Autoři

Série

Síň slávy SF II - C

od
Bova, Ben
  • Myšlenka, která stála u zrodu edice Síň slávy mistrů SF, byla ocenit i povídky a novely, které byly napsány před rokem 1966 a neměly proto možnost získat jedno z vrcholných ocenění žánru - cenu Nebula. Již první svazek publikovaný v roce 1973 se setkal s velkým úspěchem, získal pro SF desítky tisíc nadšených mladých čtenářů, a proto se, se značnými potížemi a zpožděním, rodily svazky další. Tento je pokračováním dílu II A a II B a obsahuje další nejlepší novely, skvosty SF. V této části Ben Bova představuje autory dobře známé i českým čtenářům. Jsou to Frederik Pohl, James H. Schmitz, T. L. Sherred, Wilmar H. Shiras, Clifford D. Simak a Jack Vance.

  • DÍL II C

    Nejlepší povídky science fiction

    všech dob

     

    Uspořádal

    Ben Bova

    Obsah

     

    Ben Bova

    Předmluva ................................................................ 9

     

    Frederik Pohl

    MIDASOVO PROKLETÍ ........................................ 13

    Přeložila Jitka Cardová

     

    James H. Schmitz

    ČARODĚJKY Z KARRESU ................................... 87

    Přeložil Petr Kotrle

     

    T. L. Sherred

    POCHVALA ZA SNAHU ........................................ 143

    Přeložil Petr Kotrle

     

    Wilmar H. Shiras

    V ÚKRYTU .............................................................. 209

    Přeložil Petr Kotrle

     

    Clifford D. Simak

    VELKÝ DVOREK ................................................... 253

    Přeložil Jan Pavlík

     

    Jack Vance

    MĚSÍČNÍ MOTÝL .................................................. 313

    Přeložil Petr Kotrle

     

    Předmluva

    Tento dvousvazkový soubor je druhou částí Science

    Fiction Hall of Fame (česky Síň slávy Nejlepší SF

    povídky 1929–1946 a Síň slávy Nejlepší SF povídky

    1947–1964, Baronet 2003) a obsahuje povídky delší,

    než byly ty, které se objevily v prvním díle.

    Povídky do Síně slávy byly vybrány členy organizace

    Američtí spisovatelé science fiction (SFWA), která sdružuje

    kolem čtyř set profesionálních spisovatelů SF. Antologie

    Síň slávy SF tak tvoří pečlivý výběr toho nejlepšího,

    co bylo kdy v oblasti science fiction publikováno –

    protože ji vytvářeli lidé, kteří sami svými díly žánr SF

    formovali.

    Počínaje rokem 1966 udílí SFWA každoročně cenu za

    nejlepší povídku roku. O tom, kdo elegantní sošky, které

    dostaly název Nebula, obdrží, rozhodují členové SFWA

    hlasováním. Povídky, které byly napsány před rokem

    1966, však neměly možnost podobné ocenění získat –

    a proto vznikla tato antologie.

    Výběr povídek do těchto antologií je stejně jako

    v případě samotných cen Nebula prováděn na základě

    volby členů SFWA. První díl byl omezen na krátké povídky,

    druhý je věnován delším povídkám (noveletám)

    a novelám.

    Na počátku byli všichni členové SFWA požádáni, aby

    nominovali povídky, které by si podle jejich mínění zasloužily

    v reprezentativním svazku být. Seznam nominovaných

    povídek se vytvářel celý rok a mně coby editorovi

    připravované sbírky bylo záhy jasné, že vyloučit

    z výběru kterékoliv z těchto nádherných vyprávění bude

    srdcervoucí práce. Téměř každá z nominovaných povídek

    mi připomněla, jak skvělé chvíle jsem strávil, když

    jsem ji poprvé četl. A co teprve když jsem uvážil, kdo je

    napsal! H. G. Wells, John W. Campbell, Robert Henlein,

    Cyril Kornbluth… dovedete si představit, jak mi bylo,

    když jsem musel vyškrtávat díla takových velikánů?

    Konečný seznam nominovaných povídek měl šedesát

    šest položek. Členové SFWA pak byli požádáni, aby

    z tohoto seznamu vybrali deset povídek. Protože nominační

    seznam obsahoval i několik povídek od jednoho

    autora a my jsme si nepřáli, aby měl jeden autor v antologii

    více děl, členové SFWA mohli od každého autora

    vybrat jen jednu povídku.

    Na mnoha hlasovacích lístcích stálo: „Jak mám vybrat

    jenom deset?“ Většina členů SFWA si zkrátka zoufala,

    protože vybrat jen deset z takového množství tak

    skvělých povídek je opravdu těžká práce.

    Po sečtení hlasů vypadala první desítka následovně:

    John W. Campbell, Jr. (pod jménem Don A. Stuart):

    Kdo je tam

    Walter M. Miller, Jr.: Chvalozpěv na Leibowitze

    Jack Williamson: Se založenýma rukama

    H. G. Wells: Stroj času

    Theodore Sturgeon: Mrňousovi jsou tři

    Henry Kuttner a C. L. Moore: Ideální jaro

    C. M. Kornbluth: Pochod imbecilů

    Robert A. Heinlein: Sirotci oblohy

    Robert A. Heinlein: Sám sobě v patách

    Lester del Rey: Nervy

    Jelikož mělo několik autorů ve výsledcích hlasování více

    než jednu povídku, a tak vlastně soutěžili sami se sebou,

    sestavil jsem seznam deseti nejoblíbenějších autorů:

    Robert A. Heinlein

    Theodore Sturgeon

    John W. Campbell, Jr.

    Walter M. Miller, Jr.

    Lester del Rey

    C. M. Kornbluth

    Jack Williamson

    H. G. Wells

    Poul Andreson

    Henry Kuttner a C. L. Moore

    Jelikož většina z těchto deseti autorů byla zastoupena

    i ve výběru nejoblíbenějších povídek, byl postup výběru

    povídek do antologie celkem přímočarý. Nakonec jsem

    tedy ke každému z těchto autorů přiřadil povídku, která

    získala nejvíc hlasů, a tím jsem získal kostru budoucí

    antologie.

    Mnohem snazší však bylo začít než skončit. Stále

    jsem byl v pokušení propašovat do seznamu povídek

    ještě nějakou další – pokaždé jsem si říkal, že tahle je

    opravdu příliš dobrá, než abych ji mohl vynechat. Konečný

    seznam proto obsahoval dvacet dva povídek (celkem

    400 000 slov), což daleko přesahovalo objem jedné

    knihy.

    Předložil jsem svůj problém Larry Ashmeadovi, který

    je špičkou mezi editory a řídí SF sekci v nakladatelství

    Doubleday. Vím, že jsem tak zbaběle přenesl zodpovědnost

    na někoho jiného, ale neměl jsem srdce na to,

    abych kteroukoliv povídku vyškrtl. Díkybohu ji neměl

    ani Larry a po zběžném pohledu na seznam navrhl, abychom

    vydali antologii ve dvou dílech a zahrnuli do ní

    povídky všechny.

    Naneštěstí dvě z povídek, Millerův Chvalozpěv na

    Leibowitze a Bradburyho Požárník nebyly k dispozici

    (i když dnes už se dají bez problémů koupit).

    Otvíráte tedy druhou část Síně slávy SF, která mapuje

    dobu mezi roky 1895, kdy vyšel Stroj času H. G. Wellse,

    a 1962, kdy Cordwainer Smith publikoval Baladu

    o ztracené K’Mell. Antologie přináší to nejlepší, co mů-

    že science fiction nabídnout – nejlepší autory, kteří psali

    či stále ještě píší tento žánr.

    A nakonec odstavec díků – většinu mravenčí práce při

    vyhledávání publikačních údajů, sčítání slov jednotlivých

    povídek a hledání původních vydání udělal Anthony

    R. Lewis. Bez jeho pomoci by tato kniha nejspíš zůstala

    jen nesplněným slibem.

     

    Frederik Pohl

    MIDASOVO PROKLETÍ

     

    A tak se vzali.

    Ženich a nevěsta tvořili krásný pár, ona v nařasené

    záplavě neposkvrněné běli, on ve své slavnostní šedé

    košili s krejzlíkem a v plisovaných kalhotách.

    Byla to malá svatba – nejlepší, jakou si mohl dovolit.

    Pozvali jen nejužší rodinu a blízké přátele. Jakmile kněz

    skončil s obřadem, Morey políbil nevěstu a všichni odjeli

    na hostinu. Všehovšudy osmadvacet limuzín (dvacet

    jich ovšem převáželo jenom obsluhující roboty) a tři auta

    s květinami.

    „Hodně štěstí vám oběma,“ popřál jim dojatě starý pán

    Elon. „Našel jsi v naší Cherry zlatý poklad, Moreyi,“

    vyčistil si nos do roztřepeného kapesníku z batistu.

    Staroušci to zvládli báječně, pomyslel si Morey. Při

    hostině, obklopení obřími haldami svatebních darů, popíjeli

    šampaňské a spořádali hezkou řádku těch výtečných

    mrňavých jednohubek. Zdvořile naslouchali živé

    hudbě patnáctičlenného orchestru a Cherryina matka si

    s Moreyem dokonce jeden kousek ze sentimentálních

    důvodů zatančila, přestože bylo vidět, že do života, na

    který je zvyklá, taneční zábavy ani zdaleka nepatří. Snažili

    se ze všech sil, aby mezi ostatní hosty zapadli, ale

    uprostřed všech tapisérií a zurčících fontánek hlavního

    tanečního sálu Moreyova venkovského sídla působily

    dvě postarší postavy v přísně střízlivých a nejspíš vypůjčených

    úborech nepřehlédnutelně nápadně.

    Když přišel čas, aby se hosté odebrali domů a nechali

    čerstvé novomanžele, ať si v soukromí užijí první chvíle

    společného života, Cherryin otec potřásl Moreyovi ru-

    kou a Cherryina matka ho políbila. Jak ale odjížděli ve

    svém titěrném autíčku pryč, ve tvářích se jim zračila neblahá

    předtucha.

    Nebylo v tom nic osobního proti Moreyovi. Ale chudí

    by si zkrátka bohaté brát neměli.

    Morey a Cherry do sebe byli bezesporu zamilovaní.

    To trochu pomáhalo. Vyznávali si lásku dvacetkrát za

    hodinu, po všechny ty večery a noci, které spolu trávili,

    celé první měsíce po svatbě. Morey si dokonce bral volno,

    aby se svou manželkou mohl chodit po nákupech, za

    což ho milovala snad ještě víc. Tlačili spolu nákupní vozíky

    nekonečnými uličkami supermarketu, Morey odškrtával

    položky ze seznamu a Cherry vybírala zboží

    z regálů. Byla to zábava.

    Ze začátku.

    K první neshodě došlo v supermarketu, mezi sekcí

    Snídaňových potravin a Nábytkem, na místě, kde právě

    otevírali zbrusu nové oddělení Drahých kamenů.

    Morey přečetl ze seznamu: „Diamantový náhrdelník,

    prsteny ke kostýmku, náušnice s přívěsky.“

    Cherry se ohradila: „Já mám náhrdelník, Moreyi. Drahoušku,

    prosím tě!“

    Morey nejistě zalistoval stránkami seznamu nazpátek.

    Náhrdelník tam doopravdy byl, a žádná alternativní nabídka

    se u něj neuváděla.

    „Co třeba náramek?“ navrhl opatrně. „Podívej, tamhle

    mají překrásné, s rubíny! Počkej až uvidíš, jak báječně ti

    jde k vlasům, miláčku.“

    Pokynul prodávajícímu robotovi a ten se k nim přihnal

    a naservíroval Cherry podušku s náramky. „Nádhera!“

    vykřikl Morey, když si Cherry nechala ten největší

    z nich sklouznout na zápěstí.

    „Takže náhrdelník si už teď kupovat nemusím?“ ujišťovala

    se.

    „To víš, že ne.“ Rychlým pohledem zkontroloval cedulku.

    „Na chlup stejný počet přídělových bodů!“ A protože

    Cherry ještě váhala a nezdála se úplně přesvědčená,

    spěšně dodal: „A teď už abychom vyrazili do oddělení

    s obuví. Musím si vybrat taneční střevíce.“

    Cherry nic nenamítala a po zbytek jejich výpravy

    po nákupech si už na nic nepostěžovala. Když bylo po

    všem a oni seděli v přízemí supermarketu a čekali, až

    jim účetní roboti spočítají celkovou hodnotu a pokladní

    roboti oznámkují jejich přídělové knížky, Morey si

    vzpomněl, že měl v plánu zachránit náramek z oddělení

    přepravy zboží. „Nechci, aby ho posílali s ostatním nákupem,

    miláčku,“ vysvětlil. „Rád bych, aby sis ho na sebe

    vzala hned teď. Na mou duši, myslím, že jsem ještě

    nikdy neviděl nic, co by se k tobě tak dokonale hodilo.“

    Cherry vypadala popleteně a potěšeně. Morey na sebe

    byl právem hrdý; každý by tyhle malicherné manželské

    neshody tak elegantně zažehnat neuměl.

    Spokojená nálada mu vydržela i celou cestu domů.

    Henry, jejich osobní společník, je zahrnoval zábavnými

    historkami z továrny, kde ho postavili a vycvičili. Cherry

    na Henryho nebyla vůbec zvyklá, ale toho robota člověk

    prostě musel mít rád. Vždycky měl po ruce žertíky

    a vtipné příhody, když jste potřebovali rozveselit, při depresích

    vás zahrnul soucitem a mimoto vám kdykoli poskytl

    nevyčerpatelnou zásobu informací a čerstvých

    zpráv o všem, na co jste si jen vzpomněli. Zvyknout si

    na Henryho bylo jednoduché. Cherry dokonce robota

    sama od sebe požádala, aby jim dělal společnost i u večeře,

    a jeho veselým historkám se smála stejně srdečně

    jako Morey.

    Avšak když se Henry později ohleduplně vzdálil a nechal

    je v salonku zimní zahrady o samotě, smích se rázem

    vytratil.

    Morey si ničeho nevšiml. Svědomitě kroužil po obvyklých

    drahách, zapnul tri-D, vybíral pro oba večerní

    koktejly, pročítal noviny.

    Cherry si nesměle odkašlala a Morey ………………………………

  • Autor: Bova, Ben
    Překladatel: kolektiv autorů
    Název: Síň slávy SF II - C
    Původní název: SF Hall of Fame II B
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 360
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 9.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.