Autoři

Série

Vůně jasmínu

od
Deveraux, Jude
  • Jižanská kráska Catherine Edilean Harcourtová nemá nouzi o nápadníky, kteří by splnili její sny o manželství a rodině. Nicméně má též dobrodružnou povahu – vyrůstala spolu se třemi bratry. A tak, když ji její kmotr upoutaný na lůžko se zlomenou nohou, u něhož je na návštěvě v Jižní Karolíně, požádá o neodkladnou službu, neváhá. Při své cestě na maškarní ples má předat synovi jeho starého přítele koně s nákladem. Avšak Alexander McDowell je obviněn z vraždy své ženy a hledán.Cesta se mění v dobrodružství – unikají spolu nocí pronásledovatelům a Cay je postavena před zásadní otázku: má věřit divokému Skotovi, že byl obviněn neprávem? Bude to její největší životní omyl nebo se jejich společná láska stane záchranou, kterou oba hledají?

  • 1

    CHARLESTON, JIŽNÍ KAROLÍNA, 1799

    JEN SI VZPOMEŇ NA VYSOČINU,“ prosil T. C. Connor

    svou kmotřenku. „Vzpomeň si na rodnou vlast svého

    otce, na lidi, kteří tam žijí. Byl vůdcem celého klanu

    a ty jsi jeho dcerou, což znamená –“

    „Myslíš, že by si můj otec přál, abych udělala to, oč

    mě žádáš?“ zeptala se ho Cay a přitom se na něho

    usmívala zpoza hustých řas.

    T. C. ležel na posteli. Od kolene až k boku měl

    ošklivou dlahu. Před několika hodinami si totiž zlomil

    nohu a při sebemenším pohybu se mu tvář zkřivila

    bolestí, ale podařilo se mu na Cay mdle pousmát.

    „Kdyby tvůj otec jen tušil, co po jeho drahé dceři žádám,

    přivázal by mě za povoz a táhl přes devatero

    hor.“

    „Pojedu já,“ ozvala se Hope z druhé strany postele.

    „Vezmu si kočár a –“

    T. C. jí položil ruku na její a zahleděl se na ni s láskou

    v očích. Hope byla jediným dítětem Bathsheby

    a Isaaca Chapmanových. Její překrásná, mladá matka

    zemřela už před lety, zatímco nerudný, věčně nabručený

    starý otec se těšil pevnému zdraví. T. C. tvrdil, že je

    jen „rodinným přítelem“, ale Cay kdysi zaslechla, jak

    si mezi sebou ženy špitají, že mezi Bathshebou a T. C.

    bývalo něco víc než jen přátelství. Dokonce se povídalo,

    že by T. C. mohl být i Hopiným otcem.

    „Jsi velmi laskavá, že mi to nabízíš, drahoušku,

    ale…“ Hlas se mu vytratil, protože nechtěl nahlas vyslovit

    to, co bylo jasné. Hope byla vychována ve městě

    a nikdy na koni neseděla. Cestovala pouze v kočárech.

    A když jí byly tři roky, spadla ještě k tomu ze schodů

    a levá noha se jí nikdy správně nezahojila. Pod dlouhou

    sukní nosila botu s pěticentimetrovou podrážkou.

    „Strýčku T. C.,“ namítla Hope trpělivě, „to, co po

    Cay chceš, je nemožné. Jen se na ni podívej. Je oblečená

    na ples. V takové róbě přece nemůže jet na koni.“

    T. C. i Hope se zadívali na Cay. Její oslnivá krása téměř

    prozářila celý pokoj. Cay bylo teprve dvacet let,

    a přestože nikdy neoplývala klasickou krásou tak jako

    její matka, byla velmi pohledná. Její tmavě modré oči

    vykukovaly zpoza neuvěřitelně dlouhých řas, ale nejkrásnější

    na ní byly její husté kaštanové vlasy, jež měla

    nyní vyčesané a sepnuté. Nezbedné prstýnky vlasů jí

    zjemňovaly ostrou linii brady, již zdědila po svém otci.

    „Chci, aby šla z té schůzky rovnou na ples.“ Když se

    T. C. pokoušel posadit, musel potlačit zasténání. „Možná

    bych mohl –“

    Hope ho jemně zatlačila do ramene, až spadl zpátky

    na matraci. Zpocené čelo mu otřela chladivým

    ručníkem.

    Zadýchaně se znovu zahleděl na Cay. Róba, již měla

    na sobě, vypadala úchvatně. Bílý satén pokrýval jemný

    tyl, který zdobily stovky drobounkých korálků vytvářejících

    spletité vzorce. Na její štíhlé postavě seděly dokonale,

    a jak znal jejího otce, Anguse McTerna Harcourta,

    ty šaty stály víc, než T. C. vydělal za poslední rok.

    „Hope má pravdu,“ vydechl T. C. „Nemůžeš se tam vypravit.

    Bylo by to velmi nebezpečné, zvlášť pro mladou

    dívku. Kdyby tu tak byl Nate. Nebo Ethan či Tally.“

    Při připomínce tří ze svých čtyř starších bratrů se

    Cay posadila na židli vedle postele. „Já jezdím mnohem

    lépe než Tally,“ prohlásila na adresu svého bratra,

    který byl jen o necelý rok starší než ona. „A střílet

    umím přinejmenším stejně dobře jako Nate.“

    „Adam,“ uvažoval T. C. „Kdyby tu tak byl Adam.“

    Cay si povzdechla. Ani jedinou věc nedokázala lépe

    než její nejstarší bratr Adam. Ale Adamovi se dokázal

    vyrovnat jen tatínek.

    „Strýčku T. C.,“ ozvala se Hope a v hlase jí zaznělo

    varování, „to, co děláš, není správné. Snažíš se Cay

    vyprovokovat k něčemu, co je absolutně a naprosto

    nemožné. Ona přece –“

    „Možná, že to není tak nemožné,“ skočila jí Cay do

    řeči. „Chci říct, měla bych jen zajet na určité místo, zaplatit

    několika mužům a předat jim koně i se zásobami.

    O nic víc nejde, je to tak?“

    „Přesně tak,“ přikývl T. C. a znovu se pokusil posadit.

    „Až se s těmi muži setkáš, předáš jim váček s penězi

    a Alexovi otěže toho koně. Ti muži pak odjedou

    a ty budeš moci na své kobylce odcválat na ples. Nic

    víc na tom opravdu není.“

    „Možná bych mohla –,“ začala Cay, avšak Hope ji

    přerušila.

    Hope vstala, ruce si založila v bok, a sjela T. C. na

    posteli přísným pohledem. „T. C. Connore, to, co provádíš

    této ubohé dívce, je vskutku nečestné. Popletl jsi

    ji natolik, že nedokáže rozeznat, co je správné a co ne

    – pokud to vůbec kdy dokázala.“

    Hope bylo téměř třicet, byla o devět let starší než

    Cay a často se k ní chovala, jako by sotva odrostla dětským

    hrám.

    „Ale já tomu, co ode mě potřebuje, rozumím,“ ohradila

    se Cay.

    „Ne, nerozumíš.“ Hopin hlas nabíral na hlasitosti.

    „Všichni jsou to zločinci. Do jednoho. Ti dva muži,

    kterým máš zaplatit –“ Zahleděla se na strýčka „Pověz

    jí, kde jsi k nim přišel.“

    „V žaláři,“ zamumlal T. C., ale při Hopině pohledu

    jasněji zopakoval: „Ve vězení. Potkal jsem je chvíli poté,

    co byli propuštěni z žaláře. Ale kde jinde jsem měl

    hledat někoho, kdo by provedl to, co potřebuji. V kostele?

    Hope, zapomínáš, že tu jde především o Alexe. To

    on –“

    „Alex!“ Hope se chytila rukama za hlavu a na okamžik

    se odvrátila. Když se znovu zadívala na muže na

    posteli, tvář měla zrudlou vzteky. Nebyla nijak zvlášť

    hezká a červená jí nijak nepomohla. „Nic o tomhle

    Alexanderu McDowellovi nevíš. Dokonce jsi ho nikdy

    ani neviděl, dokud jsi za ním nešel do vězení.“

    Cay vytřeštila oči. „Ale já si myslela –“

    „Myslela sis, že ho náš drahý strýček T. C. zná, že

    ano? No, jenže nezná. Náš milovaný kmotříček sloužil

    v armádě s tvým a s Alexovým otcem a –“

    „A ten muž mi zachránil nesčetněkrát život.“ T. C.

    začínal ztrácet trpělivost. „Staral se o nás, když jsme

    byli takoví zelenáči, že jsme se ani nedokázali schovat,

    když na nás začali střílet. Mac byl pro nás pro všechny

    jako otec nebo starší bratr. To díky němu –“

    „Mac?“ zopakovala Cay, když si konečně začala dávat

    vše dohromady. „Ten člověk, kterému chceš pomoci

    utéct z vězení, je synem toho Maca, o kterém můj

    otec tak často mluvívá?“

    „Ano,“ přikývl T. C., když se obrátil ke Cay. „Nebýt

    Maca, tvůj otec by dnes byl už dozajista po smrti.“

    „Jen jí pěkně pověz, co jeho syn provedl,“ vybídla

    ho Hope, tvář stále rudou jako po úpalu. „Prozraď Cay,

    kvůli čemu ten člověk sedí ve vězení.“

    Když T. C. nic neříkal, Cay prohlásila: „Myslela

    jsem si, že ho zatkli za –“

    „Za co? Za opilství? Za to, že spadl do koňského

    žlabu?“

    „Hope!“ okřikl ji T. C. přísně a Cay zjistila, že má

    tvář také brunátnou – a úplně stejně jako Hope. „Opravdu

    si myslím, že –“

    „Že můžeš Cay obalamutit tak, aby provedla to, co

    chceš, aniž bys jí prozradil všechna fakta?“

    „Co provedl?“ zeptala se Cay.

    „Zavraždil vlastní ženu!“ téměř vykřikla Hope.

    „Ach.“ Cay nedokázala přijít na nic jiného, co by

    mohla říct. Oči měla tak vykulené, že v těch plesových

    šatech vypadala jako panenka. Vlasy jí zdobily tři

    hvězdičky z diamantů a teď se ve svitu svíce blyštěly.

    Hope se posadila na druhou židli u postele a zadívala

    se na strýčka. „Mám jí to říct já, nebo to uděláš ty?“

    „Nemůžeš se dočkat, až jí povíš všechny ty krvavé

    detaily, tak vyprávěj ty.“

    „Ty jsi tu nebyla,“ začala Hope, „takže jsi neviděla

    všechny ty strašlivé články v novinách. Alexander

    Lachlan McDowell přijel do Charlestonu před třemi

    měsíci, seznámil se s velmi krásnou a milou slečnou

    Lilith Greyovou a okamžitě se s ní oženil. Den po svatbě

    jí podřízl krk.“

    Cay se zděšeně chytila za hrdlo.

    Hope se podívala na strýčka, který jí pohled mlčky

    oplácel. „Řekla jsem snad něco špatně? Nebo jsem něco

    zveličila?“

    „Každé slovo máš přímo z novin,“ přikývl T. C.

    Hope se znovu podívala na Cay. „Tenhle Alex byl

    dopaden pouhou náhodou. Někdo prohodil oknem ložnice

    soudce Arnolda kámen se zprávou. V ní stálo, že

    nevěsta Alexe McDowella je mrtvá a že ji může najít

    v apartmá v nejvyšším patře toho nejlepšího hotelu ve

    městě. Soudce si nejprve myslel, že jde o ošklivý vtip,

    když mu však začal bušit na dveře doktor Nickerson

    a tvrdil, že dostal stejné oznámení, soudce šel celou

    situaci zkontrolovat.“ Hope znovu pohlédla na T. C.

    „Mám pokračovat?“

    „Mohu tě nějak zastavit?“

    Cay hleděla z jednoho na druhého a viděla dvoje rty

    sevřené stejným způsobem, dva páry očí sršící totož-

    ným vztekem. Představila si, jak se po návratu domů

    s matkou zasmějí každému slovu, každému gestu, které

    se tu dnes večer odehrály. Otci vše také vypoví, bude

    však muset své vyprávění poněkud upravit a vynechat

    všechny zmínky o „vězení“ a „vraždě“.

    „Soudce s doktorem vtrhli do pokoje Alexandera

    McDowella ještě před úsvitem a vedle něho ležela na

    posteli jeho nová manželka. Ležela tam s proříznutým

    hrdlem!“

    Cay znovu zalapala po dechu, s rukou na krku.

    „Vsadil bych svůj život na to, že Macův syn tu vraždu

    nespáchal,“ prohlásil T. C. klidně.

    „To by bylo v pořádku, ale ty chceš riskovat Cayin

    život, ne svůj!“ střelila po něm Hope.

    Cay se dívala z jednoho na druhého a nebyla si jistá,

    jestli spolu ti dva ještě někdy promluví. „Takže mu

    chceš pomoci utéct z vězení a pak ho pošleš pryč?“

    „To jsem měl v plánu, kromě toho, že jsem chtěl jet

    s ním.“

    „Na další z těch svých dlouhých, nebezpečných výprav,“

    odfrkla si Hope stále rozzlobeným hlasem. „Kde

    ses chtěl ztratit tentokrát?“

    „V divoké džungli Floridy.“

    Hope se otřásla odporem………………………………..

  • Autor: Deveraux, Jude
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Název: Vůně jasmínu
    Původní název: The Scent of Jasmine
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-412-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 336
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 22.6.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.