Takovým patří svět

1

Divadlo Kodak

Los Angeles, Kalifornie

36. udělování cen Emmy za nejlepší denní seriály

Mary Lisa by moc nerada zvrátila ty jediné dva krekry

od Ritze, které si dovolila k obědu. S námahou polkla,

ucítila pachuť žaludečních šťáv, ještě jednou polkla

a pak se snažila sedět bez hnutí. Neohodí si přece tuhle

nádhernou róbu z tmavozeleného saténu od Valentina,

kterou jí na dnešní večer vybral sám signore Malo!

Dala si na jazyk pastilku Eclipse, ucítila náhlý

příval divně ostré příchuti a dál se snažila ani nepohnout.

Christian Jules LeBlanc, který hrál Michaela Baldwina

v Mladí a nedočkaví, právě opouštěl jeviště vedle

Crystall Chappellové, v ruce svíral Emmy za nejlepší

vedlejší roli, a potlesk už pomalu ustával.

Mary Lisa už nemohla ani dýchat. Plíce měla úplně

stažené. Trvá jim to celou věčnost! A pak uběhlo dalších

šest hodin, než se Eric Braeden a Melody Thomas Scottová,

dvě hlavní hvězdy seriálu Mladí a nedočkaví, přišourali

na jeviště, příšerně sebevědomí, suverénní, krásní,

naprosto jistí svým místem na slunci.

Podařilo se jí sípavě nabrat vzduch. Dobré znamení,

pořád ještě žije! Ucítila, jak jí Bernie povzbudivě stiskl

ruku a Lou Lou jí tiskne paži. Za jejím levým ramenem

hlasitě a prudce dýchala Elizabeth.

„A letos jsou nominovány na cenu Emmy pro nejlepší

herečku hraného seriálu tyto…“

Já nevyhraju, nemůžu to vyhrát, jak bych mohla?

Dvakrát jsem vyhrála, to se už nemůže opakovat! A nebudu

zvracet. Dvakrát to byla náhoda, dar od Boha za

něco, co jsem udělala, a nevím co. Je po všem. Už žádná

záře reflektorů. Už pro mne nikdo hlasovat nebude. Už

ne. Ale nebudu se vzrušovat. Nepropadnu depresi. Ta

první dvě vítězství – to Nielsenovo bodování bylo zkreslené,

všechny to zmátlo. Ale teď znají pravdu. Bože můj,

ona právě přečetla moje jméno, ani se nezakoktala, to je

dobré znamení. A čte další čtyři herečky, všechny jsou

skvělé, všechny – faktem je, že jsem se picla. Vyhodí mne

z práce! Ne, moment, vždyť mám smlouvu, takže mne

musí oddělat pomalu během šesti měsíců, než smlouva

doběhne, nebo mne můžou vyřídit fofrem na konci. Nesmím

zvracet.

Z řady za ní jí stiskl loket Clyde Dillard, produkční seriálu

Takovým patří svět, neoficiálně mezi fanoušky i herci

podle postavy hlavní hrdinky známého i jako Pěkná

potvora. A potom se obrovským sálem rozlehl nádherně

hluboký hlas Erika Braedena. Žádný mužský, bez ohledu

na věk, nevypadá ve smokingu líp než Eric Braeden.

Jeho rty se pohybovaly a sálem se rozlehl smích.

Zřejmě pronesl nějakou vtipnou poznámku, ale Mary

Lisa vůbec nic neslyšela. Potřásla hlavou, aby v ní přestalo

hučet. Erikův hlas byl ještě hlubší. Zaslechla, jak

říká: „A první cenu Emmy pro nejlepší ženskou hlavní

roli v hraném seriálu získává…“ – tady se odmlčel, byla

to dlouhá, dlouhá pauza, Eric, ten mistr napětí, to natahoval

celou věčnost – „…potřetí za sebou…“ – potřetí

za sebou? Ne, to není možné, určitě se spletl, teď se

rychle opraví, řekne, promiňte, nemám zrovna své brýle,

ne, počkat, vždyť on ty brýle má, skutečně je má! Tak je

to aneurysma, prostě má něco s mozkem. Ale ne, počkat!

Bylo by to možné? Vážně? – „…Mary Lisa Beverlyová,

za roli Sunday Cavendishové Takovým patří svět v produkci

televize Fox!“

Cože?!

Najednou vypukl jásot, začaly se ozývat souhlasné

výkřiky, všichni ji začali objímat a kolegové herci ze seriálu

se k ní vrhli a začali jí tleskat. Pak se k nim přidali

ostatní, i když samozřejmě ne tak nadšeně jako její parta

ze seriálu.

Bernie Barlow, výkonný producent a hlavní scénárista

Takovým patří svět, ji chytil za ruce, postavil ji, objal

a políbil. „Ty jsi to dokázala, zlato, ty jsi to dokázala, to

je úžasné! My máme zlato, jsme nejlepší, můžeme teď

dělat cokoliv, cokoliv!“ Lehce do ní strčil. „Jdi si pro to,

holčičko, zasloužíš si to, ale rychle, čas běží!“

A Lou Lou jí říkala a opatrně ji přitom poplácávala po

rameni, aby jí nepocuchala účes nebo nerozmazala mejkap:

„Vypadáš úchvatně. Vlez tam a ukaž jim to, tygřice!“

Mary Lisa ještě zaslechla Elizabeth, jak pořád opakuje:

„Já věděla, že to dostaneš, já věděla, že to dostaneš,

ty jsi nejlepší –“

Tolik hlasů, které znala, jí blahopřálo! Lou Lou lehce

postrkovala Mary Lisu do uličky.

Všechno to napětí, ty panické křeče v břiše, ten balvan

hrůzy v žaludku, to všechno jako bleskem zmizelo.

Ona zvítězila! Nemohla tomu uvěřit, ale nakonec jí to

došlo. Vrhla obrovský úsměv do kamery, která najela na

detail její tváře, a udělala první krok po široké uličce

mezi diváky. Nesmím zakopnout, nezakopnu, hezky klidně

a ladně, ramena rovně, hezky plynule, plynule. Jsem

gazela, jsem štíhlá a elegantní. Šaty ze mne nespadnou.

Nevypadám jako idiot, že ne? Já jsem ale idiot vzít si

tyhle čtyřpalcové podpatky! Ne, ne, gazela by ani na

čtyřpalcových podpatcích nezakopla! Kvůli nim vypadá

gazela přece tak úžasně. Musím udržet ten úsměv. Ach

Bože, ach Bože!

Potlesk pokračoval, stále stejně hlasitý a vytrvalý.

Tohle obecenstvo zná moc dobře, jak je strašně nepříjemné,

když potlesk ustane a herci zbývá na jeviště ještě

pár metrů chůze v naprostém tichu. Vzduchem se nesla

kakofonie pískání a křiku a volání a někteří skandovali

její jméno – Mary Lisa, Mary Lisa, a zase znova a znova

– většinu z nich poznávala, byly to hlasy devatenácti herců

Takovým patří svět, dále režisérů, inspicienta, celého

štábu včetně lidí z maskérny a kostymérny. Všichni napínali

ze všech sil své hlasivky. Bůh jim žehnej! Děkuji ti,

Bože, děkuji ti, Bože, já tomu nemůžu pořád věřit, já tomu

prostě nevěřím. Když dorazila k Eriku Braedenovi,

nasadila ještě větší úsměv, zatímco úsměv Erika Braedena

by dokázal, stejně jako úsměv Seana Conneryho, položit

ženskou na lopatky na padesát kroků.

Eric ji políbil na tvář a zašeptal jí do ucha: „Nechceš

přestoupit do Mladí a nedočkaví?“

Vrhla na něho koketní úsměv: „Jen když si mě vezmeš

a uděláš mi dítě,“ načež ji znovu políbil a zašeptal: „Promluvím

si pak v zákulisí s Melody, uvidím, co ona na

to.“ Potom jí slavnostně předal sošku Emmy. Otočila se

k Melody Scottové, velice talentované a překrásné herečce,

která se na ni usmívala a blahopřála jí, a pak přešla

k pultíku s mikrofonem. Přelétla pohledem zaplněný sál

Kodak, všechny ty skvěle oblečené diváky, kteří se

všichni dívali přímo na ni. Radostně kývla na pozdrav

mnoha lidem, se kterými denně pracovala, a na okamžik

se nechala opájet přítomností tolika hvězd, které celá léta

sama také sledovala. Nabrala zhluboka dech, zvedla vysoko

Emmy a pomyslela si: Já bych tak ráda poděkovala

nejmíň třem tuctům lidí, ale nedali mi na to čas.

„V tuhle chvíli jsem tak šťastná a tak hrdá a vděčná

tolika skvělým lidem, se kterými pracuji na seriálu Takovým

patří svět, že kdybych na sobě neměla tyhle těsné

šaty, asi bych před nimi srazila svoje čtyřpalcové podpatky.

Dík tobě, Bernie, Clyde, díky všem herečkám

a hercům, našim režisérům, naším neuvěřitelným maskérům

a maskérkám – všichni vědí, o koho jde – všem

vám moc děkuju!“

Zamávala soškou Emmy, potom se opatrně vrátila

zpátky na své sedadlo. Byla tak vzrušená a její adrenalin

stoupl tak vysoko, že by ji nepřekvapilo, kdyby jí vyletěl

hlavou ven. Cítila, jak ji lidi poplácávají a mumlají:

„Tak se to dělá! Blahopřejeme! Zasloužíte si to!“ Potom

napomínání k tichu, protože zbývaly už jenom dvě

minuty a Juliet Millsová rychle přečetla jména nominací

na nejlepší televizní seriál vysílaný v denním čase.

Potom Steve Burton otevřel obálku, chvilku ji studoval

a pak s perfektním načasováním zvolal: „A vítězem

se stává… Takovým patří svět společnosti Fox, výkonný

producent a vedoucí scénárista Bernard Barlow.“

Bernie celý zčervenal, skoro se dusil a celý se roztřásl.

Mary Lisa věděla, že cítí přesně to, co cítila ona.

Objala ho. „Jsi skvělý, Bernie, blahopřeju ti – ale pospěš

si, máš jenom minutu, než vytáhnou zástrčku a vypnou

se všechny televize na světě!“

Bernie se dokázal dostat na jeviště do dvaceti sekund,

velmi dlouze objal Julietu Millsovou (protože je do ní

dvacet let zamilovaný), přijal od Stevea Burtona Emmy,

uviděl zuřivě blikající červené světlo a řekl do mikrofonu:

„Já mám ten nejlepší tým scénáristů ve vesmíru, nejskvělejší

herce a herečky a samozřejmě bezpočet odborníků,

kteří –“ Červené světlo zablikalo rychleji. „Děkuju

jménem –“

Diváci sledující udělování Emmy na svých televizorech

si kvůli tomu, že byli najednou odstřiženi, ani nestěžovali,

protože čekali, že jeho poslední slova stejně budou

– díky jménem celého týmu a tak dále. Ale mýlili se.

Diváci v sále Kodak totiž uslyšeli: „Děkuju vám jménem

svých nadšeně stepujících nohou.“ Když ho pak střihli

kvůli reklamě, Bernie prohlásil: „A tohle je pro Mary Lisu

a pro mne!“ – A fakt si trošku zastepoval.

2

Malibu, Kalifornie

Mary Lisa se soustředila jen na svou práci, na nose velké

tmavé brýle ve stylu Audrey Hepburnové, které jí zakrývaly

skoro celou tvář, na sobě chatrné bokové džínsy,

které by ukazovaly i velkou část břicha, kdyby

neměla také stejně chatrné tričko klubu Packers sahající

jí až pod zadek. Na nohou měla kotníkové plátěnky a na

hlavě jí seděla baseballová čapka klubu Yankees, pod

kterou schovala své dlouhé vlasy, zrzavé jako západ

slunce nad oceánem.

Právě se trápila nad příští zápletkou seriálu: Měla by

Sunday zajít skutečně tak daleko, aby se vyspala s tím

odporným manželem své slabé a proradné nevlastní

sestry? Oko za oko – její nevlastní sestra Susan pře-

stoupila hranice a najala si jednoho chlapa, aby Sunday

terorizoval. Sunday se sice domnívá, že je za tím její

matka, i když ty dvě ženské jsou stejné jako ďáblova

dvojčata – ale přesto, měla by se opravdu vyspat s Damianem?

Je to ta nejlepší pomsta, kterou mohli scénáristi

vymyslet?

Okamžitě tu hloupou otázku vzala zpátky. Ve světě

nekonečných televizních seriálů neexistují hranice, které

by scénáristé nemohli překročit. No, vlastně jich ještě

pár je. V seriálu Mladí a nedočkaví zařízli klíčící románek

mezi dvěma rasami a v jiném seriálu zase – nemohla

si přesně vzpomenout, ve kterém – se spolu skoro

vyspali matka se synem a jen taktak se vyhnuli tomu

úchylnému oidipovskému zádrhelu. Možná taky ucuknou

před vztahem mezi atletickou ošetřovatelkou Markhamovou

v Komunitní nemocnici a bernardýnem, který

ji zachránil. Nebyl by to hezký pohled. Zarazila se a rozesmála

se na celé kolo.

Pak si uvědomila další důvod, kvůli kterému nechtěla,

aby její postava, Sunday, spala s manželem nevlastní

sestry, tentokrát ale skutečný důvod. Byl to totiž případ,

kdy umění napodobuje život, a bylo jí z toho zle. Už je

to tři roky, co si sestra Monica vzala bývalého snoubence

Mary Lisy, Marka Bridgese, který ji opustil, a zanechal

ji samotnou, pokořenou do morku kostí s prázdnotou

v duši a značnou dávkou vzteku. Jaký byla blázen!

Už je to přes rok a ještě pořád by Markovi nejraději rozbila

ciferník!

Umění napodobuje život, pomyslela si znovu a přešla

silnici mezi malibuskou knihovnou, jedním z jejích oblíbených

míst v Malibu, kde mají schopný a přátelský

personál, který pořád ještě mluví o tom, jak hned vedle

táhla policie herce Roberta Downeye juniora k soudu

v poutech. Byla to rohová budova v Občanském centru

Malibu……………………………………