Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Dokonalý jed

od
Quick, Amanda
  • Lucinda Bromleyová je mimořádně talentovaný botanik, má vzácný dar rozpoznat téměř každý jed, a proto konzultuje v případech vraždy. Ta poslední jí otřese do hloubi duše, nachází stopy jedu pocházejícího ze vzácné odrůdy kapradiny, jíž je v Anglii jediný exemplář, a ten byl nedávno ukraden z její laboratoře. Proto najme svého kolegu ze Společnosti arkány. Od prvního setkání obdivuje Lucinda sílu jeho mysli a jejich vzájemný vztah se prohlubuje. Jak však vyšetřování pokračuje, jsou stále hlouběji vtahováni do vražedné konspirace, která je dědictvím pocházejícím z doby založení Společnosti.

  • 1.

    Na sklonku vlády královny Viktorie…

    Lucinda se zastavila pár metrů od mrtvého muže a snažila

    se ignorovat prudké vlny vzteku, jež proudily vkusně

    zařízenou knihovnou.

    Inspektor a členové truchlící rodiny ji velmi dobře znali.

    Sledovali ji se směsicí děsivého rozechvění a stěží skrývané

    hrůzy. Sotva jim to však mohla dávat za vinu. Kdysi se její

    jméno objevilo v novinách v souvislosti s odporným skandálem

    a příběhem šokující vraždy, a ve slušné společnosti

    tedy nebyla vítána.

    „Tomu opravdu nerozumím,“ vykřikla atraktivní, čerstvě

    ovdovělá manželka oběti. „Inspektore Spellare, jak se opovažujete

    přivést tuto ženu do mého domu?“

    „Bude to jenom chvilka,“ uklidňoval ji Spellar. Naklonil

    hlavu k Lucindě. „Kdybyste byla tak laskavá a sdělila mi

    svůj názor, slečno Bromleyová.“

    Lucinda zachovala klidný a vyrovnaný výraz. Později

    budou rodinní příslušníci bezpochyby vyprávět svým přátelům

    a známým, že byla chladná jako led, přesně jak ji líčily

    noviny a pisatelé krvavých románů.

    Při představě toho, co ji nyní čekalo, ji jako vždy zamrazilo

    až do morku kostí. Mnohem raději by byla doma ve

    svém skleníku, obklopená vůněmi, barvami a energií svých

    milovaných rostlin. Avšak z nějakého důvodu, který nedokázala

    vysvětlit, ji přitahovala práce, již občas pro Spellara

    vykonávala.

    „Jistě, inspektore,“ odpověděla. „Proto jsem tady, že? Mys-

    lím, že můžeme s jistotou říci, že jsem nebyla pozvána na šálek

    čaje.“

    Vdovina sestra, přísně vyhlížející stará panna, jež byla

    představena jako Hannah Rathboneová, zalapala u okna po

    dechu.

    „Jaká urážka,“ vybuchla Hannah. „Nemáte žádné vychování,

    slečno Bromleyová? Tento gentleman je mrtvý. Mohla

    byste se alespoň chovat uctivě a opustit tuto domácnost tak

    rychle, jak jen to bude možné.“

    Spellar na Lucindu pokradmu pohlédl a tiše ji prosil,

    aby si dávala pozor na jazyk. Povzdechla si a zavřela ústa.

    Rozhodně nechtěla ohrozit jeho vyšetřování nebo způsobit,

    aby si pro příště dobře rozmyslel, zda ji zase požádá

    o radu.

    Na první pohled bylo Spellarovu profesi velmi těžké odhadnout.

    Byl to slušně zakulacený muž s dobrotivým, veselým

    obličejem, mohutným knírem a řídkým kroužkem

    šedivějících vlasů. To vše odvádělo pozornost od bystré,

    pronikavé inteligence, jež se mu zračila v modrozelených

    očích.

    Ti, kteří ho příliš neznali, si mysleli, že má opravdový talent

    a povšimne si na místě vraždy i těch nejmenších detailů.

    Byl to jeho paranormální dar. Jeho schopnosti však byly

    omezené. Pokud šlo o travičství, dokázal odhalit pouze ty

    nejzjevnější případy.

    Fairburnovo tělo leželo uprostřed obrovského koberce

    s květinovými motivy. Spellar k němu přistoupil a odtáhl

    prostěradlo, které kdosi přes mrtvého muže přehodil.

    Lady Fairburnovou přemohly další přívaly vzlyků.

    „Je to opravdu nutné?“ vyřikla zlomeně.

    Hannah Rathboneová ji schovala ve své naruči.

    „No tak, no tak, Annie,“ šeptala. „Musíš se uklidnit. Víš,

    že máš křehké nervy.“

    Třetí rodinný příslušník v pokoji, Hamilton Fairburn,

    stiskl ponuře rty do jediné, pevné linky. Byl to pohledný pětatřicetiletý

    muž, Fairburnův syn z předchozího manželství.

    Podle Spellara to byl právě on, kdo trval na tom, aby povo-

    lali detektiva ze Scotland Yardu. Když Fairburn poznal Lucindino

    jméno, vypadal však vyděšeně. Přesto ji z domu

    nevykázal, ačkoliv k tomu měl veškerá práva. Pomyslela si,

    že chtěl zřejmě s vyšetřováním pokročit, i za cenu toho, že

    do svého domu vpustí tak neblaze proslulou ženštinu.

    Přistoupila k tělu a připravila se na nepříjemné pocity,

    jež vždy setkání s mrtvým doprovázely. Žádná příprava

    však nedokázala plně utlumit dezorientující pocit naprosté

    prázdnoty, která ji zaplavila, když pohlédla na postavu na

    podlaze. Ať už byl Fairburn v životě jakýkoli, nyní po něm

    zbylo jen jeho tělo.

    Věděla, že důkazy, které mohou poskytnout vysvětlení

    ohledně jeho smrti, ulpívají dosud na místě činu. Spellar si

    jistě většiny povšiml sám. Pokud zde ovšem byly jakékoli

    známky otravy, bylo na ní, aby je odhalila. Paranormální

    pozůstatky toxických látek zůstávaly nejen na těle, ale na

    všem, čeho se daná osoba v posledních chvílích svého života

    dotkla.

    Často také na místě ulpívaly další, velmi nepříjemné

    a mnohem zřetelnější důkazy. Z vlastní zkušenosti věděla,

    že lidem, kteří zemřeli na požití jedu, bylo před smrtí velmi

    špatně. Samozřejmě, že existovaly výjimky. Dlouhé a pravidelné

    podávání malých dávek arzenu obvykle nevedlo ke

    konci k tak dramatickým výsledkům.

    V okolí však nezahlédla žádné známky toho, že by lord

    Fairburn trpěl před svou smrtí žaludeční nevolností. Jeho

    smrt mohla být považována za mrtvici či srdeční infarkt.

    Většina rodin, jež se pohybovaly ve vyšších kruzích podobně

    jako Fairburnovi, by se s takovou diagnózou ráda

    spokojila, jen aby se vyhnula pozornosti, která nevyhnutelně

    doprovázela vyšetřování vraždy. Lucinda přemýšlela,

    co Hamiltona Fairburna přimělo, aby poslal pro Scotland

    Yard. Jistě měl nějaké vlastní podezření.

    Na okamžik se soustředila na vizuální stopy, z nich však

    mnoho nezjistila. Kůže mrtvého muže již získala chladný,

    sinalý odstín. Otevřené oči zíraly do prázdna. Rty měl rozevřené

    v posledním nadechnutí. Povšimla si, že byl starší

    než jeho žena, minimálně o několik desetiletí. Nebylo neobvyklé,

    když se bohatý vdovec znovu oženil.

    Velmi opatrně si svlékla své kožené rukavice. Nebylo

    vždy nutné, aby se těla dotýkala, ale přímý fyzický kontakt

    jí pomáhal, aby zachytila jemné nuance a matné stopy energie,

    jichž by si jinak nepovšimla.

    Lady Fairburnová a Hannah Rathboneová se znovu šokovaně

    nadechly. Hamilton stiskl ústa ještě pevněji. Věděla,

    že všichni zahlédli prsten na jejím prstu, ten, o kterém senzacechtivý

    tisk tvrdil, že ho použila, aby skryla jed, který

    zabil jejího snoubence.

    Sklonila se a jemně přejela konečky prstů po mužově čele.

    Zároveň zapojila do pátrání své smysly.

    Atmosféra v knihovně se okamžitě sotva znatelně změnila.

    Vůně, jež vycházela z velké mísy s potpourri, se přes ni

    převalila jako těžká vlna, směs ze sušených pelargonií, růžových

    okvětních plátků, hřebíčku, pomerančové kůry, nového

    koření a fialek.

    Barvy růží ve dvou vysokých, velkolepých vázách dramaticky

    zintenzivněly a odhalily zvláštní odstíny barev, pro

    něž neexistovala žádná pojmenování. I když byly okvětní

    plátky stále jasné a sametové, nezaměnitelný zápach hniloby

    byl jasně rozeznatelný. Nikdy nedokázala pochopit, proč

    si lidé zdobili pokoj řezanými květinami. Na krátkou dobu

    možná vypadaly krásně, ale od chvíle, kdy je kdosi vložil

    do vázy, nezadržitelně umíraly. Podle ní už patřily jedině na

    hřbitov. Pokud si přáli zachovat sílu rostliny, květin nebo

    bylinek, měli je usušit, pomyslela si rozzlobeně.

    Smutně vypadající průsvitné kapradí uvězněné za skleněnou

    stěnou wardovského skleníku také umíralo. Pochybovala,

    že tento dokonalý exemplář Trichomanes speciosum

    přežije další měsíc. Musela potlačit naléhavou touhu

    ho zachránit. V zemi by se stěží našla domácnost, která by

    se v přijímacím salonu nepyšnila kapradím, připomněla si.

    Nemohla je zachránit všechny. Posedlost kapradím se rozmohla

    již před několika lety. Dokonce pro ni existovalo

    i pojmenování: pteridománie………………………………..

  • Autor: Quick, Amanda
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Název: Dokonalý jed
    Původní název: The Perfect Poison
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-279-6
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 304
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 24. 2. 2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.