Autoři

Série

Skotské nevěsty

od
Dodd Ch. a další
  • Skotsko je zemí legend a lásky, zemí klanů, svobodných zemanů, cti a vášní. Proto tak přitahuje romantické spisovatele, včetně čtyř slavných autorek, které spojily své příběhy o vítězných láskách a chystaných svatbách do tohoto díla. Čtenář se v něm střetne se čtveřicí nezapomenutelných hrdinek objevujících lásku ve světě stejně nezkrotném, jako jsou muži, jež jsou jim přisouzeni.

  • Obsah

    Christina Dodd: Pod svatebním kiltem

    9

    Stephanie Laurens: Rozkvetlá růže

    73

    Julia Quinn: Gretna Greene

    175

    Karen Ranney: Glenlyonská nevěsta

    265

     

    Christina Dodd

    Pod svatebním kiltem

     

    1

    Skotsko, 1805

    „Andra se ti o tom svatebním kiltu vůbec nezmínila?“

    Lady Valéry si nepatrně lokla zrádně silné whisky a blaženě

    vychutnávala teplo, které se jí okamžitě rozlilo zestárlými

    žilami. „Dobré nebe, čím jsi ji urazil? O Mac-

    Nachtanech je známo, že se pokaždé chlubí svatebním

    kiltem a nezapomínají ho ukazovat každému hostu, ať se

    o něj zajímá nebo ne.“

    Ve studovně bylo příjemné teplo, svíce osvětlovaly

    ztemnělé kouty místnosti, na krbové římse tikaly hodiny,

    a Hadden, sedící před krbem s dlouhýma nohama nataženýma

    před sebou, skýtal obraz mužné síly a vznešenosti.

    A taky uražené mužnosti.

    Lady Valéry skryla úsměv ve své sklence. Ten chlapec

    – bylo mu jednatřicet, ale ona v něm stále viděla

    chlapce – nedokázal dost dobře snášet odmítnutí.

    „Andra MacNachtanová je hloupá,“ zamumlal se zamračeným

    pohledem do svého poháru. „Ženská s prázdnou

    hlavou, slepičím mozkem, která se stará jen o sebe.“

    Lady Valéry vyčkávala, ale Hadden už neřekl ani slovo,

    jen do sebe hodil obsah sklenky, od večeře čtvrtou

    whisky, což znamenalo o tři víc, než byla jeho obvyklá

    míra. Jindy pil opravdu střídmě.

    „Ano. Dobrá.“ Vrátila se ke svému tématu. „Zmíněný

    svatební kilt je přesně to, co hledáš. Je to tradice. Jedná

    se o už dost roztřepený skotský pléd, o němž se říká, že

    přináší štěstí novomanželům, když si ho přehodí přes ramena…“

    Pro větší efekt se na okamžik odmlčela. „Moment,

    nech mě přemýšlet… Když novomanželé políbí tu

    kožešinovou mošničku vpředu na kiltu… ne, možná to

    má něco společného s ženinou poslušností. Kdybych si

    tu legendu vybavila, vyprávěla bych ti ji, a ty bys ji

    mohl zanést do toho svého pojednání. Ale jsem stará,

    paměť už mi neslouží jako dřív.“

    Hadden zvedl hlavu a vrhl na ni div ne vražedný pohled

    svých modrých, teď silně zarudlých očí.

    Možná s tím neměla začínat. Stará dáma spěšně změnila

    téma hovoru a suchým, vážným tónem pokračovala:

    „Vlastně jsem se o tyhle zastaralé nesmysly nikdy nezajímala.

    Vzpomínám na ‚dobré staré časy‘ – doutnající

    ohně, dusot koňských kopyt, putyky s opilci. Ne, mě zajímá

    nová doba s jejími moderními vynálezy. Vy mladí

    se klidně hrabejte v minulosti a hledejte v těch starých

    dobách romantiku, o níž stojí za to psát, která stojí za

    zaznamenání, ale mě to nezajímá.“

    „Není to jen vaše mládí, o němž píšu, Výsosti, i když

    si myslím, že byste tomu ráda uvěřila.“

    Vzpurný a sarkastický, uvědomila si. Takhle se chová

    už téměř dva měsíce, od svého návratu z hradu Mac-

    Nachtan.

    „Je to celá životní pouť. Po Cullodenu se celé Skotsko

    od základu mění. Staré zvyky, které existují od dob Williama

    Wallace a Roberta Bruce, mizí beze stopy.“ Napřímil

    ramena a dychtivě se předklonil. „Chci zaznamenat

    ty křehké fragmenty kultury dřív, než navždy vymizí.

    Jestli to neudělám já, nikdo jiný se toho už neujme.“

    Lady Valéry ho pozorovala s uspokojením. Tak rozhodného

    a nadšeného ho zná téměř od prvního okamži-

    ku, kdy přijel na její skotské panství jako hubený, vyděšený

    devítiletý chlapec. Zvykl si na otevřené prostory

    a šedivé mlhy Vysočiny. Vyrostl z něho vysoký a silný

    muž znající všechny rokle a svahy. V klanech a dávném

    způsobu života objevil kontinuitu, kterou postrádal. Ne

    že by mu jeho sestra nevytvořila domov – to udělala –

    ale nic mu nemohlo nahradit oba rodiče a místo, které

    by mohl považovat za své.

    Když ho lady Valéry poslala na hrad MacNachtan,

    doufala, že to vytoužené místo najde právě tam.

    Místo toho se vrátil mlčenlivý a nerudný, s chováním

    zcela nepodobným tomu, na jaké byli u něj zvyklí.

    Pouze lady Valéry dokázala stanovit diagnózu nemoci,

    která ho trápila, a tak se rozhodla uvést všechno

    do pořádku, a její plán – jako obvykle – dokonale fungoval.

    „Už chápu. Chceš mi taktně naznačit, že tě svatební

    kilt MacNachtanů nezajímá, protože není důležitý.“

    Rázně postavila sklenku na stůl. „Vůbec ti to nemám za

    zlé. Je to zvláštní, dost absurdní legenda, a MacNachtanové

    jsou už vymírající klan. Pokud vím, ta dívka, Andra,

    je poslední z nich. Ano, máš pravdu.“ Pokračovala,

    jako by navazovala na jeho nevyřčená slova. „Jestliže

    nezachytíš jejich historii dřív, než ten klan úplně vymře,

    co na tom záleží.“

    Sklenku, kterou držel v ruce, nedonesl k ústům; všimla

    si, jak zatnul prsty do křišťálového skla. „Cesta odtud

    na hrad MacNachtan zabere dva plné dny náročné jízdy,“

    zamumlal.

    „To je pravda,“ přitakala. Její posel tam jel dva dny,

    jeden den hledal Andřinu hospodyni a čekal na odpověď

    na její dopis a zpáteční cesta mu trvala dva dny.

    „Cesty jsou blátivé. Poddaní žijí v bídě, hrad se rozpadá,

    a není nikdo, kdo by ho dal do pořádku. Andra

    MacNachtanová je bez prostředků, ale přesto hrdá jako

    čert, a tak pyšná na své významné skotské předky, že nevidí,

    co má přímo před nosem.“

    Lady Valéry věnovala Haddenovi úsměv. Chytil se na

    její návnadu. „Takže, drahý hochu, co je ti po nějaké

    Andře MacNachtanové se slepičím mozečkem?“

    Vyskočil, ten téměř dvoumetrový, hezký, neodolatelný

    blonďatý obr, a tak strašně naježený na lady Valéry,

    že téměř zapomněl na svou nepříjemnost s Androu. „Po

    ní vůbec nic!“

    „Kdy odjedeš?“

    „Zítra ráno.“ Chrstl zbytek whisky do ohně a pozoroval

    prskání plamenů. „A přejte si, Výsosti, aby to, co

    jste mi řekla o svatebním kiltu, byla pravda. Protože

    jestli podniknu tak dlouhou cestu, jen abych ze sebe

    udělal hlupáka, okamžitě naskočím na loď do Indie

    a získám jiné bohatství – a vy mě hodně dlouho neuvidíte.“

    „Ty bys zlomil srdce staré ženy?“

    „Ne, jestli ta stará žena mluvila pravdu. A teď mě laskavě

    omluvte, Výsosti, musím jít balit.“

    Dívala se za ním, jak odchází, plný energie; vyzařovala

    z něj taková mužnost, že v tu chvíli zatoužila být o padesát

    let mladší. „Ale ano, měla jsem pravdu,“ zamumlala

    pro sebe. „Aspoň co se týče toho svatebního kiltu.“

    „Rupla vejpůl, tak je to, a teď jak to spravit, další trubky

    nemám,“ povzdechl si Andřin správce, když jí oznamoval

    tuhle katastrofu. „Stejně je to zázrak, že nepraskla

    už dávno, je tam od doby mýho pra-pra-pra-pra-pradědečka.“

    Andra zírala na stále kapající konec trubky, která přiváděla

    vodu ze studně do kuchyně. Byl to opravdu zázrak,

    že praskla až teď. Ale Andra už víc než dva měsíce

    na zázraky nevěřila.

    „Je tu úplná záplava,“ dodal zcela zbytečně Douglas.

    Andra zvedla nohu z asi tři palce vysoké vrstvy vody

    zaplavující podlahu podzemní kobky, kterou eufemisticky

    nazývala vinným sklepem. „Všimla jsem si.“

    A neušlo jí ještě něco. Voda z prasklé trubky zalila sudy

    s nasoleným masem a vsákla se do nádob s ječmenem

    a žitem. Jeden téměř prázdný sud s jejich posledním

    vínem se opilecky kýval ze strany na stranu.

    Klan MacNachtanů klesl na samé dno. Neměla představu,

    jak ho vytáhnout z hloubi chudoby a zoufalství, či

    spíš jak se sama zvednout, protože byla poslední z rodiny.

    Měla v úmyslu to vzdát – a byla by to už udělala –

    nebýt šedesátiletého Douglase, ještě docela schopného

    muže, který se po období bolestínství a fňukání dokázal

    vzpamatovat a v klidu zvládl nastalou situaci. A pak tu

    byla její hospodyně Sima, jediná matka, kterou měla po

    smrti té vlastní, která zemřela, když Andře bylo teprve

    jedenáct. Nemohla zapomenout ani na kuchařku a Kenzieho,

    poloslepého pachtýře, a na chalupníky a všechny

    ty, kteří na ní záviseli a spoléhali se, že je ochrání před

    šílenci a Angličany. ………………………………

  • Autor: Dodd Ch. a další
    Překladatel: Lexová, Věnceslava
    Název: Skotské nevěsty
    Původní název: Scotish Brides
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-354-0
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 0.00 mm
    Počet stran: 360
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 3.11.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.