Autoři

Série

Pochod na Varšavu

od
Kessler, Leo
  • Je léto 1939. Celá Evropa se připravuje na kvapem se blížící válku, která je již cítit ve vzduchu. Nejvyšší nacistické kruhy připravují zinscenovaný útok na vysílač v Gliwicích, aby měli záminku pro vpád do Polska. K tomuto účelu je ze sbírky delikventů, sedících ve vojenských vězeních, vytvořena nová speciální jednotka – úderná rota SS Wotan – která má v přestrojení za Poláky tento úkol provést. Ale ani západní mocnosti nespí. Z Velké Británie přijíždějí do Německa dva agenti, aby se zmocnili šifrovacího stroje Enigma. Netuší však, že gestapo o nich už předem ví…

  • POZNÁMKA AUTORA

    Ono zoufalé léto 1939 získalo dlouho potom přízvisko

    „válka ve stínech“. Navenek byl svět dosud v míru. To

    léto lidé v celé Anglii pořád hráli na venkovských trávnících

    líný kriket. Ve Francii a Německu se opalovali

    na plážích nebo ve stinných zahrádkách popíjeli Berliner

    Weisse a ve vzdálené Americe budovali v potu tváří

    budoucnost Rooseveltova Nového údělu – opravdu přinese

    konec krize a obrovské nezaměstnanosti?

    Ve skutečnosti však v kontinentální Evropě zuřil nelítostný

    tajný boj, v němž nikdo nedával ani neočekával

    nic zadarmo. Agenti mocností, které se brzy ocitnou ve

    válce, bojovali o pozice, které jim přinesou výhodu,

    jakmile se začne střílet. A právě do tohoto nenápadného

    víru byla vržena nově zformovaná úderná rota SS

    Wotan, do jednoho muže kriminálníci a ztracené existence.

    Nevědomky pomohou začít válku, která se jednoho

    dne rozšíří do celého světa a vyžádá si padesát

    milionů životů. Jejich příběh není hezký, je to příběh

    falše, klamu a násilné smrti, příběh psaný krví…

    Leo Kessler 1988

     

    PROLOG

    JEDEN MRTVÝ POLÁK

    Jste párek zoufalých postav. Patříte

    do vysokých kopců… Nechci, abyste se

    zapletli do neplechy.

    JOHN BUCHAN – CASTLE GAY (1930)

     

    Dřevěný schod hlasitě zavrzal.

    „Do prdele!“ zaklel Naujocks tiše. Zastavil se a poslouchal

    – nic.

    Omšelý laciný rakouský hotel naproti vlakovému

    nádraží byl ztichlý až na hluboké chrápání napravo

    a rytmické skřípání rezavých pružin postele a tiché

    sténání kdesi v patře nad ním. Naujocks vydechl. Navzdory

    vnitřnímu napětí se velký agent SD*) usmál.

    Raději by byl tam nahoře než dělal to, co sem do

    zchátralé vídeňské noclehárny přijel vykonat. Ušklíbl

    se a vzpomněl si na rčení „povinnost je povinnost

    a šnaps je šnaps“. Udělat se to musí. Berlín to nařídil.

    Znovu se soustředil na práci. Pomalu, velice pomalu

    začal stoupat po zbývajících schodech. Místo páchlo

    plesnivým jídlem, úpadkem a letitým smilstvem.

    Zvenku pronikalo slabé kovové zvonění osamělé tramvaje.

    Možná zrovna vyjela z vozovny a zamířila k nádraží,

    kde vyzvedne první vlnu dělníků, přijíždějících

    do práce v továrnách na předměstích Vídně. Brzy bude

    svítat. Tou dobou už oba dva – on i mladý Heinz – budou

    mít svou práci za sebou a budou se vracet zpět do

    Berlína podat hlášení šéfovi.

    Třináct. V šeru rozeznal číslo na dveřích Polákova

    omšelého pokoje. Jeho obličej rváče se silnou bradou

    se rozzářil. Pro jednu polskou svini to bude rozhodně

    nešťastné číslo. To bylo jisté. Pak jeho úsměv zmizel

    a on se soustředil na svůj úkol.

    Vytáhl z opasku pistoli Walther a druhou rukou zašátral

    v kapse po kolena dlouhého koženého kabátu

    a nahmatal tlumič. Pevně ho přišrouboval, aniž na

    okamžik spustil oči z holých dveří. Pak vzal volnou

    rukou za kliku a jemně ji stiskl. Otočila se nadoraz

    a zarazila se. Zatlačil silněji. Dveře zůstávaly tvrdošíjně

    zavřené. Zaklel. Ten polskej sráč se vevnitř zamkl!

    Relativně dlouho stál v zatuchlé chodbě, nad hlavou

    mu vrzala postel blonďaté kurvy přirážející ostošest,

    a přemýšlel, co má dělat. Kommissar Heinz už určitě

    bude na litinovém balkonu zvenčí Polákova pokoje.

    Má to nechat na něm, na nováčkovi?

    Rozhodl se, že ne. Heinz měl stále ještě mlíko na

    bradě. Mohl by to klidně zpackat a pak by jim jejich

    šéf Heydrich „ufiknul koule tupou břitvou“, jak vždycky

    s oblibou vyhrožoval. A Naujocks měl občas pocit,

    že to ten bastard bez srdce myslí vážně. Ne, on je tu

    velitelem a je na něm, aby zlikvidoval toho zatraceného

    Poláka.

    Jemně zaklepal na dveře.

    „Mein Herr, Ihr Rasierwasser,“ zatrylkoval a snažil

    se co nejlépe napodobit vídeňský přízvuk.

    „Was?“ ozvalo se zevnitř ospale.

    „Vaše voda na holení, pane,“ opakoval a doufal, že

    spící portýr u stolu dole ho neslyší. Vídeň už rok a půl

    patřila k Německu a Heydrichova SD tu měla neomezenou

    moc, ale tato mise byla tak tajná, že nemohli

    riskovat, aby se o ní kdokoli dozvěděl, dokonce ani

    představitelé místní policie. „Varšavský expres odjíždí

    za hodinu.“

    Zavrzala postel a na linu zapleskaly zpocené bosé

    nohy. Pak ve starém zámku neochotně zachrastil klíč.

    Naujocks ve tmě ztuhl. Dveře se otevřely. Polák tam

    stál s rozcuchanými vlasy, oblečený v proužkované flanelové

    košili bez límce a zplihlých dlouhých spodkách.

    „Co…“

    Naujocks trhl velkou pistolí a volnou rukou zatlačil

    Poláka zpět do pokoje. Vstoupil za ním a nohou za sebou

    zavřel dveře.

    „Co tu děláte?“ vybuchl Polák a v očích se mu zračil

    strach.

    „Tady kladu otázky já, ty polskej sráči!“ odsekl

    Naujocks a znovu do něj strčil hlavní pistole. Polák

    upadl na zválenou postel, až její pružiny hlasitě zaskřípěly.

    „Nepřišel jsem si v tuhle nekřesťanskou hodinu

    popovídat o počasí. Kde je ten zkurvenej plánek?“

    „Ale o tom já nic nevím,“ zoufale protestoval Polák.

    „Opravdu, pane!“

    „Ale víš. Před čtyřiceti osmi hodinami, pane Adame

    Dombrowski,“ zdůraznil Naujocks posměšně polské

    oslovení. „V továrně X, na noční směně. Odešel jsi na

    záchod. Ale už ses nevrátil, že? Přepadlo tě náhlý vlastenectví

    a vzpomněl sis na svou polskou domovinu –

    za patřičnou cenu, samozřejmě.“ Volnou rukou naznačil

    počítání peněz.

    „Ale říkám vám, pane,“ prosil Polák a oči mu těkaly

    strachem, „nevím nic o…“

    Naujocks už na nic nečekal. Polák stejně musel být

    umlčen. Stiskl spoušť. Tiché plesknutí a Polákova ústa

    se bizarně otevřela. V očích se mu objevil nevěřícný

    pohled, co se to s ním děje. Předek košile se zbarvil

    do červena. Natáhl ochablou ruku a pokoušel se zachytit

    mosazné pelesti. Nedokázal to. Temně rudým

    obloukem mu z úst vytryskla krev a mrtev se zhroutil

    na postel.

    Naujocks se na svou hřmotnou postavu pohyboval

    rychle. Spěšně zamkl dveře. Přešel k oknu, otočil kličkou

    a otevřel je. Heinz vlezl okamžitě dovnitř přes parapet

    pokálený od holubů a jeho kožený kabát přitom

    vrzal. Obličej měl zalitý potem. Olízl si tlusté červené

    rty a hleděl na muže na posteli s absurdně vyhrnutou

    košilí, odhalující záplatu na zadku pytlovitých spodků.

    „Mrtvý?“ zeptal se rozechvělým hlasem.

    „Nix!“ odfrkl Naujocks a rychle schovával pistoli.

    „Jenom si dává šlofíka. Jistěže je po něm, Heinzi! Věděl

    toho příliš. Teď los, najděte tu zatracenou věc a padáme.

    Hezky rychle. Vsadím se, že tu jsou štěnice.“

    „Jawohl,“ přitakal spěšně Heinz.

    Oba dva se dali do práce. Vídeň venku se pomalu

    probouzela. Celých pět minut prohledávali omšelý hotelový

    pokoj. Nic! Rozřízli lepenkové stěny Polákova

    kufru a vysypali na zem hrstku jeho osobních věcí –

    katolickou bibli v polštině, francouzský pornografický

    časopis s tlustými, nakrátko ostříhanými ženami oddávajícími

    se spolu nemožným sexuálním hrátkám, uzlík

    špinavého prádla, smradlavé děravé ponožky a jednosměrný

    lístek třetí třídy z Vídně do Varšavy. Ale žádný

    plánek.

    Naujocks se narovnal a vydechl jako těžce zkoušený

    člověk. Stál pod lepkavou mucholapkou visící z holé

    žárovky a hleděl na tělo ležící na prohnuté posteli.

    „Tak kde?“ zeptal se polohlasně.

    Heinz sledoval směr jeho pohledu. Tvář se mu stáhla,

    jako by věděl, co se stane. Naujocks popadl mrtvolu

    a otočil ji. Jedna ruka mrtvého sebou ochable plácala.

    Heinz hlasitě polkl.

    „Fajn,“ ucedil Naujocks, „nestříkněte si do gatí. Je to

    jenom chcíplotina, jasný?“ Začal ohmatávat tělo od ramen

    ke špinavým nohám. A opět nic. S obtížemi sundal

    mrtvému košili a pak to spatřil. „Tady!“ sykl a pak

    mu ruka vylétla k ústům jako ženě, která se bojí.

    „Co je?“

    Naujocks ukázal na pravé předloktí mrtvého, které

    bylo čistě oholené. Přímo uprostřed byla hrubá, ovšem

    jasně viditelná vytetovaná čára.

    „U svatýho pytle!“ zaúpěl. „Podívejte se, co ten polskej

    vidlák proved!“

    Heinz polkl. Okamžitě poznal plán. Byl vytetován

    na paži mrtvého……………………………………………..

     

  • Autor: Kessler, Leo
    Překladatel: Lusk, Jan
    Název: Pochod na Varšavu
    Původní název: The March on Warsaw
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-458-5
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 240
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 5.10.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.