Autoři

Série

Vzkříšena za úsvitu
(Série - Údolí stínů - 2)

od
Hunter, C. C.
  • Vkročte podruhé do světa Údolí stínů, do tábora, který pomáhá mladým lidem najít sebe samy a vypořádat se se svým zvláštním… nadáním. Jakmile se tam jednou dostanete, nikdy na to nezapomenete – a už nikdy nebudete stejní! Od chvíle, kdy Kylie přijela do kempu v Údolí stínů, si kladla stále stejnou otázku: Kdo vlastně jsem? Obklopena samými upíry, vlkodlaky, vílami a čarodějkami touží zjistit, jaké jsou její nadpřirozené schopnosti… a jak svůj nově objevený neobvyklý talent využít. Teď k tomu má opravdu velkou příležitost! Zjevuje se jí totiž další duch, který tvrdí, že někdo, koho Kylie dobře zná – a miluje –, ještě před koncem léta zemře. Kdyby jen ale věděla, koho má vlastně zachránit a jak…

  • Kapitola první

     

    „Musíš to zastavit, Kylie. Musíš! Nebo se někomu,

    kdo je ti blízký, stane něco strašného.“

    Ta zlověstná slova se vznášela kolem Kyliiny hlavy

    a mísila se s hlukem a praskáním hořících polen v táborovém

    ohni, od něhož stála pár metrů. Závan mrazivého

    vzduchu ji upozornil na přítomnost ducha, ale

    jeho slova byla určena jen pro Kyliiny uši a ne pro

    dalších třicet táborníků kempu v Údolí stínů, kteří

    spolu s Kylií stáli v kruhu kolem obřadního ohně.

    Miranda stála vedle Kylie, aniž by o tajemném duchovi

    vůbec věděla, a držela pevně její ruku v dlani.

    „Je tu najednou nějaké chladno,“ zamumlala Miranda

    a podívala se přes oheň na Dellu.

    Miranda a Della nebyly jen Kyliiny spolubydlící

    ve srubu, ale také nejlepší přítelkyně.

    „Vzdejme dík tomuto obětování,“ Chris, neboli

    Christopher, jak si dneska zrovna říkal, stál uprostřed

    kruhu táborníků a v rukou zvednutých k temnému

    nebi držel nad hlavou posvátný pohár, uctívaje

    jeho obsah.

    „Musíš to zastavit,“ zašeptal duch znovu Kylii

    přes rameno, takže se nemohla soustředit na rituál.

    Zavřela oči a představila si ducha tak, jak ho poslední

    dobou často vídala – asi třicetiletou ženu s dlouhými

    tmavými vlasy, oblečenou v bílých šatech

    – v šatech potřísněných krví.

    Obklopil ji strach a vnitřnosti se jí stáhly. Kolikrát

    už prosila tuhle ženu-ducha, aby jí to vysvětlila, prozradila

    jí, co komu hrozí, kde a kdy a proč se to stane.

    Mrtvá žena však opakovala stále to samé.

    Kylie si už pomalu zvykala na to, že s ní občas nějaký

    duch komunikuje. Vždycky to byly jen krátké

    útržkovité věty, nikdy jí nevyprávěli celé příběhy.

    A tak Kylii nezbývalo nic jiného, než počkat, až jí

    žena prozradí víc. Teď nebyla vůbec vhodná doba na

    dohadování se s duchem.

    Teď zrovna nemám čas. Takže jestli mi chcete říct

    nějaké podrobnosti, vysvětlit mi, co tím svým sdělením

    máte na mysli, můžeme si popovídat později?

    Kylie formulovala věty ve svých myšlenkách a doufala,

    že zrovna tenhle duch je umí přečíst. Díkybohu,

    chladivý závan vzduchu projel Kylii kolem páteře

    a zmizel v temnotě, znovu se kolem ní rozprostřelo

    teplo letní noci. Dusné, vlhké teplo, jaké umí být jen

    v Texasu.

    Díky. Kylie se snažila odpoutat od myšlenek na

    ducha, ale napětí v ramenou stále přetrvávalo. Měla

    pro to však dobrý důvod. Dnešní večerní ceremoniál

    zasvěcený díkůvzdání za oběti Kylie prožívala poprvé

    v životě.

    V životě, který se zdál být tak jednoduchý před

    tím, než zjistila, že není lidskou bytostí. Pomohlo by

    jí, kdyby se konečně dozvěděla, kam doopravdy patří.

    Bohužel, jediná bytost, která znala odpověď na její

    otázku, byl David Brighten, její biologický otec.

    Ani nevěděla, že existoval, dokud se asi před měsícem

    před ní nezjevil. A dokud se nerozhodl, že Kylii

    pomůže srovnat si myšlenky a zjistit, kam ve svém

    paranormálním životě patří.

    Nenavštěvoval ji příliš často, zdálo se, že si se

    svým otcovstvím neví rady. Bylo to logické, protože

    otec byl mrtvý. Zemřel ještě dřív, než se Kylie narodila.

    Nevěděla, jestli tam na onom světě taky mají

    nějaké školy, ale byla v pokušení se na to otce zeptat

    a donutit ho, aby nějakou tu lekci otcovství absolvoval.

    Protože vždycky, když se před ní objevil, ji jen

    tiše pozoroval, a když se k němu obrátila se svými

    dotazy, zmizel jako pára nad hrncem, zanechal po

    sobě jen mrazivý vzduch a Kyliiny nezodpovězené

    otázky.

    „Prima,“ prohlásil Chris. „Pusťte se, uvolněte se

    a nepřekračujte hranice kruhu.“

    Kylie, stejně jako všichni ostatní, se řídila jeho pokyny.

    Pustila ruce vedle stojících kamarádů, ale

    myšlenky z hlavy vyhnat nedokázala. Vánek si jí pohrával

    s pramínky dlouhých světlých vlasů a pár jich

    odfoukl přes Kyliin obličej. Ihned si je pečlivě zastrčila

    za ucho.

    Bál se snad otec-duch, že po něm bude žádat rady

    ohledně sexuálního života, nebo tak něco? Při takových

    dotazech uměla matka vždycky s naprostou jistotou

    zmizet z místnosti. Tedy ne, že by ji Kylie žádala

    o rady ohledně sexu. Po pravdě řečeno, matka byla

    ta poslední osoba, které by se na to Kylie zeptala.

    Vždycky, když se Kylie zajímala o nějakého kluka,

    matce se před očima objevila písmena S-E-X,

    začala se tvářit velmi zmateně a raději před Kylií

    utekla, aby jí nemusela odpovídat na otázky. Naštěstí

    od chvíle, kdy Kylie odjela sem do Údolí stínů, nemusela

    tyhle problémy s matkou řešit.

    Ale kdo ví, o co všechno minulý měsíc přišla.

    Možná, že se objevily další pohlavně přenosné ne-

    moci, o nichž Kylie neměla ani potuchy. Matka si

    určitě všechny informace z téhle oblasti schovávala,

    a až Kylie přijede za tři týdny na návštěvu, nenápadně

    jí položí brožurky a výstřižky z novin na stůl

    v pokoji. Rodičovská návštěva – víkend, na který se

    vůbec netěšila. Sice byl teď vztah s mámou trochu

    lepší, protože konečně přiznala, že Daniel je Kyliin

    biologický otec, zatím byl ale pořád velmi křehký.

    Kylie byla přesvědčená, že je schopná strávit

    s matkou ne víc než pár hodin. Až přijede domů, co

    když se zase všechno vrátí do starých vyjetých kolejí?

    Co když se matka zase bude chovat tak odtažitě?

    A jaký vztah najde k Tomu Galenovi, muži, kterého

    celý svůj život považovala za biologického otce?

    Muže, který opustil ji i matku kvůli nějaké holce, ne

    o moc starší než Kylie? Styděla se za otce, který se

    tahal se svou mladou asistentkou. Tak moc, že s ním

    nemohla ani promluvit.

    Noční vánek zanesl kouř z dohořívajícího ohně

    Kylii do obličeje. Zamrkala, protože ji kouř zaštípal

    v očích, ale neporušila linii kruhu kolem ohniště. Jak

    ji Della poučila, znamenalo by to poštvat si proti sobě

    všechny upíry.

    „Očistěte svou mysl,“ pokračoval Chris a podal

    pohár jednomu z táborníků na druhé straně kruhu.

    Kylie zavřela oči a snažila se poslouchat Chrisovy

    příkazy. Najednou uslyšela zvuk padající vody.

    S trhnutím otevřela oči a zadívala se směrem k lesu.

    Copak je vodopád tak blízko? Od chvíle, kdy si vyslechla

    příběh o mrtvých andělech tančících u vodopádu,

    ji to do toho tajemného místa neustále táhlo.

    Tedy ne, že by se chtěla s takovými přízraky někdy

    setkat. Měla dost toho, že vídávala duchy a mluvila

    s nimi. Nemohla se ale zbavit pocitu, že vodopád ji

    volá a přitahuje jako magnet.

    „Jsi připravená?“ zašeptala jí Miranda do ucha.

    „Už se blíží.“

    Připravená na co? byla Kyliina první myšlenka.

    A pak si najednou vzpomněla. Copak si Miranda

    dělá legraci?

    Kylie se zadívala na pohár, který koloval v kruhu.

    Dech se jí zastavil, když si uvědomila, že je už jen

    deset lidí před ní, než ho dostane do ruky. Zhluboka

    se nadechla kouřem provoněného vzduchu a snažila

    se netvářit zhnuseně.

    Snažila se. Ale při představě, že se bude muset napít

    z toho zpropadeného poháru, v němž si už skoro

    všichni smočili rty, se jí obracel žaludek, protože si

    byla jistá, že je v něm skutečná krev.

    Za poslední měsíc si už zvykla, když každé ráno

    sledovala, jak si Della dává denní dávku. Dokonce

    se donutila k tomu, aby věnovala půl litru vlastní

    krve, protože věděla, že nadpřirozené bytosti tohle

    obvykle pro své kamarády-upíry dělají. Avšak

    ochutnat tuhle životadárnou tekutinu bylo nad její

    síly.

    „Já vím, že je to hnusný. Tak si představuj, že je to

    rajčatová šťáva,“ zašeptala Miranda do ucha Helen,

    která stála vedle ní z druhé strany. Tedy ne, že by

    zrovna šeptání bylo tady mezi nadpřirozenými bytostmi

    k něčemu.

    Kylie se rozhlédla po ostatních paranormálních tábornících,

    stále stojících v kruhu kolem dohořívajícího

    ohně. Její pohled ulpěl na Delle, která se dívala

    jejich směrem, mračila se a z očí jí sršely blesky.

    Dokonalý sluch byl jedním z božských darů, jimiž

    byla obdařena. Nebylo pochyb, že Mirandinu poznámku

    o odpornosti nápoje moc dobře slyšela. Kylie

    si povzdechla, protože jí bylo jasné, že ty dvě bude

    muset zase od sebe odtrhávat, aby se navzájem

    nezabily. Nechápala, jak mohou být tak dobrými kamarádkami,

    a během chvilky se tak nenávidět. Role

    usmiřovatelky mezi nimi byla na plný úvazek.

    Sledovala dalšího táborníka, jak zvedá pohár k ústům.

    Věděla, jak moc to pro Dellu znamená, a tak se

    duševně připravovala na chvíli, kdy pohár doputuje

    k ní. Hlavně aby se nepozvracela.

    Zvládneš to. Zvládneš to. Udělej to pro Dellu.

    Možná budeš překvapená, jak krev vlastně chutná,

    řekla jí už dřív Della. Nebylo by to super, kdyby se

    z tebe taky stala upírka?

    Ne! pomyslela si Kylie, ale nahlas se to neodvážila

    říct. Být upírkou nebylo o nic lepší než se stát

    vlkodlačicí či měnivcem. A pak si vzpomněla, jak

    se Della málem rozbrečela, když mluvila o svém

    bývalém klukovi, o tom, jak odporné mu připadalo

    její chladné tělo. Díky, radši budu mít normální

    teplotu, pomyslela si Kylie. Jen ta myšlenka na dietu,

    při které se pije krev… vždyť Kylie i červené

    maso jedla jen občas, a to ještě dobře uvařené.

    I když jí Holiday, vedoucí tábora a Kyliina učitelka,

    na jedné straně tvrdila, že je velmi nepravděpodobné,

    aby se z ní stal měnivec nebo vlkodlačice,

    na druhé straně prohlašovala, že možné je

    všechno. A je fakt, že jí Holiday, která sama byla

    vílou, nikdy neprozradila, k jaké skupině nadpřirozených

    bytostí Kylie vlastně patří. Kylie totiž byla

    zvláštní.

    Nenáviděla, že se tak odlišuje.

    Sakra! Nikdy nezapadla mezi kamarády v normálním

    lidském světě. I tady – mezi nadpřirozenými bytostmi

    – byla jiná než ostatní. Tedy ne, že by ji nepřijali

    mezi sebe. To vůbec ne. Cítila se tady mnohem

    příjemněji než mezi „lidskými“ teenagery. Ale taky

    jí trvalo, než si uvědomila, že ji tihle podivní kluci

    a holky vlastně nekousnou. Před Dellou a Mirandou

    si nemusela na nic hrát, mohla se jim se vším svěřit,

    důvěřovala jim. A důkazem toho byl i fakt, že darovala

    Delle krev.

    Přece jen ale byla jedna věc, o níž nemohla před

    nejlepšími kamarádkami otevřeně mluvit. Duchové.

    Většina nadpřirozených se duchů bála. Tedy ne,

    že by se jich Kylie nebála. Zatím nenašla způsob,

    jak se těchhle nechtěných a otravných zjevení zbavit.

    Vždycky se najednou před ní objevila v tu nejnevhodnější

    dobu.

    Ale ať už mezi nadpřirozenými bytostmi byla cokoli,

    darem, který dostala do vínku, byla schopnost

    komunikovat s mrtvými. Tedy spíš s jejich duchy.

    Respektive s jedním z nich. Holiday byla přesvědčená,

    že rozmlouvání s duchy je jen jedním z mnoha

    darů, jimiž byla Kylie obdařena, a že ty ostatní se

    projeví teprve časem. Kylie doufala, že pokud má

    ještě nějaké další schopnosti, vypořádá se s nimi

    snadněji než s duchy.

    „Už je to tady,“ ozvala se Miranda.

    Kylie si všimla, že někdo podal pohár Helen. V krku

    jí vyschlo a vnitřnosti se jí stáhly odporem. Zadívala

    se na Dereka, hnědovlasého kluka, který byl poloviční

    nymfou. Propásla chvíli, kdy měl v rukou pohár

    on. Ale ne, že by toho litovala. Až se spolu budou

    zase líbat, nechtěla myslet na to, jak upíjí z poháru

    krev.

    Usmál se na ni a Kylie si uvědomila, jaké v ní tenhle

    kluk vyvolává emociální zmatky. Ať už to bylo

    šílené, nebo ne, jeho schopnost číst pocity a myšlenky

    druhých ji k němu na jedné straně přitahovala, ale

    na druhé straně ji nutila držet se od něj dál. Nechtěla

    dovolit, aby se do něj bezhlavě zamilovala… ne snad

    proto, že četl její myšlenky, on je dokonce dokázal

    ovládat! Pouhým dotekem dokázal změnit její pocity,

    přeměnit strach na obdiv, vztek na klid. Bylo tedy

    překvapující, že před tímhle hříšně sexy klukem měla

    úctu?

    Po jejích zkušenostech s otcem – tedy nevlastním

    otcem –, který podváděl matku, a s Treyem, svým

    bývalým klukem, který jí jen mazal med kolem

    pusy, aby ji dostal do postele, bylo pro ni těžké

    mužskému pokolení důvěřovat. A věřit někomu,

    kdo umí manipulovat jejími myšlenkami a pocity,

    bylo ještě složitější.

    Přesto měla Dereka ráda a přála si, aby mohla hodit

    opatrnost za hlavu. I teď, když se jí zvedal žaludek

    při pomyšlení na pohár, který koloval v kruhu

    okolo táborového ohně, cítila, jak ji Derek přitahuje.

    Toužila přitisknout si hlavu na jeho hruď, zadívat se

    do jeho pronikavě zelených očí, v nichž zářily tisíce

    malých zlatavých teček. Přála si přitisknout rty na

    jeho, ochutnat jeho polibky… o nichž věděla, jak

    sladké a vášnivé umějí být.

    Mirandino zakašlání ji vrátilo do přítomnosti.

    Když viděla, jak se na ni Derek vědoucně usmívá,

    bylo jí jasné, že je zase pohroužen do jejích myšlenek.

    Tváře jí zčervenaly, sklopila oči a raději se zadívala

    na Mirandu vedle sebe.

    Ach, bože! Miranda k ní právě natahovala ruku

    s pohárem. Teď všichni zaměřili zrak na ni.

    Vzala si pohár. Cítila, jak je teplý… jako by tekutina,

    kterou obsahoval, právě vytekla z něčí žíly…

    Žaludek i hrdlo se jí stáhly. Netušila, zda krev je zvířecí

    či lidská.

    Nemysli na to.

    Nadechla se a měděný pach – pach starých pencí

    – jí naplnil nozdry. Pomalu pozvedla pohár ke rtům,

    ale žaludek odmítal něco takového přijmout.

    Udělej to. Ukaž Delle, že si jí vážíš.

    Kylie polkla, zvedla pohár ještě o kousek výš

    a doufala, že to Della ocení. Říkala si, že tekutinu jenom

    ochutná, že ji nemusí pít… čekala, až jí jasně

    červená kapalina steče ke rtům.

    Jakmile teplá tekutina stekla k okraji, okamžitě

    dala pohár dolů, ale přesto se jí červená krev dostala

    přes pevně sevřené rty. Znovu se jí zvedl žaludek…

    pak najednou na špičce jazyka explodovala neuvěřitelná

    chuť. Chutnalo to líp než šťáva z černých třešní,

    jako by ukousla vyzrálé jahody, bylo to trochu kyselé

    a přitom sladké, exotické chuti… Jakmile tekutina

    sklouzla do krku, měděná pachuť vyprchala a zůstala

    jen sladká ovocná vůně.

    Znovu přiložila pohár ke rtům, když si najednou

    uvědomila, co vlastně pije. Přesto neodolala a špičkou

    jazyka si ještě olízla koutek úst, aby zachytila

    poslední kapku, která zde ulpěla.

    Okamžitě si uvědomila intenzitu pohledů, jež se

    na ni upíraly. Šepot jí zaplnil uši…

    Tak konečně už víme, co je vlastně zač.

    Jak to, že nemá chladné tělo?

    Zdá se, že jí teď taky budeme muset dávat krev.

    Della radostně vyjekla.

    Kylii se roztřásly ruce, plíce jí zaplnil kouř

    z dohořívajícího táborového ohně a hrdlo měla tak

    stažené, že se stěží mohla nadechnout.

    Sakra! Sakra! Sakra! Co tohle má znamenat? Copak

    jsem opravdu – upírka?

    Rozhlížela se po ostatních, dokud mezi nimi nezahlédla

    Holidayin obličej. Chtěla vidět úsměv, který ji

    utvrdí v tom, že je všechno v pořádku… že se vlastně

    vůbec nic neděje. Ale když ji zahlédla, uvědomila

    si, že se tváří jinak – v jejích očích zahlédla výraz

    naprostého překvapení…

  • Autor: Hunter, C. C.
    Překladatel: Čejková, Ivana
    Série: Údolí stínů
    Pořadí v sérii: 2.
    Název: Vzkříšena za úsvitu
    Původní název: Awake at Dawn
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-532-2
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 432
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 20.6.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.