Autoři

Série

V indiánském zajetí

od
Kolektiv autorů
  • Konflikt mezi severoamerickými indiány a osadníky začal záhy po jejich příchodu na severoamerický kontinent. Kulturní rozdíl mezi oběma skupinami byl propastný a tak mezi nimi docházelo k násilí. K tomu se přidal boj o životní prostor, jehož význam v posledním období konfliktu zcela převládl. Někdy byli přepadení osadníci bráni do zajetí a mnoho z nich muselo zbytek života strávit mezi indiány. Některým se však podařilo uprchnout, jiní byli vykoupeni. Vzpomínky navrátilců vyvolávaly mezi posluchači velký zájem a často získaly i písemnou podobu. Vyprávění zajatců byla prvním autentickým popisem indiánského života a zvyků, navíc s obvykle velmi dramatickým líčením přepadení srubů či vozů, spáchaných masakrů a dlouhých cest divočinou ukončených divokými slavnostmi doprovázenými mučením a upalováním zajatců. Též ale vyprávěním o všedním životě indiánů, o lovu medvědů a bizonů, o konfliktech mezi kmeny, rodinném životě a fascinujících procedurách indiánských šamanů. Tento výbor z dobových textů obsahuje čtrnáct nejslavnějších vzpomínek navrátilců z indiánského zajetí a pokrývá období od počátku anglického osidlování až do konečné porážky posledního z domorodých kmenů.

  • Čtrnáct autentických příběhů z let

    1675–1870

     

    OBSAH

     

    PŘEDMLUVA 11

     

    VÁLKA KRÁLE FILIPA 15

    Mary Rowlandsonová

     

    ZAJATEC KAHNAVAGŮ 24

    James Smith

     

    SMRT VE SNĚHU 67

    Thomas Brown

     

    MASAKR V MICHILIMACKINAKU 81

    Alexander Henry

     

    PÍĎ ZEMĚ, ZA NIŽ STOJÍ ZA TO BOJOVAT 117

    Moses Van Campen

     

    TOHLE JE TVŮJ VELKÝ KAPITÁN 133

    Dr. John Knight

    ZÍTRA ZAPÁLÍME OHEŇ 145

    John Slover

     

    BÍLÝ INDIÁN 159

    John Tanner

     

    VRÁTILI SE TŘI 205

    Charles Johnston

     

    LOVCI HLAV Z KMENE NUTKŮ 242

    John Rodgers Jewitt

    NEZAPOMEŇTE NA ŘEKU RAISIN! 287

    Elias Darnell

     

    TŘI ROKY MEZI KOMANČI 301

    Nelson Lee

     

    POVSTÁNÍ SIOUXŮ 343

    Lavina Eastlicková

     

    VZHŮRU DO IDAHA! 362

    Fanny Kellyová

     

     

    PŘEDMLUVA

    Po dlouhou dobu se nic nedělo, dlouhé hlavně pušek

    vyčnívající ze střílen obleženého srubu mlčely a bojovníci

    skrývající se v křoví jen tiše zvažovali, zda bílé

    tváře vystřílely svůj prach již tak brzy. Až jeden z mladých

    indiánů, toužící proslavit své jméno na bojišti, se

    rozhodl to zjistit. Zaječel a vyskočil – jednou, podruhé,

    potřetí. Pokaždé se ukázal jen na okamžik, ale jeho

    blyštící se zářivě pomalované tělo přesto znamenalo lákavý

    cíl.

    Ze srubu se však neozval žádný výstřel. V tom okamžiku

    se nazí indiáni s triumfálním pokřikem rozběhli

    k úzkým dveřím srubu a začali je rozbíjet pažbami

    svých mušket. Po chvíli závory povolily a dveře se rozlétly

    dokořán. Srub byl zaplněn třesoucími se dětmi

    a ženami, před nimi stáli se sevřenými rty muži ozbrojení

    jen noži a sekyrami. Indiáni zajásali a vtrhli dovnitř.

    V okamžiku muže postříleli, rozsekali a zbavili

    skalpů. Jen jeden či dva muži byli ušetřeni, aby mohli

    být obětováni při večerní slavnosti. Pak pozabíjeli slabé,

    zraněné a staré, pouze mladé ženy a starší děti,

    zvláště chlapci, byli ponecháni na živu – pro adopci.

    Pak indiáni chvatně obrali mrtvé a prohledali srub,

    shromáždili zajatce a hnali je do lesů.

    Tak nějak obvykle začínal příběh zajatců, z nichž mnoho

    muselo zbytek života strávit mezi indiány. Některým

    se však, někdy i po letech čekání, podařilo uprchnout,

    jiní byli vykoupeni nebo jim v období krátkých

    příměří bylo dovoleno či smlouvou vynuceno odejít.

    Vzpomínky navrátilců vyvolávaly mezi posluchači velký

    zájem, a proto byly často zapisovány, jak samými

    vypravěči, tak někým z jejich okolí. V 19. století se dokonce

    podobné texty staly velmi populární četbou.

    Vyprávění zajatců byla prvním autentickým popisem

    indiánského života a zvyků, navíc s obvykle velmi

    dramatickým líčením přepadení srubů či vozů, spáchaných

    masakrů a dlouhých cest divočinou, ukončených

    divokými slavnostmi doprovázenými mučením a upalováním

    zajatců.

    Byla to ale též líčení všedního života indiánů, lovu

    medvědů a bizonů, konfliktů mezi jednotlivými kmeny,

    jejich rodinného života a fascinujících procedur indiánských

    šamanů a čarodějů, jež bylo pro bělochy těžké

    si vůbec představit.

    Konflikt mezi indiány a bělochy začal ihned po jejich

    příchodu na severoamerický kontinent. Kulturní rozdíl

    mezi oběma skupinami byl tak propastný, že se často

    navzájem nepovažovali za lidi. K tomu se přidal boj

    o životní prostor, jehož význam v posledním období

    zcela převládl.

    Již počátkem 16. století prováděli Španělé nájezdy

    na severní pobřeží Mexického zálivu, zajímali indiány

    a prodávali je v Karibiku do otroctví. Později se zde

    začali i usazovat a nastaly konflikty. Obecně známá je

    příhoda z puebla na messe Acoma. V roce 1598 dostal

    Juan de Onate povolení kolonizovat oblast Nového

    Mexika a začal krajinu prozkoumávat. Jedna z jeho

    skupin, čítající asi 30 vojáků, dorazila do Acomy. Zde

    byla sice přátelsky přijata, ale poté došlo ke konfliktu

    a 11 z jeho mužů bylo zabito. Onate v lednu 1599

    uspořádal trestnou výpravu a jeho 70 vojáků s pomocí

    děl osadu dobylo. Z 6 000 obyvatel bylo 500 mužů

    a 300 žen a dětí zabito, dalších 500 krutě potrestáno –

    bylo jim uřezáno chodidlo a byli odsouzeni do otroctví,

    osada byla vypálena.

    Angličané začali osidlovat Severní Ameriku v roce

    1607, první osadníci se usadili na území Powhatanské

    konfederace. Vztahy osadníků s indiány byly od počátku

    složité, zprvu sice osadníci potřebovali pomoc indiánů

    a ti naopak doufali v podporu při bojích s nepřáteli,

    ale jakmile tyto kompenzace ztratily na významu,

    nastoupilo okamžitě vzájemné násilí – první indiánská,

    tzv. powhatanská válka, 1622–1632, 1644–1646. A brzy

    následovaly další. První náš příběh je spojen s válkou

    krále Filipa (1675–1676). Seznam válek a omezených

    konfliktů mezi osadníky a indiány je dlouhý

    a sahá až do prosince roku 1890, v němž masakrem

    uWounded Knee skončila válka siouxská.

    Nepochybně lze říci, že vztahy mezi osadníky a indiány

    byly ovlivněny boji mezi evropskými velmocemi,

    a později Spojenými státy, o dominanci na kontinentě,

    do nichž byly často na obou stranách

    najímány indiánské kmeny, přičemž odměnou jim byl

    obvykle lup. Prvotní konflikt mezi Anglií a Francií

    pokračoval v několika etapách (válka krále Viléma

    1689–1697, válka královny Anny 1702–1713, válka krále

    Jiřího 1744–1748, francouzská a indiánská válka

    1754–1763) až do roku 1763, kdy se Britům podařilo

    vypudit francouzské jednotky téměř z celého kontinentu.

    V té době však britská armáda čítala již na

    10 000 mužů a velmi zatěžovala americkou ekonomiku.

    Vzápětí následovala americká revoluce (1775–1781),

    ale konflikt mezi Brity a Američany pokračoval až do

    roku 1814, byl ukončen tzv. válkou z roku 1812

    (1812–1814). A po bojích s Mexikem následovala válka

    občanská (1861–1865). Mnoho našich příběhů pochází

    právě z období nepřátelství mezi kolonizujícími

    mocnostmi, kdy byly vztahy mezi osadníky a indiány

    velmi zjitřené.

    VÁLKA KRÁLE FILIPA

    Mary Rowlandsonová

    Mary Whiteová se narodila v roce 1637 v Somersetshiru

    v Anglii Johnovi a Joan West Whiteové ze South

    Pethertonu jako páté z osmi dětí. Rodina Anglii opustila

    někdy před rokem 1650, usadila se v Salemu, v kolonii

    v Massachusettském zálivu, odkud se v roce 1653

    přestěhovala do massachusettského pohraničního Lancasteru.

    Zde se Mary v roce 1656 provdala za reverenda

    Josepha Rowlandsona, syna Thomase Rowlandsona

    z Ipswiche v Connecticutu. Mezi lety 1658 a 1669 se

    páru narodily čtyři děti, přičemž jejich první dcera záhy

    zemřela.

    Během války krále Filipa, za svítání 10. února 1675,

    Lancaster napadli indiáni kmenů Narrangansetů,

    Wampanoegů a Našavů. Rowlandsonová a její tři děti

    Joseph, Mary a Sarah, patřily k těm, kteří padli do zajetí.

    Jedenáct týdnů a pět dnů byla nucena se svými

    dětmi doprovázet indiány prchající divočinou na útěku

    před koloniálními milicemi. Později popsala, jak těžkým

    podmínkám byli po dobu zajetí vystaveni. 2. května

    1675 byla Rowlandsonová vykoupena ze zajetí částkou

    20 liber, vybraných bostonskými ženami ve veřejné

    sbírce, které v Redemption Rock v Princetonu, Massachusetts,

    předal indiánům John Hoar z Concordu.

    V roce 1677 přestěhoval reverend Rowlandson svou

    rodinu do Wethersfieldu v Connecticutu, kde od dubna

    téhož roku působil jako pastor. Zemřel ve Withersfieldu

    v listopadu 1678. Církev stanovila jeho vdově penzi ve

    výši 30 liber ročně. Mary Rowlandsonová s dětmi přesídlila

    do Bostonu, kde sepsala zážitky ze svého zajetí.

    Vydány byly v roce 1682 v Cambridgi ve státě Massachusetts

    a téhož roku rovněž v Londýně. Badatelé tvrdili,

    že se Rowlandsonová vydání svých vzpomínek nedočkala,

    ve skutečnosti však žila ještě dlouhou řadu let.

    6. srpna 1679 se provdala za kapitána Samuela Talcotta

    a přijala jeho příjmení. Zemřela 5. ledna 1711

    a svého druhého manžela přežila o plných osmnáct let.

    Po návratu Rowlandsonová sepsala své zážitky ze zajetí

    ve dvaceti samostatných povídkách. Během útoku

    na Lancaster se stala svědkem vyvraždění přátel a rodiny,

    přičemž indiáni některé z nich vysvlékli do naha

    a rozpárali jim břicha. Po zajetí ji indiáni odvlekli i s její

    nejmladší dcerou Sarah a po cestě do indiánské vesnice

    obě trpěly hladem a ústrky. Sarah, které bylo šest

    let a pět měsíců, zemřela krátce po příchodu do vesnice.

    Indiáni drželi Mary a její zbývající přeživší děti odděleně

    a prodávali je jako zboží, dokud se Mary nakonec

    opět neshledala se svým manželem. Po dobu pobytu

    v zajetí Rowlandsonová hledala útěchu v bibli a její popis

    těchto událostí je protkán verši a odkazy, popisujícími

    podobné podmínky, za jakých byla držena.

    Kniha Rowlandsonové se ve své době stala bestsellerem

    a během jediného roku se dočkala čtyř vydání. Napětí

    mezi kolonisty a původními obyvateli, především

    po ukončení války krále Filipa, představovalo zdroj

    obav. Lidé se obávali, že přijdou o spojení s vlastním

    společenstvím. Velmi se proto zajímali o zážitky těch,

    kdo se jako zajatci indiánů ocitli „na druhé straně“

    a dokázali se vrátit zpět mezi kolonisty. Mnozí sečtělí

    Angličané již znali popisy zajetí od britských námořní-

    ků a dalších lidí, kteří upadli do zajetí v oblasti severní

    Afriky a na Blízkém východě.

    Kniha získala Rowlandsonové významnou pozici v dějinách

    americké literatury. Popis zajetí a vykoupení paní

    Mary Rowlandsonové je často citovaným příkladem zážitků

    ze zajetí, důležitého žánru americké literatury, využívaného

    Jamesem F. Cooperem, Ann Bleeckerovou,

    Johnem Williamsem a Jamesem Seaverem. Rowlandsonová

    se zblízka seznámila se svými indiánskými únosci,

    a její kniha je proto přitažlivá rovněž jako svědectví

    o styku obou kultur.

    Desátého února 1675 přišli indiáni ve velkém počtu

    na Lancaster. Poprvé se objevili při východu slunce.

    Uslyšeli jsme výstřely a vyhlédli jsme ven. Několik

    domů hořelo a kouř stoupal k nebi. Z jednoho z domů

    bylo vyvlečeno pět osob, otci a matce s kojencem

    indiáni rozbili hlavy a ostatní dvě odtáhli pryč živé. Jiní

    indiáni přepadli dva muže jdoucí patrně za nějakými

    pochůzkami, jednomu rozbili hlavu, ale druhému se

    podařilo uprchnout. Avšak dalšího, který se také běžel

    skrýt, postřelili a ten poraněn padl k zemi. Prosil o život

    a sliboval jim peníze (jak mi pak indiáni řekli), ale

    nevyslyšeli jej, nýbrž praštili po hlavě, svlékli donaha

    a rozřízli mu břicho. Další, když viděl kolem své stodoly

    množství indiánů, dal život v sázku a vyšel ven,

    ale byl okamžitě zastřelen. V tomto duchu tito vražední

    lumpové pokračovali, pálili a ničili vše kolem sebe.

    Nakonec přišli k našemu domu a obklíčili jej – a tento

    den se brzy stal nejsmutnějším, který kdy mé oči spatřily.

    Dům stál na úpatí kopce, někteří z indiánů se k němu

    dostali přes kopec, další vnikli do stodoly a ostatní

    hledali úkryt, kde se dalo. Ze všech stran stříleli na

    dům, takže se zdálo, že kulky létají, jako když padá

    déšť, a brzy byl jeden z mužů zraněn, a pak druhý a tře-

    tí. Asi za dvě hodiny (podle mého odhadu utvořeného

    v této neklidné chvíli) se dostali k domu a rozhodli se

    jej zapálit (pomocí lnu a konopí, které našli ve stodole,

    přičemž proti tomu nebylo obrany, pouze dvě opevnění

    v protějších rozích dvora, z nichž jedno nebylo dokončeno).

    Oheň ihned vzplál, jeden z mužů se odvážil ven

    a uhasil jej, ale indiáni rychle oheň podpálili znovu

    a již se jej uhasit nepodařilo. Teď nastala ta hrozná

    chvíle, o níž jsem často slýchávala (v dobách války,

    když se přihodila jiným), ale teď ji spatřily mé vlastní

    oči. Někteří v našem domě bojovali o své životy, jiní

    leželi na podlaze v krvi, dům nad našimi hlavami byl

    v plamenech, a pokud bychom vyklouzli ven, krvaví

    pohani byli připraveni rozbít naše hlavy. Slyšela jsem

    matky a děti vzlykat pro sebe i k ostatním „Bože, co si

    máme počít?“ Vzala jsem své děti (a dceru své sestry)

    a chystala se vyjít z domu, ale jen jsem se ukázala ve

    dveřích, začaly indiánské kulky rachotit po zdech tak

    hustě, jako by na ně někdo hodil plné hrsti kamenů,

    takže jsme byli rádi, že jsme se dostali zpět………………..

  • Autor: Kolektiv autorů
    Překladatel: Balek, Jiří
    Název: V indiánském zajetí
    Původní název: Captured by the Indians
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-485-1
    Vazba: brožovaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 408
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 23.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.