Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Pravá krev - Dotek mrtvých
(Série - Pravá krev - 4.1)

od
Harris, Charlaine
  • Sookie Stackhouseová, servírka nadaná schopností číst myšlenky ostatních smrtelníků, proniká do světa upírů, vlkodlaků, měňavců, víl a dalších nadpřirozených bytostí. Nachází mezi nimi přátele, ale zároveň zabředává do smrtelně nebezpečných situací. Její dobrodružství jsou tématem celé série románů Charlaine Harrisové. Kniha povídek Dotek mrtvých obohacuje Sookiina dobrodružství o několik dalších pozoruhodných událostí, které se v předcházejících knihách neobjevily vůbec, nebo jen náznakem: například o tajupnou smrt Sookiiny příbuzné – víly Claudette, o večírek na počest knížete Draculy v upířím baru Transfusia nebo o den, kdy se mladá telepatka dozvěděla o smrti své sestřenice Hadley, která úplně zpřetrhala styky se svou rodinou, stala se milenkou upíří královny Sophie-Ane a zařadila se mezi nemrtvé.

    Povídky ze světa Sookie Stackhouseové.

     

     

    Obsah:

     

    Vílí prach

    Draculova noc

    Jednoslovná odpověď

    Klika

    Vánoční dárek

     

  • obsah

    Úvod

    11

    Vílí prach

    13

    Draculova noc

    39

    Jednoslovná odpověď

    67

    Klika

    97

    Vánoční dárek

    129

     

    ÚVOD

    Když mě poprvé požádali, abych napsala povídku

    o své hrdince Sookie Stackhouseové, nebyla jsem si

    jistá, jestli se do toho mám vůbec pustit. Sookiin život

    je tak mnohotvárný, že jsem nevěděla, zda bych

    dokázala napsat krátké ucelené vyprávění, které by ji

    ukázalo v náležitém světle.

    Dosud v tom nemám jasno, ale ráda jsem se o to

    pokusila. Některé výsledky jsou úspěšnější než jiné.

    Nebylo přirozeně snadné začlenit tyto povídky do

    celkového líčení Sookiina života tak, aby ho nenarušily.

    V některých případech se mi to podařilo, v jiných

    méně. V tomto vydání jsem se pokusila otupit

    některé hrany v povídce Draculova noc, při jejímž

    psaní jsem se nejvíc bavila, ale těžko se mi zařazovala

    po chronologické stránce, ať jsem se snažila sebevíc.

    Povídka Vílí prach pojednává o vílích trojčatech

    Claudine, Claudovi a Claudette. Po Claudettině smrti

    se Claudine a Claude obracejí na Sookie, aby jim pomohla

    odhalit jejího vraha. Děj se odehrává po událostech

    popsaných v knize Mrtví pro svět.

    V Draculově noci zve Eric Sookie do upířího baru

    Transfusia na každoroční oslavu Draculových naro-

    zenin. Eric, který je vášnivým obdivovatelem Pána

    temnot, očekává, že se tentokrát jeho idol na večírku

    osobně objeví. Muž, který se pak před všemi hosty

    prohlásí za Draculu, může, ale také nemusí být slavným

    valašským knížetem. Večírek se koná před příběhem

    vylíčeným v knize Dočista mrtví.

    Po událostech obsažených v knize Dočista mrtví se

    Sookie dozvídá o smrti své sestřenice Hadley. V povídce

    Jednoslovná odpověď k ní přijíždí právník

    a démon v jedné osobě – pan Cataliades. Ve voze,

    který řídí odpuzující upír Waldo, je ještě jeden tajuplný

    cestující.

    Žertovná povídka Klika je zasazená do období

    po událostech, které se odehrály v knize Všichni

    mrtví. Čarodějka Amelia Broadwayová a Sookie se

    snaží zjistit, kdo chce uškodit místním pojišťovacím

    agentům.

    V povídce Vánoční dárek dělá Sookie na Štědrý

    den společnost velice nevšední návštěvník. Je doma

    sama a připadá si opuštěná, ale náhodou narazí na

    zraněného vlkodlaka, který se jí postará o náležitý

    dárek. Těšilo mě, že si moje hrdinka užila tak příjemné

    chvíle před chmurnými dny, o nichž se píše v knize

    Mrtví odcházejí.

    Práce na všech těchto povídkách mě nesmírně těšila.

    Některé jsou pouze veselé, jiné vážnější, ale

    všechny osvětlují některou stránku Sookiina života

    a období, které se neobjevilo v mých knížkách. Doufám,

    že vám udělají stejnou radost jako mně, když

    jsem je psala.

    Ať se na nás všechny valí jenom samé dobré věci.

    CHARLAINE HARRIS

     

     

    VÍLÍ PRACH

     

    Vůbec se mi nelíbí, když do baru přicházejí bytosti

    z říše víl. Na spropitném totiž člověku nedají,

    co by se za nehet vešlo – ne že by skrblily, ale

    prostě na to zapomínají. Kupříkladu Claudine – víla,

    která právě vešla do dveří. Vysoká metr třiaosmdesát,

    dlouhé vlasy, naprosto úchvatná. Zdálo by se, že

    nemá nouzi ani o peníze, ani o oblečení (a muži se za

    ní táhnou jako mouchy na vodní meloun). Jenomže

    skoro nikdy ji nenapadlo, aby mi dala aspoň dolar

    navíc. Pokud se víly objevily v době oběda, museli

    jste navíc sklidit ze stolu misku s nakrájeným citronem,

    protože víly jsou na citrusy alergické, stejně jako

    jsou upíři alergičtí na stříbro a česnek.

    Když se tedy jednou na jaře večer Claudine objevila

    v baru, měla jsem mizernou náladu. Zlobila jsem

    se na svého bývalého přítele Billa Comptona, všeobecně

    známého také jako „upír Bill“. Kromě toho

    mi můj bratr Jason už zase řekl, že mi nemůže pomoct

    přesunout jednu velkou skříň u mě doma, protože

    teď nemá čas. A navíc jsem v poště objevila

    upozornění, že mám zaplatit daň z nemovitosti.

    „Žádný upír v dohledu?“ zeptala se mě Claudine

    bez okolků. „Dokonce ani Bill?“

    Víly představují pro upíry stejné lákadlo jako kosti

    od šunky pro psy: nemrtví je považují za skvělé hračky

    a báječnou potravu. „Dneska večer ne,“ odpověděla

    jsem „Bill je v New Orleansu. Vyzvedávám mu

    poštu.“ Klidně mě považujte za naivní husu.

    Claudine se viditelně ulevilo. „Drahá Sookie,“

    usmála se.

    „Co si dáte?“

    „Asi nějaké to odporné pivo,“ odpověděla Claudine

    a protáhla obličej. Ráda sice vysedávala v barech,

    ale na pití si moc nepotrpěla. Stejně jako většina

    ostatních víl ráda budila pozornost a těšil ji obdiv,

    který svým zjevem vyvolávala. Můj šéf Sam tvrdil,

    že je to typický rys všech víl.

    Přinesla jsem jí pivo. „Máte chviličku?“ zeptala se

    mě. Svraštila jsem obočí. Zdálo se mi, že Claudine

    nevypadá tak rozjařeně jako obvykle.

    „Jenom okamžik,“ odpověděla jsem. Hosté u stolu

    vedle dveří na mě už halekali a pokřikovali.

    „Mám pro vás práci.“

    Zaujalo mě to, i když to znamenalo dohadovat se

    s Claudine, kterou jsem sice měla ráda, ale moc jsem

    jí nevěřila. Nutně jsem totiž potřebovala peníze. „Co

    bych pro vás měla udělat?“

    „Potřebuju, abyste si poslechla pár lidí.“

    „Stojí o to?“

    Claudine se na mě zadívala nevinným pohledem.

    „Jak to myslíte, drahoušku?“

    Tyhle obezličky se mi vůbec nelíbily. „Chtějí, aby

    je někdo, ehm, poslouchal?“

    „Jsou to hosté mého bratra Clauda.“

    Netušila jsem, že má Claudine bratra. O vílách toho

    moc nevím – Claudine byla jediná bytost z jejich

    říše, kterou jsem znala. Pokud to byla typická víla,

    pak bych ráda věděla, jak je možné, že jejich druh

    vůbec přežil. Měla jsem totiž dojem, že sever Louisiany

    vílám příliš nesvědčí. Je to převážně zemědělský

    kraj a jeho obyvatelé jsou silně věřící. Naše městečko

    Bon Temps, které je jen taktak velké, aby si

    mohlo dovolit vlastní obchodní dům Wal-Mart, vidělo

    prvního upíra až dva roky potom, co se nemrtví

    oficiálně ukázali světu a projevili touhu zařadit se

    mezi nás. Možná že se to zpoždění nakonec vyplatilo,

    protože než se u nás ukázal Bill, lidé už měli dost

    času zvyknout si na jejich existenci.

    Měla jsem ale dojem, že tahle politicky korektní

    shovívavost vezme za své, až moji spoluobčané zjistí,

    že mezi námi nežijí jen upíři, ale také vlkodlaci, měňavci,

    víly… a bůhvíkdo ještě.

    „Tak tedy ano, Claudine. Kdy?“

    Od stolu, k němuž zasedli místní výtržníci, se

    ozvalo: „Bláznivá Sookie! Bláznivá Sookie!“ Stávalo

    se to, když si chlapi přihnuli víc, než je zdrávo. Už

    jsem si na to zvykla, ale stejně mě to bolelo.

    „Kdy tady dnes večer končíte?“

    Domluvily jsme se, že mě Claudine vyzvedne doma

    čtvrt hodiny potom, co mi skončí služba v baru.

    Odešla, aniž dopila pivo. Nebo mi dala spropitné.

    Můj šéf Sam Merlotte pohodil hlavou ke dveřím,

    kterými Claudine vyšla ven. „Co po tobě ta víla chtěla?“

    Sam je měňavec.

    „Chce, abych pro ni něco udělala.“

    „Kde?“

    „Asi u ní doma. Víš, že má bratra?“

    „Chceš, abych tam šel s tebou?“ Sam je můj kamarád

    – takový, o jakém se člověku může jenom zdát.

    V mládeži nepřístupných snech.

    „Děkuju, ale myslím, že Claudine zvládnu sama.“ ……………………………………

  • Autor: Harris, Charlaine
    Překladatel: Havlík, Tomáš
    Série: Pravá krev
    Pořadí v sérii: 4.1.
    Název: Pravá krev - Dotek mrtvých
    Původní název: Touch of Dead
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-502-5
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 160
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 7.3.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.