marlowe,

    rozhodla se zůstat ve škole, třebaže byla starší než

    většina ostatních dívek.

    Toužila po dalším studiu, přála si načerpat co nejvíc

    nových poznatků.

    Pokračovala ve výuce se staršími lektory a spoustu

    času strávila v různých pařížských knihovnách dostupných

    studentům nejvyššího ročníku.

    „Ty budeš tak chytrá, Lyndo,“ varovaly ji ostatní

    dívky, „že se tě bude bát každý mužský, s nímž se seznámíš.“

    „To spíš já mám obavu, že se s nimi budu nudit,“ odsekla

    Lynda. „Z toho, co mi všechny říkáte, jsem si udělala

    obrázek, že většina mužů má zájem jen o sport.“

    Vysmály se jí.

    Její francouzské přítelkyně neustále brebentily, jak

    se jejich bratři nepřestávají honit za přitažlivými,

    kultivovanými Francouzkami.

    Zato jejich anglické mužské protějšky, jak se zdálo,

    projevovaly zájem pouze o koně a honitbu.

    „S příchodem podzimu,“ dozvěděla se Lynda od

    francouzských spolužaček, „okamžitě odjedou do

    Skotska střílet tetřívky. Poté se vrátí domů, kde jejich

    zálibu odnesou bažanti a koroptve.

    Pak se zúčastňují honů, dokud půda úplně nezmrzne.

    A jakmile začne nový rok, jsou tu dostihy, samé

    závodění, snad každý týden se na některé dostihové

    dráze koná závod.“

    Lady Lynda zbožňovala jízdu na koni, a nevzdala

    se jí ani při svém pobytu v internátní dívčí škole.

    Zároveň si našla spoustu dalších aktivit, některé

    ještě zajímavější.

    Byla vášnivá čtenářka a nejraději ležela v knihách

    popisujících různé země světa.

    Studovala zvyky a tradice těchto zemí a od svých

    přítelkyň se učila jejich jazyky.

    Říkala si, že kdyby se jí někdy naskytla příležitost

    cestovat do cizích států, mohla by tam rozmlouvat

    s jejich obyvateli.

    „Je nepravděpodobné, že by ses někdy dostala do

    tak vzdálených míst,“ slýchala.

    Nedala se odradit a cítila, že přijde den, kdy se jí to

    podaří.

    Zvyky zemí, o nichž četla, měla vtisknuté do mozku

    tak živě, jako by byly její vlastní.

    Z Francie se vrátila včera pozdě v noci a zjistila –

    jak ostatně očekávala – že její otec má hosty.

    Služebnictvo ji informovalo, že se právě ten den

    konal překážkový dostih a jeho účastníci se ubytovali

    v Marlowe Castle.

    Hospodyně, paní Meadowsová, která odmalička

    Lyndu zbožňovala, jí teď předala seznam hostů.

    Dívka přejížděla prstem po jednotlivých jménech

    a uvědomovala si, že většinu osob na seznamu zná.

    Její otec o nich totiž hovořil od doby jejího dětství;

    jednalo se o majitele závodních koní.

    Na některé z těch mladých mužů se pamatovala,

    protože se účastnili přespolních dostihů, které také

    její otec pořádal.

    Obdivovala je, ale byla ještě příliš malá, a tak si je

    jen potajmu prohlížela skrz zábradlí schodiště nebo

    je pozorovala z hudební galerie nad jídelnou, kde večeřeli.

    Občas s ní promluvili, když se zájmem sledovala

    přespolní dostih.

    Ale ráno, když vyjížděli a ona chtěla jet s nimi,

    všichni usoudili, že je na to příliš mladá, což se jí

    dotklo.

    „Jako debutantka budeš mít příležitost se setkat se

    spoustou gentlemanů,“ ujistila ji matka. „Nepovažuji

    za správné, aby se patnáctiletá či šestnáctiletá dívka,

    dosud patřící do školních lavic, stýkala se staršími

    muži.“

    A Lynda se s tím musela smířit.

    Teď jí při pročítání seznamu od paní Meadowsové

    padl zrak na jedno jméno, které si vybavila líp než ty

    ostatní.

    „Takže je tady i vévoda z Buckingtonu,“ poznamenala

    nahlas.

    „Ano, mylady,“ přikývla hospodyně. „Jeho Jasnost,

    vašeho otce potěšilo, že se vévoda zúčastnil překážkového

    dostihu.“

    „Vyhrál?“ zajímala se Lynda.

    „Podle očekávání zvítězil. Spousta lidí tvrdila, že

    to nebylo fér, protože měl ty nejlepší koně, a proto

    nemělo smysl s nimi soupeřit!“

    Lynda jen naslouchala, a přitom si vybavovala, co

    se o vévodovi doslechla od svých spolužaček.

    Alice Daltonová byla dcerou jedné z největších

    londýnských krásek.

    Lynda věděla, že lady Daltonová měla málo času

    na svou dceru, téměř stejně krásnou jako ona.

    Byla by dala přednost synovi, v němž by nespatřovala

    konkurenci.

    Poslala Alice do školy ve Francii – kam chodila

    i Lynda – jen proto, aby se jí zbavila.

    Mít šestnáctiletou dceru znamenalo prozradit matčin

    věk – a o to lady Daltonová rozhodně nestála.

    Přála si být ještě pár let největší krasavicí v londýnské

    společnosti.

    Za žádnou cenu se nechtěla vzdát své koruny, chtěla

    si ji udržet co nejdéle.

    Váhavě připustila třicítku.

    Byla si ovšem dobře vědoma, že když se ty klepny

    podívaly na Alice, tázavý výraz v jejich očích naznačoval,

    že jí její věk nevěří.

    Proto Alice radši kvapem poslala do Francie

    a hned jí dala na srozuměnou, aby o školních prázdninách

    domů ani nejezdila a zůstala pokud možno

    u přátel.

    Lyndě bylo Alice líto, zvlášť když si uvědomila, že

    ona má skvělé rodiče, kteří ji hluboce milují.

    Proto se snažila probudit v Alice zájem o některé

    z věcí, v nichž sama nalézala zalíbení.

    Nebylo to snadné, jelikož Alice chtěla mluvit jen

    o své matce, a tudíž nevyhnutelně o mužích, kteří jí

    nadbíhali.

    Patřil k nim i hezký, okouzlující a společensky významný

    vévoda z Buckingtonu.

    „Mamá po něm šílí!“ postěžovala si Lyndě. „Ale

    přestože s ní tráví hodně času, doneslo se mi, že se

    v jeho životě vyskytuje ještě mnoho jiných žen.“

    Lynda zpočátku nepochopila, nač Alice naráží.

    Pak jí došlo, že je lady Daltonová svému manželovi

    nevěrná, a tohle poznání ji šokovalo.

    Své přítelkyni Alice sice nic neřekla, ale dost dlouho

    o tom přemýšlela, až došla k závěru, že o něčem

    takovém se často píše v historických knihách, které

    tak ráda čte.

    Avšak ani ve snu by ji nenapadlo, že stejné chování

    králů a princezen by se mohlo objevit v pozdější –

    podle jejího názoru mnohem osvícenější – době.

    Chování Karla II. vůči lady Castlemainové a dalším

    dámám u jeho dvora našlo pokračování mezi

    mladými muži v současné společnosti – příkladem

    byl vévoda z Buckingtonu.

    O Buckingtonech a jejich milostnicích z doby regentství

    věděla z knížek.

    Dozvěděla se i o pobláznění Jiřího IV.; nejprve byl

    okouzlen paní Fitzherbertovou, s níž se prý měl tajně

    oženit.

    Pak ho upoutávaly ženy mnohem starší než on, jako

    třeba markýza z Hertfordu a lady Conynghamová.

    Lynda vzpomínala, jak její matka hluboce milovala

    svého manžela a jak on ji zbožňoval.

    Nedovedla si představit, že by jeden nebo druhý

    někdy projevili zájem – bylo-li to správné slovo –

    o někoho jiného.

    Podle Alice lapil vévoda z Buckingtonu srdce její

    matky do pasti.

    Lady Daltonová ho nejen milovala, ale i zoufale

    žárlila na každou jinou ženu, s níž trávil čas.

    „Lady Daltonová se možná chovala ostudně,“ přemítala

    Lynda, „ale považuji za hanebné, když gentleman

    svede vdanou ženu, a když o tom navíc vědí její

    děti, jako v tomhle případě Alice.“……………………….

  • Autor: Cartland, Barbara
    Překladatel: Lexová, Věnceslava
    Název: Vévoda v pasti
    Původní název: The Duke is Trapped
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-272-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 136
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 20.2.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.