Princ a psík

1

1902

Královně to v šedých šatech s živůtkem zdobeným

diamantovými brožemi ve tvaru hvězd velmi slušelo.

Diamanty patřily k jejím nejmilovanějším drahokamům…“

Angelina se postupně odmlčela, když zjistila, že její

babička, které nahlas předčítala, už téměř spí. Bylo by

však nezdvořilé odejít z pokoje, dokud ji k tomu starší

dáma nevyzve. Proto vstala a strčila do Twi-Twiho, bílého

pekinéze, který jí ležel u nohou, způsobem, jakým

to nesnášel. Pes si rozhořčeně odfrkl a její babička se

okamžitě probrala.

„Co je s Twi-Twim?“ zeptala se. „Nechce jít ven?“

„Myslím, že ano, babičko.“

„Pak s ním musíš na procházku. Jdi hned,“ nařídila

jí lady Medwinová. „Víš přece, že se musí proběhnout

každé čtyři hodiny.“

I když to nebyly ani dvě hodiny, co se s ním Angelina

byla projít v zahradě na Belgrave Square, neřekla

jediné slovo. Místo toho poznamenala: „Samozřejmě,

babičko. Vezmu Twi-Twiho na procházku a doufám, že

vy se zatím trochu prospíte.“

„O tom silně pochybuji,“ řekla lady Medwinová důstojně.

Než však Angelina došla ke dveřím ložnice, měla už

lady Medwinová zavřené oči a dívka věděla, že bude

spát alespoň půl hodiny.

Zproštěna na okamžik povinností, které ji zaměstnávaly

většinu dne, rozběhla se Angelina do svého

pokoje ve druhém patře, kde si nasadila slaměný klobouk

zdobený květinami, který jí ladil k mušelínovým

šatům.

Venku bylo horko dokonce i na srpen a za normálních

okolností by všichni odjeli do letních sídel na venkov

nebo k moři. Devátého srpna se však měla konat

korunovace krále Eduarda VII., a tak se do Londýna

sjeli imperiální i zahraniční hodnostáři a vůbec všichni,

kdo ve společnosti něco znamenali, aby se mohli zúčastnit

slavnosti ve Westminsterském opatství.

Korunovace se původně měla odehrát šestadvacátého

června, začátkem měsíce ale král onemocněl zánětem

slepého střeva. V počátcích, jak všichni věděli,

král o přesunutí termínu slavnosti nechtěl ani slyšet,

třiadvacátého mu však doktoři sdělili, že si způsobil zánět

pobřišnice, který ho zabije, pokud nesvolí k okamžité

operaci. Noviny živě popisovaly, jak se nový král

z obav, aby nezklamal své poddané, s doktory do krve

přel. Nakonec ho však přesvědčili, že je operace nevyhnutelná,

a naplánovali ji na druhý den.

Celý národ a vlastně i celý svět byl novými zprávami

šokován a následně měl velkou radost, když vše proběhlo

bez komplikací. Ale dokonce i Angelina, která se

oslav nijak neúčastnila, si byla dobře vědoma politických

zmatků, které to způsobilo.

V domě, který na Belgrave Square sousedil s jejich,

bylo kefalonské velvyslanectví a Angelinu strhlo nadšení,

které panovalo mezi důstojníky ve zlatem vyšívaných

uniformách zdobených medailemi, kteří se tu objevili

v červnu, zmizeli a nyní zase přijížděli.

Angelina nevynechala jedinou příležitost, aby mohla

vzít Twi-Twiho na procházku do zahrady, odkud měla

možnost sledovat, co se před ambasádou děje. Byl to

vlastně její malý soukromý vhled do toho, co znamená

korunovace.

Přestože se snažila přesvědčit svou babičku, aby jí

dovolila s jedním ze sloužících sledovat procesí, které

půjde z Buckinghamského paláce do Westminsterského

opatství, nebo se jít podívat před hrad, lady Medwinová

její návrh rozhodně zamítla.

„Nestrpím, aby ses tísnila v davu jako nějaká děvečka

z venkova,“ řekla pevně. „A mí sloužící jsou stejně

příliš staří na to, aby někde hodiny a hodiny stáli, jak

by museli, kdyby tě měli doprovázet.“

To byla rozhodně pravda, protože všichni sloužící

v obrovském temném domě na Belgrave Square už její

babičce sloužili dlouhá léta, a jak jednou poznamenal

její otec při jedné ze svých návštěv Anglie, mleli z posledního.

Právě proto, že byli tak staří, směla Angelina chodit

do zahrady na Belgrave Square sama s Twi-Twim

a nedoprovázela ji gardedáma. Hannah, která se starala

o lady Medwinovou už padesát let, měla revmatická

kolena a nechtěla chodit dolů jindy než na jídlo. Všechny

tři komorné na tom byly víceméně podobně a Ruston,

starý majordomus, dokázal jen s obtížemi dojít

k hlavním dveřím, když někdo nejméně půltuctukrát

zazvonil.

Angelina ale cítila úlevu, že se mohla ven vydat samotná.

Bylo potřebí nadlidské síly, když potřebovala

získat doprovod na návštěvu obchodů, a častokrát

myslela na to, že v celém Londýně zná jen malou oázu

ve tvaru Belgrave Square. Byla však celkem spokojená,

že mohla většinu času trávit v zahradě, kde

mohla škvírami mezi křovím sledovat rozruch, který

panoval ve vedlejším domě, a nikdo se o ní nedozvěděl.

Twi-Twi si navíc užíval, když mohl nerušeně slídit

mezi křovinami, a k tomu všemu s ním Angelina

nerada chodila jinam. Pekingští psíci byli totiž stále

považováni za exotické plemeno a většina obyvatel

Británie je neznala. Angelinu historie plemene, které

po staletí nesmělo opustit Čínu, fascinovala. Znala

o nich všechno, co dokázala načíst z knih. Když se

objevili na psích přehlídkách, psalo se pak o nich také

v novinách a časopisech a Angelina si všechny články

vystřihovala a lepila si je do sešitu. Vyprávěla už příběh

o historii pekingských psíků tolika lidem, že ji

znala nazpaměť.

Už roku 565 našeho letopočtu císař Kao Wei z dynastie

Severní Čou dal jistému perskému psovi jméno

Čchin Hu, Rudý tygr. Propůjčil mu také hodnost a privilegia

Čchun Čchuna, který byl v Číně obdobou anglického

vévody. Pes dostával k jídlu to nejlepší maso

a rýži, a když se císař vydal na projížďku na koni, pes

ho doprovázel na podložce umístěné před sedlem.

Z tohoto psa a ze psů, které z Malty do Číny přivezly

karavany s hedvábím, byl vyšlechtěn pes, jenž byl považován

téměř za posvátného. V Číně se sice stavěl na

roveň císařům, v Evropě však o nich nikdo téměř nic

nevěděl.

Když v Číně vypuklo povstání a tři britští důstojníci

vnikli do Letního paláce, aby ho mohli prohledat a vypálit,

narazili na pět psíků, kteří strážili tělo dvorní

dámy, jež spáchala sebevraždu. Jednoho z nich přivezl

mladý kapitán John Hart Dunne do Anglie, aby ho věnoval

královně Viktorii.

Když se Angelina ve vyprávění dostala až sem, hlas

jí zjihl, protože ji odjakživa dojímala představa, jak

mladý důstojník nabízí královně tvora, kterého jí přivezl

až z Číny.

Lootie, jak se psovi říkalo, se stala součástí smečky

královských psů.

To byl první z pekingských psů, který se v Anglii

objevil. Další dva, ačkoli až o dva roky později, přivezl

lord John Hay, kapitán fregaty Odin, a daroval je své

sestře, vévodkyni z Wellingtonu, která z nich založila

v Stratfield Saye chov. Se dvěma pekingskými psíky se

rovněž vrátil do Anglie sir George Fitzroy a věnoval je

své sestřenici, vévodkyni z Richmondu.

Angelinin otec, generál George Medwin, se o pekingských

psících doslechl, když se poprvé objevil na

východě, a před dvěma lety, když přijel do Anglie na

dovolenou, s sebou jako dárek pro svou matku přivezl

malého bílého pekinéze, kterému dal jméno Twi-Twi.

Lady Medwinovou podivuhodné zvíře nejprve ohromilo

a poté cele uchvátilo její srdce. Její přístup převzali

i sloužící, kteří začali Twi-Twimu posluhovat. Mohli se

přetrhnout, aby mu na nejlepším čínském porcelánu

naservírovali maso nebo kuře pokrájené na malinké

kousky, a zanedbávali své povinnosti, aby se s ním při

jakékoli příležitosti mohli pomazlit. Twi-Twi o jejich

laskání ve skutečnosti příliš nestál a choval se k nim

s přezíravostí, která podle Angeliny nutně vycházela

z toho, že si byl naprosto vědom vlastní důležitosti. Jako

pes, který uznává pouze jediného pána, přilnul nakonec

k Angelině a jen pramálo se staral o všechny

ostatní, vyjma okamžiků, kdy blahosklonně poslechl

lady Medwinovou. Jinak si vykračoval po domě s důstojností

mandarína a okázalostí císaře.

Angelina měla radost, že si ji oblíbil, a obzvláště ji

uvádělo v nadšení, když se jí v okamžicích, kdy chtěl

podrbat, něžně a láskyplně třel čumákem o ruku. Nej-

častěji však seděl stranou a pozoroval okolí chladným

nezúčastněným pohledem, jako by všichni byli jeho

poddaní, se kterými by se neměl příliš zahazovat.

Pro Angelinu byl záminkou, proč utéci z domu. Život

pro ni pak byl daleko zajímavější a zábavnější, než

by byl bez těchto procházek.

„Pojď, Twi-Twi,“ pobídla ho teď, když za ní pejsek

vyšel z babiččina pokoje. „Jdeme na procházku!“

Tomu Twi-Twi rozuměl velmi dobře, a proto se neobtěžoval

ji následovat do druhého patra, ale čekal na

ni na schodišti.

Angelina se rozběhla po schodech. Na světlých vlasech

měla klobouk a v modrých očích jí zářilo světlo.

Vypadala jako roztomilý andílek nebo možná jistým

způsobem trochu jako pekingský psík. Stejně jako Twi-

-Twi byla i ona nádherná, byla to však dětská krása,

která jakoby ostře kontrastovala s její myslí. Angelina

byla totiž nejenom velmi inteligentní, ale také nesmírně

sečtělá. Protože strávila tolik času sama a neměla

žádné společníky, přečetla každou knihu, která se jí dostala

do rukou, a rozvinula si fantazii mnohem více než

ostatní dívky jejího věku.

Když byla její matka ještě naživu, bydleli na venkově

a neměli peníze na cesty do Londýna. Angelina však

byla naprosto spokojená s tím, co měla: svou matku,

koně, na kterém jezdila, a velkou zahradu, jež byla

vždy bujná a zarostlá, protože si nemohli dovolit najmout

dost zahradníků.

Její otec byl se svým regimentem pryč tak často, že

ho v dětství častokráte nepoznala, když se náhle vrátil

z cest. Krátce po smrti své ženy byl sir John odeslán do

Indie, aby velel jednotkám na severozápadní hranici.

Přestože ho Angelina na kolenou prosila, aby ji vzal

s sebou, řekl: „Když dojde na boj, ženské jsou pouho-

pouhou přítěží. V každém případě nebudu mít čas se

o tebe starat.“……………………………