Autoři

Série

Japonské gestapo

od
Felton, Mark
  • Kempeitai byla obávaná japonská vojenská a tajná policie, před a za 2. světové války, nechvalně známá svou krutostí a nemilosrdností, v nichž i předčila podobné organizace válečných spojenců Japonska. Její síť pokrývala nejen japonské ostrovy, ale všechna obsazená území, na nichž nesmlouvavě vládla. Autor ve své knize shromáždil očitá svědectví ukrutností páchaných jak mezi civilním obyvatelstvem v Číně a na tichomořských ostrovech, tak při boji proti podzemnímu odporu i při správě zajateckých táborů. Kromě toho se věnuje dalším polím její působnosti, jako byly biologické a chemické pokusy na vězních koncentračních táborů, nebo správa táborů hojně využívané otrocké práce včetně vojenských nevěstinců.

  • Obsah

    Poděkování 9

    Úvod 11

    První kapitola: Velký bratr 15

    Druhá kapitola: Nástroj teroru 34

    Třetí kapitola: Otroci pro císaře 46

    Čtvrtá kapitola: Bridge House 59

    Pátá kapitola: Odpor byl dětinský 82

    Šestá kapitola: Dvojitá desítka 101

    Sedmá kapitola: Sexuální otrokyně 117

    Osmá kapitola: Masakr nevinných obětí 133

    Devátá kapitola: Asijské Osvětimi 143

    Desátá kapitola: Hoši z bombardérů 159

    Jedenáctá kapitola: Kamikadze Kempeitai 180

    Dvanáctá kapitola: Nikdo nesmí přežít 194

    Třináctá kapitola: Konec hry 221

    Čtrnáctá kapitola: Jak snést nesnesitelné? 237

     

     

    Úvod

    Tato kniha není pro čtenáře, kteří na to nemají žaludek

    nebo mají slabé nervy. Následující stránky totiž nahlédnou

    do nejtemnějších koutů lidského srdce. Je to přehlídka

    toho nejhoršího chování člověka. Kapitoly této

    knihy vyprávějí o brutálních činech, ze kterých vstávají

    vlasy na hlavě, o brutalitě, která neustále zvyšovala hranice

    mravní zpustlosti v době, kdy to vypadalo, že celý

    svět zešílel, národy spolu válčily a jedinec neznamenal

    téměř nic. Z těch stránek skoro kape krev a ozvěna zoufalého

    křiku dávno mrtvých se nese dekádami času až

    k nám, do bezpečí a pohody dvacátého prvního století.

    Hlavní zločinci, na které se soustředí tato kniha, jsou

    příslušníci japonské vojenské policie v době války, té

    obrovské a zločinecké organizace zvané Kempeitai čili

    sbory vojáků zákona. Tato kniha není v žádném případě

    definitivním přehledem o této odlidštěné a nenávistné

    organizaci, ale poskytuje jen letmý pohled na nesčíslné

    aktivity, na kterých se podíleli příslušníci Kempeitai po

    celé okupované Asii. Co do rozsahu a zběsilosti zločiny

    Kempeitai mohou konkurovat zločinům německého

    Gestapa a v mnoha případech kráčely po cestě absolutního

    zla ještě mnohem dál.

    Žiji v městě, kde kdysi železnou rukou vládla Kempeitai.

    Ještě dnes existují v Šanghaji mnohé budovy, které

    byly důležitou součástí říše Kempeitai. Neexistují zde sice

    žádné pamětní desky zaznamenávající toto temné historické

    období, jak by to člověk čekal třeba v Berlíně nebo

    Singapuru, ale přesto tyto spíše nevýrazné chátrající

    budovy, které se choulí dohromady s ostatními starými

    stavbami, zatímco se kolem nich zvedají k nebi zářící

    skleněné mrakodrapy, vyzařují kolem sebe auru nenávisti.

    Na sever od Bund, slavného milionového panoramatu

    Šanghaje třicátých let, je řeka Suzhou a za slavným mostem

    Garden Bridge byla kdysi, v dobách největší slávy,

    exkluzivní čtvrť města, nyní ale beznadějně pustá. Kousek

    od řeky stojí velký bílý obytný dům z roku 1930 zvaný

    Bridge House. Tady bylo hlavní středisko mučení

    Kempeitai během druhé světové války a tady, jak uvidíte,

    budete-li číst dál, se ve sklepeních a adaptovaných bytech

    praktikovaly děsivé věci jak na čínských občanech,

    tak na příslušnících západních států. Zdi dvora často odrážely

    ozvěnu výstřelů z pušek, když se popravčí čety

    denně zbavovaly krvácejících a zmučených obětí šíleného

    experimentu s budováním japonské říše.

    Pokud je dnes nějaká budova v Šanghaji plná duchů,

    kteří nemohou najít klid, tak by to měl být Bridge House,

    skutečný dům mrtvých. V tomto středisku sadismu

    a vraždění dnes žijí normální obyvatelé, kteří netuší, jak

    krvavá je minulost té budovy. V moskevské Lubjance či

    na bývalém velitelství Gestapa na Prinz Albrecht Strasse

    v Berlíně dnes nikdo nebydlí, ale v Šanghaji se dějiny

    jaksi vytrácejí v zapomnění a je zde jednoduché hříchy

    minulosti z přítomnosti úplně vymazat. Bridge House je

    v mnoha směrech charakteristickým památníkem Kempeitai,

    protože stejně jako samotný Bridge House i většina

    vrahů unikla po válce odplatě a většině se podařilo

    proměnit se během poválečného období v nevinné a nenápadné

    občany.

    Kempeitai byla produktem hysterické nenávisti, nedůvěry

    a strachu před Západem. Byla také výrazem obrovského

    komplexu méněcennosti, kterým trpěli mnozí

    Japonci ze západních mocností a z jejich úmyslů vůči

    Japonsku. Kempeitai byla vyvrcholením všech těchto

    složitých pocitů a politických teorií i výrazem víry Japonska

    ve vrozenou nadřazenost jejích posvátných ma-

    teřských ostrovů a ideologií, které posilovaly japonské

    imperiální ambice. V rukách Kempeitai zemřely miliony

    lidí, ale kdo kdy vlastně vůbec něco zaslechl o nějaké takové

    organizaci? Jako celá ta válka v Asii i Kempeitai se

    stala jenom vedlejší poznámkou k dějinám, známou

    pouze akademikům a historikům. Dokonce i sami Japonci

    vědí velmi málo o jejích děsivých zločinech nebo

    o škále jejích krutostí. Čtěte dál a nechte se opravdu doslova

    zhnusit, protože tak bychom se měli skutečně cítit.

    A dokud se Japonsko neomluví za své chování během

    války, měli bychom mu neustále připomínat, jak zhnuseni

    z toho stále ještě jsme.

                                                          Šanghaj, listopad 2008

     

    První kapitola:

    VELKÝ BRATR

     

    Pro nás je císař ztělesněním Boha mezi lidmi, zjevením

    božstva.

    Státní japonské náboženství šintó

     

    V dřevěné židli seděl s hlavou svěšenou na prsou nějaký

    muž. Z úst a brady mu crčela krev. Měl dlouhé špinavé

    vlasy, které mu visely přes oči jako závoj. Byl do pasu

    nahý, jeho trup zbrocený potem. Muž sténal a pomalu

    zvedl hlavu, aby pohlédl na své inkvizitory. Byli dva. Jeden

    seděl na židli před ním, na sobě měl vojenskou košili,

    kalhoty a jezdecké boty, rukávy košile měl vyhrnuté,

    v pravé ruce cigaretu.

    Druhý muž, podobně oblečený jako ten v jezdeckých

    botách, stál ve stínu, protože místnost byla malá a zatuchlá

    a v rukách držel tlustou dřevěnou hůl. Svázaný

    muž na židli opět zasténal a mumlal něco anglicky. Sedící

    vyšetřovatel se naklonil kupředu, nastražil uši směrem

    k Angličanovým ústům a napjatě poslouchal. Najednou

    vyskočil a zaječel: „Lháři! Tak ty mi budeš zase

    lhát? Myslíš si, že my už pravdu neznáme?!“

    Mluvil s těžkým přízvukem, pak se obrátil na svého

    druha a zavrčel na něho nějaký rozkaz v japonštině. Muž

    s holí postoupil kupředu, nabral dech a prudkým mávnutím

    udeřil Angličana na nahá záda, pak znovu a znovu,

    údery následovaly s rytmickou pravidelností, zjevná rutinní

    praxe získaná v téhle dusné a plesnivé kobce.

    Angličan křičel, jak se mu dřevo zarývalo do masa,

    trhal sebou a bránil se jako chycené zvíře, ale provazy

    byly silné a pevně ho držely připoutaného k židli, která

    byla bezpečně přišroubovaná ke špinavé podlaze.

    Po dalších dvaceti ranách bití ustalo. Angličan sténal

    a chroptěl, zatímco se jeho japonský mučitel naklonil

    kupředu a znovu a znovu mu pokládal tytéž otázky jako

    už několik předcházejících dní, aby získal přiznání,

    které potřeboval.

    Když ho odpovědi neuspokojily, vrazil Japonec Angličanovi

    do tváře hořící cigaretu, přitlačil žhavý popel do

    kůže, až místnost zaplnil pronikavý pach spáleného masa.

    Potom zase začalo další bití. Tohle byla typická

    ukázka hrůzy, kterou opakovala po deseti tisících všude

    na okupovaných územích Asie během druhé světové

    války organizace tak krutá, bezohledná, divoká a oddaná

    válečným cílům Japonska, že se mučení a týrání stalo jejím

    základním pracovním nástrojem.

    Už pouhá zmínka jména Kempeitai budila strach

    a hrůzu v srdcích nespočetných válečných i civilních zajatců

    během druhé světové války. To jméno stejně působilo

    i na miliony zotročených lidí v bývalých evropských

    koloniích a státech, které dobyly a obsadily japonské síly.

    Když se válka začínala vyvíjet v neprospěch japonské

    říše, začalo to jméno děsit dokonce i samotné Japonce,

    jak vojáky, tak i civilisty. Příslušníci Kempeitai úplně

    ovládli jeviště války na Dálném východě jako příšery

    z pohádek, jako otročtí nohsledi japonského ultranacionalistického

    militarismu a úslužní mučitelé ve službách

    japonského policejního státu, který pomáhali vytvořit.

    Jejich krutost byla známá, jejich mučící metody budily

    všude hrůzu a jejich postavení ve válčící japonské říši se

    zdálo neotřesitelné.

    Charakterem své činnosti byla Kempeitai přirovnávána

    k obávanému německému Gestapu Geheime Staatspolizei

    – čili tajné státní policii a skutečně mezi nimi

    existovaly určité podobnosti. Ale Kempeitai měla mnohem

    širší povinnosti i odpovědnost než Gestapo a měla

    prsty v mnohem více záležitostech, než to kdy hrůzná

    organizace Heinricha Himmlera dokázala. Máme-li tuto

    analogii dovést ještě dále, Kempeitai měla stejné součásti

    nejenom jako Gestapo, ale i jako ostatní policejní

    složky nacistického Německa, např. Sicherheitsdienst

    (SD), hlavní německá zpravodajská služba a Feldgendarmarie

    čili vojenská policie německých ozbrojených

    sil – Wehrmachtu. Do Kempeitai byly začleněny i špionážní

    sekce srovnatelné s armádní výzvědnou službou

    Německa, Abwehrem Wehrmachtu.

    Členové Kempeitai byli zodpovědní za vedení japonských

    zajateckých táborů a systému internačních táborů

    pro civilní obyvatelstvo. Pod jejich vedením byly poměry

    v táborech stejně hrozné a kruté jako v Himmlerových

    koncentračních táborech nebo Stalinových gulazích.

    Kempeitai byla také nástrojem propagandy a měla

    sekce, které se přímo opičily po berlínském ministerstvu

    doktora Josefa Goebbelse. Další, mnohem nebezpečnější

    tajné sekce Kempeitai, které mohly soupeřit s nelidskými

    pokusy doktora Josefa Mengele a dalších doktorů

    v Osvětimi, prováděly výzkum biologických a chemických

    zbraní v plejádě speciálně vybudovaných zařízení

    po celé Asii. Kempeitai byla také přímo bojová organizace

    se speciálně vycvičenými komandy, podobnými

    nechvalně proslulým komandům SS Otto Skorzenyho,

    která zachránila svrženého italského diktátora Benito

    Mussoliniho v Itálii v roce 1943 a v roce 1944 během

    ardenské ofenzivy infiltrovala spojeneckou linii v Belgii

    v přestrojení za americkou vojenskou policii. Bylo to také

    komando Kempeitai, které provedlo první nepřátelské

    vylodění na území Austrálie. …………………………….

  • Autor: Felton, Mark
    Překladatel: Nemejovský, Jan
    Název: Japonské gestapo
    Původní název: Japan´s Gestapo
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-339-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 0.00 mm
    Počet stran: 248+8
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 22.9.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.