Kapitola 1

Jeho bastarda vychovávat nebudu, tatínku,“ nesmlouvavě

tvrdým hlasem prohlásila Luciana Maria Pietro d’Angelo,

drobná, hezoučká sedmnáctiletá dívčina s jantarovou pletí

a dlouhými hustými vlasy barvy temné noční oblohy, neozářené

jedinou hvězdou. Bohatství vlasů spoutávala zlatá síťka.

Luciana měla dokonale oválný obličej s rovným, nepříliš

dlouhým nosem, rozkošnými ústy a půvabným obočím klenoucím

se nad kaštanově hnědýma očima.

„Paní, nepoužívejte tak hrubé výrazy,“ ozvala se nervózně

její starší společnice. „Nehodí se k hraběnce, kterou se máte

stát.“

„Ale toho jeho bastarda stejně vychovávat nebudu!“ Mladá

žena si na potvrzení svých slov zlostně dupla malou nožkou

v koženém střevíčku. Elegantními prstíky jedné ruky

zlostně škubla sukní svých šatů z červeného hedvábného damašku.

„Fiore mia,“ promluvil chlácholivě pan Pietro d’Angelo,

„jelikož tu není tvá drahá maminka, aby tě naučila dobrým

mravům a tomu, jak se má manželka chovat k manželovi,

musím se toho úkolu ujmout sám. Od manželky se vyžaduje,

aby dělala to, co od ní manžel žádá, byť se jí to pranic nelíbí.

Hrabě z Leightonu ti prokazuje čest tím, že ti dá své jméno

a titul, Luciano.“

„Hrabě si nepřeje nic jiného, než dostat bohatou ženu, díky

níž rozmnoží své bohatství a která mu porodí mužského

dědice,“ odsekla. „Máte mě za hlupačku, otče, která neví,

proč právě tenhle muž požádal o mou ruku? Existuje spousta

jiných, co by mě chtěli,“ chvástala se.

„Ne ve Florencii,“ připomněl jí otec štiplavě.

Zrudla, a brunátná barva její jinak delikátní pleti nijak neprospěla

„Vím o těch druhých, co by tě byli tady chtěli, fiore mia,“

pokračoval otec, „ale Robert Bowen, třebaže to není žádný

boháč, pochází ze starého rodu, a navíc je to čestný muž, což

považuji za nejdůležitější. Bude si tě vážit, cara, a zacházet

s tebou, jak se sluší na čestného muže. Myslíš, že bych tě dal

jen tak někomu? Záhy se musím vrátit domů, proto chci mít

jistotu, že tě zanechávám v bezpečných rukou.“

Hlavně daleko od Florencie, dodal v duchu. Pak možná neskončíš

jako tvá ubohá matka. Jeho dcera se tolik podobala

zemřelé manželce – a přitom byla úplně jiná. Carolina bývala

krásná a bystrá, ale postrádala intelekt jejich dcery. Zachrání

Lucianu její inteligence? Modlil se, aby tomu tak bylo.

„Vaši volbu nezpochybňuju, tatínku,“ ozvala se teď mírnějším

tónem. „Ale tenhle Angličan potřebuje mé věno víc

než já potřebuju jeho. Vím, že je to obezřetný člověk, který

nepromrhá bohatství, které mu přinesu.“

„A ty mu poradíš, jak část těch peněz investovat, takže jeho

bohatství může vzrůstat, má chytrá dceruško,“ usmál se.

„Budu ho k tomu podněcovat. Nesmí riskovat v případech,

kdy by neměl, ale je třeba, abyste ho ujistil, že mu můžu

vždycky dobře poradit, třebaže jsem jen žena,“ prohlásila

s úsměvem.

„Kéž by tvoji bratři měli tvé obchodní nadání a tvůj bystrozrak,

fiore mia!“ povzdechl si Pietro d’Angelo. „Jaká

mohla být z tebe obchodnice! A Florencie z toho mohla zbohatnout.

Spolehni se, že tvému muži povím, aby ti v těchto

věcech naslouchal a řídil se tvými radami.“ Ale co mu můžu

prozradit o křehkých citech tvé matky, kam až může sahat

moje upřímnost? říkal si v duchu.

Do síně vešel sluha, aby ohlásil příchod hraběte z Leightonu.

„Okamžitě ho uveďte!“ nařídil pán domu. „Nenechte jeho

lordstvo čekat, Paolo.“ Otočil se k oběma ženám. „Jdi s paní

Clarou, Luciano. Vypadněte odtud. Presto! Presto!“

„Pamatujte, otče. Jeho bastarda vychovávat nebudu!“ připomněla

mu dcera už na odchodu.

Ale ačkoli paní Clara chtěla odvést svou chráněnku ze síně,

Luciana si postavila hlavu, že nepůjde. Tajně se schovala

za vyřezávaný paraván na konci síně, odkud mohla pozorovat

a vyslechnout, co se bude dít.

„Je docela hezký,“ pošeptala Claře, když Robert Bowen,

hrabě z Leightonu, vstoupil a kráčel k jejímu otci, jemuž

složil elegantní poklonu. „A není ani příliš starý, ani moc

mladý. Ještě se mnou může mít děti.“ Její hnědé oči tiše

obdivovaly mužovu pružnou postavu. Jeho kabát z tmavomodrého

sametu nesl jisté známky opotřebování, ale Lucianu

potěšil pohled na rukávy – sice mírně ošoupané –

přesto lemované modrým hedvábným brokátem. Tenhle

člověk měl očividně vkus, ale chyběly mu prostředky k jeho

uplatnění.

„Jestli váš otec rozhodl, že se za něj provdáte, je úplně

jedno, je-li starý nebo třeba hrbatý. Musíte udělat, co vám

nařídí,“ prohlásila společnice Clara upjatě.

„Zmlkni, ty stará sůvo!“ vybuchla Luciana. „Chci slyšet,

o čem se ti dva baví.“ Předklonila se a dychtivě naslouchala.

Pan Pietro d’Angelo přivítal hosta, nabídl mu židli a dal

pokyn sloužícím, aby přinesli víno a zákusky. „A teď,“

začal, jakmile se oba posadili, „dokončíme naše ujednání

ohledně vašeho sňatku s mou dcerou, pane. Je tu ještě jeden

nebo dva malé detaily, které je třeba domluvit. Stačí vám Lucianino

věno?“

„Je víc než velkorysé, pane Pietro d’Angelo,“ uznal Robert

Bowen. „Jaké malé detaily máte na mysli?“ V modrých

očích hraběte se objevilo slabé znepokojení, že může jít

o nějakou změnu na poslední chvíli, neboť smlouva už byla

v podstatě hotová.

„Opravdu se jedná jen o maličkost,“ ujistil ho italský obchodník,

jemuž neušel stín podezření v očích jeho společníka.

„Luciana je řádně vychovaná panna s delikátním útlocitem

pravé florentské dámy,“ vyhrkl trochu nervózně.

Zatraceně! Ta holka ho přivedla do nezáviděníhodné pozice,

ale znal svou dceru až příliš dobře, než aby se s ní na tohle

téma nějak dohadoval. Nemělo to smysl. Radši bude teď čelit

hraběti, který je rozumný muž a pochopí to. Ale kdyby ne,

bude natolik zoufalý, aby souhlasil? „Slyšel jsem, že vaše dítě

je vám stejně drahé, jako je Luciana mně. Ale moje dcera

je mladá a romantická. Vyžaduje veškerou vaši pozornost –

jako ostatně každá nevěsta. Chce vám porodit dědice, a nedokáže

se oprostit od žárlivosti na dítě jiné ženy.“ Odmlčel

se a s nadějí v očích vzhlédl k hraběti.

Roberta Bowena zaplavil náhlý vztek. Ale vzápětí si připomněl,

že dívčino tučné věno pomůže opravit jeho prastaré

rodinné sídlo, které velice zchátralo za léta, kdy

předchozí majitelé utratili všechny skrovné, horko těžko

získané příjmy panství za křížové výpravy – a tak nechal

rozum převládnout nad pýchou. Jeho předci se na rozdíl

od jiných rytířů nevrátili z Východu s plnými náručemi

pokladů. Vrátili se zranění, kromě svých rodin nikomu nepotřební.

Nebo se vůbec nevrátili – a zanechali po sobě

vdovy a sirotky, kteří zůstali na Leighton Hall. Robert Bowen,

současný a možná poslední hrabě z Leightonu, se teď

musí oženit s dcerou bohatého florentského obchodníka,

aby dal do pořádku dům, obnovil rodinné jmění – a zplodil

syny. S tou dívkou by se musel oženit, i kdyby to byla nějaká

bezzubá idiotka.

Zhluboka se nadechl. „Moje dcera, pane Pietro d’Angelo,

není levoboček. Jelikož jsem měl před svatbou s její matkou,

která tragicky zemřela při porodu, než jsme mohli formálně

uzavřít sňatek, požádal jsem, aby byla Cicely přiznána práva

mé právoplatné dcery. A její legitimitu potvrdila jak církev,

tak anglické civilní právo. Když jí byly tři roky, obdržel jsem

z Říma dokumenty potvrzující její narození coby mé zákonité

dcery. A anglický zákon schválil mou žádost ještě před

dovršením prvního roku jejího života. Lady Cicely Bowenová

není nemanželské dítě.“

Dio mio! Musel něco říct k ospravedlnění tvrdohlavosti

své dcery. Ztišil hlas, aby ho nikdo jiný v místnosti neslyšel,

a naklonil se blíž k hraběti. „Pane, prosím, pochopte. Má zesnulá

manželka Carolina byla velice jemná žena, nesmírně

útlocitná,“ začal ve snaze nalézt v angličtině správná slova

k vysvětlení toho, co chtěl svému hostu sdělit. „Když ji něco

rozčililo, střídaly se u ní nálady. V hlubokém zoufalství proplakala

celé hodiny, než zcela umdlela, a pak naprosto vyčerpaná

zůstávala celé dny v posteli. Nebo – což bylo horší –

upadala do nepříčetné zuřivosti, kterou nebylo snadné utlumit.

Připomínala obrovskou bouři, která se musela nakonec

vybít a rozplynout v moři. Tohle všechno jsem jí toleroval,

protože mi byla dobrou ženou. Naše dcera se svou inteligencí

rozené obchodnice podědila matčinu senzitivní povahu.

Obávám se, že ji nedokáže změnit.“

Tak! A je to! Se zatajeným dechem očekával Bowenovu

reakci. Rozhodne se zrušit manželskou smlouvu? Nebo Robert

Bowen radši přehlédne slabost charakteru jeho dcery

kvůli vlastním potřebám? Florentský obchodník se sázel, že

hrabě zvolí to druhé. Odpověď hraběte ho uklidnila.

„Co se týče Lucianiných příliš křehkých citů a proměnlivých

nálad, budu je snášet, pokud se vynasnaží je překonat.

A s vaší dcerou se dohodnu na kompromisu, pane Pietro

d’Angelo. Cicely a její chůvu Orvu ubytuji v domku na

vzdáleném konci svých zahrad. Luciana se pak s ní může seznámit.

Oblíbí si ji, protože Cicely je roztomilá dívenka. Až

ten čas nastane, mé dítě se vrátí do hlavního domu,“ uzavřel

hrabě.

„To považuji za rozumné ujednání,“ přikývl souhlasně

Ital. Pak si náhle uvědomil, co z řeči hraběte vlastně vyplynulo:

na tomhle řešení jeho tolerance končí. Ale Pietro d’Angelo

měl aspoň čisté svědomí. Prozradil slabost své dcery.

Hrabě se nemusel dozvědět, že jeho manželka Carolina spáchala

sebevraždu. Pravdu o odchodu ze života Caroliny Pietro

d’Angelo znal pouze on a Clara. Knězi řekli, že Carolina

byla náměsíčná a spadla z balkonu své ložnice. Církev nepotřebovala

vědět, že Carolina si ve chvíli slabosti obstarala

milence, a když zjistila, že je incinta, radši si vzala život, než

by pošpinila pověst svého manžela a jejich rodiny. Pietro

d’Angelo se nikdy nedozvěděl totožnost muže, který svedl

jeho ženu – nebo jehož svedla ona. Nikdy se nevynořily žádné

pomluvy.

Luciana, skrytá za zástěnou, uslyšela poslední slova pronesená

mezi jejím otcem a hrabětem. Vztekle sykla, ale pak

se snažila potlačit zlost. Jakmile se stane ženou Roberta Bowena,

vybuduje si v jeho životě pevnější postavení. Aspoň že

se jí ten jeho spratek nebude motat pod nohama.

„Váš budoucí manžel je opravdový chlap,“ zasmála se tiše

paní Clara. „Toho si neomotáte kolem prstu jako svého otce

a bratry.“

„Ale jo, omotám,“ prohlásila nelítostně budoucí hraběnka.

Nebyla snad mladá a krásná? A nebude hrabě chtít svou

nevěstu potěšit? Udělá všechno, co od něj bude požadovat.

Muži jí nikdy nic neodmítli. Omotá si ho kolem prstu a on

se stane jejím otrokem! …………………………………….