Žánry
Autoři
Série
Vévoda v pasti
od Pokud někoho lady Lynda Marloweová nemá ráda, tak je to vévoda z Buckingtonu. Ale je to právě on, nejobletovanější muž Londýna, kdo ji zachrání před utonutím. To ovšem zvedne bouři pomluv, která Lyndu a jejího zachránce dožene do manželství - kterému ovšem Lyndin otec, vévoda z Marlowe, velice přeje, protože jej ochrání od hrozící chudoby. Ovšem muž, za nějž se Lynda vdala, je úplně jiný, než jeho reputace. A naopak přijde Linda příležitost ochránit vévodův život, a už je jí jasné, že by jiného manžela nechtěla.
1
1870
Lady Lynda proklouzla předními dveřmi a vyšla
do zahrady.
Srdce jí plesalo radostí, že je zase doma. Bylo jaro
a všechno rozkvétalo.
Déle než rok pobývala mimo domov, a teď si musela
přiznat, že neexistuje nic krásnějšího než Anglie
v máji.
Právě se vrátila z ciziny, kde studovala na dívčí internátní
škole.
Učení ji bavilo, a navíc vychutnávala možnost návštěv
úžasných francouzských muzeí.
Přesto ani na okamžik nezapomínala na Anglii, její
lesy, jezera, potoky – a ze všeho nejvíc se jí stýskalo
po domově.
Marlowe Castle byl velmi starý.
Věk této stavby si plně uvědomovala, jelikož její
otec, vévoda, nebyl natolik bohatý, aby si mohl dovolit
dát ji do pořádku. Vyžadovala nepředstavitelnou
spoustu oprav.
Jí byl ale každý kámen tak drahý. Její lásku k Marlowe
Castle nemohla oslabit ani vrzající prkna v podlaze,
ani provlhlé stropy.
Zvolna procházela parkem a blížila se k mohutné-
mu dubu. Myslela na to, jak moc bude postrádat svou
matku.
Uvědomila si, že teď, po její smrti, se všechno
změní, všechno bude jiné.
Loni měla být lady Lynda představena královně
v Buckinghamském paláci.
Blížily se její osmnácté narozeniny a patřila k významným
debutantkám nadcházející společenské sezony.
Když jí ale zemřela matka, vévodkyně z Marlowe,
rozhodla se zůstat ve škole, třebaže byla starší než
většina ostatních dívek.
Toužila po dalším studiu, přála si načerpat co nejvíc
nových poznatků.
Pokračovala ve výuce se staršími lektory a spoustu
času strávila v různých pařížských knihovnách dostupných
studentům nejvyššího ročníku.
„Ty budeš tak chytrá, Lyndo,“ varovaly ji ostatní
dívky, „že se tě bude bát každý mužský, s nímž se seznámíš.“
„To spíš já mám obavu, že se s nimi budu nudit,“ odsekla
Lynda. „Z toho, co mi všechny říkáte, jsem si udělala
obrázek, že většina mužů má zájem jen o sport.“
Vysmály se jí.
Její francouzské přítelkyně neustále brebentily, jak
se jejich bratři nepřestávají honit za přitažlivými,
kultivovanými Francouzkami.
Zato jejich anglické mužské protějšky, jak se zdálo,
projevovaly zájem pouze o koně a honitbu.
„S příchodem podzimu,“ dozvěděla se Lynda od
francouzských spolužaček, „okamžitě odjedou do
Skotska střílet tetřívky. Poté se vrátí domů, kde jejich
zálibu odnesou bažanti a koroptve.
Pak se zúčastňují honů, dokud půda úplně nezmrzne.
A jakmile začne nový rok, jsou tu dostihy, samé
závodění, snad každý týden se na některé dostihové
dráze koná závod.“
Lady Lynda zbožňovala jízdu na koni, a nevzdala
se jí ani při svém pobytu v internátní dívčí škole.
Zároveň si našla spoustu dalších aktivit, některé
ještě zajímavější.
Byla vášnivá čtenářka a nejraději ležela v knihách
popisujících různé země světa.
Studovala zvyky a tradice těchto zemí a od svých
přítelkyň se učila jejich jazyky.
Říkala si, že kdyby se jí někdy naskytla příležitost
cestovat do cizích států, mohla by tam rozmlouvat
s jejich obyvateli.
„Je nepravděpodobné, že by ses někdy dostala do
tak vzdálených míst,“ slýchala.
Nedala se odradit a cítila, že přijde den, kdy se jí to
podaří.
Zvyky zemí, o nichž četla, měla vtisknuté do mozku
tak živě, jako by byly její vlastní.
Z Francie se vrátila včera pozdě v noci a zjistila –
jak ostatně očekávala – že její otec má hosty.
Služebnictvo ji informovalo, že se právě ten den
konal překážkový dostih a jeho účastníci se ubytovali
v Marlowe Castle.
Hospodyně, paní Meadowsová, která odmalička
Lyndu zbožňovala, jí teď předala seznam hostů.
Dívka přejížděla prstem po jednotlivých jménech
a uvědomovala si, že většinu osob na seznamu zná.
Její otec o nich totiž hovořil od doby jejího dětství;
jednalo se o majitele závodních koní.
Na některé z těch mladých mužů se pamatovala,
protože se účastnili přespolních dostihů, které také
její otec pořádal.
Obdivovala je, ale byla ještě příliš malá, a tak si je
jen potajmu prohlížela skrz zábradlí schodiště nebo
je pozorovala z hudební galerie nad jídelnou, kde večeřeli.
Občas s ní promluvili, když se zájmem sledovala
přespolní dostih.
Ale ráno, když vyjížděli a ona chtěla jet s nimi,
všichni usoudili, že je na to příliš mladá, což se jí
dotklo.
„Jako debutantka budeš mít příležitost se setkat se
spoustou gentlemanů,“ ujistila ji matka. „Nepovažuji
za správné, aby se patnáctiletá či šestnáctiletá dívka,
dosud patřící do školních lavic, stýkala se staršími
muži.“
A Lynda se s tím musela smířit.
Teď jí při pročítání seznamu od paní Meadowsové
padl zrak na jedno jméno, které si vybavila líp než ty
ostatní.
„Takže je tady i vévoda z Buckingtonu,“ poznamenala
nahlas.
„Ano, mylady,“ přikývla hospodyně. „Jeho Jasnost,
vašeho otce potěšilo, že se vévoda zúčastnil překážkového
dostihu.“
„Vyhrál?“ zajímala se Lynda.
„Podle očekávání zvítězil. Spousta lidí tvrdila, že
to nebylo fér, protože měl ty nejlepší koně, a proto
nemělo smysl s nimi soupeřit!“
Lynda jen naslouchala, a přitom si vybavovala, co
se o vévodovi doslechla od svých spolužaček.
Alice Daltonová byla dcerou jedné z největších
londýnských krásek.
Lynda věděla, že lady Daltonová měla málo času
na svou dceru, téměř stejně krásnou jako ona.
Byla by dala přednost synovi, v němž by nespatřovala
konkurenci.
Poslala Alice do školy ve Francii – kam chodila
i Lynda – jen proto, aby se jí zbavila.
Mít šestnáctiletou dceru znamenalo prozradit matčin
věk – a o to lady Daltonová rozhodně nestála.
Přála si být ještě pár let největší krasavicí v londýnské
společnosti.
Za žádnou cenu se nechtěla vzdát své koruny, chtěla
si ji udržet co nejdéle.
Váhavě připustila třicítku.
Byla si ovšem dobře vědoma, že když se ty klepny
podívaly na Alice, tázavý výraz v jejich očích naznačoval,
že jí její věk nevěří.
Proto Alice radši kvapem poslala do Francie
a hned jí dala na srozuměnou, aby o školních prázdninách
domů ani nejezdila a zůstala pokud možno
u přátel.
Lyndě bylo Alice líto, zvlášť když si uvědomila, že
ona má skvělé rodiče, kteří ji hluboce milují.
Proto se snažila probudit v Alice zájem o některé
z věcí, v nichž sama nalézala zalíbení.
Nebylo to snadné, jelikož Alice chtěla mluvit jen
o své matce, a tudíž nevyhnutelně o mužích, kteří jí
nadbíhali.
Patřil k nim i hezký, okouzlující a společensky významný
vévoda z Buckingtonu.
„Mamá po něm šílí!“ postěžovala si Lyndě. „Ale
přestože s ní tráví hodně času, doneslo se mi, že se
v jeho životě vyskytuje ještě mnoho jiných žen.“
Lynda zpočátku nepochopila, nač Alice naráží.
Pak jí došlo, že je lady Daltonová svému manželovi
nevěrná, a tohle poznání ji šokovalo.
Své přítelkyni Alice sice nic neřekla, ale dost dlouho
o tom přemýšlela, až došla k závěru, že o něčem
takovém se často píše v historických knihách, které
tak ráda čte.
Avšak ani ve snu by ji nenapadlo, že stejné chování
králů a princezen by se mohlo objevit v pozdější –
podle jejího názoru mnohem osvícenější – době.
Chování Karla II. vůči lady Castlemainové a dalším
dámám u jeho dvora našlo pokračování mezi
mladými muži v současné společnosti – příkladem
byl vévoda z Buckingtonu.
O Buckingtonech a jejich milostnicích z doby regentství
věděla z knížek.
Dozvěděla se i o pobláznění Jiřího IV.; nejprve byl
okouzlen paní Fitzherbertovou, s níž se prý měl tajně
oženit.
Pak ho upoutávaly ženy mnohem starší než on, jako
třeba markýza z Hertfordu a lady Conynghamová.
Lynda vzpomínala, jak její matka hluboce milovala
svého manžela a jak on ji zbožňoval.
Nedovedla si představit, že by jeden nebo druhý
někdy projevili zájem – bylo-li to správné slovo –
o někoho jiného.
Podle Alice lapil vévoda z Buckingtonu srdce její
matky do pasti.
Lady Daltonová ho nejen milovala, ale i zoufale
žárlila na každou jinou ženu, s níž trávil čas.
„Lady Daltonová se možná chovala ostudně,“ přemítala
Lynda, „ale považuji za hanebné, když gentleman
svede vdanou ženu, a když o tom navíc vědí její
děti, jako v tomhle případě Alice.“……………………….
Autor: | Cartland, Barbara |
Překladatel: | Lexová, Věnceslava |
Název: | Vévoda v pasti |
Původní název: | The Duke is Trapped |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-272-7 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 136 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 20.2.2010 |