Autoři

Série

Vášnivé radosti
(Série - Radosti - 5)

od
Small, Bertrice
  • Kathryn St. Johnová se zcela vymyká představám o úzkoprsých knihovnicích s omezeným rozhledem. Naopak, kromě vedení knihovny v Egret Pointu se též angažuje ve společenském životě a informuje své spoluobčany o současných trendech. K nim patří i interaktivní síť Kanál. Tam se Kathryn oddává svým snům o králích, rytířích a loupežnících, jež tak obdivuje v klasických knihách. Podaří se jí však poblouznit i, v Egret Pointu nově usazeného, Timothy Blaira. Jak ten ale může soutěžit s vysněnými milenci? Nakonec se však Timothymu podaří vymyslet lest, která by Kathryn nenapadla ani v těch nejdivočejších snech.

  • PROLOG

    Jeho celé jméno znělo Lucifer Nicholas, ale to věděl jen

    málokdo. Pro všechny byl prostě pan Nicholas, ředitel

    mocné soukromé společnosti Channel Corporation. Byl

    okouzlující, hovořil tichým hlasem s lehkým britským přízvukem,

    měl prošedivělé vlasy a oči černé jako uhel. Nosil

    obleky šité na míru a luxusní boty. Měl široký okruh aktivit,

    které byly stejně tak různorodé jako úspěšné a výnosné. Byl

    většinovým vlastníkem velké tabákové firmy. Channel Artists

    zastupovala několik slavných rockových hvězd a herců.

    Jeho lidé lobbovali za to, aby se ropa těžila na veřejných pozemcích.

    A samozřejmě vytvořil tajnou interaktivní entitu známou

    jako Channel. Channel byl určen výhradně ženám. Každý

    den mezi osmou hodinou odpolední a čtvrtou hodinou ranní

    jim umožňoval prožívat jejich nejdivočejší fantazie. Jejich

    manželé a partneři o Channelu nic nevěděli. Byl to prostě jeden

    z těch předplacených televizních kanálů na satelitu nebo

    kabelu jako třeba Disney. Když jste se na to zeptali, žena

    většinou odpověděla, že se ta stanice podobá Lifetimu. Muž,

    který otázku položil, pak obvykle obrátil oči ke stropu

    a změnil téma. Někdy si z té televize pro ženy dělali dokonce

    legraci.

    Pan Nicholas ženy zbožňoval. Miloval jejich tvary, barvy,

    různé vůně, které každou z nich obklopovaly. Miloval jejich

    vzdechy, které vydávaly v zajetí vášně, jejich smích, když byly

    šťastné. Ale především je chtěl svést k tomu, aby prožívaly

    na Channelu své fantazie, protože pak mohl některé z nich

    ovládat. A neexistovalo nic nevyzpytatelnějšího, nebezpečnějšího

    a víc vzrušujícího než prostopášná žena. Channel dříve

    nebo později přestal mnoho žen bavit, protože přemíra téhle

    zábavy je začala nakonec nudit. Ale ne všechny.

    Ukázalo se, že městečko Egret Pointe je pro pana Nicholase

    úžasně plodnou půdou. Na začátku jednadvacátého století

    si vybral dvě ženy z města. Ale víc než všechny ostatní chtěl

    Kathryn St. Johnovou, ředitelku městské knihovny. Svést

    během staletí muže v její rodině bylo snadné. Tito muži byli

    díky pocitu vlastní důležitosti, silné touze pro bohatství a potřebě

    mít moc snadným terčem. A každá generace chtěla víc

    než ta předchozí.

    Ale žena s charakterem se nedá svést z přímé, úzké cesty

    tak snadno jako muž. Kathryn St. Johnovou nebylo snadné

    zlákat. Měla pevnou vůli a hluboké morální zásady. Ale jako

    všechny ženy z rodu St. Johnových si potrpěla na kvalitní

    a častý sex. Bohužel neměla možnost holdovat svému koníčku,

    jelikož by to vyvolalo skandál.

    Pan Nicholas dal tedy Kathryn St. Johnové k dispozici

    Channel. Nadchlo ji, že se může v soukromí oddávat svým

    fantaziím a pověst její rodiny přitom zůstává bez poskvrnky.

    Tudíž pověděla o Channelu několika dalším ženám, které se

    se svým nádherným malým tajemstvím následně svěřily přítelkyním.

    A pan Nicholas trpělivě čekal, až mu tahle nádherná

    knihovnice padne do spárů. Měl nekonečně času. Ona ne.

    Jenže pak se přihodilo něco naprosto nečekaného. Do města

    přišel Timothy Blair.

     

    Kapitola 1

    Kathryn St. Johnová, jejíž příjmení se anglicky vyslovovalo

    Sin Gin, tedy Hříšná Gin, ještě pořád viděla ve zpětném

    zrcátku čtyřicítku. Ale jen taktak. Nicméně na ženu v jejím

    věku vyhlížela úžasně mladistvě. Byla vysoká, měřila pět

    stop deset placů. Měla štíhlou, ale ne hubenou postavu. Její

    prsa, boky a hýždě mužům jistého věku způsobily víc mokrých

    snů, než si člověk dokázal představit. Měla půvabné

    rysy: srdcovitý obličej; dlouhý, úzký nos; a překvapivě smyslné

    rty, které nepotřebovaly žádné vylepšení. Její oči byly zelené

    jako letní les a vlasy, které nosila stažené do hladkého

    uzlu, měly stále ten rudozlatý odstín, s nímž se narodila, ačkoli

    nikdo netušil, zda si je teď barví, nebo ne. Hlas měla tichý

    a melodický, úsměv letmý a provokativní.

    Mnoho lidí z její generace tvrdilo, že vypadá jako Suzy

    Parkerová, slavná modelka padesátých let. Kathy to slýchala

    celý svůj život a vždycky jí to lichotilo. V pubertě tu slavnou

    krásku s ohnivou kšticí, z níž se stala herečka a která

    prý prohlásila, že jako modelka není nic víc než živé ramínko

    na šaty, hluboce obdivovala. Podle ní to naznačovalo,

    že jde o rozumnou ženu s realistickým pohledem na svět.

    Na druhou stranu, realita byla pro lidi, kteří postrádali představivost.

    A pokud existovalo něco, čeho měla Kathryn

    St. Johnová nadbytek, pak to byla představivost. A velice živá

    představivost.

    Usoudila, že představivost – kterou má člověk pod kontrolou

    – je pro knihovnici dobrá věc. Slečna Kathy, jak jí říkali

    její kolegové, zastávala místo ředitelky knihovny v Egret

    Pointe. Byla pro tuto práci zrozená. Od roku 1895, kdy její

    prapradědeček knihovnu vybudoval, pocházely všechny ředitelky

    této instituce z rodiny St. Johnových. V nařízeních knihovny

    se nepsalo nic o tom, že tomu tak musí být. Ale šlo

    o tradici a všechny ženy St. Johnovy se na této pozici skvěle

    osvědčily.

    Kathryn St. Johnová se dlouho domnívala, že je možná poslední

    ženou z její rodiny, která řídí knihovnu, protože její

    starší bratr už byl starý na to, aby se oženil. Ale pak, ve čtyřiceti

    letech, si Hallock Kimborough St. John V. našel manželku.

    Velice mladou manželku, Deboru, která mu až dosud porodila

    pět malých St. Johnů, chlapce-dvojčata a tři děvčátka,

    a teď byla opět těhotná. Kathryn velice překvapilo, že se její

    bratr usilovně věnuje otcovství, protože si o něm vždycky

    myslela, že je trochu pohodlný a sobecký. Nedokázala si ho

    představit při sexu nebo v zajetí neovladatelné vášně. Ale

    musela přiznat, že je velice dobrým otcem a oddaným manželem.

    Nepochopitelné!

    Naštěstí s ním už nemusela bydlet. Když se před dvaceti lety

    stala ředitelkou knihovny, získala Honeysuckle Cottage.

    Prateta Lucretia, předchozí ředitelka, neodešla do penze, ale

    tehdy byl Hallock svobodný, a tak Kathryn stále bydlela doma

    a předstírala, že je pomocnou knihovnicí. Její prateta většinu

    dne podřimovala v houpacím křesle za výpůjčním pultem

    a Kathryn obsluhovala návštěvníky knihovny.

    Prateta Lucretia, která se narodila v roce 1898, byla dědečkovou

    starší sestrou. Ředitelkou egretpointské knihovny se

    stala ve dvaceti letech. Její snoubenec zahynul ve válce, a tak

    zasvětila život péči o dar její rodiny městu. St. Johnovi patřili

    koneckonců k zakladatelům Egret Pointe. Vzhledem k tomu,

    že knihovnu založili, bylo jejich povinností postarat se, aby si

    udržela svou vysokou úroveň a bezchybně šlapala.

    A tak Lucretia Kimboroughová-St. Johnová zůstala ve své

    funkci, dokud jednoho letního odpoledne tiše neodešla ve

    svém houpacím křesle za výpůjčním pultem na věčnost. Bylo

    jí devadesát dva let. Po jejím skonu se stala ředitelkou městské

    knihovny Kathryn St. Johnová za plat jeden dolar ročně,

    jak bylo zvykem, protože všichni St. Johnovi měli soukromé

    příjmy.

    Kathryn by byla pracovala v knihovně i zadarmo, protože

    díky jejímu zaměstnání jí připadla Honeysuckle Cottage, na

    což čekala celý život. Domek, stojící na půl akru velké zahradě

    přímo za budovou knihovny, byl replikou anglického stavení.

    Postavili ho ve stejném roce jako knihovnu, aby v něm

    mohla bydlet první knihovnice, slečna Victoria Kimboroughová-

    St. Johnová. Když domek připadl Kathryn, bylo v něm

    všechno původní. Musela ještě rok počkat, než se do něj

    mohla nastěhovat, protože bylo třeba předělat elektřinu a kanalizaci,

    aby splňovaly platné předpisy, a vyčistit komíny, za

    desítky let ucpané ptačími hnízdy. Od té doby dům pečlivě

    udržovala.

    Honeysuckle Cottage byl dvoupatrová obílená budova, obložená

    svislými světlými laťkami. První poschodí lehce vyčnívalo

    nad přízemím. Šlo o domek typický pro jihovýchodní

    Anglii. Měl kvalitní břidlicovou střechu – ačkoli kdyby byl

    zcela původní, byla by střecha došková – a zdobený štít

    a okap. Okenní křídla se skleněnými tabulkami zalitými olovem

    se otevírala ven. Na domku se tyčily dva komíny. Vyšší

    byl vidět zvenku na jedné straně domku. Druhý procházel

    střechou na opačné straně budovy. Po střeše nad vchodem

    a kolem něj se plazil letitý zimostráz. Dubové vstupní dveře

    měly skleněnou výplň z tabulek zalitých olovem připomínající

    včelín.

    V domku byl na jedné straně hlavní chodby útulný salon

    s krbem, na opačné jídelna s druhým krbem. Napříč zadní částí

    budovy se táhla kuchyň s ohništěm, vedle kterého stál starobylý

    sporák. Byla tu také toaleta. V prvním pochodí se nacházela

    velká ložnice, šatna a koupelna. Koupelna byla světlá,

    vzdušná a nechyběly v ní – kromě jiných vymožeností – bidet,

    velká zahradní vana a prosklený sprchový kout. Vždy ohromila

    každého, kdo navštívil Honeysuckle Cottage poprvé.

    Kathryn St. Johnová možná byla ředitelkou městské

    knihovny, ale měla ráda své pohodlí a mohla si dovolit hýčkat

    se. A také to dělala.

    Určitě se mohla vdát. Byla krásná a měla peníze. Ale Kathryn

    St. Johnová byla nezávislá žena a tenhle způsob života jí

    vyhovoval. Několikrát ročně si vzala krátkou dovolenou a odletěla

    třeba do Paříže nebo do Dublinu. Navštívila karnevaly

    v Riu a v Benátkách, vylezla na Mont Blanc, ušla několik mil

    po Velké zdi a procestovala australské vnitrozemí. Na týden

    si pronajala soukromou jachtu a plavila se po Karibiku, a dokonce

    strávila deset dní v ostrovních lázních Channel Corporation,

    kde vyšlo najevo, že jejich ředitel, Fyfe McKay, je vynikající

    milenec…………………………………………………

  • Autor: Small, Bertrice
    Překladatel: Brožová, Eva
    Série: Radosti
    Pořadí v sérii: 5.
    Název: Vášnivé radosti
    Původní název: Passionate Pleasures
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-408-0
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 208
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 15.6.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.