Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Bratrstvo černé dýky

od
Ward, J. R.
  • Nejnovější svazek série Bratrstvo černé dýky by si neměl nechat ujít žádný z fanoušků proslulých caldwellských upírů! Autorka J.R. Ward v něm nabízí pestrou všehochuť bonusů, jaké v žádném z jejích románů nenajdete. Kromě zbrusu nové novely Otec ze života Zsadista, Belly a jejich dcerky, naleznete v Průvodci také řadu scén, které spisovatelka musela z dosud vydaných románů s těžkým srdcem vynechat, aby dodržela rozsah a zachovala sevřenost děje – to ovšem neznamená, že jsou méně poutavé než ty, které se na stránkách knih nakonec ocitly. J.R. Ward také vybrala z prvních šesti knih série nejlepší hlášky a svoje oblíbené pasáže, které předkládá čtenářům ve zhuštěné formě. S udatnými členy Bratrstva černé dýky se můžete blíže obeznámit v jejich „osobních spisech“, ale také v dotaznících, které vlastnoručně vyplnili, a prostřednictvím interview, která poskytli autorce osobně v prostorách svého tajného sídla. A konečně – J.R. Ward, autorka světových bestsellerů, nechá čtenáře nahlédnout do své kuchyně: nesobecky se s nimi podělí o návod, jak napsat knihu a jak ji dostat na trh – a prozradí také některé specifické detaily, které pomáhají při psaní jí osobně.

  • Obsah

    Otec 13

    Akta Bratrstva 119

    Rady spisovatelkám 285

    Nepoužité scény 345

    Hlášky a vtípky 381

    Střípky života 435

    Otázky a odpovědi 473

    Časová osa Bratrstva 485

    Stará řeč 489

    Rozhovor bratrů s J. R. 493

    In memoriam 509

     

     

    Otec

    1

    Tak tedy – Bella vypadá dobře.“

    U pracovního pultu v kuchyni Bratrstva se Zsadist

    chopil nože, zmáčkl hlávku římského salátu a začal ho

    krájet na dvoucentimetrové řezy. „Jo, vypadá.“

    Doktorku Jane měl rád. Sakra, vždyť jí za mnohé

    vděčil. Ale musel se ze všech sil soustředit na to, aby

    se choval způsobně. Bylo by hromsky nepříjemné vyjet

    na ženu, která nejenže je shellan vašeho bratra, ale

    navíc se postarala o to, aby vaše životní láska nevykrvácela

    při porodu.

    „Za poslední dva měsíce se krásně zotavila.“ Doktorka

    Jane ho pozorovala od protějšího stolu, lékařskou

    brašnu u své přízračné ruky. „A Nalle se daří. Páni,

    upíří děti dělají mnohem rychlejší pokroky než lidská

    mimina. Rozumově je vyspělá, jako by jí bylo devět

    měsíců.“

    „Daří se jim ohromně.“ Pořád krájel, pohyboval rukou

    nahoru a dolů, nahoru a dolů. Za čepelí nože odskakovaly

    kudrnaté zelené stuhy salátových listů, jako

    by se radovaly, že se ocitly na svobodě.

    „A jak jde to tátovství tobě…“

    „Sakra!“

    Pustil nůž, zaklel a zvedl ruku, kterou předtím přidržoval

    salát. Řezná rána byla hluboká až ke kosti a kapala

    z ní rudá krev.

    Doktorka Jane k němu přistoupila. „Tak jo, jdeme ke

    dřezu.“

    Budiž jí řečeno ke cti, že se nedotkla jeho paže ani

    ho nijak nepostrkovala; jen se vedle něj neúprosně tyčila

    a ukazovala k výlevce.

    Ještě pořád neměl rád, když se ho dotýkal někdo jiný

    než Bella, ačkoliv už dosáhl určitých pokroků. Pokud

    došlo k nečekanému kontaktu, nesahal už po skryté

    zbrani a nesnažil se sejmout toho, kdo si pustil ruce na

    špacír.

    Když byli u dřezu, doktorka Jane pustila vodu a nastavila

    pákovou baterii tak, aby do hlubokého porcelánového

    břicha tekl vlažný proud.

    „Ruku,“ řekla.

    Natáhl paži a strčil palec do vody. Říznutí pekelně

    pálilo, ale ani nemrkl. „Nech mě hádat. Bella tě požádala,

    aby sis se mnou promluvila.“

    „Kdepak.“ Když po ní střelil pohledem, milá paní

    doktorka jen zavrtěla hlavou. „Vyšetřila jsem ji i malou.

    To je všechno.“

    „No, to je dobře. Protože mně nic nechybí.“

    „Já tušila, že to řekneš.“ Doktorka Jane si založila paže

    na hrudi a pozorovala ho upřeným pohledem, který

    v něm budil touhu postavit mezi ní a sebou cihlovou

    zeď. Ať už byla v pevném skupenství nebo průhledná jako

    teď, na tom nezáleželo. Když vás sleduje pohledem

    takováhle ženská, je to, jako by vás hoblovali smirkovým

    papírem. Není divu, že jim to s Vishousem klape.

    „Zmínila se, že se od ní nechceš krmit.“

    Zsadist pokrčil rameny. „To, co může poskytnout její

    tělo, potřebuje Nalla víc než já.“

    „Ale to není žádné buď-anebo. Bella je mladá

    a zdravá a má výtečné stravovací návyky. A tys ji od

    sebe nakrmit nechal.“

    „Samozřejmě. Všechno pro ni. Pro ni a pro malou.“

    Nastalo dlouhé ticho. Pak: „Možná by sis měl promluvit

    s Mary?“

    O čem.“ Vypnul vodu a otřepal si dlaň nad dřezem.

    „Ty si myslíš, že potřebuju cvokaře jen proto, že chovám

    úctu k potřebám své shellan? Ale houby.“

    Vyškubl papírovou utěrku z role připevněné pod

    skříňkami a osušil si ruku.

    „Pro koho je ten salát, Z?“ zeptala se doktorka.

    „Co?“

    „Ten salát. Pro koho je?“

    Vytáhl koš na odpadky a hodil do něj utěrku. „Pro

    Bellu. Je pro Bellu. Koukej, bez urážky, ale…“

    „A kdy jsi naposled jedl ty?“

    Zvedl ruce gestem, které říkalo: Dost! Ve jménu Lásky!

    – „To stačilo. Vím, že to myslíš dobře, ale mně stačí

    málo, a to poslední, co potřebujeme, je, aby na mě Vishous

    vyjel, protože na tebe štěkám. Chápu, o co ti jde…“

    „Podívej se na svou ruku.“

    Podíval se. Krev mu prýštila z bříška palce na zápěstí

    a předloktí. Kdyby na sobě neměl tričko s krátkými

    rukávy, ale s dlouhými, vsakovala by se mu skvrna do

    látky v ohybu lokte. Takhle místo toho stékala na terakotovou

    dlažbu.

    Hlas doktorky Jane byl protivně klidný, její logika

    urážlivě rozumná. „Máš nebezpečnou práci, při níž

    musíš spoléhat na to, že tvé tělo dokáže věci, díky kterým

    nezahyneš. Nechceš si promluvit s Mary? Fajn.

    Ale fyzicky musíš v něčem ustoupit. Ta řezná rána už

    se měla dávno uzavřít. Neuzavřela se, a klidně se vsadím,

    že bude ještě nejmíň hodinu krvácet.“ Potřásla

    hlavou. „Navrhuju dohodu. Wrath mě jmenoval osobní

    lékařkou Bratrstva. Jestli budeš blbnout s jídlem a krmením

    a spánkem natolik, že to poškodí tvůj výkon,

    řeknu to na tebe a skončíš na střídačce.“

    Zsadist zíral na lesklé rudé krůpěje, tryskající z rány.

    Jejich pramínek stékal přímo přes dvoucentimetrový

    černý pásek otroka, který mu vytetovali na zápěstí před

    téměř dvěma sty lety. Další měl na druhé paži a třetí

    kolem krku.

    Vztáhl ruku a utrhl další kus papírové utěrky. Krev

    se dala setřít snadno, ale toho, čím ho poznamenala ta

    odporná žena, jeho Paní, se zbavit nemohl. Inkoust

    splynul s jeho tkání, aby bylo vidět, že je užitným

    předmětem, ne živým jedincem.

    Kdoví proč si vzpomněl na Nallinu novorozeneckou

    pokožku, tak neuvěřitelně hladkou a ničím nepoznamenanou.

    Všichni mluvili o tom, jak je jemňoučká.

    Bella. Všichni bratři. Všechny shellan v domě. Byla to

    jedna z prvních věcí, o nichž se zmiňovali, když vzali

    Nallu do náručí. O tomhle mluvili a taky o tom, jaký je

    mazlíček, učiněný prachový polštářek.

    „Zkoušel sis to někdy nechat odstranit?“ zeptala se

    doktorka Jane tiše.

    „Odstranit se to nedá,“ řekl stroze a spustil ruku.

    „V inkoustu je sůl. Je to věčné.“

    „Ale zkoušel jsi to někdy? Teď existují lasery, které…“

    „Radši bych se věnoval tomu říznutí, abych to mohl

    dodělat.“ Popadl další papírovou utěrku. „Budu potřebovat

    gázu a náplast…“

    „Mám to v brašně.“ Otočila se a zamířila ke stolu.

    „Mám všechno…“

    „Ne, díky. Obstarám si to sám.“

    Doktorka Jane k němu vzhlédla jasnýma očima.

    „Klidně si buď nezávislý. Ale hloupost trpět nebudu. Je

    to jasné? Střídačka už čeká.“

    Kdyby byla jedním z bratrů, vycenil by tesáky

    a zasyčel na ni. Jenže doktorce Jane to udělat nemohl,

    a nejen proto, že byla žena. Šlo o to, že na ni

    neměl s čím vyrukovat. Její lékařský názor byl objektivní.

    „Je to jasné?“ opakovala a vůbec na ni neudělalo dojem,

    jak zuřivě se tvářil.

    „Jo. Slyšel jsem tě.“

    „To je dobře.“

    „Má ty zlé sny… Bože, ty noční můry.“

    Bella se sklonila a strčila špinavou plenku do kbelíku.

    Jak se napřimovala, vyndala zpod přebalovacího

    stolu další Huggies a taky zásyp a dětské ubrousky.

    Vzala do dlaně Nalliny kotníčky, nadzvedla dceři zadeček,

    rychle ho přejela ubrouskem, zasypala a pak zasunula

    čistou plenku, kam patřila.

    Hlas Phuryho zněl z druhého konce dětského pokoje

    tlumeně. „Zlé sny o tom, jak byl otrokem krve?“

    „Určitě.“ Položila Nallin čistý zadeček na plenku,

    přeložila cípy a stiskla lepítka k sobě. „Protože o tom

    se mnou nechce mluvit.“

    „Jí? Krmí se?“

    Bella zavrtěla hlavou a zapínala přitom patentky Nallina

    bodíčka. Bylo pastelově růžové a vpředu mělo bílou

    aplikaci lebky se zkříženými hnáty. „Moc nejí a nekrmí

    se vůbec. Je to jako… já nevím, ten den, co se narodila,

    vypadal tak užasle a zaujatě a šťastně. Ale pak se něco

    přecvaklo a on se prostě uzavřel do sebe. Je to skoro stejně

    zlé jako na začátku.“ Zadívala se na Nallu, která si poplácávala

    obrázek na bříšku. „Promiň, že jsem tě požádala,

    abys přišel sem dolů… já si prostě jinak nevím rady.“

    „Jsem rád, žes to udělala. Jsem vám oběma vždycky

    k dispozici, to přece víš.“

    Zvedla Nallu do náruče a obrátila se. Phury se opíral

    o krémovou stěnu dětského pokoje a jeho obrovské tělo

    narušovalo vzor ručně malovaných králíčků, veverek

    a koloušků.

    „Nechci tě dostat do trapné situace. Ani tě zbytečně

    odvádět od Cormie.“

    „Nic takového se nestalo.“ Zavrtěl hlavou, pestrobarevné

    vlasy se mu zaleskly. „Jestli jsem zticha, pak

    proto, že se snažím vymyslet, co by bylo nejlepší udělat.

    Promluvit s ním, to není vždycky nejlepší řešení.“

    „To je pravda. Ale mně už docházejí nápady i trpělivost.“

    Bella přistoupila k houpací židli a usedla do ní,

    přesunula si děťátko v náručí. ……………………………..

  • Autor: Ward, J. R.
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Název: Bratrstvo černé dýky
    Původní název: The Black Dagger Brotherhood an Insider´s Guide
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-492-9
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 520
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 16.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.