Žánry
Autoři
Série
Vášnivé námluvy
od Druhý příběh z cyklu o výjimečné rodině vroucích a smyslných Huxtableových vypráví osud nejmladší ze tří sester, Katherine. Nejúchvatnější dívka uvedená toho roku do společnosti se musí střetnout s Jasperem Finleym, baronem Montfordem, ve hře plné intrik a podvodů, o svou čest a lásku. Ve věku společenských skandálů a pozlátka se Katherine se teprve bude učit, jak si vybojovat své místo na slunci.
1. kapitola
Jasperu Finleymu, baronu Montfordovi, bylo dvacet
pět let. Vlastně měl zrovna dnes narozeniny. Doufal,
že dospěl alespoň duševně. Teď si zrovna povoloval
jednou rukou uzel na vázance a druhou komíhal s napůl
vypitou sklenkou přes opěrku křesla, v němž se
rozvaloval. Aby byl zcela přesný, narozeniny měl už
včera. Nyní bylo dvacet minut po čtvrté hodině ranní,
pokud vzal v úvahu fakt, že hodiny v knihovně jeho
londýnského domu se o čtyři minuty zpožďují. Tak tomu
bylo, co pamatoval.
Sledoval to se zachmuřeným soustředěním. Když
o tom tak uvažoval, bude je muset někdy v příštích
dnech srovnat. Proč by měly jít nějaké hodiny po celou
svou existenci o čtyři minuty později než zbytek
světa? To nebylo logické. Potíž však byla v tom, že
kdyby šly hodiny najednou správně, už napořád by ho
to pletlo a přicházel by stále o čtyři minuty dřív – nebo
měl říct později? – na jídlo i na různé schůzky.
A zároveň by to rozrušilo služebnictvo a způsobilo
zmatek v kuchyni.
Takže bylo nejspíš nejlepší nechat hodiny jít tak,
jak jdou.
Když se v této důležité otázce dobral uspokojivého
výsledku, obrátil pozornost na sebe. Měl si jít lehnout
už před hodinou – nebo dvěma. Nebo ještě lépe
před třemi. Měl jít domů přímo z plesu lady Hounslowové
– až na to, že by se tak o svých narozeninách
dostal domů ještě před půlnocí, což by bylo zatraceně
hloupé. Měl přijít asi hodinu poté, hned co odešel
z klubu u Whitů. A přesně to udělal, protože se nyní
nacházel v knihovně svého domu. Nemohl však jít
rovnou spát, protože když odcházel z klubu, přidala
se k němu skupinka pánů. Přišli s ním domů, kde
chtěli oslavit jeho narozeniny, které se už staly minulostí.
Přes mlžný alkoholový závoj, který mu halil mozek
– spíš se jednalo o hustou mlhu – uvažoval, jestli
je vůbec pozval. Bylo by to od nich zatraceně drzé,
pokud tak neučinil. Musí se jich na to zeptat.
„Hele,“ ozval se pomalu, aby mohl každé slovo jasně
vyslovit, „pozval jsem někoho z vás k sobě?“
Všichni už byli pěkně zmožení a dost neelegantně
rozložení po křeslech kromě Charlieho Fielda, který
stál zády ke krbu a ramenem se opíral o krbovou římsu.
S obdivuhodnou dovedností si naléval obsah sklenky
do úst, aby mu nevytekla ani kapka vzácné tekutiny
přes okraj.
„Jestli jsi pozval někoho z nás…?“ zamračil se na
něj Charlie a tvářil se uraženě. „K čertu, Monty, vždyť
jsi nás sem prakticky dotáhl.“
„U všech rohatých,“ souhlasil s ním Isaac Kerby.
„Všichni už jsme byli rozhodnuti, že potáhneme domů,
hned jak jsme odešli od Whitů, abychom se hezky
prospali, ale ty jsi nic takového nechtěl, Monty.
Trval jsi na tom, že noc je ještě mladá a každý prožije
pětadvacáté narozeniny jen jednou za život.“
„Ačkoli pětadvacítka není nic, kvůli čemu bys musel
hloupě naříkat, starý brachu,“ prohlásil vikomt
Motherham. „S tím počkej, až ti bude třicet. Potom tě
bude uhánět každá tvá příbuzná až do třetího či čtvrtého
kolena, abys konal svou povinnost a zplodil nějaké
děti.“
„To snad nebesa nedopustí,“ zadoufal Jasper.
„Nebesa nebudou kvůli tobě intervenovat, Monty,“
ujistil ho vikomt. Bylo mu už jednatřicet a byl rok ženatý.
Jeho manželka mu před měsícem poslušně povila
syna. „Ženské příbuzné přimějí i nebesa k útěku.
Jsou horší než ďábel.“
„Do…st,“ pronesl sir Isaac s heroickým úsilím protlačit
to slovo skrz rty, třebaže je měl jako paralyzované,
„dost už toho splínu a nářku nad osudem. Vezmi si
další drink, Motherhame, a rozvesel se.“
„Nelámejte si hlavu s etiketou,“ pravil Jasper a mávl
paží směrem k servírovacímu stolku, kde stála působivá
zásoba lahví a karaf, ačkoli z většiny z nich bylo
už značně upito. Dobré nebe, určitě byly plné, když
všichni před dvěma či třemi hodinami přijeli. „Nemůžu
vstát, abych ti nalil. Stalo se mi něco s nohama.
Obávám se, že mě nechtějí nést.“
„Při oslavě svých pětadvacátých narozenin potřebuje
muž určitě trochu rozveselit,“ prohlásil Charlie.
„Nějaký nový cíl. Něco rozně… roz… zatraceně, jak
je to slovo? Nějakou novou výzvu.“
„Výzvu? Něco nemožného, myslíš?“ Jasper značně
ožil. „Sázku?“ dodal s nadějí.
„K čertu!“ zvolal Charlie a zvedl ruku, aby se chytil
krbové římsy, o niž se opíral ramenem. „Potřebuješ
zavolat architekta, aby se ti podíval na podlahu,
Monty. Neměla by se tak vlnit. Je to zatraceně nebezpečné.“
„Sedni si, Charlie,“ poradil mu sir Isaac. „Jsi úplně
namol, hochu, a to je ještě slabé slovo. Zvedá se mi
žaludek jenom z toho, jak se tu kymácíš.“
„Jsem nalitý?“ podivoval se Charlie. „Tak to je dobře,
myslel jsem si, že je to tou podlahou.“ Vrávoravě si
razil cestu k nejbližšímu křeslu a vděčně do něj klesl.
„Tak co to bude pro Montyho tentokrát? Závod?“
„Závodil jsem do Brightonu a zpátky zrovna před
čtrnácti dny, Charlie,“ připomněl mu Jasper, „a dojel
jsem padesát osm minut pod limitem. Tentokrát by to
mělo být něco úplně jiného. Něco nového.“
„Soutěž v pití?“ navrhl Motherham.
„Minulou sobotu jsem opil Welbyho, že padnul pod
stůl,“ připomněl jim Jasper, „a v celém Londýně není
člověk, který umí pít tak jako Welby – nebo aspoň nebyl.
Páni, zdá se mi, jako by mi hlava natekla na dvojnásobnou
velikost. Připadá mi, že ji krk už dlouho neudrží.
Vypadá dvakrát tak veliká.“
„To ten likér, Monty,“ zamumlal Charlie. „Ráno ti
bude připadat ještě větší – myslím hlava. A moje taky.
A to nemluvím o žaludku.“
„Už je ráno,“ pronesl zachmuřeně Jasper. „Měli bychom
být v posteli.“
„Ale ne společně, Monty,“ opravil ho sir Isaac. „To
bychom mohli způsobit skandál.“
Po tomto ubohém pokusu o žert následoval výbuch
nevázaného, lascivního smíchu – a potom společný
úšklebek.
„Agatha Strangeloveová,“ nadnesl Henry Blackstone
spočívající v hlubinách koženého křesla – který se
právě probral z polovičního bezvědomí – aby také přispěl
poprvé po nejméně půlhodině ke konverzaci.
„Co je s ní, Hale?“ zeptal se tiše sir Isaac.
Agatha Strangeloveová byla tanečnicí v opeře. Měla
krásné světlé vlnité kadeře, našpulená ústa podobná
růžovému poupěti, postavu, která byla nadměrně vyvinutá
na všech správných místech, a nohy, jež vypa-
daly, jako by jí dosahovaly až k ramenům. Alespoň to
prohlásil jeden filuta, když se asi před měsícem či
dvěma poprvé objevila na jevišti, a všichni muži, kteří
to slyšeli, přesně věděli, co tím míní. Byla také velice
skoupá na projevy přízně gentlemanům, kteří o ni žádali,
když se po každém představení kupili před její
šatnou.
„Monty by se s ní měl vyspat,“ navrhl Hal. „A měl
by na to nejvýš týden.“
„To udělal hned druhý týden poté, co přišla do města,“
usadil ho sir Isaac stále ještě tichým hlasem, jako
by mluvil k invalidovi. „Už jsi zapomněl, Hale? Bylo
to zapsáno do knihy sázek u Whitů v pondělí večer
s lhůtou jednoho týdne a Monty ji měl úterní, středeční
i čtvrteční noc, nemluvě o dnech mezi tím, až je to
oba zcela vyčerpalo.“
„K čertu,“ ozval se Hal překvapeně. „To je pravda.
Musel jsem být mimo. Měl jsi nás poslat domů už
před hodinou, Monty.“
„Pozval jsem tě sem vůbec, Hale?“ ohradil se Jasper.
„O to tu běží. Nebo kohokoli dalšího z vás? Nemůžu
si za nic na světě vzpomenout. Londýn musí
být v tomto roce nudnější než obvykle. Nezdá se vám,
že se tu pro mě nenajde jedna jediná zajímavá nebo
originální výzva?“
Už je všechny vyčerpal, zatraceně. A to mu bylo
pouhých pětadvacet let. Nedávno zaslechl, že pokud
se dá lord Montford do těch svých divočin, neskončí,
dokud se o tom nedozví většina Anglie. Ale to přece
nemohl být konec, nebo ano? Jinak už by nemělo cenu
žít.
„A co takhle ctnostná žena?“ navrhl Charlie a riskoval
nebezpečí nerovné podlahy, aby přešel pokoj
k servírovacímu stolku a znovu si naplnil skleničku…………
Autor: | Balogh, Mary |
Překladatel: | Šimonová, Dana |
Název: | Vášnivé námluvy |
Původní název: | Then Comes Seduction |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-317-5 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 400 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 30.6.2010 |