Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Ve stínu sestry

od
Fallon, Jane
  • Celý život žila Abi ve stínu své úspěšné starší sestry. Cleo měla všechno: krásu, majetek, šťastnou rodinu, kariéru žádané modelky. Jen na mladší sestru jí posledních dvacet let nezbýval čas… A tak když Abi dostane pozvání, aby strávila léto se sestřinou rodinou v jejím londýnském domě, dlouho se nerozmýšlí. Možná se Cleo doopravdy stýská a chce navázat zpřetrhané vztahy z dětství. Jenže léto se sestrou se od samého začátku vyvíjí jinak, než si Abi představovala. Připraví ji o pár iluzí, ale přinese spoustu nového a zvláštního, kromě jiného i nečekanou otázku: Kdo je doopravdy ta úspěšná a dokonalá sestra a kdo černá ovce rodiny? Nový román úspěšné britské spisovatelky a televizní producentky Jane Fallon se zamýšlí nad tím, nakolik lidský vzhled ovlivňuje život člověka, jeho vlastnosti a chování okolí, a přináší příběh s romantickými prvky novodobé pohádky o Popelce.

  • 1

    Genetika je divná věda. Nepřesná. Propletenec nahodilých

    kombinací, z nichž vznikne jedinečný celek.

    V zásadě je to loterie. Zdědíte nádherný pršáček po

    mámě, ale po tátově otci je tak velký, že zabere půlku

    obličeje. Nebo dlouhé nohy z jedné strany, ale sloupovité

    po té druhé. Jindy to zase vyjde tak krutě, že

    jeden potomek zdědí veškerou krásu a druhému nechá

    jen zbytky, s nimiž moc slávy nenadělá. Jako by

    toho pěkného byly jen omezené zásoby.

    Tak to aspoň Abi odjakživa připadalo. Ale možná,

    že se na to jen dívala ze špatné perspektivy.

    To téma jí bylo vždycky blízké. Čas od času o něm

    hodně uvažovala. O té nespravedlnosti. O tom, že

    zděděné rysy dokážou ovlivnit celý běh života. Nebo

    spíš, že někdo, kdo s vámi sdílí DNA, může mít tak

    rozdílné zkušenosti díky několika drobným odchylkám

    v genetickém řetězci.

    Věděla taky, že každý sourozenec žije v jiném světě

    už jenom kvůli pořadí narození. Ten nejstarší si

    zvykne být středem obdivu rodičů, dokud mají jen

    jeho. Bývá sebejistý a panovačný, přesvědčený, že se

    celý svět točí kolem něj. Mladšímu nezbývá než vyrůstat

    v jeho stínu. Touží se zavděčit, uvědomuje si,

    že svým narozením zničil idylku rozmazlovaného

    jedináčka, pěstuje v sobě provinilost a sebepodceňování

    Ve velké rodině aspoň uniknete nekonečnému srovnávání,

    nebo si najdete způsob, jak si zvednout sebevědomí.

    Nevyjde-li poměřování s jedním sourozencem,

    vyberete si jiného. Vždycky se vyskytne někdo,

    před kým si připadáte lepší. Ale když jste v rodině jenom

    dva, není úniku. Srovnává se a započítává každý

    váš rys, každá schopnost, každá vlastnost. A smutnou

    pravdou je, že někteří lidé dostanou do života rozdány

    lepší karty, nablýskanější a ostřejší nástroje. Někteří

    lidé jsou zkrátka miláčky štěstěny.

    Tohle se Abi honilo hlavou – už pomilionté, aspoň

    jí to tak připadalo –, když stála na prahu luxusního

    sestřina domu v londýnské čtvrti Primrose Hill, se

    zavazadly u nohou vzhlížela na tu architektonickou

    nádheru a uvažovala, proč jí nikdo nepřichází otevřít.

    Vlastně ne, nazvat to zavazadly by byla nehorázná

    nadsázka. Celé roky se nevypravila na pořádnou dovolenou

    – k čemu by potřebovala zavazadla? Měla

    jen rozměrný zelený nylonový ruksak, velikou igelitovou

    tašku obchodního domu Debenhams, nacpanou

    drobnostmi na poslední chvíli, a menší tašku

    s lahví levného (vlastně nejlevnějšího) šampaňského

    coby dík za pozvání. Rozhlédla se po tom nóbl okolí.

    Ceny nemovitostí v širém okolí musely klesat každou

    minutou, co tu tak strašila na prahu.

    Celý uplynulý měsíc, vlastně od té doby, kdy došel

    ten mail a připomenul Abi, že má sestru, nedokázala

    pořádně myslet na nic jiného. Nešlo ani tak o to, že

    dostala zprávu od Caroline, to ji z míry nevyvedlo.

    No, trochu přece jen: Caroline se kromě narozenin

    a Vánoc obvykle neozývala, a i tehdy jen dost formálně

    a jakoby bez zájmu. Kontakt z povinnosti.

    Opravdové překvapení se ale skrývalo v mailu. Pozvání,

    aby přijela a zdržela se. A nejen na jednu noc,

    ale na celé dva měsíce letních prázdnin. Abi si ani

    nepamatovala, kdy naposled strávila s Caroline osm

    dní, natož osm týdnů. Ani sedm. Ani šest. Možná tak

    tři dny, a i to už před pár lety. Nejspíš nějaké napjaté

    Vánoce u mámy a táty.

    Abi si ten mail musela přečíst čtyřikrát, aby se ujistila,

    že tam doopravdy stojí:

     

    Už je to dlouho, co jsme naposled pobyly spolu.

    Je mi moc líto, že jsme se tak odloučily, chybíš mi.

    Přijeď. Co ty víš, třeba to bude prima!

     

    Zavolala si od televize Phoebe, aby jí potvrdila, že se

    nezbláznila.

    „Co na to říkáš?“

    Phoebe se sklonila nad Abiiným počítačem, přidržela

    si dlouhou tmavě hnědou ofinu z očí a rychle to

    přelétla.

    „Páni,“ hvízdla, „pojedeš?“

    „Já ti nevím. Co myslíš ty?“

    „Má pravdu – může to být prima. Nakonec, já tady

    nebudu,“ dodala Phoebe váhavě a Abi se hned zastyděla,

    že kromě ní Phoebe vlastně žádnou rodinu

    nezná.

    „Proč myslíš, že mě zve?“ zeptala se Abi.

    Její dcera měla ve svých osmnácti letech názor na

    všechno. Pokrčila rameny. „Je to tvoje sestra.“

    Phoebe odjakživa litovala, že sama žádnou sestru

    nemá, takže nepochybovala: má-li člověk sourozence,

    chce s ním být – tak to prostě chodí. Byla mladá,

    život ji ještě poučí.

    Abi si znovu prolétla mail. „Asi to tak bude. Aspoň

    bych si nemusela pronajímat byt. A když tu stejně

    nebudeš…“

    S bolestným vědomím, že se její jediné dítě chystá

    opustit domov, prodala Abi nedávno malý domek dvě

    ulice od pobřeží, v němž Phoebe vyrostla. Chystala

    se do horšího, stěhovala se do maličkého bytečku

    s výhledem na město ze stísněného balkonu a s maličkou

    ložnicí pro hosty, odkud byl vidět kousíček

    moře a která měla být Phoebeina, až přijde na návštěvu.

    Špatně si to ale načasovala a domek musela uvolnit

    pár týdnů před tím, než mohla převzít byt. Plánovala,

    že si mezitím něco pronajme, i když si to

    vlastně skoro ani nemohla dovolit. Zmínila se o tom

    Caroline v běžném nezávazném mailu, jaké jí pravidelně

    posílala a na jaké málokdy dostávala odpovědi.

    Tentokrát však dorazilo pozvání. Mohla by tedy

    všechny věci nechat někde levně uskladnit a strávit

    léto v Londýně se svým jediným sourozencem. Ta

    představa ji trochu děsila, ale řešení to bylo. A víc

    než jen to – mnohem víc, kdyby měla být upřímná –,

    byla to příležitost k obnovení vztahu se sestrou. Protože

    poprvé, co si Abi pamatovala, o ni Caroline

    projevila nějaký zájem. A pokud o ni sestra vážně

    stála, nedokázala si Abi představit, že by si tu příležitost

    nechala uplavat.

    „Možná.“

    „Co můžeš ztratit?“

    „Asi by neškodilo být chvilku s Caroline. Poslední

    dobou se vůbec nestýkáme.“

    „Myslíš s Cleo,“ opravila ji Phoebe. „Pozor, nikdy

    jí neříkej Caroline.“

    „Ano,“ přisvědčila Abi rychle. „Jistě. Myslela

    jsem Cleo.“

     

    2

    Caroline byla Cleo. Nebo přesněji, Caroline se stala

    Cleo toho dne roku tisíc devět set osmdesát pět, kdy si

    jí v Covent Garden všimla agentka zWest End Model

    Management a prorokovala jí velkou budoucnost.

    Vyšly si s Abigail nakupovat, chytily vlak v deset

    patnáct na londýnské nádraží Charing Cross. Caroline

    byla ve svých šestnácti vysoká a vytáhlá, výtečná

    kombinace hubenosti otce, který mohl sníst, co ho

    napadlo, a matčiny jemné kočičí tváře. Abigail měla

    třináct. Byla malá, kulatá a měkká díky matčiným

    genům, zatímco otcova strana jí laskavě věnovala

    upřímné, vážné, nezáludné rysy obličeje. Tvrdil snad

    někdy někdo, že je život fér?

    Abigail byla ve skutečnosti hezčí, než si myslela.

    Velké a oříškově hnědé oči jí zjemňovaly tvář a odváděly

    pozornost od maličko nápadnějšího nosu. Později

    do něj dorostla, ale tehdy by ji to moc neutěšilo.

    Vlasy kvalitou doháněly to, co jim chybělo na barvě

    – nezajímavé myší hnědé. Byly husté, lesklé a dlouhé

    až po zadeček. Její křivky, hotová pohroma pro třináctiletou,

    která chtěla nosit krátké topy a kalhoty po

    kolena, později na ulici přitahovaly mužské pohledy

    spíš než Carolinina vyhublost, i když by to ti muži

    možná veřejně nepřiznali. Vyrůstat v jiné rodině, nejspíš

    by se dočkala lichotek, ale po boku Caroline si

    jich užila jenom málokdy……………………………….

     

  • Autor: Fallon, Jane
    Překladatel: Chodilová, Dana
    Název: Ve stínu sestry
    Původní název: The Ugly Sister
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-517-9
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 344
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 3.5.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.