Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Koruna osudu

od
Small, Bertrice
  • Uplynulo již sto let od doby, kdy Lara zachránila svět. Je sice stejně mladá a krásná jako tehdy, ale už ji opustilo mnoho přátel a její vliv odešel s těmi, kdo pamatovali její hrdinství. A její syn, hanebný Pán soumraku Kolgrim, cítí, že přichází jeho chvíle. Neodvažuje se Laře postavit zpříma, hledá své postranní cestičky a Lara se obává, že ani její nezměrná síla jí nebude nic platná. Ještě se však musí vyplnit dávné proroctví a než vše bude ztraceno, nalezne Lara podporu v moudrosti a lásce velkého Kaliqa, i u své nejmladší dcery Marziny, která se v okamžiku pravdy ukáže být hodnou své matky.

  • SVĚT HETAR

    Kniha 6

     

    PROLOG

    Zabil ji holýma rukama. Vlastně jen jednou rukou. Jeho

    dlouhé elegantní prsty se sevřely kolem jejího útlého bílého

    hrdla, tiskly, tiskly, až hrůza v jejích tmavých očích

    zmizela do nicoty. Zklamala ho. Napoprvé jí odpustil. I napodruhé.

    Ale když na něj přišla zběsilost třetího období páření

    a ona zase zklamala, pak už mu nezbývala jiná možnost.

    Její rozkošná temnota ho přitahovala, ale nebyla nic víc než

    úrodné pole, do kterého zasíval sémě, jež se mělo stát jeho

    synem. A až se dítě narodí, měl stejně v úmyslu ji zabít.

    Teď už aspoň nebude muset naslouchat projevům její pošetilé

    ctižádosti. Ani jejímu ponoukání, aby opustil Temnozemi

    a vydal se dobýt Hetar. Nikdy nechápala, že má-li být

    jeho dobývání úspěšné, musí být všichni trpěliví a přebudovat

    svou armádu. Mají čas, a tentokrát temnota překoná

    světlo. Ciarda se však nikdy nesmířila se skutečností, že

    ženy jsou určeny jen k rozkoši a k tomu, aby rodily děti.

    Chtěla se podílet na jeho konečném dobývání, pošetilé

    stvoření! Avšak neschopnost dát mu dědice znamenala její

    pád. Kdysi se domníval, že je ta pravá. Ona o tom byla přesvědčena.

    A jakmile její tělo ochablo v jeho sevření, osobně odnesl

    neživý trup z její ložnice do poloviny cesty přes most, vedoucí

    k jeho Domu žen. Naposled pohlédl na ostatky své nevlastní

    sestry a hodil je přes balustrádu do bezedné rokle. Pak se

    Kolgrim, Pán soumraku, vrátil do svého trůnního sálu a přivolal

    k sobě svého kancléře Alfrigga.

    „Ciarda už není,“ oznámil trpaslíkovi, když před ním Alfrigg

    stanul.

    „Nebyla to ta pravá,“ podotkl Alfrigg tiše. „Podíváš se nyní

    do Knihy pravidel, co tam stojí?“

    Kolgrim kývl. „Otevři ji,“ nařídil.

    Kancléř tedy přistoupil ke stojanu, na kterém ležela Kniha

    pravidel, uctivě ji otevřel. Pak odstoupil, aby se jeho mladý

    pán mohl podívat, co je psáno.

    Jakmile Kolgrim letmo přelétl slova v knize pohledem,

    přivolal gestem Alfrigga, aby se na ně také podíval. Jen velmi

    málo bylo těch, kteří uměli číst prastarou řeč, jíž byly

    stránky tak krásně popsány. Páni soumraku je četli instinktivně.

    Alfrigga naučil ten jazyk předchozí Pán soumraku,

    Kolgrimův otec, protože si vysloužil jako jediný jeho důvěru.

    Kniha pravidel byla magická. Ustavičně v ní přibývaly

    čisté stránky, na které byla psána slova neviditelnou rukou.

    Slova zaznamenávala panování minulých a současných Pánů

    soumraku. Dávala svému pánu rady a návrhy. Dnes tam stálo:

    Ta, která nebyla dobrá k ničemuž krom rozkoší, byla konečně

    zhubena, jak bylo správné a řádné. Nyní začíná čekání na Tu,

    která přivede na svět příštího Pána soumraku. Až bude čas,

    kniha ti poradí, která z dcer hetarského rodu Ahasferova má

    být vybrána. Pochází z Ully, v jejím temném životě vykvete

    potomek Jorunn a tvůj rod nikdy nevymře. Nyní pěstuj trpělivost,

    Kolgrime, synu Kola a Lary. Využij dobře tento čas,

    abys byl připraven.

    Alfrigg pohlédl na svého pána a kývl. „To je dobré,“ pochvaloval

    si. „Velmi dobré.“

    „Zplodil jsem se svými ženami nějaké dcery?“ zeptal se trpaslíka

    Kolgrim.

    „Několik,“ odpověděl kancléř.

    „Zabij je a zabij také jejich matky. Nechci, aby se nějaké

    plačící ženské snažily o pomstu nebo na mě plivaly kletby.

    A jestli jsou některé těhotné, zabij je taky. Využiji své magie,

    abych uzavřel dělohy těch zbývajících, a žádné nové ženy nepojmu.

    Nedopustím, aby mého syna ohrožovala nějaká sestra,

    jak se to stalo mému bratrovi a mně. Budu mít pouze jedno

    dítě, syna, od té, kterou osud určil jako mou družku.“

    „Výtečně, můj pane, výtečně!“ chválil ho Alfrigg. „Tvůj

    otec by na tebe byl velmi hrdý.“

    „Ale matka ne,“ zachechtal se Kolgrim. „To krásné, nemožné

    stvoření z oslnivého světla je jediná bytost, která mě

    dokáže porazit.“

    „Tentokrát tě neporazí,“ prohlásil Alfrigg s jistotou.

    „Jak si můžeš být tak jistý?“ chtěl vědět Kolgrim.

    Trpaslík potřásl prošedivělou hlavou. „Něco hluboko ve

    mně mi to říká, můj pane. Není to logické a nedokážu to vysvětlit.

    Ale tentokrát zvítězíš. Já to vím! Kromě toho jsi syn

    svého otce. Z Lary v tobě není nic.“

    Kolgrim se usmál vzácným, jemným úsměvem. „Mám její

    zlaté vlasy,“ zdůraznil. „Mohl jsem je začarovat, aby byly tak

    tmavé jako vlasy mého otce a bratra. Nicméně mě baví nechávat

    si je světlé. Připomíná mi to Laru.“

    „Proč by sis chtěl připomínat svou matku?“ zeptal se Alfrigg.

    „Není snad moudré, Alfriggu, znát svého nepřítele dřív,

    než na něj zaútočíš?“

    Trpaslík potřásl v úžasu hlavou. „Není v tobě sentiment,

    můj pane. Jsi moudrý nad svůj věk. Díky Krellovi, že tvůj

    bratr byl uvězněn, neboť kdyby nebyl, jsem přesvědčen, že

    vy dva byste spolu svedli boj o Temnozemi. Tam síly světla

    ve svém úsudku pochybily. Uvěřily, že uvězněním tvého bratra

    zastavily to, co je nevyhnutelné. Uvěřily, že ty a tvůj bratr

    budete spolu bojovat o korunu této země a tím nás pro nadcházející

    staletí oslabíte. Já vás ale ukryl každého na jiné

    místo, abych vám zajistil bezpečí. Nevěděl jsi nic o svém původu,

    můj pane, dokud ti to nepověděla Temnice Ciarda, tvá

    nevlastní sestra. Vůbec jsem neměl v úmyslu dopustit, abyste

    se ty a tvůj sourozenec navzájem znali. Ti, kdo byli vašimi

    pěstouny, neznali váš rodokmen. Hodlal jsem vybrat jednoho

    z vás, aby panoval, až dosáhnete dospělosti.“

    „Jenže Ciarda ti svou ctižádostí zhatila všechny plány,“

    připomněl Kolgrim.

    Alfrigg kývl. „Ano, zhatila, a chaos, který způsobila, mohl

    zapříčinit, že by Temnozemě zůstala po léta bez vůdce. Bylo

    to ale pošetilé stvoření.“

    „Koho bys byl vybral, kancléři?“ zeptal se mladý Pán soumraku

    bez okolků. V tmavých očích mu uličnicky zajiskřilo.

    Můj pane! To je ale otázka,“ uchechtl se Alfrigg. „Jakmile

    jsem vás oba poznal, byla už jen jedna možnost. Ty, Kolgrim,

    syn Kolův! Tvé dvojče bylo neotesaný, nevědomý surovec.

    Moc, víno, rozkoše, nic víc nevyhledával ani nechtěl. Právě

    proto se ho Temnice Ciarda snažila využít proti tobě, proti

    mně. Teď už je mrtvá. Tvůj bratr je uvězněn spolu s otcem

    a ty, můj pane, budeš nakonec triumfovat.“

    „Víš to jistě?“ otázal se Kolgrim. „Neboť pokud se mýlíš,

    Alfriggu, skolím tě dřív, než dovrším svůj osud, a nebudu váhat

    ani okamžik.“

    „To, co mě drží naživu, je můj instinkt, pane,“ podotkl trpaslík.

    „Nejsem trpělivý,“ postěžoval si Kolgrim.

    „Pak budeš muset svou trpělivost pěstovat, můj pane. Odměna

    ti bude stát za to. Přísahám!“ naléhal Alfrigg na svého

    pána. „Ty jsi ten, kdo je předurčen k triumfálnímu vítězství!“

     

    Kapitola 1

    Víc než sto let uplynulo od té doby, co Lara a Kaliq triumfovali

    nad temnými silami, s nimiž sdíleli svůj svět. Lara

    se neochotně smířila s krutým osudem magického národa,

    který musí sledovat, jak smrtelníci, jež miluje, stárnou a umírají.

    Dillon, její nejstarší syn, zůstával mladý a vitální na Belmairu,

    kde kraloval. Jeho manželka Cinnia setrvávala po jeho

    boku, také stále mladistvá. Přivedli na svět jediného syna

    a šest dcer, z nichž u dvou se projevil talent pro magické

    schopnosti jejich rodičů.

    Anoush, Lařina druhorozená, Vartanova dcera, se dožila

    devadesáti let. Nikdy se k Lařině lítosti neprovdala, ba ani neměla

    žádné milence. V klanu Fiacre byla vážena pro své léčitelské

    schopnosti, ale také obávána pro své věštecké nadání.

    Naučila se tento dar potlačovat, neboť Anoush byla něžná bytost

    a nerada trápila ostatní. A jak léta plynula a ti, kdo ji znali,

    umírali, upadl tento její talent v zapomnění a byla už považována

    jen za léčitelku. Spokojila se tím. Nakonec si nikdo

    kromě několika nejstarších členů rodinných klanů nevybavoval,

    že je dcerou Vartana Hrdinného, který se oženil s vílou.

    Vartanovy výboje už byly považovány za pouhou legendu.

    V terahánském Novém Cizozemí se klany nemusely bát

    o přežití. Odděleny od Terahu pásmem vysokých hor platily

    roční daň dominovi a přitom byly čím dál spokojenější se životem,

    kterým žily. Nebylo už mezi nimi velikých vůdců.

    Dospěly k přesvědčení, že jejich život byl vždycky takový jako

    nyní, a nevěřily už, že někdy existovali lidé jako Vartan

    nebo krásná víla. Příběh o tom, jak Lara zachránila rodinné

    klany z hetarského Cizozemí, považovaly za pouhou pověst.

    Nic víc.

    Devynové zpívali své písně každoročně na podzimním

    Shromáždění, tak jako vždycky. Nyní se však shromážděné

    klany usmívaly a pokyvovaly, považujíce většinu z toho, co

    slyšely, za výmysl nebo báchorky, ve kterých sice je trochu

    pravdy, ale neodpovídají docela skutečnosti. Nemohly uvěřit,

    že jejich lid někdy žil tak dobrodružně anebo že poznal takovou

    magii. Jména Rendor, Roan a Liam už pro ně nebyla ničím

    víc než jmény. Považovaly se za obyčejný zemědělský

    národ. Poslední dobou však začali přes vody Obscury připlouvat

    z Hetaru taubylští kupci, aby nabídli rodinným klanům

    na prodej luxusní zboží a otroky. Spatřovali v Novém

    Cizozemí zbrusu nový trh pro své zboží, přiváželi však s sebou

    také slabůstky Hetaru.

    Během předcházejících dvaceti let vyrostlo před dominovým

    hradem pěkné, velké město. A na konci každého ze sedmi

    fjordů existovalo nyní menší městečko. Obchodní lodi

    z Hetaru pluly přímo přes Sagittské moře do těchto městeček.

    Připlouvaly pro krásné látky, klenoty a řemeslné výrobky,

    které vyráběli terahánští umělečtí řemeslníci. Přiváželi s sebou

    hetarské neřesti. Nejprve žádali o svolení, aby byl v každém

    z městeček zřízen jediný Dům rozkoší, který by sloužil

    hetarským námořníkům. Zvědaví terahánští muži však měli

    dovoleno tyto Domy rozkoší navštěvovat, když v jejich přístavu

    žádné hetarské lodi právě nekotvily, a pak usoudili, že

    by měli mít také vlastní Domy rozkoší.

    Tehdejší dominus Amhar požádal Hetar, aby odtud do Terahu

    přišlo sedm Paní rozkoší. Ty vytvořily jediný Dům rozkoší

    v každém městečku na konci fjordu, řídily ho tři roky,

    pak si samy vybraly náhradu z řad svých zaměstnankyň

    a vrátily se do Hetaru. Oplátkou za tuto službu poslal Amhar

    svou nejmladší dceru Mahault, pojmenovanou po jeho sestře,

    jako nevěstu hetarskému Nejvyššímu vládci Palbenovi. Hetar

    a Terah byly tedy spoutány těsněji než dřív. Lara vzdychala.

    Jak je to možné, když se tak usilovně snažila uchovat Terah

    v bezpečí před dekadentní civilizací Hetaru?

    Zagiri, její třetí dítě, přežila svého manžela, Nejvyššího

    vládce Jonaha, ačkoliv Jonahovi se podařilo dožít více než

    osmdesátky. Vetchý na těle, ale bystré mysli vládl železnou

    rukou a přivedl Hetar zpět k někdejší zdárné prosperitě.

    A Zagiri ho nikdy nepřestala milovat ani podporovat ve

    všem, co udělal. I když byla téměř o třicet let mladší než Jonah,

    nežila Zagiri po manželově smrti dlouho. …………………………..

     

  • Autor: Small, Bertrice
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Název: Koruna osudu
    Původní název: Crown of Destiny
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-380-9
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 296
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 30.3.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.