Autoři

Série

Španělsko panovníkům
(Série - Isabela a Ferdinand - 2)

od
Plaidy, Jean
  • Isabela, která se po četných obavách a zklamáních konečně provdala za Ferdinanda, vítězí nad každým nebezpečím a je přesvědčená o vlastním osudu. Po omezení portugalské moci dochází k vzestupu Tomáse de Torquemada a zřízení obávané inkvizice. V té době též přichází Kryštof Kolumbus s plánem doplout do Indie a opouští ženu, kterou miluje, aby uskutečnil svůj sen. Ctižádostivý a nevěrný Ferdinand touží vést vojska proti maurským baštám. Isabela je přesvědčená, že společně dokážou vytvořit jednotné Španělsko a čeká je úžasná budoucnost … ovšem za předpokladu, že spolu zůstanou.

  • Cyklus

    Isabela a Ferdinand

    2. část

    Obsah

    I Ferdinand 11

    II Isabela 31

    III Kníže z Asturie 60

    IV Isabela a zaragozský arcibiskup 88

    V Tomás de Torquemada 114

    VI La Susanna 144

    VII Mariino narození a Carillova smrt 165

    VIII V Granadském království 184

    IX Sen Kryštofa Kolumba 199

    X Královská rodina 210

    XI Kryštof Kolumbus a Beatriz de Harana 231

    XII Před Málagou 250

    XIII Infantčina svatba 266

    XIV Poslední povzdech Maurů 275

    XV Vítězství panovníků 292

     

    KAPITOLA  I

    FERDINAND

    Skvostná kavalkáda mířící do aragonského královského

    paláce vjela za soumraku do ztichlé Barcelony.

    Ulice byly tak úzké, že vysoké šedé domy prosycené

    pachem moře a přístavu působily dojmem, že nad

    dlažebními kostkami téměř splývají.

    V čele jezdců jel středně vysoký mladík s královským

    vzezřením. Měl svěží pleť ošlehanou větrem

    a opálenou od slunce, pěkně tvarované rysy, mimořádně

    bílé zuby a světlehnědé vlasy s kaštanovým nádechem

    sčesané z čela.

    Kdykoli ho jeho společníci oslovili, čišela z jejich

    slov mimořádná úcta. Bylo mu zhruba dvaadvacet let,

    ale už byl ostřílený válečník a své mládí prozrazoval

    pouze usilovným odhodláním, že k němu všichni musí

    vzhlížet s náležitou úctou.

    Obrátil se k muži, který jel vedle něj. „Tohle město

    nesmírně trpělo!“

    „Máte pravdu, Výsosti. Ze rtů vašeho otce krále

    jsem slyšel, že když sem po obléhání přijel, málem

    se neubránil slzám – tak příšerný pohled se jeho očím

    naskytl.“

    Ferdinand Aragonský ponuře přikývl. „Varování poddaným,

    kteří se snaží vzepřít právoplatnému králi.“

    „Je to tak, Výsosti,“ souhlasil jeho společník. Neodvážil

    se Ferdinandovi připomenout, že občanskou válku,

    která nedávno skončila, vyvolala vražda právoplatného

    následníka – Ferdinandova nevlastního bratra

    Carlose, otcova syna z prvního manželství. Bylo lepší

    na tuto záležitost zapomenout, poněvadž nyní byl Ferdinand

    připraven převzít a hájit vše, co pro něj ctižádostivý

    otec a slepě milující matka získali.

    Malý průvod se zastavil před palácem, který si Jan

    Aragonský zvolil za hlavní sídlo, a Ferdinand hlubokým

    zvučným hlasem zavolal: „Co je to s vámi? Jsem

    tady. Já, Ferdinand, jsem přijel!“

    Uvnitř okamžitě vypukl zmatek. Dveře se prudce

    otevřely a družinu obklopili čeledíni. Ferdinand seskočil

    z koně a rozběhl se do paláce, kde ho přišel s otevřenou

    náručí přivítat otec.

    „Ferdinande!“ vykřikl a s očima zalitýma slzami

    syna objal. „Věděl jsem, že si pospíšíš a přijedeš za

    mnou. Bůh mě neobyčejně požehnal. Dal mi úžasnou

    manželku, a ačkoli mi ji nyní vzal, obdařila mě nejlepším

    synem ze všech.“

    Osmasedmdesátiletý aragonský král neprojevoval

    žádné známky sešlosti. Stále byl silný a energický –

    i navzdory nedávným operacím, které jeho očím vrátily

    zrak – a jen zřídka projevil nějakou slabost. Pouze

    jediný cit nedokázal zakrýt – lásku k zesnulé manželce

    a synu Ferdinandovi.

    S paží kolem Ferdinandových ramen ho odvedl

    do malé komnaty a poručil, aby jim přinesli občerstvení.

    Když konečně osaměli, Ferdinand promluvil:

    „Poslal jste pro mě, otče, proto jsem vás tak rychle

    navštívil.“

    Jan se usmál. „I přesto, že jsi čerstvě ženatý s okouzlující

    manželkou!“

    „Ano,“ souhlasil Ferdinand se spokojeným úsměvem.

    „Isabelu mrzelo, že jsme se museli rozloučit,

    ale má hluboký smysl pro povinnost, a když slyšela,

    že mě potřebujete, nehodlala dovolit, abych vás

    zklamal.“

    Jan přikývl. „Vyvíjí se všechno dobře… v Kastilii?“

    „Skvěle, otče.“

    „Co dítě?“

    „Je zdravé a silné.“

    „Kéž by malá Isabela byla chlapec!“

    „Budeme mít další děti,“ ujistil otce Ferdinand.

    „Ovšem. Něco ti povím. Až budeš mít syna, bude

    stejný jako ty a všichni budou říkat: ‚Přišel mezi nás

    další Ferdinand.‘ Nic lepšího si nemůžu přát.“

    „Máte o mně příliš vysoké mínění, otče.“ Navzdory

    skromným slovům se však tvářil velmi domýšlivě.

    Jan zavrtěl hlavou. „Jsi kastilský král… a jednoho

    dne, který možná není tak daleko, budeš i aragonský.“

    „Na ten druhý titul ochotně počkám celý život,“

    ujistil ho Ferdinand zaníceně. „Ten první je zatím spíše

    zdvořilostní.“

    „Takže Isabela je královna a ty její choť… prozatím.

    Nepochybuji, že ji velmi brzy přiměješ k tomu, aby

    změnila názor.“

    „Možná,“ připustil Ferdinand. „Škoda že v Kastilii

    neplatí sálský zákon jako v Aragonii.“

    „V tom případě, synu, bys byl nezpochybnitelným

    králem a Isabela tvojí chotí. Kdyby byly ženy vyřazeny

    z nároku na kastilský trůn, získal bys Kastilii díky

    dědečkovi, svému jmenovci. Avšak Isabela je tvoje

    manželka, nejdražší synu, a tato drobná nesnáz je určitě

    pouze přechodná.“

    „Velmi mě miluje,“ poznamenal Ferdinand s úsměvem.

    „V tom případě bude brzy všechno tak, jak si přejeme.“

    „Mluvme však o vašich záležitostech, otče. Jsou naléhavější.

    Proto jsem tady.“

    Král Jan se zatvářil vážně. „Během povstání Katalánců

    bylo nezbytné, abych požádal o pomoc francouzského

    krále Ludvíka. Vyhověl mi, ale jak víš, nedává

    nic zadarmo.“

    „Dostal jako zástavu provincie Roussillon a Cerdanya,

    které nyní proti zahraničnímu jařmu povstaly.“

    „Požádaly mě o pomoc. Bohužel pán z Lude nyní

    vpadl do Roussillonu s deseti tisíci pěšáky a devíti sty

    ozbrojenci. Navíc přivezl zásoby, které jeho armádě

    vystačí na několik měsíců. Občanská válka se může

    vléct. Víš, jak vysává pokladnu.“

    „Musíme sehnat peníze, otče.“

    „Proto jsem tě sem zavolal. Chci, abys odjel do Zaragozy

    a našel potřebné prostředky. Bylo by katastrofální,

    kdyby nás Francouzi porazili.“

    Ferdinand chvíli mlčel. „Jaká je situace v Zaragoze?“

    zeptal se konečně.

    „V Aragonii vládne velká zločinnost.“

    „I v Kastilii,“ přitakal Ferdinand. „Boje se vlekly

    tak dlouho, že se občanské záležitosti přehlížely a všude

    se vyrojili ničemové a zloději.“

    „Podle všeho se zaragozským králem ustanovil Ximenes

    Gordo.“

    „Jak to?“

    „Znáš jejich rodinu. Je urozená. Ximenes Gordo

    však na veškerou vznešenost zřejmě zapomněl. Zmocnil

    se nejvyššího úřadu a získal tak velký vliv, že s tím

    na takovou dálku těžko něco udělám. Všechna důležitá

    místa obsadil svými přáteli, příbuznými nebo těmi,

    kteří mu nabídli dost vysoký úplatek. Ačkoli je to

    sprostý darebák, požívá popularity a vážnosti. Vysmívá

    se spravedlnosti a podle důkazů, které mám, se provinil

    nesčetnými zločiny.“

    „Měl by předstoupit před soud a být popraven.“

    „Drahý synu, to by mohlo v Zaragoze vyvolat občanskou

    válku. Jestli máš sehnat peníze, které potřebujeme,

    bude hodně záležet na tom, jak se k celé záležitosti

    Ximenes Gordo postaví.“

    „Aragonský král nesmí být závislý na nějakém poddaném!“

    zvolal Ferdinand rozhořčeně.

    „Souhlasím s tebou, synu. Jsem však ve finanční

    nouzi a do Zaragozy to mám daleko.“

    Ferdinand se usmál. „Nechte tu záležitost na mně,

    otče. Pojedu do Zaragozy a spolehněte se, že najdu

    způsob, jak sehnat potřebné peníze.“

    „Vím, že to dokážeš,“ pravil Jan. „Tvým osudem je

    vždy uspět.“

    Ferdinand samolibě zvlnil rty. „Bez otálení vyrazím,

    otče.“

    Jan se tvářil toužebně. „Sotva jsi přijel, a už zase

    odjíždíš,“ zamumlal. „Přesto máš pravdu. Nesmíme

    ztrácet čas.“

    „Zítra za svítání se vydám na cestu,“ sdělil mu Ferdinand.

    „Vaše starosti – jako vždy – jsou zároveň mé.“

    _

    Když projížděl Katalánskem, neodepřel si potěšení

    z jedné zastávky.

    Musela být co nejtajnější. Toužil navštívit někoho,

    kdo pro něj hodně znamenal, a současně byl odhodlaný

    zajít velmi daleko, aby existenci této osoby před

    Isabelou utajil. Začínal si uvědomovat, že bude dost

    obtížné vést ideální život, jaký od něj manželka očekává.

    Zůstal s družinou na noc v hostinci, pak prohlásil,

    že si půjde dřív lehnout, a odešel se dvěma nejdůvěryhodnějšími

    sloužícími do svého pokoje.

    Když osaměli, vyzval je: „Běžte do stájí a připravte

    koně. Jakmile všechno ztichne, připojím se k vám.“

    „Ano, Výsosti.“

    Po jejich odchodu nedočkavě přecházel sem a tam.

    Jak dlouho trvalo, než se celá družina odebrala na lůžko!

    Musel odolat nutkání zajít za nimi a poručit jim,

    aby si šli okamžitě lehnout a upadli do hlubokého

    spánku.

    Samozřejmě by to byla hloupost, protože potřeboval

    své jednání udržet v tajnosti. Nebyl od přírody zbrklý.

    Věděl, co chce, a byl odhodlaný to dostat. Zkušenosti

    ho poučily, že je často nutné dlouho čekat, než člověk

    ve svém úsilí uspěje, a tak se to naučil.

    Takže nyní netrpělivě čekal, dokud k jeho dveřím

    konečně nepřišel sloužící.

    „Všude je klid, Výsosti. Koně jsou připravení.“

    „To je dobře. Jeďme.“ ……………………………..

  • Autor: Plaidy, Jean
    Překladatel: Zvěřinová, Zdeňka
    Série: Isabela a Ferdinand
    Pořadí v sérii: 2.
    Název: Španělsko panovníkům
    Původní název: Spain for the Sovereigns
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-496-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 312
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 7.12.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.