Žánry
Autoři
Série
Princ a psík
od Princ Xenos z řecké Kefalonie přijíždí do Londýna na oslavy korunovace krále Eduarda VII. a současně se poohlédnout po královské nevěstě. Zde, na kefalonském vyslanectví, se díky neposednosti jejího psíka, seznamuje s krásnou Angelinou Medwin, a od prvního okamžiku jsou k sobě přitahováni. Než si však spočinou v náručí v prosluněném Řecku, musí překonat mnohé intriky a nebezpečí.
1
1902
Královně to v šedých šatech s živůtkem zdobeným
diamantovými brožemi ve tvaru hvězd velmi slušelo.
Diamanty patřily k jejím nejmilovanějším drahokamům…“
Angelina se postupně odmlčela, když zjistila, že její
babička, které nahlas předčítala, už téměř spí. Bylo by
však nezdvořilé odejít z pokoje, dokud ji k tomu starší
dáma nevyzve. Proto vstala a strčila do Twi-Twiho, bílého
pekinéze, který jí ležel u nohou, způsobem, jakým
to nesnášel. Pes si rozhořčeně odfrkl a její babička se
okamžitě probrala.
„Co je s Twi-Twim?“ zeptala se. „Nechce jít ven?“
„Myslím, že ano, babičko.“
„Pak s ním musíš na procházku. Jdi hned,“ nařídila
jí lady Medwinová. „Víš přece, že se musí proběhnout
každé čtyři hodiny.“
I když to nebyly ani dvě hodiny, co se s ním Angelina
byla projít v zahradě na Belgrave Square, neřekla
jediné slovo. Místo toho poznamenala: „Samozřejmě,
babičko. Vezmu Twi-Twiho na procházku a doufám, že
vy se zatím trochu prospíte.“
„O tom silně pochybuji,“ řekla lady Medwinová důstojně.
Než však Angelina došla ke dveřím ložnice, měla už
lady Medwinová zavřené oči a dívka věděla, že bude
spát alespoň půl hodiny.
Zproštěna na okamžik povinností, které ji zaměstnávaly
většinu dne, rozběhla se Angelina do svého
pokoje ve druhém patře, kde si nasadila slaměný klobouk
zdobený květinami, který jí ladil k mušelínovým
šatům.
Venku bylo horko dokonce i na srpen a za normálních
okolností by všichni odjeli do letních sídel na venkov
nebo k moři. Devátého srpna se však měla konat
korunovace krále Eduarda VII., a tak se do Londýna
sjeli imperiální i zahraniční hodnostáři a vůbec všichni,
kdo ve společnosti něco znamenali, aby se mohli zúčastnit
slavnosti ve Westminsterském opatství.
Korunovace se původně měla odehrát šestadvacátého
června, začátkem měsíce ale král onemocněl zánětem
slepého střeva. V počátcích, jak všichni věděli,
král o přesunutí termínu slavnosti nechtěl ani slyšet,
třiadvacátého mu však doktoři sdělili, že si způsobil zánět
pobřišnice, který ho zabije, pokud nesvolí k okamžité
operaci. Noviny živě popisovaly, jak se nový král
z obav, aby nezklamal své poddané, s doktory do krve
přel. Nakonec ho však přesvědčili, že je operace nevyhnutelná,
a naplánovali ji na druhý den.
Celý národ a vlastně i celý svět byl novými zprávami
šokován a následně měl velkou radost, když vše proběhlo
bez komplikací. Ale dokonce i Angelina, která se
oslav nijak neúčastnila, si byla dobře vědoma politických
zmatků, které to způsobilo.
V domě, který na Belgrave Square sousedil s jejich,
bylo kefalonské velvyslanectví a Angelinu strhlo nadšení,
které panovalo mezi důstojníky ve zlatem vyšívaných
uniformách zdobených medailemi, kteří se tu objevili
v červnu, zmizeli a nyní zase přijížděli.
Angelina nevynechala jedinou příležitost, aby mohla
vzít Twi-Twiho na procházku do zahrady, odkud měla
možnost sledovat, co se před ambasádou děje. Byl to
vlastně její malý soukromý vhled do toho, co znamená
korunovace.
Přestože se snažila přesvědčit svou babičku, aby jí
dovolila s jedním ze sloužících sledovat procesí, které
půjde z Buckinghamského paláce do Westminsterského
opatství, nebo se jít podívat před hrad, lady Medwinová
její návrh rozhodně zamítla.
„Nestrpím, aby ses tísnila v davu jako nějaká děvečka
z venkova,“ řekla pevně. „A mí sloužící jsou stejně
příliš staří na to, aby někde hodiny a hodiny stáli, jak
by museli, kdyby tě měli doprovázet.“
To byla rozhodně pravda, protože všichni sloužící
v obrovském temném domě na Belgrave Square už její
babičce sloužili dlouhá léta, a jak jednou poznamenal
její otec při jedné ze svých návštěv Anglie, mleli z posledního.
Právě proto, že byli tak staří, směla Angelina chodit
do zahrady na Belgrave Square sama s Twi-Twim
a nedoprovázela ji gardedáma. Hannah, která se starala
o lady Medwinovou už padesát let, měla revmatická
kolena a nechtěla chodit dolů jindy než na jídlo. Všechny
tři komorné na tom byly víceméně podobně a Ruston,
starý majordomus, dokázal jen s obtížemi dojít
k hlavním dveřím, když někdo nejméně půltuctukrát
zazvonil.
Angelina ale cítila úlevu, že se mohla ven vydat samotná.
Bylo potřebí nadlidské síly, když potřebovala
získat doprovod na návštěvu obchodů, a častokrát
myslela na to, že v celém Londýně zná jen malou oázu
ve tvaru Belgrave Square. Byla však celkem spokojená,
že mohla většinu času trávit v zahradě, kde
mohla škvírami mezi křovím sledovat rozruch, který
panoval ve vedlejším domě, a nikdo se o ní nedozvěděl.
Twi-Twi si navíc užíval, když mohl nerušeně slídit
mezi křovinami, a k tomu všemu s ním Angelina
nerada chodila jinam. Pekingští psíci byli totiž stále
považováni za exotické plemeno a většina obyvatel
Británie je neznala. Angelinu historie plemene, které
po staletí nesmělo opustit Čínu, fascinovala. Znala
o nich všechno, co dokázala načíst z knih. Když se
objevili na psích přehlídkách, psalo se pak o nich také
v novinách a časopisech a Angelina si všechny články
vystřihovala a lepila si je do sešitu. Vyprávěla už příběh
o historii pekingských psíků tolika lidem, že ji
znala nazpaměť.
Už roku 565 našeho letopočtu císař Kao Wei z dynastie
Severní Čou dal jistému perskému psovi jméno
Čchin Hu, Rudý tygr. Propůjčil mu také hodnost a privilegia
Čchun Čchuna, který byl v Číně obdobou anglického
vévody. Pes dostával k jídlu to nejlepší maso
a rýži, a když se císař vydal na projížďku na koni, pes
ho doprovázel na podložce umístěné před sedlem.
Z tohoto psa a ze psů, které z Malty do Číny přivezly
karavany s hedvábím, byl vyšlechtěn pes, jenž byl považován
téměř za posvátného. V Číně se sice stavěl na
roveň císařům, v Evropě však o nich nikdo téměř nic
nevěděl.
Když v Číně vypuklo povstání a tři britští důstojníci
vnikli do Letního paláce, aby ho mohli prohledat a vypálit,
narazili na pět psíků, kteří strážili tělo dvorní
dámy, jež spáchala sebevraždu. Jednoho z nich přivezl
mladý kapitán John Hart Dunne do Anglie, aby ho věnoval
královně Viktorii.
Když se Angelina ve vyprávění dostala až sem, hlas
jí zjihl, protože ji odjakživa dojímala představa, jak
mladý důstojník nabízí královně tvora, kterého jí přivezl
až z Číny.
Lootie, jak se psovi říkalo, se stala součástí smečky
královských psů.
To byl první z pekingských psů, který se v Anglii
objevil. Další dva, ačkoli až o dva roky později, přivezl
lord John Hay, kapitán fregaty Odin, a daroval je své
sestře, vévodkyni z Wellingtonu, která z nich založila
v Stratfield Saye chov. Se dvěma pekingskými psíky se
rovněž vrátil do Anglie sir George Fitzroy a věnoval je
své sestřenici, vévodkyni z Richmondu.
Angelinin otec, generál George Medwin, se o pekingských
psících doslechl, když se poprvé objevil na
východě, a před dvěma lety, když přijel do Anglie na
dovolenou, s sebou jako dárek pro svou matku přivezl
malého bílého pekinéze, kterému dal jméno Twi-Twi.
Lady Medwinovou podivuhodné zvíře nejprve ohromilo
a poté cele uchvátilo její srdce. Její přístup převzali
i sloužící, kteří začali Twi-Twimu posluhovat. Mohli se
přetrhnout, aby mu na nejlepším čínském porcelánu
naservírovali maso nebo kuře pokrájené na malinké
kousky, a zanedbávali své povinnosti, aby se s ním při
jakékoli příležitosti mohli pomazlit. Twi-Twi o jejich
laskání ve skutečnosti příliš nestál a choval se k nim
s přezíravostí, která podle Angeliny nutně vycházela
z toho, že si byl naprosto vědom vlastní důležitosti. Jako
pes, který uznává pouze jediného pána, přilnul nakonec
k Angelině a jen pramálo se staral o všechny
ostatní, vyjma okamžiků, kdy blahosklonně poslechl
lady Medwinovou. Jinak si vykračoval po domě s důstojností
mandarína a okázalostí císaře.
Angelina měla radost, že si ji oblíbil, a obzvláště ji
uvádělo v nadšení, když se jí v okamžicích, kdy chtěl
podrbat, něžně a láskyplně třel čumákem o ruku. Nej-
častěji však seděl stranou a pozoroval okolí chladným
nezúčastněným pohledem, jako by všichni byli jeho
poddaní, se kterými by se neměl příliš zahazovat.
Pro Angelinu byl záminkou, proč utéci z domu. Život
pro ni pak byl daleko zajímavější a zábavnější, než
by byl bez těchto procházek.
„Pojď, Twi-Twi,“ pobídla ho teď, když za ní pejsek
vyšel z babiččina pokoje. „Jdeme na procházku!“
Tomu Twi-Twi rozuměl velmi dobře, a proto se neobtěžoval
ji následovat do druhého patra, ale čekal na
ni na schodišti.
Angelina se rozběhla po schodech. Na světlých vlasech
měla klobouk a v modrých očích jí zářilo světlo.
Vypadala jako roztomilý andílek nebo možná jistým
způsobem trochu jako pekingský psík. Stejně jako Twi-
-Twi byla i ona nádherná, byla to však dětská krása,
která jakoby ostře kontrastovala s její myslí. Angelina
byla totiž nejenom velmi inteligentní, ale také nesmírně
sečtělá. Protože strávila tolik času sama a neměla
žádné společníky, přečetla každou knihu, která se jí dostala
do rukou, a rozvinula si fantazii mnohem více než
ostatní dívky jejího věku.
Když byla její matka ještě naživu, bydleli na venkově
a neměli peníze na cesty do Londýna. Angelina však
byla naprosto spokojená s tím, co měla: svou matku,
koně, na kterém jezdila, a velkou zahradu, jež byla
vždy bujná a zarostlá, protože si nemohli dovolit najmout
dost zahradníků.
Její otec byl se svým regimentem pryč tak často, že
ho v dětství častokráte nepoznala, když se náhle vrátil
z cest. Krátce po smrti své ženy byl sir John odeslán do
Indie, aby velel jednotkám na severozápadní hranici.
Přestože ho Angelina na kolenou prosila, aby ji vzal
s sebou, řekl: „Když dojde na boj, ženské jsou pouho-
pouhou přítěží. V každém případě nebudu mít čas se
o tebe starat.“……………………………
Autor: | Cartland, Barbara |
Překladatel: | Volná, Kristina |
Název: | Princ a psík |
Původní název: | The Prince and the Pekingese |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-345-8 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 176 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 13.10.2010 |