Autoři

Série

Svéhlavá nevěsta
(Série - Černá kobra - 1)

od
Laurens, Stephanie
  • V úvodním románu nového cyklu Černá kobra představuje autorka, oblíbená čtenáři právě pro své umění hodnověrně vykreslit výjimečné mužské postavy, jeho hlavní hrdiny. Čtyři v bitvách zocelené královy důstojníky, kteří necouvnou před žádným nebezpečím. Ti nyní musí čelit stejně neúprosnému nepříteli, jenž je znám pouze jako Černá kobra. A tak se setkávají, muž, který dokáže čelit nebezpečí bez mrknutí oka, odhodlaný sloužit své zemi a králi, a sebevědomá krasavice s temnou minulostí, jejímž osudem je stát se nezkrotnou nevěstou. Společně musí zdolat nelítostného nepřítele konfrontováni při tom s nezvyklými city skrývajícími se v jejich srdcích.

  • Úvod

    Indie, 1822

    24. března 1822

    Centrála britské Východoindické společnosti, Kalkata, Indie

    Nemohu ani vypovědět, jak je důležité, abychom

    toho padoucha dostali.“ Francis Rawdon-

    Hastings, markýz z Hastingsu a posledních devět

    let generální guvernér Indie, přecházel těžkým krokem

    za svým stolem.

    Devět důstojníků, pohodlně usazených v elegantních

    ratanových křeslech před tím masivním mahagonovým

    kusem nábytku v guvernérově pracovně, zachovávalo

    klid a mlčení. Těžký vlhký vzduch vířilo

    jen Hastingsovo belhání.

    Starý muž brunátněl, zatínal pěsti, svaly na ramenou

    a pažích se mu napínaly. Plukovník Derek Delborough,

    pro všechny známé Del, který seděl na konci

    řady křesel, pozoroval rozčilení svého vrchního velitele

    klidně a nevzrušeně. Hastings si dal pěkně načas,

    než povolal plukovníka a jeho muže, své osobně jmenované

    zvláštní důstojníky.

    Bíle omítnutou stěnu za Hastingsem členila okna

    zasazená v týkových rámech, stíněná širokým balkonem

    a chráněná před rychle narůstajícím žárem oke-

    nicemi. Mezi okny visel portrét krále, malovaný v době,

    kdy byl ještě princem a miláčkem Evropy. Princ

    regent z něj důstojně shlížel na tuto základnu anglického

    bohatství a vlivu, přepychově zařízenou stolky

    z růžového tropického dřeva a týkovými skříňkami,

    vesměs složitě vyřezávanými a vykládanými. Leskly

    se ve světle, které se linulo skrz okenice a odráželo se

    od nesčetných mosazných ozdob.

    Pokoj byl vzdušný, úzkostlivě čistý a exoticky vybavený.

    Skrz svou praktičnost vydechoval nadčasový

    klid, podobně jako sám indický subkontinent, jehož

    velké části nyní Hastings vládl.

    Na Hastingse ale to konejšivé prostředí neúčinkovalo,

    dál se těžce belhal sem tam. „To plenění našich konvojů

    nesmí pokračovat – ztrácíme tvář s každým uplynulým

    dnem, s každým útokem, který mu projde.“

    „Vyrozuměl jsem,“ protáhl Del se zosobněným klidem,

    tak nápadným opakem Hastingsova napjatého tónu,

    „že se činy Černé kobry už nějakou dobu stupňují.“

    „Ano, sakra! A pobočka v Bombaji to nepovažovala

    za nutné nahlásit, natož nějak reagovat. Rozhoupali

    se teprve před několika měsíci a teď kňourají, že

    jim situace přerůstá přes hlavu.“ Hastings se zastavil

    u středu stolu, podrážděně prohrábl hraničku listin,

    vytáhl několik papírů a posunul je po naleštěné desce.

    „Tohle jsou poslední zprávy – jen abyste věděli, jaký

    chaos na vás čeká.“

    Čtyři muži, usazení po Delově pravici, se na plukovníka

    podívali. Když přikývl, natáhli se a každý si

    vzal jeden dokument. Opřeli se v křeslech a studovali

    hlášení.

    „Slyšel jsem,“ pokračoval Del, „že se kult Černé

    kobry poprvé objevil v devatenáctém roce. Odehrálo

    se ještě něco předtím, nebo to byl počátek?“

    „Tehdy jsme se s ním setkali poprvé a místní

    v Bombaji o něm dřív neslyšeli. Netušíme, jestli nečíhal

    někde v pozadí – bůh ví, že těch tajných domorodých

    kultů je dost a dost –, ale neobjevila se ani hlášení

    od dřívějších maháradžů. K prvním akcím došlo

    teprve v průběhu devatenáctého roku.“

    „A nový kult napovídá příchod nového vůdce.“

    „Jistě, a právě toho budete muset zlikvidovat. Anebo

    natolik poškodit jeho síly,“ Hastings máchl k listinám,

    které muži studovali, „tu lůzu, kterou využívá

    k vraždění, plenění a drancování, aby se stáhl zpátky

    pod kámen, zpod kterého se vyplazil.“

    „Vraždění, plenění a drancování, to není zdaleka

    všechno.“ Major Gareth Hamilton, jeden ze čtyř důstojníků

    pod Delovým vedením, vzhlédl a hnědýma

    očima se zabodl do Hastingse. „Tohle vypadá jako

    úmyslné terorizování vesnic, jako by si je chtěl podrobit.

    Na kult je to dost ctižádostivé – pokouší se chopit

    moci, ne jen jako obvykle ždímat peníze a krást

    zboží.“

    „Chce lid ovládnout strachem.“ Kapitán Rafe Carstairs,

    usazený o tři místa dále od Dela, stejně jako

    Gareth odhodil přečtenou zprávu zpátky na stůl.

    Rafeovy aristokratické rysy vyzařovaly odpor, dokonce

    znechucení. Delovi to prozradilo, že zpráva, kterou

    si Rafe právě přečetl, je vskutku hrozná.

    Celá pětice, která seděla před Hastingsovým stolem,

    zažila masakry, jaké by si většina lidí nedokázala

    ani představit. Jejich skupina se v řadách kavalerie

    pod vedením generála Henryho Pageta zúčastnila tažení

    do Španělska, pak se ocitla v samém centru dění

    u Waterloo a nato byla pověřena službou u Východoindické

    společnosti. Působila tu pod Hastingsovým

    vedením coby elitní skupina důstojníků, určená k ha-

    šení nejhorších povstání a nepokojů, které v uplynulých

    sedmi letech propukaly na subkontinentu.

    Major Logan Monteith, usazený mezi Garethem

    a Rafem, se ušklíbl, máchl opáleným zápěstím a odhodil

    přečtenou zprávu k ostatním na stůl. „Oproti této

    Černé kobře vypadá i krvežíznivá bohyně zkázy

    Kálí jako civilizovaná dáma.“

    Vedle Rafea se natáhl dopředu kapitán James Mac-

    Farlane. Byl poslední a nejmladší z pětice a měl stále

    ještě trochu chlapecký obličej, i když už oslavil devětadvacet

    let. Opatrně položil svůj dokument k ostatním.

    „V Bombaji netuší, kdo za tím stojí? Žádná stopa

    – žádní komplici, žádná oblast, kde by kult sídlil?“

    „Po více než pěti měsících aktivního pátrání nemá

    Bombaj vůbec nic. Snad jen podezření, že si kult získal

    některá maráthská knížátka a ta ho tajně podporují.“

    Rafe si odfrkl. „Tohle by předvídal i blázen. Od té

    doby, kdy jsme je v osmnáctém roce potlačili, touží

    po boji – po jakémkoli boji, je jim to jedno.“

    „Přesně tak,“ poznamenal Hastings kysele a jízlivě.

    „Jak víte, v Bombaji je nyní guvernérem Ensworth.

    Ve všech ostatních ohledech si vede dobře, ale je to

    diplomat, ne voják, a dobrovolně přiznává, že mu ta

    věc s Černou kobrou přerůstá přes hlavu.“ Hastings

    přejel muže pohledem a spočinul na Delovi. „A tady

    přichází řada na vás, pánové.“

    „Pokud to dobře chápu,“ nadnesl Del, „tak se Ensworth

    neurazí, když zasáhneme na jeho půdě.“

    „Přesně naopak – uvítá vás s otevřenou náručí. Je

    v koncích, pokouší se uklidnit obchodníky a současně

    dodržet rozpočet z Londýna – není to lehké, když mu

    vydrancují každý pátý konvoj.“ Hastings se odmlčel.

    Ve tváři se mu na okamžik objevilo napětí z řízení té

    rozsáhlé říše, kterou se Indie stala. Pak zaťal zuby

    a pohlédl svým společníkům do očí. „Nemohu ani vyjádřit,

    jak důležitá je tahle mise. Kult Černé kobry se

    musí zastavit. Plenění a zvěrstva páchaná jeho jménem

    dosáhla úrovně, která neohrožuje jen Východoindickou

    společnost, ale i Anglii – co se týče obchodu

    i samotného našeho postavení. A vy všichni jste tu

    dost dlouho na to, abyste věděli, jak důležité je to postavení

    pro trvalé zájmy naší země. A konečně,“ pokývl

    hlavou ke zprávám na stole, „je třeba Černou

    kobru zničit kvůli Indii a lidem ve vesnicích.“

    „O tom není sporu.“ Rafe se zvedl ze své typické

    líné polohy na židli a spolu s Delem a ostatními vstal.

    Hastings po nich přejel pohledem. Stáli vyrovnáni

    v uniformách před jeho stolem jako neochvějná rudá

    zeď, bývalí členové královské gardy, zocelení dlouhými

    roky bitev a velení. Všichni měli nad sto osmdesát centimetrů

    a ve tvářích vyryté zkušenosti, dokonce i mladý

    MacFarlane; v očích jim bylo znát, že se vyznají.

    Hastingse potěšilo, co před sebou viděl. Pokývl.

    „Vaším úkolem, pánové, je identifikovat a zajmout

    vůdce kultu Černá kobra a přivést ho spravedlnosti.

    Máte volnou ruku, co se týče prostředků a způsobů.

    Je mi jedno, jak to provedete, pokud bude spravedlnosti

    učiněno zadost. Jako obvykle můžete čerpat

    z účtu Společnosti a využívat její jednotky, jak uznáte

    za vhodné.“

    Jako vždycky to byl Rafe, kdo společné myšlenky

    převedl do slov: „Zmínil jste se o zničení hlavy toho

    kultu.“ Mluvil lehce, se svým obvyklým šarmem, jako

    by byl na čajovém dýchánku a hovořil o kroketu.

    „V takových případech je to nejúčinnější metoda.

    Máme tomu rozumět tak, že chcete, abychom stíhali

    přímo vůdce – či snad máme hrát opatrně a pokoušet

    se chránit konvoje, jak jen to bude možné?“…………….

  • Autor: Laurens, Stephanie
    Překladatel: Chodilová, Dana
    Série: Černá kobra
    Pořadí v sérii: 1.
    Název: Svéhlavá nevěsta
    Původní název: The Untamed Bride
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-382-3
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 384
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 6.4.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.