Autoři

Série

Moje nejmilejší psí historky

od
Herriot, James
  • Tato překrásně ilustrovaná knížka obsahuje deset nejoblíbenějších příběhů o psech z pera Jamese Herriota podle vlastního výběru nejslavnějšího veterináře. Všechny již byly dříve vydány v českém jazyce jako součást jeho jiných vyprávění, některé v poněkud jiné podobě. V nové, původní, rozkošné předmluvě vypráví autor o svých vlastních psech, beaglovi Samovi, teriéru Bodiem a dalších milovaných zvířatech. Z následujících okouzlujících stran živě vystupují věrohodně popsané charaktery Jocka, který se za žádných okolností nevzdává boje o svou pozici psí jedničky, Brendyho s jeho nutkáním prozkoumávat odpadkové koše a dalších výrazných psích individualit. Ve výběru však najdeme i něžné příběhy opuštěných psů, kteří získali nový domov a novou naději jako zlatý teriér Roy, i příběhy o důležitosti psů pro život osamělých stárnoucích lidí. Nevyhnutelně zde jsou i tři příběhy o pekingském psíku Tricki Woo, Herriotovu oblíbenci - jak v knihách tak ve filmu a televizi. Ilustrace Lesley Holmesové vystihují nejen charakter každého ze psů ale také dokumentují krásnou yorkshirskou krajinu, v níž James Herriot žil a v níž se jeho příběhy odehrávají.

  • PŘEDMLUVA

    Tak tohle byl Yorkshire, opravdový Yorkshire –

    čistě bělavá zídka z vápence šplhala po okrajích

    kopců a podél stezky, zářivou zelení protínající

    hustý vřes. Kráčel jsem tváří proti voňavému vánku

    a znovu jsem vnímal ten záchvěv zázraku – byl jsem sám

    v široširých blatech, tichých a nerušených a rozprostírajících

    se mílemi rudých květů a zelených drnů dál a dál, až

    tam, kde se dotkly modrého oparu oblohy.

    Sentimentální romantika? Možná, ale pravdivé. A co

    bylo ještě pravdivější, vypráví příběh v této knize.

    Nebyl jsem ale úplně sám. Byl tu Sam. Samem se

    všechno změnilo.

    Moje žena Helena přinesla do mého života spoustu

    věcí a Sam patřil k těm nejcennějším. Měl se stát mým

    věrným společníkem, průvodcem cest v autě, kamarádem,

    který vedle mne seděl za dlouhých hodin jízdy.

    Byl první z řady milovaných psů, jejichž přátelství pro-

    hřálo a prosvětlilo můj pracovní život a později i život

    penzisty.

    Už od dětství jsem miloval psy. Můj první pes byl Don

    – překrásný irský setr s lesklou, elegantní srstí a záhy jsem

    poznal, jaké potěšení člověk má, když se dívá na psa, když

    ho pozoruje, třeba jak vyčenichává na stráni králíky nebo

    vám dává jasně na vědomí, že je čas k večeři, nebo když

    spí před krbem a tichounce pokňourává – asi ve snu honí

    králíka.

    Když jsem se rozhodl, že chci být veterinářem, věděl

    jsem, že se chci starat o psy, že je chci léčit, abych s nimi

    mohl trávit co nejvíc času. Ale vedení veterinární školy

    v Glasgowě mělo jiný názor: tehdy ve třicátých letech se

    zvířata hodnotila podle toho, jak byla důležitá svou užitečností

    – kůň, hovězí dobytek, ovce, vepři – a pes.A rozhodli,

    že mám léčit koně.

    Pak jsem dostudoval a měl jsem to štěstí, že jsem získal

    práci jako pomocný veterinář v severním Yorkshiru,

    ve městě, které ve svých knihách nazývám Darrowby.

    Byla to takzvaná veterina velkých zvířat – pacienti většinou

    sestávali z koní, hovězího dobytka, ovcí a prasat.

    Jakou jsem tam měl naději stát se psím lékařem – což

    jsem si přál? Ale štěstí mi přálo, protože Siegfried Farnon,

    můj šéf (a později můj partner), nadevšechno miloval

    koně. Byl přešťastný, že mi může přenechat psy

    a kočky, aby se věnoval hezkým něžným koním, kteří se

    tehdy ještě užívali, a také loveckým koním a poníkům

    bohatých zákazníků.

    Jak si čtenáři mých knih jistě pamatují, odpracoval jsem

    si náležitý díl povinností u velkých zvířat, ale mnohem

    raději jsem ošetřoval menší zvířata. Bývalo blaženě úlevné

    opustit studené, mokré a blátivé kopce a pečovat o nějaké

    mírné, malé zvířátko v teple obývacího pokoje – a tak vás

    nepřekvapí, že jsem do této knihy vložil tři příběhy o pekinézovi

    Trickim Woo. Pánové, to sherry – ještě teď mám

    na jazyku jeho chuť!

    Cesty autem do vzdálených farem, to byl velice osamocený

    úděl zvlášť v zimě, a člověk se cítil stokrát líp, když

    s ním byl v autě pes nebo několik psů.O svém beaglu Samovi

    – popravdě řečeno patřil Heleně – se v téhle knize

    zmiňuji několikrát: byl výjimečný a stále ho vidím. Jeho

    velké, jasné oči se na mne upírají a vybízejí, abychom vyšetřili

    pět minut mezi návštěvami pacientů a proběhli se po blatech

    na vysočině. Málokdy jsem té prosbě dokázal odolat – koneckonců

    i já jsem nesmírně rád stál a rozhlížel se po nádherném kraji, který se přede mnou rozprostíral. Bylo tam všechno: z holých skal dýchala divoká opuštěnost,

    řeka v údolí se vinula měkce a něžně. A v mílích zeleného

    prostoru vůkol se málokdy objevil jediný živáček. K návratu do

    skutečného světa jsem se musel.

    vždycky přinutit – byl čas pokračovat v cestě. Zavolal

    jsem Sama a ten přiběhl s ušima vlajícíma ve větru a s téměř

    lidsky spokojeně rozesmátou tlamou.

     

  • Autor: Herriot, James
    Překladatel: Marxová, Eva
    Název: Moje nejmilejší psí historky
    Původní název: James Herriot´s Dog Stories
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-351-9
    Vazba: vázaná
    Formát:140.00 x 170.00 mm
    Počet stran: 160
    Vydání: 2.
    Datum vydání: 27.10.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.