Autoři

Série

Protiútok

od
Kessler, Leo
  • Píše se rok 1944 a okupovaná Francie se nachází na pokraji zhroucení pod náporem spojeneckých armád, ženoucích se Normandií.

    Úderný pluk SS Wotan, nejobávanější elitní jednotka, na hrotu protiútoku skrz Falaiskou mezeru ví, že se řítí do zkázy. Je to past - ale Wotan se nikdy nevzdává, a proto se nyní ocitá v zoufalém závodě s časem, aby se vrátil do Německa a bránil hranice samotné Říše před svými pronásledovateli…

     

  • Vysoký blonďatý Angličan v uniformě RAF dupl na

    brzdy. Tvrdě. Džíp s maskovacím vzorem smykem zastavil

    v hustém oblaku prachu. Tady je ta díra v dvoumetrovém

    normandském živém plotu podél pobřežní

    silnice, o které mu řekli. Byl na místě. Vyskočil ze sedadla

    řidiče, zvedl kapotu a jal se odmontovávat palec

    rozdělovače.

    Po rozstřílené silnici kolem něj drkotaly a poskakovaly

    náklaďáky a džípy vezoucí střelivo pro nový výpad.

    Napravo srovnávali zpocení ženisté v nátělnících

    buldozery přistávací dráhu a na poli za ní pohřbívali barevní

    vojáci ze Sboru registrace hrobů čerstvé mrtvé

    z Pattonovy 3. armády. Pod žhnoucím srpnovým sluncem

    panoval metodický, energický zmatek, jaký si Angličan

    pamatoval z časů mládí, kdy v polích rodného

    Gloucestershiru pozoroval stavění cirkusového stanu.

    Poté, co imobilizoval džíp, jak nařizovaly předpisy,

    protáhl se křovím. Od téhle chvíle už bude odkázán

    jen na vlastní nohy. Rychle překonal příkop u cesty

    a vyšplhal se na pěšinu vedoucí k hlavnímu stanu. Vědom

    si důležitosti informace, kterou přináší, klusal

    bujnou zelenou loukou navzdory únavě z dlouhé jízdy

    podél pobřeží. Sehnul se a proklouzl dalším houštím,

    aby se vynořil v jiném světě.

    V půlkruhu na závětrné straně malého sadu byla základna

    americké 12. skupiny armád. Připadalo mu to

    jako prázdninový tábor v nějakém zapomenutém kou-

    tě Devonu. Jen pravidelné burácení dělostřelby na

    frontě připomínalo, že sotva tucet mil odtud se vojáci

    generála Bradleyho, uvěznění již ode dne D před dlouhými

    dvěma měsíci ve vražedné krajině živých plotů,

    zoufale snaží prolomit německou linii.

    Cestu mu náhle zastoupila stráž. Angličan ukázal

    svou zvláštní propustku. Voják sloužil u hlavního

    stanu dost dlouho na to, aby věděl, že každý s takovýmhle

    papírem musí být ihned zaveden k velícímu

    generálovi.

    „Tudy, pane,“ vydechl, jako by se právě setkal se samotným

    Bohem.

    O minutu později stál Angličan před generálem

    v jeho kanceláři v obrovském karavanu. Generál Omar

    Nelson Bradley mu vlídně potřásl rukou a zamrkal

    očima za brýlemi s ocelovými obroučkami.

    „Rád vás zase vidím, Winterbothame,“ pronesl naříkavým

    středozápadním hlasem. „Vy chlapci z Londýna

    jste opravdovou pomocí. Nečekal bych, že o druhé

    straně budete mít tak přesné informace. Jediný problém

    je, že je těch parchantů tolik.“ Ušklíbl se a nabídl

    agentovi SIS židli. „A co vás přivádí z blahobytu Londýna

    sem k nám?“

    Kapitán Winterbotham, ochránce přísně střeženého

    tajemství Ultra,1) střelil pohledem po dveřích. Byly

    zavřené. Zaváhal jen na zlomek sekundy, než se pustil

    do vysvětlování důvodu své spěšné cesty z Londýna

    do válkou rozervané Normandie.

    „Generále, včera jsme zachytili zprávu z Hitlerova

    velitelství adresovanou novému vrchnímu veliteli na

    západě, polnímu maršálovi von Klugemu. Němci začínají

    stahovat tanky z celé Montyho fronty.“

    „Na koho se chystají?“ ptal se Bradley dychtivě

    s bojovně vysazenou bradou.

    „Na vás.“

    „Pane jo,“ vydechl generál. „Dobrá, Winterbothame,

    perte to do mě – přímo do hlavy.“

    „Byl to dvoustránkový telegram, pane. Hitler nařídil

    von Klugemu stáhnout všechny obrněné jednotky SS

    z Montyho fronty, plus všechny další tanky, které dokáže

    dát dohromady, a asi pět divizí pěchoty. Jejich cílem

    je znovudobytí Avranches a…“

    „Nemusíte to tak rozmazávat, Winterbothame,“ přerušil

    ho Bradley. „Ten blázen Patton už řádí hluboko

    v Bretani. Jestli nepřítel dokáže proniknout u Avranches

    k moři, odřízne Pattonových devět divizí a zároveň

    obklíčí zbylé jednotky 12. skupiny armád v obtížné

    krajině, z níž se už prodíráme osm týdnů.“

    „Přesně, pane.“

    „Fajn,“ drbal si Bradley těžkou bojovnou bradu.

    „Kde a kdy?“

    „Podle depeše Hitler nařídil, aby v čele útoku stál

    elitní pluk SS Wotan. Zaútočí na městečko Mortain za

    úsvitu 7. srpna.“

    „Takže mám dva dny, abych se na ně připravil,“

    uvažoval Bradley, zatímco Angličan pozorným pohledem

    pátral po známkách slabosti nebo strachu. Ale

    představa, že na jeho slabé křídlo udeří celkem devět

    divizí, generála, zdá se, neznepokojovala. Jeho tvář

    zůstala zamyšlená, nicméně klidná.

    „Musím vás ale upozornit, pane, že čelní americké

    jednotky nesmějí být za žádných okolností upozorněny

    na hrozící německý útok. Ministerský předseda

    na tom výslovně trval. Pokud by měl nepřítel pocit,

    že vlezl do pasti, mohlo by to vážně ohrozit Ultra.

    V takovéto situaci by si snadno spočítali, že celý

    plán útoku prozradil jejich vlastní telegram, a to by

    byl konec Ultra. Pravděpodobně by změnili celý

    systém.“

    Bradley pomalu pokýval hlavou.

    „Rozumím. Můžete Winnieho ujistit, že čelní jednotky

    nebudou uvedeny do pohotovosti. I když je samozřejmě

    musím posílit čerstvými vojáky, aby zadržely

    úder, jakmile útok začne.“

    „Souhlasím, pane. Proti tomu nemá premiér námitky.

    Ale první den útoku musí vaši muži odolávat Wotanu,

    jak nejlépe dovedou.“

    „Wotan… Neslyšel už jsem to jméno, Winterbothame?“

    podrbal se Bradley na ostříhané hlavě.

    „Překvapilo by mě, kdyby ne, pane. Wotan je nejobávanějším

    plukem celé německé armády. Od roku

    1939 byl v čele každého útoku – Belgie, Holandsko,

    Francie, Řecko, Afrika, Rusko. Bojoval na všech frontách

    a byl znovu a znovu decimován. Ale základní

    kádr zkušených důstojníků a poddůstojníků se z toho

    vždycky dokázal vylízat do perfektní kondice a pluk

    nikdy netrpěl nedostatkem fanatických mladých nacistů,

    kteří plnili jeho řady. Zdá se, že zemřít za Wotan

    považují téměř za čest. Zkrátka, úderný pluk SS Wotan

    je nejbojeschopnější jednotka, jakou Němci mají. Na

    druhé straně fronty jí říkají Vůdcova úderná brigáda.“

    „A já mám nechat tuhle bandu zabijáků vrhnout se

    na moje nic netušící vojáky na levém křídle?“ Generál

    najednou vypadal velmi znepokojeně. Winterbotham

    zvolna přikývl.

    „Pokud chceme udržet tajemství Ultra, pane, obávám

    se, že budete nucen. Není jiná možnost.“

    Generál Bradley se zahleděl ven z okna přívěsu.

    Srpnová obloha barvy olova vypadala zlověstně.

    „Chudáci,“ řekl tiše, skoro jako by mluvil sám k sobě.

    „Chudáci moji…“

     

  • Autor: Kessler, Leo
    Překladatel: Lusk, Jan
    Název: Protiútok
    Původní název: Counter-Attack
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-563-6
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 200
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 5.9.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.