Autoři

Série

Splněná přání

od
Deveraux, Jude
  • Gemmě Ranfordové se splní sen, když získá práci u rodiny Frazierových v městečku Edileanu a může se ponořit do starobylých dopisů, deníků a dokumentů. Historie je její vášní a navíc zoufale touží dokončit svou disertační práci. Gemma tuší, že v těch dokumentech najde nové informace, které by jí pomohly při výzkumu. Neustále naráží na zmínky o jakémsi Kameni splněných přání, kouzelném talismanu, který má splnit přání každému, kdo nosí jméno Frazier. Kdyby padl tak mocný předmět do nepravých rukou, mohla by se rodina ocitnout v obrovském nebezpečí – Gemma ho však jako většina lidí považuje za pouhou legendu. Když se však seznámí s celou rodinou, zjišťuje, že se tajná přání Frazierů opravdu pomalu naplňují. K tomu se ještě beznadějně zamiluje do nestaršího syna Colina.  Naneštěstí však není jedinou, kdo si povšiml, že se kámen probudil k životu. Gemma s Colinem se tedy pouštějí do hledání tajemného artefaktu a objevování vlastních přání...

  • 1

    JEDNOU VĚCÍ SI BYLA GEMMA naprosto jistá. Po téhle

    práci toužila tolik, že by pro ni byla ochotna zabít.

    No, možná že ne tak úplně zabít, ale zlámat pár rukou

    či nohou tedy určitě.

    Stála vedle paní Frazierové a prohlížela si komoru

    plnou starých špinavých krabic, pečlivě vyrovnaných

    na nových dřevěných poličkách, a věděla, že v životě

    neviděla nic tak krásného. „Původní, zachované dokumenty“

    vyzvánělo jí v hlavě. Dívala se na krabice plné

    písemností, kterých se nikdo nedotkl celé stovky let.

    Paní Frazierová, vysoká a majestátní, na Gemmu

    shlížela ze své výšky a očividně čekala, že něco řekne.

    Jak by však mohla Gemma vyjádřit své pocity pouhými

    slovy? Jak by mohla popsat své celoživotní okouzlení

    historií? Ani nedokázala vypovědět, jaké dobrodružství

    pro ni ty dokumenty představovaly. A vzrušení z hledání

    nových informací, nových –

    „Možná je toho trochu přespříliš,“ poznamenala paní

    Frazierová, když zhasla, a dala tím jasně najevo, že

    by Gemma měla ty drahocenné krabice a jejich tajuplný

    obsah opustit. Gemma ji zdráhavě následovala do

    útulného obývacího pokoje. Dokonce i domeček pro

    hosty, který dostane ten, kdo získá tuto práci, vypadal

    úžasně. Na jednom konci byl obrovský obývák s kuchyní

    a na druhém rozlehlá ložnice s vlastní koupel-

    nou a komorou, již právě viděly. V přední části domu

    se nacházela mimořádně pohodlná a prostorná pracovna

    s dvojitými francouzskými dveřmi vedoucími

    do zahrady pokryté trávníkem a květinami. Venku pod

    krytým přístřeškem stála garáž pro tři auta, od podlahy

    do stropu plná dalších krabic s neuspořádanými dokumenty.

    Gemmě se motala hlava z nesmírnosti úkolu, který

    s sebou tato práce přinášela. Když jí její vedoucí doktorátu

    z historie poslal e-mail, že jí domluvil pohovor

    na jistou krátkodobou práci v maličkém městečku Edilean

    ve Virginii, Gemma byla potěšená. Pak jí však vysvětlil,

    že jejich univerzita je alma mater ženy, která by

    ráda najala člověka, jenž by prošel rodinné dokumenty

    a sepsal rodinnou kroniku. Gemma se tomu nápadu zasmála.

    Co to mělo znamenat? Neznámá rodina z nějakého

    zapadlého koutku světa? Příliš, příliš nudné.

    Později toho dne se za svým učitelem zastavila

    v kanceláři, aby mu odpověděla osobně. Gemma se

    mu omluvila s tím, že by teď po skončení kurzů potřebovala

    pracovat na své dizertační práci, aby mohla dokončit

    své postgraduální studium.

    „Myslím, že byste se měla podívat na tohle.“ Vedoucí

    jí podal dopis vytištěný na drahém, silném pergamenu.

    Stálo v něm, že paní Frazierová získala z rodinného

    panství v Anglii několik stovek krabic plných

    dokumentů, jež se datují zpět až do šestnáctého století.

    A nyní hledala někoho, kdo by vše roztřídil a sepsal

    z toho, co najde, rodinnou kroniku.

    Gemma se podívala přes stůl na svého vedoucího.

    „Šestnácté století“ a „několik stovek krabic“ nebylo

    v genealogické profesi zrovna obvyklé spojení. „Kdo

    ty dokumenty ještě viděl?“

    „Krysy, myši,“ odpověděl jí vedoucí a zvedl tlustou

    obálku. „Všechno je to tady. Ty dokumenty ležely na

    půdě domu v Anglii od chvíle, kdy byl někdy v době

    panování Alžběty I. postaven. Ta rodina –“ Vytáhl

    z obálky jeden list a zadíval se na něj. „Byla to hrabata

    z Ryptonu. Ten dům prodali příbuzní někdy v době

    americké revoluce, ale o generaci později se jim podařilo

    získat ho zpět. Nedávno bylo to starobylé panství

    znovu prodáno, tentokrát však dům přešel do rukou

    nějaké společnosti, která chtěla půdu vyklidit, a tak

    uspořádali aukci.“

    Gemma se posadila. Vlastně se skoro zhroutila na

    židli před stolem. „Takže tahle paní Frazierová…“

    „Odjela do Anglie a koupila každý kousek papíru,

    který byl v tom domě uložený po staletí. Nepíše se tu

    přesně, kolik zaplatila, jen že to bylo ‚několik tisíc‘.

    Zdá se, že při aukci všichni zuřivě přihazovali, ale paní

    Frazierová získala nakonec všechno. Mám dojem,

    že je to velice působivá žena. Dostane to, co chce.“

    Gemma se zadívala na dopis, který držela v ruce.

    „Nikdo tedy neví, co v těch dokumentech je?“

    „Ne. Lidé z té aukční síně všechno snesli do přízemí

    a rozdělili to do několika částí. Skutečnost, že žádnou

    krabici nerozbalili, částečně způsobila to šílené

    přihazování. Klidně tam mohly být účty za domácnost,

    které by nezajímaly nikoho mimo rodinu. Kolik

    hovězího masa koupil hrabě v roce 1742, by nejspíš

    fascinovalo jeho potomky, ale nikoho jiného. Rozhodně

    ne komisi při obhajobě doktorátu.“ Odmlčel se.

    „Ale může se tam skrývat něco mnohem zajímavějšího,“

    dodal s úsměvem.

    Gemma se snažila promyslet situaci. „Jak dlouho

    bude podle té ženy trvat jediné osobě, aby všechny ty

    dokumenty prošla a sestavila z nich rodinnou historii?“

    „Pro začátek nabízí dva roky, včetně ubytování zdarma

    na rodinném panství, auto a dvacet pět tisíc ročně.

    Jestli to ten člověk za dva roky nestihne…“ Pokrčil rameny.

    „Myslím, že o čas tak úplně nejde. Kdybych neměl

    ženu a děti, ucházel bych se o tu práci sám.“

    Gemma se snažila srovnat si v hlavě fakta. Jestli to

    byla všechno pravda, mohla by z toho, co najde

    v tom obrovském množství údajů, sepsat svou dizertaci.

    V současné chvíli ještě ani nevěděla, o čem by

    měla psát, nemluvě o tom, že by začala s výzkumem.

    Zadívala se znovu na svého vedoucího. „V čem je tedy

    háček?“

    „Musela byste se vypořádat s těžkou konkurencí.“

    Podle jeho váhání Gemma poznala, že to nebude

    dobrá zpráva. „Kdo je to?“

    „Kirk Laurence a Isla Wilmontová.“

    Gemma vykulila překvapením oči. Všichni byli ve

    stejném věku a snažili se dokončit doktoráty, žádná jiná

    podoba však mezi nimi nebyla. „Proč by chtěl někdo

    z nich takovou práci? Bydlet v malém městečku

    ve Virginii v domě pro hosty? Léta výzkumu? To jim

    přece není podobné.“

    „Slyšel jsem, že v té rodině jsou tři dospělí synové.

    Svobodní. A bohatí.“

    Gemma zasténala. „Tím se vysvětluje Isla, ale co

    Kirk?“

    „Z toho, co jsem pochopil, ho bude svěřenecký

    fond, který mu založil jeho postarší otec, podporovat,

    dokud bude na škole. Stačí jen, aby okouzlil paní Frazierovou

    natolik, aby ho najala, a bude moci odložit

    dokončení studií o celá léta. Doslechl jsem se, že pokud

    si po škole okamžitě nenajde práci, bude muset jít

    pracovat do rodinného podniku vyrábějícího okna

    a dveře.“ Zadíval se na Gemmu. „Ty dokumenty mohou

    být skvělá příležitost k sepsání článků.“

    Gemma se ostře nadechla. Články – povinnost každého

    postgraduálního studenta – mohly zničit nebo

    nastartovat akademickou kariéru. Kdyby Kirk publikoval,

    nemusel by pracovat v rodinném podniku, zatímco

    Isla by se tak zoufale nemusela snažit provdat

    za někoho, kdo by ji zabezpečil.

    Když si Gemma vybavila uhlazenou sofistikovanost

    Kirka a Isly, dokázala si představit, jak snadno by se

    jim podařilo okouzlit nějakou paničku z maloměsta.

    Přestože proti nim neměla Gemma šanci, nezabrání jí

    to, aby se o to nepokusila. „Kde přišla tahle paní Frazierová

    k mému jménu?“

    „Zdá se, že ředitel univerzity je její starý přítel.

    Před několika měsíci požádal všechny členy katedry

    historie, aby mu doporučili studenty vhodné k této

    práci. Všichni jsme někoho poslali a paní Frazierová

    zúžila seznam na tři lidi, s nimiž si chce osobně promluvit,

    a vy jste jednou z nich. Mimochodem, napsal

    jsem vám úžasné doporučení, v němž stojí, že nikdo

    jiný než vy tu práci lépe neodvede.“

    „A jsem si jistá, že někdo – nebo možná půltucet

    dalších učitelů – napsal to samé o Kirkovi a Isle.“

    „To je bezpochyby pravda,“ přikývl. „Rozdíl je

    v tom, že já jsem mluvil pravdu. Půjdete na tu schůzku,

    že ano?“

    „Samozřejmě. Když nic jiného, ráda bych ty dokumenty

    alespoň viděla.“ Gemma otevřela dveře kanceláře

    a pak se na něho ještě ohlédla. „Jistě je vám jasné,

    že jestli má tahle paní Frazierová spoustu peněz, znamená

    to vesnické kluby s golfovými hřišti a večeře se

    třemi vidličkami. Kirk a Isla jsou přesně ten typ lidí,

    které bude chtít, nebude zvědavá na nějakou Gemmu

    Ranfordovou, která –“

    „Která odvede za týden víc práce než tihle dva přelétavci

    za celý rok.“

    „Díky,“ pousmála se Gemma a přehodila si těžkou

    kabelku přes rameno.

    Byl rád, že se bude o tu práci ucházet. Jestli si někdo

    zasloužil přestávku, byla to Gemma. Nikdy neměl

    pilnějšího studenta, než byla ona. „Kam máte teď namířeno?“

    „Hádejte.“

    Uchechtl se. „Mlátit kluky po hlavě učebnicemi?“

    „Přesně. Musím nějak zařídit, aby se učili.“ Když

    vyšla z kanceláře, schovala obálku v kabele.

    Večer za sebou Gemma zavřela dveře od ložnice,

    ulehla do postele a procházela si hromádku papírů od

    paní Frazierové. Přečetla si o aukci v Anglii, o městečku

    Edilean – deset mil vzdáleném od Williamsburgu

    a Univerzity William & Mary – a vše si rozmýšlela.

    V jedenáct hodin se vrátila jedna z jejích spolubydlících

    a přitom se neustále hihňala a narážela do nábytku.

    Spolu s nejnovějším přítelem přešli do ložnice, odkud

    se záhy začaly ozývat úplně jiné zvuky.

    Gemma si přetáhla přikrývku přes hlavu a při světle

    z baterky si dál četla. Prohlédla si fotografie panství

    Frazierových. Byl to obrovský dům stojící na

    dvaceti pěti akrech, s dvěma domky pro hosty uprostřed

    stromů. Frazierovi vlastnili ve Virginii čtyři

    obrovské prodejny aut a v balíčku byla i brožurka

    obchodu v Richmondu. Slovo největší bylo v popisu

    toho místa používané nejčastěji.

    Gemmu však propagační letáček nezajímal. Představovala

    si, jaké by to bylo, probírat se těmi starými

    dokumenty a vidět to, co nikdo jiný za celá staletí neviděl.

    V pokoji spolubydlící se ozvalo zadunění, jako by

    někdo spadl z postele. „A klid a ticho, abych se na to

    mohla soustředit,“ prohlásila Gemma nahlas.

    Jakmile zvuky z druhého pokoje nabraly na síle,

    přehodila si přes hlavu ještě polštář. Nemohla si dovolit

    vlastní byt. Peníze, které vydělala doučováním toho,

    co občas vypadalo jako většina členů sportovních

    týmů na univerzitě, šly na její studia. Skutečnost, že to

    dotáhla tak daleko s takovým málem, udivovala dokonce

    i ji.

    Když se teď ale pustila do psaní své dizertační práce,

    začala si dělat o peníze starosti. Výzkum něco stál………………………

  • Autor: Deveraux, Jude
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Název: Splněná přání
    Původní název: Heartwished
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-508-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 368
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 28.3.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.