Autoři

Série

Pravá krev 8 - Hůř než mrtví
(Série - Pravá krev - 8)

od
Harris, Charlaine
  • Po katastrofě způsobené hurikánem Katrina a neméně strašném atentátu na shromáždění upírů se Sookie cítí sice v bezpečí, ale poněkud zmatená. Touží jen po tom, aby se věci vrátily do starých kolejí. Avšak její přítel Quinn je mezi pohřešovanými. A situace se mění, ať už si to vampíři v jejím okolí přejí, či nikoli. V neodvratné bitvě bude Sookie čelit nebezpečí a smrti – a co horšího, zradě někoho, koho má ráda. Až chladná krev přestane téci, bude její svět už navždy jiný.

  • Kdyby tohle vyprávění byl film Pán prstenů a já se

    mohla pochlubit uhlazenou britskou výslovností Cate

    Blanchettové, nesmírně napínavě bych vám vylíčila pozadí

    všech událostí, které se odehrály tehdy na podzim.

    A vy byste se už nemohli dočkat, až si vyslechnete i zbytek

    příběhu.

    Jenomže věci, které se udály v mém domovském

    koutku na severozápadě Louisiany, se příliš barvitě líčit

    nedají. Upíři mezi sebou sice válčili, ale jejich konflikty

    se podobaly mocenským převratům v bezvýznamných

    zemích. A půtky v komunitě vlkodlaků a jiných bytostí

    dvojí podstaty připomínaly příhraniční potyčky. Do análů

    nadpřirozených bytostí žijících v Americe – myslím,

    že něco takového určitě existuje – se tyto události rozhodně

    nezapisovaly velkými písmeny a významné připadaly

    pouze jejich přímým aktérům.

    Jenomže potom se ta malá písmena náhle zvětšila.

    Způsobila to Katrina – živelná katastrofa, která rozsévala

    žal a utrpení kam dosáhla, a při svém postupu natrvalo

    změnila tvářnost celé oblasti.

    Před hurikánem se Louisiana mohla chlubit prosperující

    upíří komunitou a New Orleans, kde se počet nemrtvých

    spoluobčanů neustále zvyšoval, se stal vyhledávaným

    cílem turistů z celé země, kteří toužili spatřit upíry

    na vlastní oči.

    Na jihu Louisiany jste mohli najít všechno možné –

    upíří jazzové kluby lákající návštěvníky na vystoupení

    slavných hudebníků, které už celá desetiletí nikdo neviděl

    hrát na veřejnosti, upíří striptýzové kluby, které dávaly

    nahlédnout do psychiky a sexuality nemrtvých, tajná

    i méně tajná místa, kde jste se mohli nechat pokousat

    a zažít při tom orgasmus.

    V severní části státu je to jiné. Já žiju na severu v městečku

    Bon Temps. Ale dokonce i tady, kde je upíří populace

    mnohem skromnější, se nemrtví dokázali ekonomicky

    i společensky prosadit.

    Obecně vzato tedy upíří podnikání v Louisianě vzkvétalo.

    Jenomže potom zahynul král Arkansasu. Stalo se to

    krátce po jeho svatbě s panovnicí Louisiany, na slavnostním

    večeru, který královna pořádala ve svém sídle. Jelikož

    se jeho mrtvola vytratila a všichni svědkové – kromě

    mě – se rekrutovali z nadpřirozených bytostí, lidské zákony

    tuto událost přešly bez povšimnutí. Jenomže ostatním

    upírům to neušlo, takže se – z hlediska jejich zákonů –

    královna Sophie-Anne Leclerqová ocitla v nesmírně nebezpečném

    postavení. Krátce nato udeřil hurikán Katrina

    a zlikvidoval celou finanční základnu královnina impéria.

    Sophie-Anne se však nevzdávala a dokonce jí kynula naděje,

    že se po všech uplynulých katastrofách odrazí ode

    dna, jenomže v té chvíli ji zasáhla další rána. Královna

    a někteří její nejzdatnější přívrženci – a taky já, Sookie

    Stackhouseová, telepatka a obyčejná smrtelnice – jsme se

    stali terčem bombového útoku na upíří hotel Pyramida

    z Gízy během konference v Rhodes. K akci se přihlásila

    odštěpenecká skupina Společenstva slunce. Vedení Společenstva

    sice tento teroristický čin příkře odsoudilo, ale

    všeobecně se vědělo, že tato protiupírská sekta rozhodně

    nelituje žádnou bytost zraněnou při útoku a neoplakává

    nikoho, kdo při něm zahynul, ať už šlo o upíry anebo

    o normální smrtelníky, kteří nemrtvým sloužili.

    Sophie-Anne přišla o nohy, o několik členů louisianské

    delegace a především o svého nejdražšího přítele

    a společníka. Život jí zachránil její právník pan Catalia-

    des, který byl napůl člověk a napůl démon. Její zotavování

    si však vyžádá ještě spoustu času, což znamená, že

    je teď v mnoha směrech velice zranitelná.

    Jakou roli jsem v tomhle všem hrála já?

    Když se hotel Pyramida zřítil k zemi, pomáhala jsem

    zachraňovat životy těch, kdo uvízli v sutinách. A teď mě

    děsí pomyšlení, že jsem se ocitla v hledáčku lidí, kteří

    by chtěli využít mých telepatických schopností k vlastním

    cílům. Některé z těchto cílů jsou ušlechtilé, takže

    by mi nevadilo, kdybych čas od času například pomohla

    s hledáním osob při záchranných pracích, ale ráda bych

    si ponechala svůj život sama pro sebe. Zůstala jsem naživu,

    můj přítel Quinn také a nejdůležitější upíři mého

    života jakbysmet. Pokud jde o problémy, kterým teď

    čelila Sophie-Anne – o politické důsledky bombového

    útoku a taky o to, že nadpřirozené bytosti teď kroužily

    kolem oslabené Louisiany jako hyeny okolo umírající

    gazely –, nijak zvlášť jsem o tom neuvažovala.

    Hlavou se mi honily jiné věci – ryze osobní. Nejsem

    zvyklá dívat se dál než na špičku nosu – pokud mohu

    něco říct na svou obranu. Takže jsem se příliš hluboce

    nezamýšlela nad situací, ve které se ocitla zdejší upíří

    populace, a nijak zvlášť jsem nehloubala ani nad postavením

    jiných nadpřirozených bytostí, jejichž osudy zásadním

    způsobem ovlivnily můj další život, jak se později

    ukázalo.

    Ve Shreveportu, který leží nedaleko Bon Temps, žije

    smečka vlkodlaků, do které patří řada mužů a žen z nedaleké

    vojenské základny Barksdale. Během uplynulého

    roku se tato smečka rozdělila na dvě znepřátelené skupiny.

    Z historie jsem znala Lincolnův citát o rozděleném

    domě, který nevydrží stát zpříma a zbortí se.

    Předpokládala jsem, že si obě skupiny své rozepře nějak

    vyřeší, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se na tom

    řešení budu jakkoliv podílet i já… Což jen dokazuje, že

    jsem byla raněná slepotou. Jsem telepatka, ne psychoanalytička.

    Upíří mozek ode mě nevyžaduje žádné nasazení,

    protože je pro mě naprosto nečitelný. Číst myšlen-

    ky vlkodlaků je dost obtížné, ale ne nemožné. To je jediná

    věc, kterou můžu poznamenat na svou omluvu, pokud

    mám vysvětlit, proč jsem nevnímala problémy, které se

    kolem mě začaly shlukovat.

    Co mě tak strašně zaměstnávalo, že jsem nedokázala

    myslet na nic jiného? Svatby. Také můj přítel Quinn,

    o němž jsem nic nevěděla.

     

    KAPITOLA PRVNÍ

     

    Pečlivě jsem kladla láhve s alkoholickými nápoji na

    skládací stolek za pojízdným barem, když do místnosti

    vtrhla Halleigh Robinsonová, se kterou jsem se v poslední

    době hodně sblížila. Její obvykle laskavý obličej byl

    posetý rudými skvrnami a tváře se jí leskly pod rozmazanými

    slzami. Jelikož se už za hodinu měla vdávat, ač dosud

    měla na sobě bleděmodré džíny, okamžitě upoutala

    mou pozornost.

    „Sookie!“ vyhrkla, oběhla bar a popadla mě za ruku.

    „Musíš mi pomoct.“

    Už jsem jí pomohla, když jsem si místo společenských

    šatů, které jsem si chtěla vzít původně, navlékla stejnokroj

    barmanky. „Jasně,“ přikývla jsem, protože jsem měla dojem,

    že po mně Halleigh chce, abych jí připravila nějaký

    speciální nápoj. Kdybych se jí ovšem podívala do hlavy,

    už bych věděla, o co jí jde. Ale usilovně jsem se snažila

    dostát pravidlům slušného chování, takže jsem uvedla do

    pohotovosti všechny ochranné mechanismy svého mozku.

    Být telepatem není žádné terno, zvlášť když jste vystaveni

    tak obrovskému tlaku, jaký představuje dvojnásobná svatba.

    Čekala jsem, že se jí zúčastním jako host, a ne jako

    barmanka. Jenomže barman z cateringové firmy měl cestou

    ze Shreveportu nehodu, a do služby byl proto překotně

    povolán Sam. A to přesto, že společnost Noblesa, která se

    specializuje na organizování večírků a jiných slavnostních

    příležitostí a zajišťovala i tuto dvojitou svatbu, původně trvala

    na tom, že za něj dodá vlastního člověka.

    Byla jsem trochu zklamaná, že se k baru postavím ne

    jako svatebčanka, ale jako obsluha, avšak cítila jsem povinnost

    vyhovět přání nevěsty, která před sebou měla taky

    slavnostní den.

    „Jak ti můžu pomoct?“ zeptala jsem se.

    „Potřebuju, abys mi šla za družičku.“

    „Ech… cože?“

    „Jakmile pan Cumberland dokončil první sérii fotografií,

    Tiffany omdlela.“

    Do obřadu zbývala hodina a fotograf se snažil pořídit

    několik skupinových snímků. Družičky a mládenci už na

    sobě měli společenské šaty a v gala už měla být i Halleigh,

    ale místo toho ještě běhala v džínách, s natáčkami

    na hlavě, nenalíčená a celá uslzená.

    Kdo by jí dokázal odolat?

    „Máš její velikost,“ pokračovala Halleigh. „A Tiffany

    podle všeho okamžitě půjde na sál, protože jí budou operovat

    slepé střevo. Můžeš si tedy vyzkoušet její šaty?“

    Zaletěla jsem pohledem ke svému šéfovi Samovi.

    Usmál se na mě a pokýval hlavou. „Jen běž, Sookie!

    Oficiálně budeme otevírat bar až po obřadu.“

    Vyrazila jsem tedy za Halleigh do Belle Rive – rodinného

    sídla Bellefleurových, které bylo nedávno nově

    zrekonstruované do své někdejší krásy. Dřevěné podlahy

    se leskly, pozlacené zábradlí lemující schodiště se

    třpytilo, stříbrné nádobí vystavené ve velkém příborníku

    v jídelně doslova zářilo. Všude poletovali číšníci v bílých

    stejnokrojích s černě vyšitým ozdobným logem

    společnosti Noblesa. Forma Noblesa se v poslední době

    vypracovala na jednu z nejprestižnějších cateringových

    společností ve Spojených státech. Když jsem to logo

    spatřila, bodlo mě u srdce, protože můj přítel Quinn,

    o němž jsem teď neměla žádné zprávy, řídil pobočku

    Noblesy zajišťující služby pro nadpřirozené bytosti. Ale

    neměla jsem čas oddávat se lítosti, protože mě Halleigh

    za sebou odhodlaně táhla do schodů.

    První ložnice byla plná poměrně mladých žen, oblečených

    do zlatavých společenských šatů a neúnavně poletujících

    kolem Halleighiny budoucí švagrové Portie Bellefleurové.

    Halleigh proběhla kolem dveří této místnosti

    do druhé ložnice nalevo. V té se také pohybovala spousta

    dívek, ale místo zlatavých toalet měly na sobě modely

    z tmavomodrého šifonu. V místnosti panoval zmatek

    a všude se kupily civilní šaty přítomných družiček. U západní

    zdi jsem spatřila kosmetický a kadeřnický koutek,

    v němž vládla poklidně vyhlížející žena v růžovém plášti

    a s kulmou v ruce.

    Halleigh mě začala představovat přítomným ženám,

    jako kdyby vyhazovala do vzduchu papírové konfety:

    „Děvčata, tohle je Sookie Stackhouseová. Sookie, to je

    moje sestra Fay, sestřenice Kelly, nejlepší přítelkyně Sarah

    a další nejlepší přítelkyně Dana. A tady jsou šaty. Velikost

    osm.“

    Udivilo mě, že Halleigh měla tolik duchapřítomnosti

    a vymámila z Tiffany její toaletu, ještě než ubohou družičku

    odvezli do nemocnice. Družičky totiž bývají nemilosrdné.

    Během chvilky jsem byla svlečená jen do kalhotek

    a podprsenky. Těšilo mě, že mám na sobě pěkné

    spodní prádlo, protože jsem na nějaký stud neměla čas.

    Připadala bych si příšerně, kdyby mě přistihli v nějakých

    děravých babských spodních kalhotkách! Šaty měly

    podšívku, takže jsem nepotřebovala spodničku, což bylo

    další štěstí. Měli tu i jeden náhradní pár samodržících

    punčoch, takže jsem si je okamžitě navlékla a hned nato

    jsem si přetáhla přes hlavu šaty. Občas si kupuju velikost

    číslo deset – vlastně většinou –, takže když mi pak Fay

    zapínala zip, pro jistotu jsem zadržela dech.

    Kdybych celý den vydržela nedýchat, všechno by bylo

    v pořádku.

    „Výborně!“ zajásala jedna z dívek (Dana?) „A teď

    střevíčky.“

    „Ach, Bože!“ vydechla jsem, jakmile mi je ukázala.

    Byly na vysokánském podpatku a barevně ladily s tmavomodrými

    šaty. Jakmile jsem do nich vklouzla, ucítila……………………………

  • Autor: Harris, Charlaine
    Překladatel: Havlík, Tomáš
    Série: Pravá krev
    Pořadí v sérii: 8.
    Název: Pravá krev 8 - Hůř než mrtví
    Původní název: From Dead to Worse
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-401-1
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 320
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 1.6.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.