Žánry
Autoři
Série
Trochu nebezpeční
od Celý společenský Londýn je udiven příchodem Wulfrika Bedwyna, samotářského a chladného vévody z Bewcastlu, na nejblyštivější událost společenské sezóny. Někteří si vypráví o jeho tragické lásce, ale mnozí jsou toho názoru, že tak rezervovaný muž není tohoto citu vůbec schopen. Avšak v onom oslnivém odpoledni přece jen jedna z žen upoutá vévodův zrak – chudá a svérázná vdova Christina Derricková, přestože právě ona se o to nesnaží. Horkokrevná lady, jež má pevně zakotvené názory na muže, morálku i manželství a zároveň má nadání dostávat při všech možných i nemožných příležitostech do trapných situací, mate Wulfrika při každém setkání. Odmítne jeho počáteční návrh, aby se stala jeho milenkou, i pozdější žádost o ruku. Osamělý vlk, který se domníval, že nikdy neztratí své srdce pro ženu, netouží teď po ničem jiném, než po její lásce. Christina je zpočátku přesvědčena, že dlouhý seznam vévodových negativních vlastností, který mu předložila, znemožňuje jakékoli jejich soužití. Přesto ji vévoda něčím přitahuje, a tak se dá přesvědčit, aby se zúčastnila letní slavnosti na jeho venkovském panství za účasti celé jeho rodiny, kde jí chce Wulfrik dokázat, že přece jen není tak úplně bez citu. Jedna z nejvtipnějších autorek tohoto žánru ve své příběhu opět spojuje protiklady – mocného, rezervovaného aristokrata a impulsivní, veselou ženu, která mu ukáže, co je to opravdový cit - muže a ženu tak rozdílné, že to nemůže končit jinak než dokonalým svazkem.
1. kapitola
„Máš tváře příliš rudé, Christino,“ poznamenala
matka a odložila vyšívání do klína, aby si mohla pořádně
prohlédnout svou dceru. „A oči ti až příliš září.
Doufám, že se o tebe nepokouší nějaká horečka.“
Christina se zasmála. „Byla jsem na vikářství
a hrála si s dětmi,“ vysvětlila. „Alexandr chtěl hrát
kriket, ale po několika minutách pochopil, že Marianna
neumí chytat míček a Robin ho neumí házet.
Tak jsme si místo toho hráli na schovávanou,
ačkoli Alexandr si myslel, že je to pod jeho úroveň,
když už je mu devět, alespoň dokud jsem se ho nezeptala,
jak se asi musí cítit jeho ubohá teta, když
už je jí devětadvacet. Což se samozřejmě týkalo
mne. Moc jsme si to užívali, dokud Charles nevystrčil
hlavu z okna studovny a neotázal se nás –
předpokládám, že pouze řečnicky – jak má dopsat
své kázání v tom řevu, který vyluzujeme. A tak
nám všem Hazel dala sklenku limonády a odvedla
děti do salonu, aby si tam, chudáci, tiše četli, a já
jsem šla domů.“
„Předpokládám,“ pronesla její starší sestra Eleanor,
když vzhlédla od své knihy a prohlédla si Christinu
nad obroučkami brýlí, „že jsi na sobě neměla če-
pec, zatímco jsi dováděla s neteří a synovci. To není
pouhá červeň z čerstvého vzduchu. To je opálení!“
„Jak by se mohl člověk namačkat při schovávání
do různých malých skrýší, kdyby měl hlavu kvůli
čepci dvakrát tak velikou?“ zeptala se Christina rozumně.
Začala přitom aranžovat květiny natrhané po
cestě domů na zahradě do vázy s vodou, kterou si
přinesla z kuchyně.
„A vlasy máš jako vrabčí hnízdo,“ dodala Eleanor.
„To se rychle napraví,“ prohlásila Christina, projela
si krátké kudrny oběma rukama a zasmála se.
„Tak. Už je to lepší?“
Eleanor zavrtěla hlavou a radši se znovu soustředila
na svou knížku – přesto se ještě stačila usmát.
V pokoji se znovu rozhostilo příjemné ticho, jak
se všechny soustředily na svou činnost. Avšak ticho,
rušené jen ptačím cvrlikáním a bzučením hmyzu doléhajícím
sem otevřeným oknem, bylo po několika
minutách přerušeno klapáním koňských kopyt po vesnické
ulici směrem k Hyacinth Cottage a hrčením
kočárových kol. Určitě se jednalo o víc než jednoho
koně a o těžká kočárová kola. Christina si roztržitě
pomyslela, že se musí jednat o kočár z Schofield Parku,
venkovského sídla barona Renablea, které se nacházelo
necelé dvě míle od nich.
Žádná z nich se tím nenechala vyrušovat. Lady Renableová
často používala tento kočár, když jela na
návštěvu, přestože by jí k tomu účelu stejně posloužil
i lehký dvoukolý kočárek, nebo by mohla jet na koni,
či dokonce jít pěšky. Eleanor často popisovala lady
Renableovou jako frivolní a okázalou a nebyla daleko
od pravdy. Ale přesto byla Christininou přítelkyní.
Náhle bylo zřejmé, že koně zpomalují. Kola kočáru
skřípala na protest. Všechny tři dámy vzhlédly od
své práce.
„Tak si myslím,“ pronesla Eleanor a vykoukla přes
své brýle z okna, „že lady Renableová nejspíš jede
sem k nám. Čemu vděčíme za tu čest, to by mě zajímalo.
Očekávala jsi ji, Christino?“
„Já jsem věděla, že jsem si měla vzít po obědě jiný
čepec,“ ozvala se jejich matka. „Pošli paní Skinnerovou,
ať mi zaběhne nahoru pro nový, prosím tě,
Christino.“
„Ten, co máš na sobě, je ještě docela dobrý, mami,“
ujišťovala ji Christina, rychle dokončila úpravu
květin a přešla pokoj, aby políbila matku na čelo. „Je
to jenom Melanie.“
„Samozřejmě že je to jenom lady Renableová.
Právě o ní mluvím,“ podotkla podrážděně matka. Už
ji však znovu nežádala, aby poslala pro jiný čepec.
Člověk nemusel být génius, aby uhodl, proč Melanie
přijíždí.
„Řekla bych, že sem přijela, aby se zeptala, proč
jsi odmítla její pozvání,“ přednesla Eleanor nahlas
ozvěnu jejích myšlenek. „A řekla bych, že nepřijme
ne jako odpověď, když se sem osobně namáhá. Chudáčku,
Christino. Nechceš se schovat ve svém pokoji
a nechat mě, abych jí vyřídila, že to vypadá, jako
bys právě dostala plané neštovice?“
Christina se zasmála, zatímco matka sepjala v hrůze
obě ruce.
Melanie byla opravdu známá tím, že nebrala ne jako
odpověď. Ať dělala Christina cokoli, a ona byla
téměř pořád něčím zaměstnaná – několikrát týdně
učila ve vesnici děti, navštěvovala staré lidi, pomáhala
nemocným, ošetřovala nově narozené miminko
či jeho matku, nemocné děcko nebo nějakou svou
kamarádku, chodila na návštěvy na vikářství, aby si
pohrála s dětmi, protože podle jejího názoru je Charles
a její sestra Hazel příliš zanedbávali, neboť tvrdi-
li, že děti nepotřebují dospělé, aby si s nimi hráli,
když je jich víc, a Christina je mohla přesvědčovat
sebevíc – ať tedy dělala Christina cokoli, Melanie
byla přesvědčená, že se Christina musí vždy tetelit
radostí nad tím, že její návštěva vnese do Christinina
života trochu frivolní zábavy.
Melanie byla kamarádka a Christina měla opravdu
radost, když mohla trávit čas s ní – a s jejími dětmi.
Ale všechno mělo své meze. Teď k nim určitě přijíždí
proto, aby ji znovu osobně pozvala na svou domácí
slavnost. Pozvání od ní přinesl včera sloužící.
Christina jí po něm hned odpověděla a taktně, ale
pevně to odmítla. A stejně pevně už to odmítala celý
měsíc od chvíle, kdy se o té události poprvé dozvěděla.
Kočár zastavil před vrátky na zahradu s velkým
skřípáním a vrzáním a nejspíš přitáhl pozornost
všech vesničanů k faktu, že se sama baronka snížila
k tomu, aby navštívila paní Thompsonovou a její
dcery v Hyacinth Cottage. Ozvalo se otvírání dvířek
kočáru a bouchnutí branky, a poté někdo – nejspíš
kočí, protože to určitě nebyla sama Melanie – zaklepal
rázně na dveře.
Christina vzdychla a posadila se ke stolu, její matka
odložila vyšívání, upravila si čepec a Eleanor se
s úsměvem znovu začetla do knihy.
O chvíli později se přes hospodyni Skinnerovou,
která otevřela dveře, aby ji řádně ohlásila, do pokoje
protlačila Melanie, lady Renableová,. Byla jako obvykle
oblečena zcela nevhodně pro venkov. Vypadala
tak dokonale upraveně, jako by se chystala na procházku
po londýnském Hyde Parku. Nad širokou
krempou klobouku vlála jasně zbarvená pera a vyvolávala
iluzi výšky. V jedné ruce s rukavičkou držela
lorňon. Zdálo se, jako by zaplnila polovinu pokoje.
Christina se na ni usmála s pobavenou náklonností.
„Ach, tak tady jsi, Christino,“ pronesla Melanie
důstojně, poté co hlavou vznešeně pokynula druhým
dámám a zeptala se, jak se mají.
„Tady jsem,“ souhlasila Christina. „Jak se máš,
Melanie? Sedni si prosím na židli naproti matce.“
Ale Její lordstvo odmávlo pozvání lorňonem.
„Nemám ani chvilku nazbyt,“ pravila. „Určitě si
z toho uženu jednu ze svých migrén, ještě než nastane
večer. Lituju, že je tahle návštěva nutná, Christino,
ale je to tvoje chyba. Měla jsi přijmout mé písemné
pozvání, to víš. Nedokážu si představit, proč jsi
mi odpověděla, že ho nepřijímáš. Bertie si myslí, že
se ostýcháš, a prohlašuje, že si zasloužíš, abych tě
nechodila zvát osobně. Často vede takové směšné řeči.
Já vím, proč jsi odmítla, a přišla jsem, abych ti
řekla, že jsi občas taky směšná. Je to proto, že přijedou
také Basil a Hermiona, že? A vy jste se z nějakého
důvodu po Oscarově smrti nepohodli. Ale to už je
dávno a ty máš stejné právo přijít jako oni. Oscar byl
koneckonců Basilův bratr, a přestože zemřel, chudák,
ty pořád ještě jsi a vždy budeš spojena tím sňatkem
s naší rodinou. Christino, nesmíš být tak tvrdohlavá.
Nebo skromná. Musíš pamatovat na to, že jsi
vdova po vikomtově bratrovi.“
Na to Christina opravdu nemohla zapomenout,
ačkoli někdy si přála, aby to bylo možné. Sedm let
byla provdána za Oscara Derricka, bratra Basila,
vikomta Elricka, a bratrance lady Renableové. Seznámili
se spolu na první domácí slavnosti, kterou
tu Melanie pořádala po sňatku s Bertiem, baronem
Renablem. Pro Christinu, dceru gentlemana, který
měl tak skromné prostředky na obživu, že byl nucen
je zvýšit přijetím místa vesnického učitele, to
byl skvělý svazek………………………………………..
Autor: | Balogh, Mary |
Překladatel: | Šimonová, Dana |
Název: | Trochu nebezpeční |
Původní název: | Slightly Dangerous |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-466-0 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 368 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 19.10.2011 |