Autoři

Série

Trochu nebezpeční

od
Balogh, Mary
  • Celý společenský Londýn je udiven příchodem Wulfrika Bedwyna, samotářského a chladného vévody z Bewcastlu, na nejblyštivější událost společenské sezóny. Někteří si vypráví o jeho tragické lásce, ale mnozí jsou toho názoru, že tak rezervovaný muž není tohoto citu vůbec schopen. Avšak v onom oslnivém odpoledni přece jen jedna z žen upoutá vévodův zrak – chudá a svérázná vdova Christina Derricková, přestože právě ona se o to nesnaží. Horkokrevná lady, jež má pevně zakotvené názory na muže, morálku i manželství a zároveň má nadání dostávat při všech možných i nemožných příležitostech do trapných situací, mate Wulfrika při každém setkání. Odmítne jeho počáteční návrh, aby se stala jeho milenkou, i pozdější žádost o ruku. Osamělý vlk, který se domníval, že nikdy neztratí své srdce pro ženu, netouží teď po ničem jiném, než po její lásce. Christina je zpočátku přesvědčena, že dlouhý seznam vévodových negativních vlastností, který mu předložila, znemožňuje jakékoli jejich soužití. Přesto ji vévoda něčím přitahuje, a tak se dá přesvědčit, aby se zúčastnila letní slavnosti na jeho venkovském panství za účasti celé jeho rodiny, kde jí chce Wulfrik dokázat, že přece jen není tak úplně bez citu. Jedna z nejvtipnějších autorek tohoto žánru ve své příběhu opět spojuje protiklady – mocného, rezervovaného aristokrata a impulsivní, veselou ženu, která mu ukáže, co je to opravdový cit - muže a ženu tak rozdílné, že to nemůže končit jinak než dokonalým svazkem.

  • 1. kapitola

    „Máš tváře příliš rudé, Christino,“ poznamenala

    matka a odložila vyšívání do klína, aby si mohla pořádně

    prohlédnout svou dceru. „A oči ti až příliš září.

    Doufám, že se o tebe nepokouší nějaká horečka.“

    Christina se zasmála. „Byla jsem na vikářství

    a hrála si s dětmi,“ vysvětlila. „Alexandr chtěl hrát

    kriket, ale po několika minutách pochopil, že Marianna

    neumí chytat míček a Robin ho neumí házet.

    Tak jsme si místo toho hráli na schovávanou,

    ačkoli Alexandr si myslel, že je to pod jeho úroveň,

    když už je mu devět, alespoň dokud jsem se ho nezeptala,

    jak se asi musí cítit jeho ubohá teta, když

    už je jí devětadvacet. Což se samozřejmě týkalo

    mne. Moc jsme si to užívali, dokud Charles nevystrčil

    hlavu z okna studovny a neotázal se nás –

    předpokládám, že pouze řečnicky – jak má dopsat

    své kázání v tom řevu, který vyluzujeme. A tak

    nám všem Hazel dala sklenku limonády a odvedla

    děti do salonu, aby si tam, chudáci, tiše četli, a já

    jsem šla domů.“

    „Předpokládám,“ pronesla její starší sestra Eleanor,

    když vzhlédla od své knihy a prohlédla si Christinu

    nad obroučkami brýlí, „že jsi na sobě neměla če-

    pec, zatímco jsi dováděla s neteří a synovci. To není

    pouhá červeň z čerstvého vzduchu. To je opálení!

    „Jak by se mohl člověk namačkat při schovávání

    do různých malých skrýší, kdyby měl hlavu kvůli

    čepci dvakrát tak velikou?“ zeptala se Christina rozumně.

    Začala přitom aranžovat květiny natrhané po

    cestě domů na zahradě do vázy s vodou, kterou si

    přinesla z kuchyně.

    „A vlasy máš jako vrabčí hnízdo,“ dodala Eleanor.

    „To se rychle napraví,“ prohlásila Christina, projela

    si krátké kudrny oběma rukama a zasmála se.

    „Tak. Už je to lepší?“

    Eleanor zavrtěla hlavou a radši se znovu soustředila

    na svou knížku – přesto se ještě stačila usmát.

    V pokoji se znovu rozhostilo příjemné ticho, jak

    se všechny soustředily na svou činnost. Avšak ticho,

    rušené jen ptačím cvrlikáním a bzučením hmyzu doléhajícím

    sem otevřeným oknem, bylo po několika

    minutách přerušeno klapáním koňských kopyt po vesnické

    ulici směrem k Hyacinth Cottage a hrčením

    kočárových kol. Určitě se jednalo o víc než jednoho

    koně a o těžká kočárová kola. Christina si roztržitě

    pomyslela, že se musí jednat o kočár z Schofield Parku,

    venkovského sídla barona Renablea, které se nacházelo

    necelé dvě míle od nich.

    Žádná z nich se tím nenechala vyrušovat. Lady Renableová

    často používala tento kočár, když jela na

    návštěvu, přestože by jí k tomu účelu stejně posloužil

    i lehký dvoukolý kočárek, nebo by mohla jet na koni,

    či dokonce jít pěšky. Eleanor často popisovala lady

    Renableovou jako frivolní a okázalou a nebyla daleko

    od pravdy. Ale přesto byla Christininou přítelkyní.

    Náhle bylo zřejmé, že koně zpomalují. Kola kočáru

    skřípala na protest. Všechny tři dámy vzhlédly od

    své práce.

    „Tak si myslím,“ pronesla Eleanor a vykoukla přes

    své brýle z okna, „že lady Renableová nejspíš jede

    sem k nám. Čemu vděčíme za tu čest, to by mě zajímalo.

    Očekávala jsi ji, Christino?“

    „Já jsem věděla, že jsem si měla vzít po obědě jiný

    čepec,“ ozvala se jejich matka. „Pošli paní Skinnerovou,

    ať mi zaběhne nahoru pro nový, prosím tě,

    Christino.“

    „Ten, co máš na sobě, je ještě docela dobrý, mami,“

    ujišťovala ji Christina, rychle dokončila úpravu

    květin a přešla pokoj, aby políbila matku na čelo. „Je

    to jenom Melanie.“

    „Samozřejmě že je to jenom lady Renableová.

    Právě o ní mluvím,“ podotkla podrážděně matka. Už

    ji však znovu nežádala, aby poslala pro jiný čepec.

    Člověk nemusel být génius, aby uhodl, proč Melanie

    přijíždí.

    „Řekla bych, že sem přijela, aby se zeptala, proč

    jsi odmítla její pozvání,“ přednesla Eleanor nahlas

    ozvěnu jejích myšlenek. „A řekla bych, že nepřijme

    ne jako odpověď, když se sem osobně namáhá. Chudáčku,

    Christino. Nechceš se schovat ve svém pokoji

    a nechat mě, abych jí vyřídila, že to vypadá, jako

    bys právě dostala plané neštovice?“

    Christina se zasmála, zatímco matka sepjala v hrůze

    obě ruce.

    Melanie byla opravdu známá tím, že nebrala ne jako

    odpověď. Ať dělala Christina cokoli, a ona byla

    téměř pořád něčím zaměstnaná – několikrát týdně

    učila ve vesnici děti, navštěvovala staré lidi, pomáhala

    nemocným, ošetřovala nově narozené miminko

    či jeho matku, nemocné děcko nebo nějakou svou

    kamarádku, chodila na návštěvy na vikářství, aby si

    pohrála s dětmi, protože podle jejího názoru je Charles

    a její sestra Hazel příliš zanedbávali, neboť tvrdi-

    li, že děti nepotřebují dospělé, aby si s nimi hráli,

    když je jich víc, a Christina je mohla přesvědčovat

    sebevíc – ať tedy dělala Christina cokoli, Melanie

    byla přesvědčená, že se Christina musí vždy tetelit

    radostí nad tím, že její návštěva vnese do Christinina

    života trochu frivolní zábavy.

    Melanie byla kamarádka a Christina měla opravdu

    radost, když mohla trávit čas s ní – a s jejími dětmi.

    Ale všechno mělo své meze. Teď k nim určitě přijíždí

    proto, aby ji znovu osobně pozvala na svou domácí

    slavnost. Pozvání od ní přinesl včera sloužící.

    Christina jí po něm hned odpověděla a taktně, ale

    pevně to odmítla. A stejně pevně už to odmítala celý

    měsíc od chvíle, kdy se o té události poprvé dozvěděla.

    Kočár zastavil před vrátky na zahradu s velkým

    skřípáním a vrzáním a nejspíš přitáhl pozornost

    všech vesničanů k faktu, že se sama baronka snížila

    k tomu, aby navštívila paní Thompsonovou a její

    dcery v Hyacinth Cottage. Ozvalo se otvírání dvířek

    kočáru a bouchnutí branky, a poté někdo – nejspíš

    kočí, protože to určitě nebyla sama Melanie – zaklepal

    rázně na dveře.

    Christina vzdychla a posadila se ke stolu, její matka

    odložila vyšívání, upravila si čepec a Eleanor se

    s úsměvem znovu začetla do knihy.

    O chvíli později se přes hospodyni Skinnerovou,

    která otevřela dveře, aby ji řádně ohlásila, do pokoje

    protlačila Melanie, lady Renableová,. Byla jako obvykle

    oblečena zcela nevhodně pro venkov. Vypadala

    tak dokonale upraveně, jako by se chystala na procházku

    po londýnském Hyde Parku. Nad širokou

    krempou klobouku vlála jasně zbarvená pera a vyvolávala

    iluzi výšky. V jedné ruce s rukavičkou držela

    lorňon. Zdálo se, jako by zaplnila polovinu pokoje.

    Christina se na ni usmála s pobavenou náklonností.

    „Ach, tak tady jsi, Christino,“ pronesla Melanie

    důstojně, poté co hlavou vznešeně pokynula druhým

    dámám a zeptala se, jak se mají.

    „Tady jsem,“ souhlasila Christina. „Jak se máš,

    Melanie? Sedni si prosím na židli naproti matce.“

    Ale Její lordstvo odmávlo pozvání lorňonem.

    „Nemám ani chvilku nazbyt,“ pravila. „Určitě si

    z toho uženu jednu ze svých migrén, ještě než nastane

    večer. Lituju, že je tahle návštěva nutná, Christino,

    ale je to tvoje chyba. Měla jsi přijmout mé písemné

    pozvání, to víš. Nedokážu si představit, proč jsi

    mi odpověděla, že ho nepřijímáš. Bertie si myslí, že

    se ostýcháš, a prohlašuje, že si zasloužíš, abych tě

    nechodila zvát osobně. Často vede takové směšné řeči.

    Já vím, proč jsi odmítla, a přišla jsem, abych ti

    řekla, že jsi občas taky směšná. Je to proto, že přijedou

    také Basil a Hermiona, že? A vy jste se z nějakého

    důvodu po Oscarově smrti nepohodli. Ale to už je

    dávno a ty máš stejné právo přijít jako oni. Oscar byl

    koneckonců Basilův bratr, a přestože zemřel, chudák,

    ty pořád ještě jsi a vždy budeš spojena tím sňatkem

    s naší rodinou. Christino, nesmíš být tak tvrdohlavá.

    Nebo skromná. Musíš pamatovat na to, že jsi

    vdova po vikomtově bratrovi.“

    Na to Christina opravdu nemohla zapomenout,

    ačkoli někdy si přála, aby to bylo možné. Sedm let

    byla provdána za Oscara Derricka, bratra Basila,

    vikomta Elricka, a bratrance lady Renableové. Seznámili

    se spolu na první domácí slavnosti, kterou

    tu Melanie pořádala po sňatku s Bertiem, baronem

    Renablem. Pro Christinu, dceru gentlemana, který

    měl tak skromné prostředky na obživu, že byl nucen

    je zvýšit přijetím místa vesnického učitele, to

    byl skvělý svazek………………………………………..

  • Autor: Balogh, Mary
    Překladatel: Šimonová, Dana
    Název: Trochu nebezpeční
    Původní název: Slightly Dangerous
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-466-0
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 368
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 19.10.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.