Autoři

Série

Oheň a déšť

od
Lowell, Elizabeth
  • Luke MacKenzie, majitel nejdivočejšího a nejosamělejšího ranče na téhle straně Skalnatých hor, neviděl Carlu McQueenovou už tři roky. Naposled tenkrát, když malou sestřičku svého nejlepšího přítele vyhodil z ranče Rocking M a ze svého života – a domníval se, že navěky… Teď se Carla vrátila, půvabnější a ještě víc žádoucí než v jeho žhavých vzpomínkách. Luke však ví, že nikdy nesmí podlehnout běsnící touze učinit ji svou ženou. Složil totiž kdysi dávno slib – který je odhodlán dodržet – že se do Carly McQueenové nikdy nezamiluje. Aťsi po ní jeho tělo a duše touží sebevíc…

  •  1

    Co tu, sakra, dělám?

    Luke se díval do zrcadla, otíral si

    z brady poslední stopu kolomazi a na svou němou otázku

    nenalézal pohotovou odpověď. Po pravdě řečeno nenalézal

    vůbec žádnou odpověď na to, proč zůstává v bytě

    Cashe McQueena, i když ví, že na večeři přijde Carla

    McQueenová.

    Nebylo nic mimořádného, když se Luke vydal na

    dlouhou cestu z ranče v kraji Four Corners do města

    Boulder, aby navštívil svého přítele Cashe. Nebylo nic

    mimořádného, když se ti dva pustili do jakýchsi oprav

    Cashova jankovitého džípu. Nebylo nic mimořádného,

    když si potom dali pizzu a karton piv a vyměnili si mezi

    sebou nejnovější zprávy.

    Bylo však zatraceně mimořádné, že se Carla vyskytne

    ve stejné místnosti s Lukem MacKenziem.

    Proto se Cash vyhnul mé otázce, s kým Carla chodí?

    ptal se Luke svého odrazu v zrcadle. Konečně se na mě

    vykašlala a řekla ano nějakému hodnému klukovi z města?

    A co je mi vůbec do toho?

    I když se snažil namlouvat si, že je pouze přirozené,

    má-li bratrskou starost o mladší sestru svého nejlepšího

    přítele, Luke věděl, že je to pravda jen zčásti. Zbytek té

    pravdy se jako ocelová ostruha zarýval do jeho sebevědomí:

    před třemi lety toužil po Carle tak silně, že ji hnal

    z Rocking M jako o závod.

    Aby byla od něj co nejdál.

    Luke s námahou zapudil vidinu Carliných velkých

    modrozelených očí a chvějících se rtů a něžného žáru jejího

    těla. Tahle vidina vstupovala do jeho snů příliš často,

    ve spánku i v bdělém stavu. Jenže to nebylo to, co od

    ní chtěl. Sakra jistě by to od ní nepřijal. Chtěl, a nic jiného

    by nepřijal, návrat do dnů, kdy mezi nimi panovala

    taková družnost, o jaké Luke ani netušil, že je s nějakou

    ženskou možná.

    Už jsou to tři roky. Carla na celou tu věc určitě už

    dávno zapomněla. Určitě můžeme být ona a já a Cash

    zase skoro jako rodina, tak jako jsme bývali.

    Panebože, chyběl mi její smích a to, jak její úsměv dokázal

    rozjasnit celý dům.

    „Hele, Lukeu, ty tam zapouštíš kořeny?“

    „Ještě pořád se pokouším dostat zpod nehtů tvůj

    džíp,“ odsekl Luke Cashovi. „Měl bys tu zatracenou věc

    vyměnit za psa a toho psa pak zastřelit.“

    Dveře koupelny se otevřely. Cashovo mohutné tělo

    vyplnilo prostor mezi zárubněmi téměř beze zbytku.

    „Dej mi svou košili,“ řekl Cash.

    „Proč?“

    „Džíp ti poslintal záda.“

    Luke vydal znechucený zvuk, který Cash nebral vážně.

    Luke ovšem taky ne.

    „Co všechno já pro tebe dělám,“ bručel Luke.

    Rychlými, obratnými pohyby si opláchl ruce, stáhl

    černou košili a hodil ji Cashovi na hlavu. Stejnou rychlostí

    přiletěla jiná. Luke si ji s pousmáním navlékl; košile

    mu padla, jako by byla jeho vlastní. Cash byl jediný

    muž z okruhu Lukeových známých, jehož šatstvo mohl

    nosit, aniž by si připadal jako ve svěrací kazajce.

    „O moc lepší,“ řekl Cash. „Nemůžeš přece vypadat

    jako něco, co kočka přitáhla domů a pak nesežrala. Co

    by si Carla pomyslela?“

    „Už mě viděla v horším stavu.“

    „O svých jedenadvacátých narozeninách ne. Honem.

    Neumím ozdobit dort.“

    „Co tě vede k myšlence, že já to umím?“

    „Zoufalství.“

    Luke si se širokým úsměvem zastrčil košili do kalhot

    a následoval Cashe do kuchyně, kde se cítil jako doma.

    V mnohém ohledu byli Carla a Cash tou nejbližší rodinou,

    jakou kdy Luke měl. Jeho matka, stejně jako před

    ní babička a prababička, Rocking M nenáviděla. A co

    hůř, matka se bála půdy a větru, jako by byly živé a šly jí

    po krku. Nakonec se nervově zhroutila. Její rodiče se

    přihnali z východního pobřeží, posbírali zbytky své dcery

    a odvezli je z Rocking M. Vzali s sebou také Lukeovu

    sedmiletou sestru, kterou miloval, jak se od té doby už

    nikdy neodvážil nikoho milovat. Ani matka, ani sestra

    se od té doby nikdy neozvaly.

    Třináctiletý Luke zůstal o samotě s mlčenlivým otcem,

    který hodně pil, a rančem, jehož nároky byly

    stejně nekonečné, jako byla tamní půda překrásná.

    V devatenácti letech ranč Rocking M zdědil. Ve dvaceti

    najal Cashe, aby provedl na ranči geologický průzkum.

    Šest měsíců nato přijel Cash na léto se svou nevlastní

    sestrou, posmutnělým sirotkem, jehož pokusy

    o úsměv rvaly Lukeovi srdce. Možná to byla vzpomínka

    na vlastní sestřičku, možná Carliny uhrančivé oči,

    možná jen jeho vlastní potřeba chránit a mít rád něco

    něžnějšího, než byl sám. Ať byl důvod jakýkoli, Carla

    proklouzla za hradby, o nichž Luke ani nevěděl, že

    je má.

    Jednoho dne, když projížděl odlehlým koutem ranče,

    našel v September Canyon střep starověké anasazijské

    keramiky. Dal ten kousek minulosti Carle; chtěl jí tím

    sdělit, že nic není navždy ztraceno, že každý je součástí

    toho, co bylo a co bude. Nějak pochopila všechno, pro

    co nedokázal nalézt slova, a rozplakala se poprvé od té

    doby, co jí zemřeli rodiče. Objímal ji a cítil její důvěru,

    když se poddávala jeho síle a plakala, dokud nedokázala

    zvednout hlavu. A jak ji objímal, měl pocit, jako by

    on sám plakal pro všechno, co ztratil, když byl zhruba

    v Carlině věku.

    „Haló, Lukeu,“ luskl mu Cash prsty před očima, které

    měly barvu whiskey. „Je někdo doma?“

    Luke zamručel. „Kde je ten dort?“

    „Tamhle.“

    „Toho jsem se bál.“ Luke se s povzdechem zadíval na

    šišatou čokoládovou hromadu, která byla ze stran připálená

    a uprostřed lepkavá. „Doufám, že jsi udělal kýbl

    polevy.“

    „Je ve dřezu.“

    Luke pohlédl na dřez. Skutečně v něm byla nějaká bílá

    hmota. Ne v míse. Prostě ve dřezu.

    „Já ti něco řeknu,“ zaševelil Luke. „Co kdybych sem

    ten dort přinesl, trošičku ho omatlal a pak hodil do odpadků?“

    „Mám svíčky,“ řekl Cash dotčeně.

    „Zapíchni je do zmrzliny.“

    „Ale jdi, hombre. Kam se poděl tvůj smysl pro dobrodružství?

    Když vezmeme na tu polevu naběračku, možná

    tolik nenabryndáme na podlahu.“

    Luke právě nakládal na dort první porci polevy, když

    uslyšel od domovních dveří Carlin hlas.

    „Otevři, starší bratře! Mám plné ruce.“

    „Všechno nejlepší, ségra,“ řekl Cash a otevřel dveře.

    „Koukej, kdo je tady. Zrovna náhodou – bacha!“

    Luke zahlédl šokované modrozelené oči, pak už Carla

    zběsile chňapala po zplihlé krabici s pizzou, kterou právě

    předávala Cashovi, když zpozorovala Lukea.

    „Pěkný postřeh, mrňousi,“ zaševelil Luke a sledoval

    přitom Carlu s mužskou dychtivostí, kterou by si nikdy nepřiznal,

    protože neexistovalo, aby si jí dovolil podlehnout.

    Jenom se na ni dívat. To si dopřával, očima si vyráběl

    seznam všech jejích rysů. Kaštanové vlasy s pramínky

    vybledlými sluncem, oči jako kousky moře, tělo, jehož

    křivkami se nikdy nehonosila – ale stejně tu byly, příslib

    žáru, který ho bolel, už když jí bylo šestnáct. Jak měl už

    dávno nacvičeno, odsunul Luke tyto myšlenky stranou

    a soustředil se na to, aby viděl v Carle to, čím byla: malou

    sestru svého nejlepšího přítele.

    „Pizza chutná líp, když ji nemusíš vybírat zubama

    z koberce,“ podotkl Luke.

    „Když to říkáš,“ opáčila Carla, jako by uplynul den,

    a ne skoro rok od té doby, co se naposled ocitla v Lukeově

    blízkosti. „Já osobně si potrpím na talíře a stoly.“

    „Bývalas větší dobrodruh.“

    Luke viděl, jak ta slova proklouzla pod Carlin klidný,

    pevně ovládaný povrch, a pochopil stejně jasně, jako

    kdyby to na něj vykřičela, že vzpomíná na to, co se událo

    před třemi roky, na ten večer, kdy maturovala na

    střední škole, stoupla si před něj a vyznala mu lásku.

    Skoro každý jiný večer by byl Luke asi schopen

    usmát se a Carlu odmítnout, přičemž by cítil nanejvýš

    trochu rozpaků nad jejím sladkým vyznáním. Jenže tehdy

    to nebyl jen tak nějaký večer. Byla to jedna z těch nocí,

    kdy živelný hlad po Cashově sestřičce dohnal Lukea

    k dočasné úlevě v podobě neředěné skotské. Místo aby

    se od ní odvrátil, vstal, popadl ji a políbil s veškerou divokou

    dychtivostí, kterou v sobě měl. Když se ho pokoušela

    zbrzdit, promluvit na něj, vybuchl.

    Co sis myslela, že mužský chce od ženy, která ho miluje,

    mrňousi? A máme tu problém, co? Jsi holka, mluvíš

    jako dospělá ženská, a já jsem muž a hořím. Uteč,

    mrňousi. Utíkej jako o život a už se nevracej.

    Carla vzala Lukea za slovo. Utekla a už se nevrátila.

    A on se zamkl ve stodole se svým nářadím, aby přenášel

    své touhy do krásných tvarů dřeva – židle a prádelníku,

    čela postele, krásného nábytku do snu, který se nemůže

    uskutečnit.

    „No, člověk se pořád učí,“ řekla Carla.

    „Co ses naučila, sluníčko?“ zeptal se Luke.

    Uviděl v jejích jasných očích vlnu pohnutí, když ji

    oslovil tou starou přezdívkou. Cit však pominul a už ho

    zase pozorovala s tou směsicí odtažitosti a chladu, kterou

    vůči němu nasadila pokaždé, když se mu nemohla

    vyhnout.

    „Naučila jsem se, že dobrodruh je jen jiný název pro

    blázna,“ řekla.

  • Autor: Lowell, Elizabeth
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Název: Oheň a déšť
    Původní název: Fire and Rain
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-528-5
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 176
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 6.6.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.