Autoři

Série

Everest - Dějiny dobývání Himaláje

od
Sale, Richard
  • Ještě před necelým stoletím byly himálajské vrcholy pro člověka nedosažitelně vzdálené. První pokusy o uskutečnění nebezpečných výstupů v extrémních výškách končily nezdarem, často s katastrofickými následky. Dnes jsou expedice na nejvyšší vrcholy světa na denním pořádku, Everest ydolávají i poměrně nezkušení horolezci a jejich výkony nevzbuzují žádný zájem médií – pokud ovšem jde vše dobře. Autoři v této fascinující studii dramatické historie himálajských výstupů popisují s živými detaily pokusy o dobytí nejvyšších hor a vědecký pokrok, kterým jsou dnešní úspěchy podmíněny. Poskytují vysvětlení vědeckých poznatků týkajících se horolezectví a fyzických i psychických problémů, s nimiž se potýkají ti, kdo se rozhodli prověřit své schopnosti v těch nejnáročnějších a nejkrutějších podmínkách. Ve své knize autoři také rekapitulují himálajské expedice včetně těch nejslavnějších – britské pokusy z 20. let, obzvláště poslední výstup Malloryho a Irvina, intenzivní poválečné úsilí, které vyvrcholilo Hillaryho a Tenzingovým dobytím vrcholu Everestu, i novější historii, zahrnující jak výjimečné úspěchy Reinholda Messnera a Petera Habellera, tak kritiku přibývající komerce a reostoucí bezohlednosti na svazích himálajských velehor.

  • Obsah

    Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

    Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

    Kapitola první: První výpravy do velkých výšek . . . . . 17

    Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

    Základní kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

    Box: Objevení a pojmenování nejvyšší hory světa . . . . . . . . . 22

    Box: Sir George Everest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

    Box: Kyslík a výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

    Box: Alexander Mitchell Kellas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

    Horolezecké vybavení a oblečení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

    Roky před Everestem: úvahy nad fyziologickými principy . . . 33

    Pokoření osmitisícové hranice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

    Poučení z expedice Everest 1922 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

    Everest od roku 1924 do druhé světové války . . . . . . . . . . . . . 46

    Box: Dosáhli Mallory a Irvine vrcholu? . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

    Kapitola druhá: Dobytí nejvyšších vrcholů . . . . . . . . . 59

    Box: Omrzliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

    Box: Tenzing Norgay . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

    Box: Kyslíkový přístroj s uzavřeným okruhem

    a výstup na Jižní vrchol Everestu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

    Box: Ed Hillary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

    Zbývající osmitisícové vrcholy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

    Kapitola třetí: Nová generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

    Stříbrná chata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

    Everest v šedesátých a sedmdesátých letech . . . . . . . . . . . . . . 109

    Box: Tom Hornbein . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

    Box: Vysokohorská nemoc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

    Box: Reinhold Messner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

    Box: Peter Habeler . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

    Box: Duchové větru: halucinace ve velké nadmořské výšce . . 133

    Box: Kosmické paprsky a horolezectví extrémních výšek . . . . 138

    Kapitola čtvrtá: Na strmém svahu . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

    Komerce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

    Ambice a schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

    Box: Dexamethason . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

    Morálka a ambice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

    Box: Šerpové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

    Kapitola pátá: Nová pravidla hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

    Box: Objevení Malloryho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

    Box: Rychlé výstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

    Fyziologie nového století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

    Everest dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

    Box: Aerobní kapacita a další zajímavá měření . . . . . . . . . . . 195

    Everest a jeho rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

    Box: Hypotermie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

    Budoucnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

    Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

     

    Prolog

    Dne 20. července 1939 leželi dva muži před stanem, který právě

    postavili, a užívali si záře letního slunce. Bylo tak teplo, že spočívali

    nazí na spacích pytlích. Snad s výjimkou jejich nahoty není tento

    obrázek nijak překvapivý. Ale stan, který ti dva postavili, byl ve

    výšce 7940 metrů, pouhých 671 metrů pod vrcholem K2, druhé

    nejvyšší hory na světě. Ti dva muži byli Fritz Wiessner a Pasang

    Dawa Lama a předchozího dne vystoupili až do výšky 240 metrů

    pod vrcholem.

    Fritz Wiessner se narodil v Drážďanech roku 1900 a v roce 1929

    už jako známý špičkový skálolezec emigroval do Spojených států;

    v pětadvaceti letech uskutečnil v rakouských Tyrolech výstup, který

    byl tehdy považován za nejobtížnější realizovaný alpský pokus své

    doby. Ve Spojených státech rychle předvedl sérii výstupů, která zvýšila

    standard amerického skálolezení. Nebylo tedy žádným překvapením,

    že v roce 1939 dostal pozvání na výpravu do Karákóramu.

    Američané se pokusili na K2 vystoupit už v roce 1938, kdy expedice

    pod vedením Charlese Houstona během pečlivého zkoumání

    hory identifikovala nejslibnější trasu, po hřebeni Abruzzi. Člen týmu

    Bill House zlezl komín, který se ukázal být klíčovým, protože

    otevíral přístup ke svahům v druhé polovině hory, ale ve výšce

    7925 m byla výprava donucena k ústupu.

    Podle původního plánu měl expedici v roce 1938 vést Wiessner,

    kvůli dalším závazkům se však zúčastnit nemohl. A tak když se začal

    plánovat nový pokus pro rok 1939, byl Wiessner logickým kandidátem

    na vůdce expedice. Vybral si silný tým amerických alpinis-

    tů, ale z různých důvodů mnozí odpadli, a tak skupina, které nakonec

    velel, byla nezkušená. Nicméně postupovali dobře a 18. července

    založili tábor IX ve výšce 7940 metrů, pod vrcholovou pyramidou

    K2. Tady Wiessner a Pasang Dawa Lama, nejsilnější ze

    Šerpů v týmu, strávili noc.

    Wiessner pátral v terénu nad táborem po trase k vrcholu. Nabízely

    se dvě možnosti. Jedna cesta odbočovala vpravo do sněhového

    koryta, které vedlo šikmo k vrcholu. Druhou možností bylo zdolat

    skalnatý útes a vydat se po jeho levém okraji, který, jak se zdálo,

    směřoval ke sněhovým polím pod samým vrcholem. Wiessner měl

    obavy z obrovských ledových věží, které visely nad první trasou,

    a jako skálolezec přirozeně tíhl k druhé volbě. A tak 19. července

    oba muži bez podpory kyslíku zamířili ke skalní stěně. Bylo devět

    hodin, vyrazili pozdě – skutečně velice pozdě, podle současných

    měřítek – a led na skále zpomaloval postup mistra skálolezce

    Wiessnera. Ale vytrval, a v šest hodin večer dosáhl místa, odkud viděl,

    že od mírně svažitých sněhových polí ho s Dawa Lamou odděluje

    už jen poslední skalnatý výběžek. Wiessner odhadl, že za další

    tři až čtyři hodiny plahočení hlubokým sněhem by se oba ocitli na

    vrcholu. Nebyli příliš vyčerpaní a vládlo stálé, pěkné počasí, a tak

    Wiessner nepovažoval za problém pokračovat na vrchol a sestoupit

    v noci.

    Ale Pasang Dawa Lama to odmítl. Wiessner ve svém vyprávění

    vzpomíná, že s příchodem noci ztratil Šerpa odvahu k výstupu

    a odmítl jít dál. Pozdější líčení, založená zřejmě na rozhovorech

    s Pasangem, zmiňují, že se obával pomsty, kterou by bohové hory

    mohli obrátit proti dvěma mužům za to, že se odvážili dobývat pevnost

    bohů v temnotě.

    Oba muži proto sestoupili, bezpečně, ale nikoli bez nehody:

    v jednu chvíli, když se Pasang vymotával ze smyček lana, ztratil

    obě mačky. Když dorazili do tábora, bylo 2.30 ráno 20. července –

    jeden z důvodů, proč se Wiessner rozhodl věnovat nadcházející den

    odpočinku. Poklidná snídaně a lenošení na sluníčku jim vrátí síly

    a připraví je na další pokus následujícího dne. Ale výstup 21. července

    neprobíhal dobře. Wiessner se tentokrát vydal sněhovým korytem.

    Bez maček bylo nutné vysekávat do sněhu stupy aWiessner

    věděl, že na to mu nezbývá čas ani energie. Oba se vrátili do tábora

    IX a druhého dne sestoupili do tábora VIII. Pasang Dawa Lama

    už byl vyčerpaný, ale Wiessner byl odhodlán ještě k jednomu pokusu

    s jiným společníkem, a tak si nechal spací pytel v táboře IX.

    V táboře VIII sestupující horolezci nenašli žádné zásoby, které

    čekali, a co hůř, našli Dudleyho Wolfea, který byl pět dní v táboře

    sám. Neměl sirky, aby si zapálil vařič, a tak jedl jen málo a napít se

    mohl pouze vody ze sněhu na stanovém plátně, který roztál pod slunečními

    paprsky.

    Dudleymu Wolfeovi bylo 44 let, byl robustní a neohrabaný, bohatý

    lev salonů se skromnými horolezeckými zkušenostmi, omezenými

    výhradně na výstupy s průvodci, kteří obvykle museli jeho korpulentní

    figuru do vrchu vytáhnout. Jeho přítomnost na expedici se dala

    připsat pouze na konto jeho majetku, kterým výpravu podpořil. Ale

    s Wiessnerem měl společný sen o dosažení vrcholu K2. Tento sen –

    a jeho peníze – Wolfeovi umožnily vyhýbat se většině námahy, kterou

    museli do výstupu investovat ostatní. Nikdy nelezl jako první,

    a pokud zrovna nešplhal vzhůru, trávil zřejmě čas ve spacím pytli.

    Kvůli nedostatku zásob v táboře VIII byl Wiessner nucen sestupovat

    dál. Všichni tři muži prodělali cestou dolů těžký pád a pak ke

    svému zděšení zjistili, že jeden stan v táboře VII je v troskách

    a druhý zborcený. A co hůř, v táboře nezůstalo téměř vůbec žádné

    vybavení. Byli nuceni dělit se ve třech o jediný spací pytel – Wolfe

    svůj ztratil při pádu – a strávili bídnou noc. Dalšího dne Wiessner

    a Pasang Dawa Lama sestoupili do tábora VI pro zásoby, a Wolfea

    nechali v táboře VII. Proč vlastně zůstal Wolfe sám, není jasné, ale

    bylo to rozhodnutí, které mělo mít dramatické důsledky, protože

    oba muži cestou dolů zjišťovali, že všechny tábory ve stěně jsou vyklizené.

    Teprve když dorazili do základního tábora, zcela vyčerpaní,

    dočkali se pořádného jídla a odpočinku.

    Wolfe zůstal v táboře VII 23. července ráno. Zachránci se k němu

    dostali teprve v poledne 29. července. V té době už byl v žalostném

    stavu, protože téměř nejedl a nepil. Ani jednou neopustil stan,

    raději ho používal i jako toaletu, než aby na moc dlouho opouštěl

    pohodlí svého spacího pytle. Nedokázali ho přesvědčit, aby se vydal

    dolů, Šerpům, kteří pro něho přišli, odpověděl, aby se vrátili

    druhý den, až bude připraven vyrazit; Šerpům nezbývalo než poslechnout,

    a tak sestoupili. O dva dny později tři Šerpové (Pasang

    Kikuli, Ang Kitar a Pintso) znovu zamířili vzhůru ve snaze zachránit

    Wolfea. Ani jeho, ani Šerpy už nikdy nikdo neviděl.

    29. července už měl Dudley Wolfe za sebou třicet devět dní ve výšce

    nad 6550 metrů, a šestnáct dní strávených ve výšce nad 7530 m. Za

    celou dobu, co byl v hoře, sestoupil Wolfe jen dvakrát, pokaždé jen

    o jeden tábor a jen na jednu noc. Když Fritz Wiessner sestupoval z tábora

    IX, měl za sebou devět dní ve výšce minimálně 7700 m, z toho

    pět dní nad 7700 m včetně tří dnů na 7940 m nebo výš.

    Dnes chápeme působení nadmořské výšky na lidský organismus

    mnohem lépe než v roce 1939. Víme, že ve výškách přesahujících

    5300 m (a pravděpodobně i trochu níž) dochází u většiny lidí v průběhu

    týdnů a měsíců k fyzické a psychické degeneraci, a to i v případě,

    že jsou dostatečně zásobováni jídlem, pitím a teplem. Samozřejmě

    čím víc nadmořská výška, kde dotyčný „pobývá“, přesahuje

    tuto hranici, tím rychlejší je degenerace. Proto dnes dobře chápeme,

    že Wiessnerův „odpočinkový den“ v táboře IX vůbec žádný

    odpočinek neposkytl; překvapivé je, že Wiessner druhého dne tak

    dobře fungoval a že přežil náročný sestup do základního tábora. Je

    neuvěřitelné, že Wolfe přežil tak dlouho v tak bídných podmínkách,

    ale nikoho nepřekvapí, že 29. července nebyl schopen vydat se dolů.

    Nedokázal by to, ani kdyby se k němu Šerpové dostali 31. července.

    Smutné je, že při pokusu o jeho záchranu zahynuli tři stateční

    muži, a tento nepříjemný výsledek expedice způsobil, že

    Wiessnerův skvělý téměř úspěšný pokus o dobytí vrcholu K2 zastínila

    tato tragédie.

    Expedice z roku 1939 ukázala, že působení výšek na lidské tělo

    není uspokojivě prozkoumáno, přestože se horolezci dostali velmi

    vysoko. Stejně jako tomu bylo u výšek dosažených na Everestu během

    „raných“ výprav ve dvacátých a třicátých letech 20. století,

    i tito horolezci jen posouvali meze lidského výkonu za hranice známého

    světa, vědecky řečeno. Ironií osudu měla válka, která vypukla

    krátce po návratu expedice z K2, poskytnout cenné informace.

    Právě druhá světová válka podnítila rozvoj výzkumu velkých nadmořských

    výšek, protože letadla a jejich posádky byly z bojových

    důvodů nuceny létat stále výš. Většina získaných informací se dala

    snadno aplikovat na potřeby vysokohorských horolezců a takto nabyté

    znalosti se využívaly a rozšiřovaly v letech bezprostředně po

    válce, aby dláždily cestu k úspěchům na himálajských obrech, jako

    je Kanchenjunga, K2, a samozřejmě vrchol, který mnozí považují

    za nejcennější trofej na zemi, Everest.

  • Autor: Sale, Richard
    Překladatel: Pavlíková, Jana
    Název: Everest - Dějiny dobývání Himaláje
    Původní název: Everest - Conquest in the Himalaya
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-472-1
    Vazba: vázaná
    Formát:140.00 x 210.00 mm
    Počet stran: 248
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 2.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.