Žánry
Autoři
Série
Skotské nevěsty
od Skotsko je zemí legend a lásky, zemí klanů, svobodných zemanů, cti a vášní. Proto tak přitahuje romantické spisovatele, včetně čtyř slavných autorek, které spojily své příběhy o vítězných láskách a chystaných svatbách do tohoto díla. Čtenář se v něm střetne se čtveřicí nezapomenutelných hrdinek objevujících lásku ve světě stejně nezkrotném, jako jsou muži, jež jsou jim přisouzeni.
Obsah
Christina Dodd: Pod svatebním kiltem
9
Stephanie Laurens: Rozkvetlá růže
73
Julia Quinn: Gretna Greene
175
Karen Ranney: Glenlyonská nevěsta
265
Christina Dodd
Pod svatebním kiltem
1
Skotsko, 1805
„Andra se ti o tom svatebním kiltu vůbec nezmínila?“
Lady Valéry si nepatrně lokla zrádně silné whisky a blaženě
vychutnávala teplo, které se jí okamžitě rozlilo zestárlými
žilami. „Dobré nebe, čím jsi ji urazil? O Mac-
Nachtanech je známo, že se pokaždé chlubí svatebním
kiltem a nezapomínají ho ukazovat každému hostu, ať se
o něj zajímá nebo ne.“
Ve studovně bylo příjemné teplo, svíce osvětlovaly
ztemnělé kouty místnosti, na krbové římse tikaly hodiny,
a Hadden, sedící před krbem s dlouhýma nohama nataženýma
před sebou, skýtal obraz mužné síly a vznešenosti.
A taky uražené mužnosti.
Lady Valéry skryla úsměv ve své sklence. Ten chlapec
– bylo mu jednatřicet, ale ona v něm stále viděla
chlapce – nedokázal dost dobře snášet odmítnutí.
„Andra MacNachtanová je hloupá,“ zamumlal se zamračeným
pohledem do svého poháru. „Ženská s prázdnou
hlavou, slepičím mozkem, která se stará jen o sebe.“
Lady Valéry vyčkávala, ale Hadden už neřekl ani slovo,
jen do sebe hodil obsah sklenky, od večeře čtvrtou
whisky, což znamenalo o tři víc, než byla jeho obvyklá
míra. Jindy pil opravdu střídmě.
„Ano. Dobrá.“ Vrátila se ke svému tématu. „Zmíněný
svatební kilt je přesně to, co hledáš. Je to tradice. Jedná
se o už dost roztřepený skotský pléd, o němž se říká, že
přináší štěstí novomanželům, když si ho přehodí přes ramena…“
Pro větší efekt se na okamžik odmlčela. „Moment,
nech mě přemýšlet… Když novomanželé políbí tu
kožešinovou mošničku vpředu na kiltu… ne, možná to
má něco společného s ženinou poslušností. Kdybych si
tu legendu vybavila, vyprávěla bych ti ji, a ty bys ji
mohl zanést do toho svého pojednání. Ale jsem stará,
paměť už mi neslouží jako dřív.“
Hadden zvedl hlavu a vrhl na ni div ne vražedný pohled
svých modrých, teď silně zarudlých očí.
Možná s tím neměla začínat. Stará dáma spěšně změnila
téma hovoru a suchým, vážným tónem pokračovala:
„Vlastně jsem se o tyhle zastaralé nesmysly nikdy nezajímala.
Vzpomínám na ‚dobré staré časy‘ – doutnající
ohně, dusot koňských kopyt, putyky s opilci. Ne, mě zajímá
nová doba s jejími moderními vynálezy. Vy mladí
se klidně hrabejte v minulosti a hledejte v těch starých
dobách romantiku, o níž stojí za to psát, která stojí za
zaznamenání, ale mě to nezajímá.“
„Není to jen vaše mládí, o němž píšu, Výsosti, i když
si myslím, že byste tomu ráda uvěřila.“
Vzpurný a sarkastický, uvědomila si. Takhle se chová
už téměř dva měsíce, od svého návratu z hradu Mac-
Nachtan.
„Je to celá životní pouť. Po Cullodenu se celé Skotsko
od základu mění. Staré zvyky, které existují od dob Williama
Wallace a Roberta Bruce, mizí beze stopy.“ Napřímil
ramena a dychtivě se předklonil. „Chci zaznamenat
ty křehké fragmenty kultury dřív, než navždy vymizí.
Jestli to neudělám já, nikdo jiný se toho už neujme.“
Lady Valéry ho pozorovala s uspokojením. Tak rozhodného
a nadšeného ho zná téměř od prvního okamži-
ku, kdy přijel na její skotské panství jako hubený, vyděšený
devítiletý chlapec. Zvykl si na otevřené prostory
a šedivé mlhy Vysočiny. Vyrostl z něho vysoký a silný
muž znající všechny rokle a svahy. V klanech a dávném
způsobu života objevil kontinuitu, kterou postrádal. Ne
že by mu jeho sestra nevytvořila domov – to udělala –
ale nic mu nemohlo nahradit oba rodiče a místo, které
by mohl považovat za své.
Když ho lady Valéry poslala na hrad MacNachtan,
doufala, že to vytoužené místo najde právě tam.
Místo toho se vrátil mlčenlivý a nerudný, s chováním
zcela nepodobným tomu, na jaké byli u něj zvyklí.
Pouze lady Valéry dokázala stanovit diagnózu nemoci,
která ho trápila, a tak se rozhodla uvést všechno
do pořádku, a její plán – jako obvykle – dokonale fungoval.
„Už chápu. Chceš mi taktně naznačit, že tě svatební
kilt MacNachtanů nezajímá, protože není důležitý.“
Rázně postavila sklenku na stůl. „Vůbec ti to nemám za
zlé. Je to zvláštní, dost absurdní legenda, a MacNachtanové
jsou už vymírající klan. Pokud vím, ta dívka, Andra,
je poslední z nich. Ano, máš pravdu.“ Pokračovala,
jako by navazovala na jeho nevyřčená slova. „Jestliže
nezachytíš jejich historii dřív, než ten klan úplně vymře,
co na tom záleží.“
Sklenku, kterou držel v ruce, nedonesl k ústům; všimla
si, jak zatnul prsty do křišťálového skla. „Cesta odtud
na hrad MacNachtan zabere dva plné dny náročné jízdy,“
zamumlal.
„To je pravda,“ přitakala. Její posel tam jel dva dny,
jeden den hledal Andřinu hospodyni a čekal na odpověď
na její dopis a zpáteční cesta mu trvala dva dny.
„Cesty jsou blátivé. Poddaní žijí v bídě, hrad se rozpadá,
a není nikdo, kdo by ho dal do pořádku. Andra
MacNachtanová je bez prostředků, ale přesto hrdá jako
čert, a tak pyšná na své významné skotské předky, že nevidí,
co má přímo před nosem.“
Lady Valéry věnovala Haddenovi úsměv. Chytil se na
její návnadu. „Takže, drahý hochu, co je ti po nějaké
Andře MacNachtanové se slepičím mozečkem?“
Vyskočil, ten téměř dvoumetrový, hezký, neodolatelný
blonďatý obr, a tak strašně naježený na lady Valéry,
že téměř zapomněl na svou nepříjemnost s Androu. „Po
ní vůbec nic!“
„Kdy odjedeš?“
„Zítra ráno.“ Chrstl zbytek whisky do ohně a pozoroval
prskání plamenů. „A přejte si, Výsosti, aby to, co
jste mi řekla o svatebním kiltu, byla pravda. Protože
jestli podniknu tak dlouhou cestu, jen abych ze sebe
udělal hlupáka, okamžitě naskočím na loď do Indie
a získám jiné bohatství – a vy mě hodně dlouho neuvidíte.“
„Ty bys zlomil srdce staré ženy?“
„Ne, jestli ta stará žena mluvila pravdu. A teď mě laskavě
omluvte, Výsosti, musím jít balit.“
Dívala se za ním, jak odchází, plný energie; vyzařovala
z něj taková mužnost, že v tu chvíli zatoužila být o padesát
let mladší. „Ale ano, měla jsem pravdu,“ zamumlala
pro sebe. „Aspoň co se týče toho svatebního kiltu.“
„Rupla vejpůl, tak je to, a teď jak to spravit, další trubky
nemám,“ povzdechl si Andřin správce, když jí oznamoval
tuhle katastrofu. „Stejně je to zázrak, že nepraskla
už dávno, je tam od doby mýho pra-pra-pra-pra-pradědečka.“
Andra zírala na stále kapající konec trubky, která přiváděla
vodu ze studně do kuchyně. Byl to opravdu zázrak,
že praskla až teď. Ale Andra už víc než dva měsíce
na zázraky nevěřila.
„Je tu úplná záplava,“ dodal zcela zbytečně Douglas.
Andra zvedla nohu z asi tři palce vysoké vrstvy vody
zaplavující podlahu podzemní kobky, kterou eufemisticky
nazývala vinným sklepem. „Všimla jsem si.“
A neušlo jí ještě něco. Voda z prasklé trubky zalila sudy
s nasoleným masem a vsákla se do nádob s ječmenem
a žitem. Jeden téměř prázdný sud s jejich posledním
vínem se opilecky kýval ze strany na stranu.
Klan MacNachtanů klesl na samé dno. Neměla představu,
jak ho vytáhnout z hloubi chudoby a zoufalství, či
spíš jak se sama zvednout, protože byla poslední z rodiny.
Měla v úmyslu to vzdát – a byla by to už udělala –
nebýt šedesátiletého Douglase, ještě docela schopného
muže, který se po období bolestínství a fňukání dokázal
vzpamatovat a v klidu zvládl nastalou situaci. A pak tu
byla její hospodyně Sima, jediná matka, kterou měla po
smrti té vlastní, která zemřela, když Andře bylo teprve
jedenáct. Nemohla zapomenout ani na kuchařku a Kenzieho,
poloslepého pachtýře, a na chalupníky a všechny
ty, kteří na ní záviseli a spoléhali se, že je ochrání před
šílenci a Angličany. ………………………………
Autor: | Dodd Ch. a další |
Překladatel: | Lexová, Věnceslava |
Název: | Skotské nevěsty |
Původní název: | Scotish Brides |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-354-0 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 0.00 mm |
Počet stran: | 360 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 3.11.2010 |