Žánry
Autoři
Série
Měsíc za úsvitu
od Mezi Jeccou Laytonovou a doktorem Tristanem Aldredgem to neuvěřitelně jiskří už od prvního setkání. Jecca přijímá nabídku své kamarádky Kim a opouští nemilosrdný svět newyorského umění, aby strávila léto malováním v krásném, malebném městečku Edileanu. Tris – nejpohlednější a nejobětavější lékař v celém okolí – už Kiminu bývalou spolužačku z univerzity dlouho obdivuje, ačkoliv se dosud setkali jen jednou. Nyní je Jecca tímto silným, citlivým mužem naprosto unešená. Blížící se podzim však oznamuje Jeccin návrat do „skutečného života“ a velkoměsta a milenci se musí rozhodnout: Dokáže jejich láska přežít takovou vzdálenost? A kdo z nich obětuje život, který si vytvořili, aby mohli být spolu?
PROLOG
New Jersey,
2004
TATI,“ JECCA SE ZADÍVALA na svého otce, Joea Laytona,
„chtěla bych odjet za Kim do Virginie. Jenom
na dva týdny, po tu dobu to beze mě v obchodě
zvládneš sám.“ Věděla, že mluví jako malá, ukňouraná
holčička, a ne jako dospělá, devatenáctiletá žena, ale
tak to bylo s otcem vždycky.
„Jecco, strávila jsi s kamarádkou celý rok na koleji.
Bydlela jsi s ní i s tou druhou dívkou. Jak se vlastně
jmenuje?“
„Sophie.“
„Správně. Nechápu, proč si nemůžeš pro svého
starého tatínka vyšetřit pár týdnů.“
Rodičovská vina! pomyslela si Jecca a sevřela ruce
do pěstí. Otec byl v tomhle nejlepší. Vyšperkoval
ji do špičkového, uměleckého díla.
Nad skutečností, že celé léto pracovala v rodinném
železářství, se zřejmě vůbec nezamýšlel. Už teď
byla doma celé dva měsíce a otec jí nedal ani jediný
den volno – a očekával, že jeho dcera mu bude v obchodě
neustále při ruce. Vytrhla mu trn z paty, když
zaměstnanci jeden za druhým odcházeli na dovolenou.
Jecca netušila, že se bude muset postarat o stovky
domácích kutilů, a s otcem si „popovídala“ jen
v okamžiku, kdy se jí zeptal, zda už dorazil nový
směrovač.
Jecca oceňovala, co pro ni otec všechno udělal,
a chtěla být s ním, ale zároveň toužila po chvilce oddechu.
Kéž by tak mohla dělat jen to, co sama chce!
Obléknout se do plavek a lehnout si někde k bazénu.
Flirtovat s nějakými chlapci. Promluvit si s Kim o…
no prostě o životě. Snít o své budoucnosti. Studovala
uměleckou školu a chtěla se stát malířkou. Kim jí
vyprávěla, že je u ní doma ve Virginii krásná příroda,
a Jecca toužila vše zachytit na papír. Plán byl dokonalý
– až na to, že otec nebude souhlasit. Nechtěla
ho rozzlobit tím, že by se mu otevřeně vzepřela, takže
ho mohla jenom prosit, aby souhlasil.
Zatímco sledovala, jak rovná krabice se šroubováky,
přemýšlela o posledním e-mailu od Kim.
„Měla by ses podívat na vrcholek Florida Pointu,“
napsala Kim. „Když vylezeš až nahoru, rozevře se
před tebou výhled na dva zdejší okresy. Pár kluků,
včetně mého idiotského bratříčka, se vždycky svlékne
a skáče do jezírka pod sebou. Je to pěkně vysoko
a dost nebezpečné, ale stejně to dělají. I přes nahaté
kluky je to nádherné místo a myslím, že bys získala
spoustu námětů k malování.“
Jecca už otci vysvětlila tak trpělivě, jak svedla, velice
dospělým a rozvážným tónem, že musí před začátkem
nového roku namalovat pár obrazů.
Otec zdvořile vyslechl každé slovo, které pronesla,
a pak se jí zeptal, jestli už objednala hřebíky za
deset pencí.
Jecca ztratila veškerou svou nově nalezenou dospělost.
„To není fér!“ zvolala. „Joeymu jsi dal volno
na celé léto. Proč teda já nemůžu odjet alespoň na
dva týdny?“
Joe Layton se zatvářil uraženě. „Tvůj bratr má teď
ženu a snaží se mi obstarat vnoučátka.“
Jecca zalapala po dechu. „Dal jsi Joeymu volno na
celé léto, aby mohl dovádět se Sheilou v posteli?“
„Dávej si pozor na pusu, mladá dámo,“ okřikl ji
a přešel do části s menšími přístroji.
Jecca věděla, že se musí uklidnit. Jestli ho rozzlobí,
nijak si nepomůže. „Tati, prosím,“ žadonila svým
nejmilejším holčičím hláskem.
„Chceš se tam setkat s nějakým chlapcem, že ano?“
Jecca se ovládla, aby neobrátila oči v sloup. Staral
se někdy o něco jiného? „Ne, tati, žádný kluk v tom
není. Kim má staršího bratra, ale už věky chodí s tou
samou přítelkyní.“ Zhluboka se nadechla a přiměla
se soustředit na svůj cíl. Otec velice dobře poznal,
když jeho jediná dcera lhala. Zato Joey mu dokázal
nakukat skoro cokoliv. „Byl jsem venku s klukama,“
tvrdíval, zatímco otec přikyvoval. Jecca později bratrovi
říkávala: „Až příště necháš v autě další použitý
prezervativ, najdeš ho na svém polštáři.“ Věděla, že
„s klukama“ nikde nebyl.
„Tati,“ zaprosila Jecca znovu. „Prostě bych ráda
strávila dva týdny se svojí kamarádkou a malovala.
Chtěla bych se do školy vrátit s plnou parádou, jako
kdybych nedřela celé léto v obchodě. Nejraději bych
ukázala Sophii a možná i učitelům pár akvarelů, které
jsem nakreslila. Nic víc. Přísahám na –“
Při pohledu, kterým se na ni otec zadíval, zavřela
pusu. Na matčinu smrt přísahat nemohla.
„Prosím,“ zažadonila znovu.
„No tak dobrá,“ svolil otec. „Kdy chceš odjet?“
Jecca raději neodpověděla, nebo by musela prohlásit,
že okamžitě. Místo toho objala otcovo podsadité,
silné tělo a sklonila se, aby ho políbila na tvář.
Byl pyšný, že dcera je skoro o tři centimetry vyšší
než jeho sto šedesát osm centimetrů vysoká postava.
Rád říkával, že svou výšku zdědila z matčiny strany,
protože byli všichni vysocí a štíhlí.
Jeho starší dítě, syn Joey, byl jasný Layton. Měřil
sto šedesát pět a byl skoro tak široký jako vysoký, tě-
lo samý sval díky tvrdé práci v železářství téměř od
dvanácti let. Jecca mu říkávala „buldok“.
Druhý den brzo ráno už seděla v letadle. Nechtěla,
aby se objevil nějaký zákazník s tvrzením, že všechno
jeho nářadí bylo ukradeno nebo se ztratilo nebo
rozbilo a že okamžitě potřebuje nové. Otec by pak
očekával, že zůstane a pomůže mu objednávku vyřídit.
S klidem by vyslal svou dceru v dodávce, aby
dovezla nějakému kutilovi zásoby hřebíků, střešní
krytiny a dalšího vybavení.
Když Jecca vystoupila v Richmondu z letadla,
očekávala, že hned uvidí Kim, nebyla však nikde
v dohledu. Místo toho na ni čekal Kimin otec. Jecca
se s ním setkala jenom jednou, ale velice dobře si ho
pamatovala. Byl starší než její otec, dokonce o několik
let, ale stále pohledný.
„Stalo se něco?“ zeptala se Jecca.
„Ano i ne,“ přiznal pan Aldredge. „Museli jsme
Kim odvézt včera v noci do nemocnice, protože ji
chytlo slepé střevo.“
„Je v pořádku?“
„Ano, ale pár dnů si poleží. Omlouvám se, že jsme
ti nezavolali, abys cestu na pár dní odložila.“
„Trvalo mi dva měsíce, než jsem otce přemluvila,
aby mě propustil z obchodu. Kdybych se tam zdržela,
nikdy by mě odjet nenechal.“
„My otcové umíme působit problémy,“ pousmál se.
„Nemyslela jsem to –“
„To je v pořádku, Jecco. Úplně ti rozumím. Proč si
myslíš, že za tebou Kim nikdy nepřijela? Nedokázal
jsem snést představu, že bych o ni třeba jenom na
chvilku přišel.“
Usmála se na něho. Kim vždycky tvrdila, že otec
je zlatíčko. „Je to ten nejhodnější člověk na světě.
A moje matka…“ Sophie s Kim věděly, že vyjít
s matkami je složité, ale Jecca se domnívala, že její
otec by tvrdohlavostí strčil do kapsy všechny ostatní
rodiče.
Nasedli do auta pana Aldredge a vydali se na dlouhou
cestu do Edileanu. „Kim bude chvíli mimo, ale
můžu tě představit pár lidem. Synovi přátelé jsou ti
k dispozici, jestli budeš chtít, a pak je tu sestřenka
Sara a –“
„Nic se neděje. Můžu si malovat,“ přerušila ho
Jecca. „Přivezla jsem si s sebou dostatek malířských
potřeb, aby mi vydržely celé měsíce. Kim mi vyprávěla
o Florida Pointu…“ Pan Aldredge zamručel, jako
by Jecca pronesla něco neuvěřitelně neslušného.
„Řekla jsem něco špatně?“
„Ne, ehm, chci říct, no, měla bys to místo raději nazývat
jeho skutečným jménem, tedy Stirling Point.“
„Ach. Ale proč…?“ Nebyla si jistá, ale zdálo se jí,
že se pan Aldredge začervenal.
„Na to se radši zeptej Kim,“ zamumlal.
„Fajn,“ přikývla. Oba pak chvíli mlčeli.
„Asi bych ti měl povědět něco o svém synovi Reedeovi.
Právě se rozešel s přítelkyní.“ Pan Aldredge si
povzdechl. „Je to poprvé, co má zlomené srdce. Řekl
jsem mu, že to není naposledy, ale nijak mu to nepomohlo.
Ten ubohý chlapec je tak sklíčený, že se obávám,
aby nenechal studia medicíny.“
„To zní opravdu vážně. Myslela jsem, že se budou
co nevidět brát.“
„My si to mysleli také. S Laurou Chawnleyovou
spolu chodili už od dětství.“
„Není to –?“ Jecca si pomyslela, že bude lepší,
když si svůj názor nechá pro sebe.
„Na překážku?“ zeptal se pan Aldredge. „Asi ano,
ale Reede je stejně tvrdohlavý jako jeho matka.“
„A Kim,“ dodala Jecca.
„Ach, ano. Když se moje děti pro něco rozhodnou,
nic je od toho neodradí.“
„Zdá se, že Laura Reedea změnila.“
„Jo,“ povzdechl si pan Aldredge. „Proměnila celý
jeho život. Po škole se sem chtěl vrátit a založit si
vlastní praxi, ale teď… Netuším, co má v plánu.“
Jecca viděla Reedea Aldredge jenom jednou, když
se Kim stěhovala na kolej, ale vzpomínala si, že už
tehdy to byl kus chlapa. Pokaždé, když se o něm Kim
v posledním roce zmínila, Jecca pozorně naslouchala.
„Pohádali se?“ zeptala se a chtěla dodat: Je tedy volný?
„Ne tak úplně. Laura prostě pustila mého syna
k vodě. Oznámila mu, že je po všem, že potkala někoho
jiného.“
„Ubohý Reede. Doufám, že neutekla s někým z vašeho
městečka, aby se na ně nemusel dívat.“
Pan Aldredge odtrhl pohled od silnice a zadíval se
na ni. „Tak ohleduplná nebyla. Zapletla se s novým
farářem edileanského baptistického kostela. Jestli
půjde syn ještě někdy do kostela – což tvrdí, že už
nikdy neudělá –, bude muset poslouchat muže, který
mu ukradl jeho dívku.“
„Je mi ho tak strašně líto,“ prohlásila Jecca, ale
v hloubi duše byla radostí bez sebe. Pohledný muž
se zlomeným srdcem a potřeboval utěšit. Léto vypadalo
každou vteřinou zajímavěji.
Když dorazili do Edileanu, Jecca se příhodně rozplývala
nad tím, jak úžasně městečko vyhlíží. Historické
budovy byly opravené a všechny fasády působily
sladěným dojmem. V Edileanu nebylo dovoleno
žádné sklo nebo konstrukce z oceli!
Jako umělkyně to Jecca oceňovala, ale celý život
se snažila dostat z malého městečka v New Jersey,
kde vyrůstala. Právě teď obdivovala jenom velkoměsta,
zvlášť New York.
Pokud šlo o Reedea, stane se z něho lékař, takže
bude moci pracovat kdekoliv – a jeho spojení s Edileanem
teď bylo pošramocené. Jecca si představila,
jak oba žijí v Paříži. On je slavným kardiologem
a ona umělkyní obdivovanou celou Francií. Do Edileanu
budou často jezdit na návštěvu Kim.
Když dorazili k domu Aldredgeových, Jecca už se
usmívala. „Kdy můžu jít za Kim na návštěvu?“
„Kdykoliv. Moje žena už je v nemocnici a já za ní
pojedu, jakmile vyložíme tvá zavazadla. Můžeš jet
se mnou, jestli chceš.“
„Moc ráda.“
Odvezl je tedy deset mil do nemocnice ve Williamsburgu,
a když Jecca uviděla Kim sedící na posteli
se skicářem v rukách, rozesmála se. „Měla by
ses šetřit. A odpočívat.“
Kimini rodiče zdvořile odešli z pokoje.
Jakmile osaměly, Jecca prohlásila: „Sdělila jsem
tvému otci, že chci jít malovat na Florida Point, a on
málem omdlel.“
„No to snad ne!“
„Ano!“ potvrdila Jecca. „Tak to vyklop.“
„Prosila jsem tě, abys to jméno před nikým z Edileanu
nevyslovovala.“
„Neprosila,“ namítla Jecca.
„No dobrá, tak možná ne.“ Zadívala se na dveře
a pak ztlumila hlas. „Místní se tam chodí muchlovat
– už po staletí.“
„Po staletí?“ zeptala se Jecca nevěřícně.
„Rozhodně od první světové války a ta skončila v –“
„V roce devatenáct set osmnáct,“ dodala Jecca
rychle. „A tu velkou válku mi ani nepřipomínej. Tehdy
bylo založeno Laytonovo železářství, a jestli ještě
jednou uslyším, že my Laytonové musíme udržovat
tradici… Fajn, tak co je s tou válkou?“
„Někdo tomu místu začal říkat Francouzská líbačka.
To je hodně starý slangový výraz pro prezervativy,
které se tam hojně používaly. Postupně se název
zkrátil na F. L., a protože je to označení Floridy…“
„Chápu,“ přikývla Jecca. „Takže přede všemi, kterým
je nad třicet, musím mluvit o Stirling Pointu.“
„Dobrý nápad.“
„Tak mi ukaž, co kreslíš,“ vyzvala Kim Jecca
a zvedla kamarádčin skicář. Kim milovala klenoty
a zbožňovala přírodní formy. Byla to jedna z věcí,
které měly všechny tři mladé ženy společné, když se
na škole seznámily. Ať už to byly cennosti, obrazy,
nebo sochy, rády reprodukovaly vše, co viděly kolem
sebe.
„Je to super,“ prohlásila Jecca, když si prohlédla
větvím podobné obrazce. Vznášely se, jako by objímaly
dámský krk. „Vyrobíš nějaké nové šperky?“
„Nemůžu si je dovolit. Mám sotva na nějaké
stříbro.“
„Můžu říct taťkovi, aby ti poslal pár ocelových
kuliček.“
Kim se rozesmála. „Radši mi pověz, co jsi taťkovi
řekla, aby tě sem pustil. A vyprávěj mi ještě o sobě
a o těch chlapech s nářadím kolem pasu.“
„Ráda, ale nejdřív chci slyšet všechno o Lauře
a Reedeovi a o tom zlosynovi kazateli.“
Kim zasténala. „Ať se stane cokoliv, nezmiňuj se
o tom před Reedem. A nevtipkuj!“
Jecca se přestala usmívat. „To je tak špatné, hm?“
„Horší, než si dovedeš představit. Reede byl do té
coury opravdu zamilovaný a –“
„To sis o ní myslela vždycky?“
Kim se znovu zadívala ke dveřím. „Vlastně ještě
něco horšího. Myslela jsem si, že je úplně obyčejná
a nezajímavá.“
Kim s Jeccou byly vděčné, že se narodily s uměleckým
nadáním. Nikdy by však nevyslovily nahlas,
že občas cítily pohrdání k lidem, kteří nic netvořili.
„Jak obyčejná?“ zeptala se Jecca.
„Nemastná neslaná. Nic, co kdy udělala, nebylo
nijak výjimečné. To, jak se oblékala, o čem se bavila,
co vařila, všechno bylo bez chuti, takové mdlé.
Nikdy jsem nechápala, co na ní Reede viděl.“
„Je hezká?“
„Ano, ale ne tak, aby se za ní muži ohlíželi.“
„Možná proto ho nechala. Možná ji Reede děsil,“
uvažovala Jecca. „Viděla jsem ho jenom jednou, ale
jestli si dobře vzpomínám, nebyl na něj špatný pohled.
A musí být chytrý, jinak by nestudoval medicínu.“
Kim se na svou kamarádku přísně zadívala. „Přijela
jsi sem za mnou, nebo za mým nově osamoceným
bratrem?“
„Ještě před hodinou jsem ani netušila, že je k mání!
Ale když to teď vím, nejsem z toho právě zničená.“
Kim chtěla něco říct, ale zahlédla, jak matka vchází
do pokoje. „Máš moje požehnání,“ zašeptala a stiskla
ruku Jeccy…
Autor: | Deveraux, Jude |
Překladatel: | Čermáková, Daniela |
Název: | Měsíc za úsvitu |
Původní název: | Moonlight in the Morning |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 336 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 22.8.2012 |