Na jaře roku 1922 se turecký vojevůdce Mustafa Kemal Paša, budoucí první prezident Turecké republiky, který do historie vstoupí jako Atatürk – Otec Turků –, rozhodne definitivně vyhnat z Turecka řeckou armádu, která před dvěma roky, na základě mezinárodní mírové konference obsadila historická řecká území, která ale již po staletí držela Osmanská říše. Pro nový turecký stát se proto znovuzískání tohoto území stane otázkou cti, otázkou života a smrti. Především smrti, či ještě spíše mnoha smrtí – řeckých vojáků, ale především řeckých civilistů – mužů, žen i dětí –, kteří měli tu smůlu, že se v nesprávnou chvíli ocitli na nesprávném místě. Atatürkův plán zahrnuje i masakr řecké menšiny, jenž by nevyhnutelně vedl k děsivým následkům. A kromě tisíců nevinných obětí by výbuch krvavého násilí v této části světa hrál do karet i přesvědčeným nepřátelům Albionu – Německu a bolševickému Rusku. Velká Británie má v neklidné poválečné době dost jiných starostí, než aby na výbušném Balkáně otevřeně zasáhla, proto se jako už mnohokrát předtím uchýlí ke zorganizování tajné operace. A je nasnadě, že tím, kdo by ji měl úspěšně provést, nemůže být nikdo jiný než poručík de Vere Smith se svou starou sehranou posádkou.