Autoři

Série

Ráma tajemství zbavený

od
Clarke, Arthur C.
  • Spoluautor: GENTRY LEE

     

    Jeden z nejoriginálnějších SF cyklů se blíží svému rozuzlení. Nicol Wakefieldová, odsouzená k trestu smrti, prchá spolu se svou rodinou do oblasti záhadných mrakodrapů, kde se setkává s dalším druhem tajemných a nebezpečných mimozemských tvorů, s oktopavouky. V jejich společnosti právě probíhají zásadní změny a dostávají se do konfliktu s lidmi, zatím co se vesmírná loď blíží k místu velkého setkání a odhalení.

  • PROLOG

    V jednom z vnějších spirálových ramen Mléčné dráhy

    pomalu obíhá kolem středu Galaxie vzdáleného

    třicet tisíc světelných let nenápadná osamělá žlutá

    hvězda. Této stabilní hvězdě-Slunci trvá dokončení

    jednoho oběhu 225 milionů roků. Když bylo Slunce

    naposledy ve své nynější poloze, obrovští ještěři hrůzostrašné

    síly začali právě ustavovat své panství na

    Zemi, na malé modré planetě, která je jednou z oběžnic

    Slunce.

    Ze všech planet a dalších těles ve sluneční rodině

    se pouze na této Zemi vyvinul jakýsi složitý a přetrvávající

    život. Pouze na této zvláštní planetě se

    z chemických sloučenin postupně rozvinulo vědomí,

    a když začalo rozumět divům a rozměrům vesmíru,

    kladlo si otázku, zda k zázrakům podobným těm, které

    je vytvořily, nedošlo také někde jinde.

    Koneckonců, uvažovali tito vnímaví Pozemšťané,

    jenom v naší Galaxii existuje sto miliard hvězd. Jsme

    si téměř jisti, že alespoň dvacet procent těchto hvězd

    má obíhající planety a že malý, avšak významný počet

    těchto planet měl v jisté fázi své historie atmosférické

    a teplotní podmínky vedoucí k tvorbě aminokyselin

    a dalších chemických sloučenin, které jsou sine qua

    non pro jakoukoliv biologii, kterou můžeme logicky

    předpokládat. Alespoň jednou v dějinách zde na Zemi

    tyto aminokyseliny zvládly reprodukci a vývojový zázrak,

    který nakonec vytvořil lidi, se dal do pohybu. Jak

    můžeme předpokládat, že se tento sled vyskytl pouze

    jedenkrát v celých dějinách? Těžší atomy nutné k našemu

    stvoření se vytvářejí ve hvězdných kataklyzma-

    tech vybuchujících v tomto vesmíru po miliardy let. Je

    pravděpodobné, že pouze zde, na tomto jediném místě,

    se atomy zřetězily do speciálních molekul a postupně

    se vyvinuly do podoby inteligentních tvorů schopných

    klást si otázku: „Jsme ve vesmíru sami?“

    Lidé na Zemi začali pátrání po kosmických společnících

    nejdříve budováním dalekohledů, jimiž mohli

    spatřit své nejbližší planetární sousedy. Později, když

    jejich technika dosáhla vyšší úrovně, posílali technicky

    složité kosmické lodi s roboty na průzkum těchto

    okolních planet, aby zjistili, zda tam neexistují nějaké

    známky života. Tyto průzkumy dokázaly, že na

    žádném jiném tělese v naší sluneční soustavě nikdy

    neexistoval inteligentní život. Existuje-li někde nějaký

    rovnocenný druh, s nímž bychom mohli eventuálně

    komunikovat, usoudili pozemští vědci, musel by

    se nalézat za tím prázdnem, které odděluje naši sluneční

    soustavu od všech ostatních hvězd.

    Ke konci dvacátého století, počítáno v časové soustavě

    lidí, začaly ohromné antény ze Země pátrat na

    obloze po koherentních signálech, aby určily, zda

    nám nějaká jiná inteligence neposílá rádiová sdělení.

    Pátrání trvalo přes sto let, zintenzivnělo během zlatého

    věku mezinárodní vědy začátkem jedenadvacátého

    století, a zeslabilo se později v posledních desetiletích

    století. Poté, co v nalezení mimozemských

    signálů neuspěla ani čtvrtá oddělená řada systematických

    postupů naslouchání.

    V roce 2130, kdy byl poprvé zjištěn podivný válcový

    předmět blížící se k naší sluneční soustavě

    z mezihvězdného prostoru, dospěla většina přemýšlivých

    lidí k závěru, že život ve vesmíru musí být

    vzácný a že inteligence, pokud skutečně mimo Zemi

    existuje, je neobyčejně výjimečná. Jak jinak, tvrdili

    vědci, by bylo možné vysvětlit záporné výsledky

    všeho našeho pečlivého úsilí při pátrání po mimozemských

    civilizacích v minulém století?

    Země proto strnula úžasem, když předmět vstupující

    v roce 2130 do naší sluneční soustavy byl při

    bližším zkoumání jednoznačně a nepochybně identifikován

    jako artefakt mimozemského původu. Byl to

    nepopiratelný důkaz, že v jiné části vesmíru pokročilá

    inteligence existuje, nebo alespoň v jisté dřívější

    epoše existovala. Když byla probíhající kosmická

    výprava odkloněna, aby se setkala s válcovým monstrem,

    jehož rozměry se ukázaly větší než rozměry

    největších měst na Zemi, objevovali vyslaní kosmonauti

    záhadu za záhadou. Nedokázali však odpovědět

    ani na nejzákladnější otázky týkající se záhadného

    mimozemského kosmického plavidla. Vetřelec

    z hvězd nedal žádné podstatné vodítko vysvětlující

    jeho vznik ani účel.

    První skupina pozemských průzkumníků nejen

    shromáždila divy Rámy (jméno vybrali pro obrovský

    válcový předmět dříve, než se zjistilo, že je to mimozemský

    umělý výtvor), nýbrž také prozkoumala

    a zmapovala jeho vnitřek. Když průzkumníci z Rámy

    odešli a mimozemská kosmická loď opustila velkou

    rychlostí po hyperbolické dráze naši sluneční soustavu,

    analyzovali vědci pečlivě všechny údaje získané

    během mise. Všichni se shodli, že se pozemští návštěvníci

    vůbec nesetkali se skutečnými tvůrci záhadné

    kosmické lodi. Pečlivá dodatečná analýza však

    objevila jeden základní princip rámanského mnohonásobného

    konstrukčního přístupu. Všechny kritické

    systémy a subsystémy v plavidle měly dva záložní.

    Rámané konstruovali vše trojmo. Vědci považovali

    za velice pravděpodobné, že brzy budou následovat

    dvě další podobné kosmické lodě.

    Léta bezprostředně po návštěvě Rámy I v roce

    2130 byla na Zemi plná očekávání. Badatelé i politici

    prohlašovali, že v historii lidstva začala nová éra.

    Mezinárodní vesmírná služba pracující u Rady vlád

    vyvinula pečlivé postupy pro případ další návštěvy

    Rámanů. Všechny dalekohledy byly zaměřeny na oblohu

    a soutěžily mezi sebou o uznání, jehož se dostane

    jednotlivci či laboratoři, která první zahlédne další

    kosmickou loď Ráma. Nikdo však nic nespatřil.

    V druhé polovině třicátých let dvaadvacátého století

    se ekonomický vzestup, podporovaný částečně

    v posledních fázích celosvětovými odezvami na Rámu,

    náhle zastavil. Svět se ponořil do největší deprese

    ve svých dějinách, známé jako Velký chaos, kterou

    doprovázela rozsáhlá anarchie a ničení. Během

    tohoto politováníhodného období ustala veškerá vědecká

    a výzkumná činnost a po několika desetiletích

    věnovaných přízemním problémům lidé na Zemi na

    záhadného návštěvníka z vesmíru téměř zapomněli.

    V roce 2200 dorazil do sluneční soustavy druhý

    válcový vetřelec. Obyvatelé Země oprášili staré postupy,

    které byly vyvinuty po odletu prvního Rámy,

    a připravili se na setkání s Rámou II. Na výpravu vybrali

    posádku dvanácti kosmonautů. Krátce po setkání

    podal tento tucet vyvolených zprávu, že druhá

    kosmická loď Ráma je téměř totožná se svou předchůdkyní.

    Lidé se setkali s novými záhadami a divy

    včetně několika druhů mimozemských bytostí, stále

    však nebyli schopni zodpovědět otázky o původu

    a účelu Rámy.

    Pozemšťané celou historickou misi sledovali v televizi

    a tři podivná úmrtí mezi posádkou vyvolala na

    Zemi veliké obavy. Když ohromný válec provedl během

    letu manévr, kterým se dostal na dráhu hrozící

    srážkou se Zemí, změnily se obavy na pozdvižení

    a strach. Představitelé Země dospěli zdráhavě k závěru,

    že při nedostatku informací nemají jinou možnost

    než předpokládat, že Ráma II má nepřátelské záměry.

    Nemohli připustit, aby se mimozemská kosmická

    loď srazila se Zemí, ani aby se přiblížila dost blízko,

    aby použila zbraně, které mohla nést. Rozhodli se

    Rámu II zničit, dokud se ještě nachází v bezpečné

    vzdálenosti.

    Průzkumná posádka dostala příkaz k návratu. Tři

    její členové, dva muži a žena, však zůstali na palubě

    Rámy II i ve chvíli, kdy se mimozemská kosmická

    loď vyhnula útoku jaderných raket vyslaných ze Země.

    Ráma se odchýlil od nepřátelské Země, odletěl

    vysokou rychlostí ze sluneční soustavy a odnesl jak

    svá nedotčená tajemství, tak tři pozemské cestující.

    Rámovi II trvalo třináct let, než relativistickými

    rychlostmi doletěl z blízkosti Země ke svému cíli,

    velkému montážnímu komplexu zvanému Uzel, který

    se nacházel na vzdálené orbitální dráze kolem

    hvězdy Sirius. Ke třem lidem na palubě gigantického

    válce přibylo pět dětí, stala se z nich rodina. Když

    zkoumali divy svého nového kosmického domova,

    setkali se opět s mimozemskými tvory, které poznali

    dříve. V době, kdy dorazili do Uzlu, byli však už lidé

    přesvědčeni, že tito mimozemšťané jsou stejně jako

    oni na Rámovi pouze pasažéry. ………………………

  • Autor: Clarke, Arthur C.
    Překladatel: Hanák, Vladimír
    Název: Ráma tajemství zbavený
    Původní název: Rama Revealed
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-286-4
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 608
    Vydání: 2.
    Datum vydání: 24.3.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.