Autoři

Série

Spalující lampa
(Série - Paprsky snů - 2)

od
Quick, Amanda
  • Legenda o spalující lampě pochází z dob založení Společnosti arkány. Jeden z badatelů v oblasti parapsychických jevů, Nicholas Winters, sestavil přístroj vytvářející neznáme síly, prokletí. které ovlivnilo jak jeho život, tak osobnost jeho potomků.  Trilogie Paprsky snů seznamuje čtenáře s osudem tří nebezpečných a vášnivých Nicholasových potomků. Každý z nich objeví jedno ze smrtelných tajemství lampy a nalezne ženu, která má sílu změnit jeho osud a pomoci mu setřást prokletí lampy.

  • Druhý díl trilogie Paprsky snů

     

     

    Z DENÍKŮ NICHOLASE WINTERSE, 14. DUBNA 1694…

    Již mi nezbývá mnoho života, ale své pomsty se dočkám,

    třebaže ne v tomto životě, ale někdy v budoucím čase

    a místě. Jsem si totiž jist, že v mé krvi kolují tři talenty

    a budou předávány mým potomkům.

    Všechny talenty jsou vykoupeny mou vlastní krví. Jsou

    tedy mocné a nezničitelné.

    První talent naplňuje mysl rostoucí vlnou nepokoje, který

    nemohou utišit nekonečné hodiny v laboratoři ani silný

    alkohol či elixír z vlčího máku.

    Druhý talent doprovázejí temné sny a strašlivé představy.

    Třetí talent je nejmocnější a nejnebezpečnější. Pokud

    vhodná osoba neotočí v zámku klíčem správně, tato poslední

    paranormální schopnost bude mít zničující následky, nejprve

    přivodí ztrátu zdravého rozumu a pak smrt.

    S třetí a nejmocnější schopností je spojeno vážné riziko.

    Mí potomci, kteří přežijí, musí najít Spalující lampu a ženu,

    jež dokáže pracovat se světelnou energií paprsků snů. Jedině

    ona bude moci otočit klíčem v zámku a otevřít dveře

    k tomuto poslednímu talentu. Pouze taková žena dokáže zastavit

    či odvrátit přeměnu, která již započala.

    Vězte však, že takové ženy mohou být proradné. Teď to

    již vím a zaplatil jsem za to nejvyšší cenu.

     

    Z DENÍKŮ NICHOLASE WINTERSE, 17. DUBNA 1694…

    Jsem hotov. Mé poslední a největší dílo, Půlnoční krystal,

    je dokončeno. Vložil jsem ho do lampy spolu s dalšími

    krystaly. Je to ten nejúchvatnější kámen, jaký byl kdy stvořen.

    Uložil jsem do něho obrovské síly, ale ani já, který

    jsem ho stvořil, si nedovedu představit, jakými silami asi

    oplývá, ani nevím, jak jeho světlo uvolnit. Toto odhalení

    zůstane na některém z dědiců mé krve.

    Jedním jsem si však naprosto jist: Ten, kdo ovládá světlo

    Půlnočního krystalu, bude prostředníkem mé pomsty. Vnukl

    jsem totiž do kamene parapsychologický příkaz silnější

    než jakákoli kouzla a čáry. Záření z tohoto krystalu přinutí

    muže, jenž jeho sílu ovládne, zničit následovníka Sylvestera

    Jonese.

    Pomsta bude nakonec patřit mně.

     

     

    PROLOG

    LONDÝN, NA SKLONKU VLÁDY KRÁLOVNY VIKTORIE

    Adelaide Pyneové trvalo téměř osmačtyřicet hodin, než

    pochopila, že Rosesteadská akademie není exkluzivní

    školou pro osiřelé mladé dámy. Byl to nevěstinec. V tu

    dobu už však bylo příliš pozdě, byla totiž prodána hrozivému

    muži známému pouze jako pan Smith.

    Komnata rozkoší se utápěla v hlubokém stínu, osvětlená

    jedinou svící. Plamínek se mihotal a ozařoval krémově zbarvené

    saténové závěsy, jež se vznášely kolem postele s nebesy.

    V bledém světle vypadaly rudé okvětní lístky růže rozházené

    po sněhově bílé přikrývce jako malinká jezírka krve.

    Adelaide se choulila v setmělé skříni, všechny smysly

    doširoka rozevřené hrůzou. Škvírkou mezi dveřmi viděla

    jen uzoučký kousíček pokoje.

    Smith vešel do komnaty. Na postel s tlustými závěsy ani

    nepohlédl. Okamžitě za sebou zamkl dveře a na stůl odložil

    klobouk a černou brašnu. Tvářil se jako doktor, kterého povolali

    k trpícímu pacientovi.

    Adelaide sice bláznivě bušilo srdce strachy, přesto si

    však povšimla, že je na černé brašně cosi podivného. Prosakovaly

    z ní totiž paprsky snů. Stěží dokázala uvěřit, co jí

    smysly říkají. Z kůže vyzařovaly mocné proudy zlověstné

    energie. Měla pocit, jako by na ni volaly tisícem různých

    způsobů. To přece nebylo možné.

    Neměla však čas lámat si záhadou hlavu. Situace, v níž

    se ocitla, se stávala každým okamžikem zoufalejší. Plán,

    který vymyslela, závisel na předpokladu, že se bude muset

    vypořádat s jedním z obvyklých klientů paní Rosserové,

    s opilým gentlemanem plným chlípné touhy, jenž by neměl

    žádný výrazný talent. V posledních dvou dnech ji napadlo,

    že sexuální touha ovlivňuje mozek průměrného

    muže způsobem, který, alespoň dočasně, potlačuje jeho

    zdravý rozum a snižuje stupeň inteligence. Dnes v noci

    měla v úmyslu tohoto svého zjištění využít, aby unikla této

    tíživé situaci.

    Smith však nevypadal na běžného klienta nevěstince.

    Zděsila se při pohledu na vířící energii paprsků snů, kterou

    po sobě zanechával v pokoji. Spalující paranormální otisky

    se nacházely rovněž po celé brašně.

    Všichni lidé zanechávali zbytky paprsků snů na předmětech,

    s nimiž přišli do kontaktu. Proudy dokázaly snadno

    prosáknout přes kožené boty nebo rukavice. A její talent jí

    umožňoval vnímat stopy takovéto energie.

    Obvykle byly paprsky snů matné a zakalené. Existovaly

    však výjimky. Osoby ve stavu vysokého emočního vypětí

    nebo vzrušení vyzařovaly velmi zřetelné, velmi výrazné

    otisky. Stejně jako lidé se silnými paranormálními schopnostmi.

    Pan Smith spadal do obou kategorií. Byl vzrušený

    a měl velmi silný talent. Což představovalo vysoce nebezpečnou

    kombinaci.

    Ještě více zneklidňující byla skutečnost, že v jeho paprscích

    snů nacházela něco podivného. Olejnaté, duhové proudy

    ve stopách a otiscích byly zvláštně pokroucené.

    Smith se otočil ke skříni. Mdlé světýlko svíčky se odrazilo

    od černé hedvábné masky, jež mu zakrývala horní polovinu

    tváře. Ať už se tu chystal provést cokoliv, bylo to natolik

    strašlivé, že si nepřál, aby ho kdokoliv v budově poznal.

    Pohyboval se jako muž v nejlepších letech. Byl vysoký

    a štíhlý. Oblečení, jež měl na sobě, působilo draze a nesl se

    s vrozenou arogancí muže uvyklého na privilegia, která

    s sebou přináší bohatství a vysoké společenské postavení.

    Stáhl si kožené rukavice a rozepnul kovovou přezku na

    brašně s horečnatým spěchem, který by u jiného muže naznačoval

    sexuální chtíč. S takovými věcmi ještě neměla

    praktické zkušenosti. Paní Rosserová, vedoucí tohoto nevěstince,

    ji informovala, že Smith bude jejím prvním klientem.

    Ale během posledních dvou dnů viděla stopy gentlemanů na

    schodech, když následovali dívky do jejich pokojíků. Věděla

    již, jak chtíč vypadá, když nějakého muže spaluje.

    To, co však spatřila ve Smithových tajemně světélkujících

    otiscích, bylo odlišné. Pravděpodobně mu útroby svírala

    temná touha, ale nezdálo se, že by byla spojena se sexuálním

    vzrušením. Podivné ultrasvětlo naznačovalo, že ho

    dnes v noci stravuje jiný druh vášně. Skrývala se v něm

    úděsná, hrozivá energie.

    Zadržela dech, když brašnu otevřel a sáhl dovnitř. Nevěděla,

    co má čekat. Některé dívky si šeptaly o prapodivných,

    neobvyklých hrách, jimž mnoho klientů holdovalo. Smith

    však z aktovky nevyndal bičík nebo železná či kožená pouta.

    Byl to spíše podivný, váze podobný artefakt. Předmět

    byl vyrobený z kovu, jenž se v poblikávajícím světle svíčky

    třpytil jako zlato. Zvedal se pětačtyřicet centimetrů z těžké

    základny a směrem nahoru se rozšiřoval. Kolem okraje byly

    posazené obrovské, bezbarvé krystaly.

    Z temné síly vycházející z artefaktu se jí postavily

    chloupky na šíji. Předmět byl plný bouřlivého snového

    světla, jež v něm bylo jako by uvězněno. Vypadá to jako

    nějaký přístroj, pomyslela si užasle. Jako zařízení sloužící

    ke generování paprsků snů.

    Přestože si říkala, že takový nadpřirozený přístroj nemůže

    existovat, probleskla jí hlavou vzpomínka na příběh, který

    jí kdysi vyprávěl otec, na starou arkánskou legendu. Nedokázala

    si vybavit podrobnosti, ale muselo to být něco

    o nějaké lampě a kletbě.

    Smith odložil artefakt na stůl vedle svíčky. Pak rychle

    přistoupil k posteli.

    „Dejme se tedy do práce,“ zamumlal, z každého slova se

    ozývalo napětí a netrpělivost.

    Roztáhl saténové závěsy. Pár vteřin pak zíral na prázdné

    pokrývky, očividně zmaten. O chvíli později vztekle ztuhl.

    V pěsti sevřel závěs, otočil se a pátral ve stínech kolem sebe.

    „Ty hloupá holko. Kde jsi? Nevím, co ti Rosserová napovídala,

    ale já nejsem jeden z jejích pravidelných klientů.

    Nemám ve zvyku spát s děvkami a dneska v noci jsem si

    sem rozhodně nepřišel hrát.“

    Mluvil teď tlumeným a ledově chladným hlasem. Při jeho

    slovech přeběhl Adelaide mráz po zádech. V té samé

    chvíli jako by teplota v komnatě poklesla o několik stupínků.

    Začala se třást, nejen strachem, ale chladem kolem

    sebe.

    Nejdříve se podívá pod postel.

    Právě když jí tato myšlenka prolétla hlavou, Smith popadl

    svíčku ze stolu a poklekl, aby se podíval do stínu pod

    postelí.

    Věděla, že jakmile zjistí, že se neschovává pod postelí,

    půjde zkontrolovat skříň. Jiná skrýš dostatečně velká, aby ji

    ukryla, totiž v místnosti nebyla.

    „Zatraceně.“ Smith se vyškrábal na nohy tak rychle, až

    světlo svíčky zablikalo a téměř zhaslo. „Vylez, ty hlupačko.

    Budu rychlý, slibuji. Věř mi, když ti říkám, že nemám důvod

    se tu zdržovat příliš dlouho.“

    Zarazil se, když zahlédl skříň.

    „Myslela sis, že tě nenajdu? Ty hloupá ženská.“

    Nemohla ani dýchat. Nebylo kam utéct.

    Dvířka skříně se náhle rozlétly. Temnotu zaplavil svit svíčky.

    Skulinkami v černé masce prozařovaly Smithovy oči.

    „Ty malá hloupá běhno.“

    Popadl ji za ruku, aby ji vytáhl ze skříně. Smysly měla

    doširoka rozevřené, snad nejvíce od doby, co se u ní talent

    před rokem objevil. Následek na sebe nenechal dlouho čekat.

    Při fyzickém kontaktu měla pocit, jako by do ní udeřil

    neviditelný blesk. Zaplavil ji takový šok, že nedokázala ani

    křičet.

    Horečně se snažila utlumit svůj talent. Nesnášela, když

    se jí někdo dotýkal, zatímco používala všechny své smysly.

    Dotknout se stínů a pozůstatků snů jiných osob byl strašlivý

    zážitek, trýznivě důvěrný a krajně znepokojující, jako

    noční můra uprostřed jasného dne. ………………………………

  • Autor: Quick, Amanda
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Série: Paprsky snů
    Pořadí v sérii: 2.
    Název: Spalující lampa
    Původní název: Burning Lamp
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-358-8
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 304
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 10.11.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.