Žánry
Autoři
Série
Vánoční příběhy
od Kniha obsahuje čtyři čtivé novely napsané populárními romantickými autorkami, jež patrně českým čtenářkám není třeba představovat, odehrávající se v různých dobách a v různých koutech světa, avšak spojené kouzlem atmosféry vánočních svátků. Teprve kouzelná moc vánočního času dává hrdinům příběhů spatřit pravé hodnoty objevující se v jejich životech.
Obsah
Jude Deveraux
VYMĚNĚNÉ SRDCE ............................................ 9
Judith McNaught
ZÁZRAKY .......................................................... 99
Jill Barnett
DANIEL A ANDĚL .............................................. 169
Arnette Lamb
SLYŠ! TOŤ HEROLD! .......................................... 259
Jude Deveraux
VYMĚNĚNÉ SRDCE
Kapitola 1
Muž sedící za psacím stolem vrhl na chlapce před
sebou pohled, v němž se mísila závist s obdivem.
Tomu klukovi je sotva dvanáct, a přesto má rozumu, že
by ostatní dokázali vraždit, jen aby byli stejně chytří.
Nesmím dát najevo přílišné nadšení, blesklo mu hlavou.
Musím si zachovat chladný výraz. Chceme ho do Princetonu
– nejraději bychom ho přikovali řetězem za nohu
k počítači a nepouštěli ho ani na jídlo.
Do Denveru ho údajně poslali proto, aby se zde zúčastnil
pohovorů s několika kandidáty na stipendium.
Pravda však byla taková, že se přijímací komise zajímala
pouze o tohoto jednoho jediného chlapce. Schůzka
s ním byla sjednána tak, aby to tohoto mladého muže
obtěžovalo co nejméně – vedoucí katedry zařídil, že mu
jeho dlouholetý přítel zapůjčil pracovnu. Nacházela se
totiž poblíž té části města, která se rozkládala od chlapcova
téměř chudobného obydlí, co by kamenem dohodil.
Uchazeč tam tím pádem mohl dojet na kole.
„Ehm,“ odkašlal si zkoušející a zamračeně nahlížel
do papírů. Snažil se mluvit tak, aby mu hlas zněl hlouběji.
Ten kluk nemusí zrovna vědět, že jemu je teprve
pětadvacet a že jestli tento úkol zkazí, bude mít vážné
potíže s nadřízenými.
„Jste dost mladý,“ prohodil a snažil se, aby to vyznělo
co možná nejvěkovitěji. „Nelze vyloučit, že se vyskytnou
nějaké potíže – věřím ale, že se nám podaří vaši výjimečnou
situaci nějak zvládnout. V Princetonu s radostí
pomáháme mladým Američanům. A…“
„Jak jste tam vybaveni? S čím tam budu moct pracovat?
Nabídky mi přišly i od jiných škol.“
Jak se tak muž díval na chlapce, blesklo mu hlavou,
že to dítě měl někdo uškrtit už v kolébce. Ten nevděčný
malý… „Jsem si jistý, že shledáte naše vybavení jako
odpovídající. Pokud by nám cokoli scházelo, můžeme
vám to zajistit.“
Chlapec byl na svůj věk vytáhlý, avšak hubený – rostl
pravděpodobně rychleji, než přibíral na váze. Patřil sice
k největším géniům století, vzhledem však připomínal
spíš Toma Sawyera – měl vlasy barvy písku, které nedokázal
zkrotit žádný hřeben, pleť, jež se nikdy neopálí,
posetou pihami, a temně modré oči se skrývaly za brýlemi
tak obrovskými, že by mohly posloužit jako přední
sklo nákladního auta. Šlo o Elijaha J. Harcourta, jak
uváděl spis. IQ přes 200. Pokročil při zdokonalování počítače,
který dokáže myslet. Umělá inteligence. Stačilo,
když jste počítači řekli, co si přejete, a stroj si dokázal
spočítat, jak to provést. Tenhle chlapec, jak alespoň
všichni tvrdili, vkládal do počítače vlastní myšlenky.
Využití takového fenoménu v budoucnosti předčí jistě
jakékoli očekávání.
A přece si tady ten malý nafoukaný spratek seděl
a kladl si další požadavky, aniž by projevil vděčnost za
to, co mu bylo nabídnuto. Muž věděl, že dává v sázku
vlastní kariéru, ale mladíkovo rozvažování už nedokázal
vystát. Vstal a hodil lejstra zpátky do aktovky. „Asi byste
si měl náš návrh nechat projít hlavou,“ mínil a sotva
ovládal vztek. „Podobné nabídky zas tak často nečiníme.
Řekněme, že byste k nějakému rozhodnutí dospěl
do Vánoc?“
Chlapec nehnul ani brvou, pokud to mohl muž posoudit.
Takový malý mizera, studený jako psí čumák, pomyslel
si. Srdce má stejně chladné jako počítačový čip. Třeba
není ve skutečnosti ani živý, třeba jde o jeden z jeho vlastních
výrobků. Hned měl lepší pocit, že chlapce tak usadil
– alespoň když si uvědomil, že jeho vlastní IQ činí „pou-
hých“ 122. V rychlosti stiskl mladíkovi ruku. Uvědomil si
při tom, že za rok už bude ten mládenec vyšší než on.
„Budu s vámi ve spojení,“ utrousil a odešel.
Eli se ze všech sil snažil ovládnout vnitřní třas. Třebaže
působil navenek odtažitým dojmem, šla mu ze všeho
hlava kolem. Princeton! pomyslel si. Setkávat se s opravdickými
vědci. Mluvit s lidmi, kteří chtějí vědět o životě
víc, než jen jak dopadl poslední fotbalový zápas!
Zamířil zvolna ke dveřím, aby tak poskytl muži dostatečný
čas k odchodu. Elimu bylo na první pohled jasné,
že mu zrovna do oka nepadl, ale na podobné věci byl už
zvyklý. Už před dávnou dobou se naučil jednat s lidmi
velice, velice obezřetně. To, že je „jiný“ než ostatní děti,
si uvědomil, když mu byly tři roky. V pěti ho maminka
vzala do školy na pohovory, aby se zjistilo, do kterého
typu třídy by se spíš hodil. Učitelka měla práce nad hlavu
s ostatními žáky a rodiči, a tak ho vyzvala, ať si vybere
z police nějakou knížku a přečte z ní kousek. Myslela
tím jednu z těch hezkých obrázkových knížek. Chtěla se
tak dopátrat, kterému dítěti rodiče četli a které vyrůstalo
přilepené před televizní obrazovkou. Eli si přál – stejně
jako všechny děti – udělat na paní učitelku dojem. A tak
se vyšplhal na židličku a sundal si univerzitní skripta
s názvem Výuka problémových dětí, která učitelka zastrčila
až nahoru na polici. Potichounku si to zamířil k ní
na stupínek a slabým hláskem začal číst od první stránky.
Eli trávil většinu času téměř v izolaci, neboť byl od
přírody samotářské dítě a maminka ho nenutila do toho,
do čeho se mu nechtělo. Neměl nejmenší potuchy, že
předčítání ze skript ve věku pouhých pěti let není zrovna
běžné. Přál si jen projít čtecím testem a dostat se do nejlepšího
třídního kroužku.
„Čteš hezky, Eli,“ pochválila ho maminka, když přečetl
půl stránky. „Podle mě tě slečna Wilsonová zařadí mezi
ty nejlepší žáky. Nemám pravdu, slečno Wilsonová?“
Přestože bylo Elimu teprve pět, i tak mu neunikl výraz
nefalšované hrůzy, který se učitelce zračil ve tváři.
Jako by tím chtěla říci: Co já si jen počnu s tímhle mutantem?
Eli si uvědomoval od první chvíle, kdy začal chodit
do školy, že je „jiný“. Okusil, co znamená závist a jaké
to je, když ho děti nepřijmou mezi sebe a on se mezi ně
ani nehodí. Jenom s maminkou se cítil jako „normální“.
Ta ho nepovažovala za nějaký nezvyklý nebo podivný
úkaz. Byl prostě její. …………………………………….
Autor: | Deveraux, Jude |
Překladatel: | Parkánová, Hana |
Název: | Vánoční příběhy |
Původní název: | A Holiday of Love |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-360-1 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 352 |
Vydání: | 2. |
Datum vydání: | 16.11.2010 |