Žánry
Autoři
Série
Smrt sklízí na Krymu
od Neuvážené rozhodnutí rozdělit síly skupiny armád Jih na dvě samostatná uskupení vedly k drtivé porážce u Stalingradu a neúspěšnému pokusu dobýt sovětská naftová pole. 17. armáda, k jejímž příslušníkům patří i poddůstojník Erich Breitner, dostane další nesplnitelný úkol: přezimovat v oblasti Kubáně a na jaře obnovit útok na Baku. Proti přesile sovětských vojsk však nemá naději na úspěch, po značných ztrátách na polích "Malé země" se musí stáhnout na Krym, kde ji čeká další těžká porážka…
KAPITOLA 1
Mor na všechny diktátory, co jich jen na světě je! Počátkem
února čtvrtého roku války (rozhodneme-li se započítat
i obsazení Rakouska a českého pohraničí, potom
pátého), bylo těžké rozhodnout, který z nich je neschopnější,
ale také bláhovější. Přes těžké pouštění žilou a tisíce
zmrzlých a omrzlých vojáků se španělský caudillo generál
Francisco Franco y Bahome rozhodl posílit svou
Modrou divizi, bojující u Leningradu, ale současně také
pro jistotu souhlasil se vstupem amerických a anglických
jednotek na španělská koloniální území v Africe.
Italský duce Benito Mussolini, rozzlobený porážkou
8. armády na východní frontě a také neúspěchy italských
vojsk v Africe, svalil všechnu vinu na svého zetě, ministra
zahraničí Galeazza Ciana, hraběte di Cortellazzo, odvolal
ho z vlády (k těm neúspěchům přece došlo v zahraničí,
není-liž pravda?) a přesvědčen o mnohem lepších
výsledcích se řízení jeho resortu ujal sám. Vzhledem
k tomu, že už zastával úřad ministerského předsedy, ministra
vnitra, války, námořnictva a letectva, by si leckdo
mohl pomyslet, že je těch úkolů na jednoho člověka snad
až příliš, ale na druhou stranu se přece jednalo o duceho
a ten měl nadlidské schopnosti, jak mu to alespoň vedoucí
činitelé fašistického hnutí soustavně připomínali.
Také další samovládci se snažili zapsat do dějin nesmazatelným
písmem, největší naději na vítězství v této
nevyhlášené soutěži však přece jen měli dva největší hráči
na světové scéně, shodou okolností stojící proti sobě.
Sovětský vožď Josif Vissarionovič Stalin se po nečekaném
vítězství u Stalingradu rozhodl, že už nebude čekat,
až liknaví Spojenci otevřou druhou frontu proti Němec-
ku, a pod pohrůžkou drakonických trestů přikázal svým
maršálům a generálům, aby nejpozději během roku rozdrtili
nepřátelská vojska, osvobodili okupovanou vlast
a další území, na něž si dělal nárok. K dosažení tohoto cíle
podle něj stačilo jediné: útočit a zase útočit bez ohledu
na ztráty a neomlouvat vlastní neschopnost poukazem na
dosud velmi silné a úporně bojující svazky wehrmachtu.
Německý Führer a říšský kancléř Adolf Hitler nevybíravými
slovy požadoval naprosté vítězství svých zbraní
jak na východě, tak na západě, na severu i na jihu, na
zemi, na moři, pod jeho hladinou i ve vzduchu. Veden
svou neomylnou intuicí rozhodl, že jeho největší protivník
už musí mlít z posledního, že postačí jediný slabý
úder a ohromná Stalinova říše na hliněných nohou se
definitivně zhroutí. Přikázal neustupovat hordám ze stepí
ani o krok, nechat prakticky už vykrvácenou Rudou
armádu pokračovat v bláhových útocích a vybít tak její
zbývající bezvýznamné zálohy, kterým se dosud podařilo
uniknout ocelové německé pěsti, do posledního vojáka,
ať už muže nebo ženy.
Praktické důsledky těchto dvou protikladných požadavků
znamenaly každou hodinu tisíce mrtvých a neustále
se prohlubující oceán prolité lidské krve. Vůdcova víra
v nadlidské schopnosti německého vojáka vedla k neustálému
rozmělňování sil, amatérské popírání Clausewitzových
zásad znamenalo, že příliš slabé pouštní sbory byly
rozemílány v Africe, horské divize na východní frontě nestačily
dobýt Murmansk, kam směřovaly stále početnější
konvoje se spojeneckou válečnou pomocí, jednotky svírající
kruh kolem Leningradu decimovala neustále rostoucí
přesila nepřítele, skupina armád B, která se ve skutečnosti
skládala pouze ze 6. armády doplněné slabě vyzbrojenými
a motivovanými rumunskými, maďarskými a italskými
sbory, dostala na frak u Stalingradu a skupina
armád A neměla dost síly, aby prorazila vysokohorským
pásmem Kavkazu a dobyla pro Říši rozsáhlou a vysoce
produktivní naftovou oblast mezi Černým a Kaspickým
mořem.
Po Stalingradu se ruské tankové brigády opojené vítězstvím
draly nezadržitelně na západ a nad skupinou
armád A se začal vznášet přízrak nové, mnohem děsivější
porážky, hrozící obklíčením milionového uskupení.
Stejně jako kdykoli v minulosti, i tentokrát vydal
Vůdce striktní zákaz jakéhokoli ústupu, a jen díky odvážným
machinacím generálního štábu se podařilo ještě
včas stáhnout nenahraditelnou 1. a 4. tankovou armádu
z užuž se stahujícího obrovského kotle.
17. armáda takové štěstí neměla. Na poslední chvíli
se dal Vůdce sice přesvědčit, že armáda, přezimující bez
spolehlivých dodávek zásob ve vysokých horách, nemá
nejmenší šanci na přežití, dovolil ji však stáhnout jen do
oblasti Kubáně, kde se měla připravovat na nový nápor
proti ropné oblasti, jakmile to počasí dovolí. Čtyři německé
a jeden rumunský sbor, jen velmi nedostatečně
posílené těžkými zbraněmi, měly vzdorovat útokům
šesti sovětských armád, vybavených vším potřebným –
od tanků a letadel po kvalitní vlněné spodky a nátělníky,
dopravované z amerických lodí přes Írán.
Německé jednotky, čelící náporu obrovské přesily, se
směly stáhnout jen do Gótského postavení, narýsovaného
Vůdcem. Tady se měly udržet nebo do jednoho padnout;
každý krok zpět znamenal zahrávat si s rychlým
polním soudem, rozhodl největší německý válečník
všech dob – jak Vůdce neustále označovala propaganda
říšského ministra Josepha Goebbelse.
K jeho smůle se za největšího vojevůdce všech dob
považoval rovněž sovětský diktátor Josif Stalin. Také
ten si k sobě volal maršály a generály a jednal s nimi jako
přísný učitel se zaostávajícími žáky. Nařídil zlikvidovat
17. armádu, poslední německé uskupení, zdržující se
na asijském kontinentu, kombinovanou operací, spojující
mohutný pozemní útok dvou armád s překvapivým
námořním výsadkem. Britský premiér Winston Churchill
mu neuváženě poslal dokumentární film zachycující
spojenecké vylodění v severní Africe, k němuž došlo
v listopadu 1942, a sovětský vožď dospěl k závěru, že co
se po dlouhých přípravách podařilo americkým a britským
vojskům, to musí Rudá armáda, inspirovaná jeho
moudrým učením, dokázat bez příprav, rovnou z chodu.
To ovšem nebylo jediným důvodem, proč tento značně
sebevědomý rozkaz vydal. Pro sovětského vládce byl
daleko podstatnější vedlejší, přísně utajovaný motiv –
úspěšné vylodění mělo bázlivým Spojencům ukázat, jak
snadné by pro ně mohlo být vysadit vojska na evropské
pevnině a konečně otevřít neustále odkládanou druhou
frontu proti Německu.
Špatně připravené vylodění ztroskotalo na palbě německých
děl a narychlo sestavených improvizovaných
jednotek, znovu však potvrdilo platnost starého úsloví
„Odvážnému štěstí přeje“. Podle plánu měl hlavnímu
výsadku v prostoru Ozerejské zátoky předcházet klamný
útok z moře proti jižnímu předměstí Novorossijsku.
Obvyklá nedostatečná koordinace ruského velení ale
vedla k tomu, že se tam slabé jednotky námořní pěchoty
vylodily teprve v okamžiku, kdy už hlavní operace
ztroskotala a ruské válečné lodě se stahovaly zpět do
přístavů, aby se po rozednění nestaly snadnou kořistí
německého letectva.
Malé jednotky, odvelené proti vylodění u Ozerejky,
pak německému velení chyběly k odražení klamného pokusu
u Novorossijsku. Sovětští velitelé, obávající se Stalinova
hněvu pro geniálně vymyšlenou, avšak zpackanou
operaci, v hrůze tentokrát zareagovali nečekaně bystře –
začali vysazené roty rychle posilovat. Námořním pěšákům
nahrával i příznivý terén. Místo vylodění svíraly pahorky,
vhodné k obraně, s dominující, 450 metrů vysokou
horou Myšako, zarostlou divokou džunglí stromů
a hustých keřů, v nichž se mohla ukrýt celá armáda. Navíc
je mohly úspěšně podporovat baterie velkorážních
houfnic, umístěné o necelé dva kilometry dál na druhém
břehu Cemeské zátoky. Tak se malý kousek dobyté země
stal nepříjemným šídlem, zabořeným do boku 17. armády.
Zpočátku jen drobná zanedbaná ranka se brzy zanítila
a začala vážně ohrožovat celé tělo…………………………….
Autor: | Nowak, Helmuth |
Překladatel: | Novotný, Jiří |
Název: | Smrt sklízí na Krymu |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-292-5 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 224 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 14.4.2010 |