Autoři

Série

Až na dno
(Série - Zrcadlo - 1)

od
Quick, Amanda
  • Poté, co Fallon Jones převzal rodinný podnik, přestěhoval vedení Jones & Jones do Scargill Cove, odlehlého pobřežního městečka severní Kalifornie. Pro samotáře a vyšetřovatele paranormálních jevů ideální sídlo. Nicméně Cove je problematickým místem ležícím v průsečíku neobvykle silných energetických toků a přitahuje různé ztracené existence a ztroskotance jako lampa noční můry. Isabella Valdez je zvyklá měnit byt, práci a dokonce i jméno a číslo sociálního pojištění jako klobouky, ale teď zašla příliš daleko. Našli ji velice nebezpeční protivníci, kteří patrně mají prsty ve zmizení její babičky, a posílají na ní své zabijáky. Nebýt její neobvykle silné intuice, která ji přiměla k útěku, už by asi nebyla mezi živými. Isabella uprchne do Kalifornie, kde najde zaměstnání u Fallona Jonese. Pracuje u něj pouze pár dnů, ale Fallon si nedovede představit chod firmy bez své nové asistentky, která zcela přeorganizovala chaotickou kancelář. Navíc je spřízněnou duší, k níž se může uchýlit před světem, který považuje jeho talent za formu šílenství. Znamená to, že se do ní zamiloval? Vždyť ji ani nezná. Pak ale při práci na běžném případu narazí Fallon s Isabellou na tajemství Scargill Cove, což ovšem není bez nebezpečí. Namísto první schůzky spolu bojují o život v zapomenuté podzemní laboratoři a odhalují spiknutí související jak s Fallonovou agenturou tak s Isabellinimi předky.

  • První část trilogie

    ZRCADLO

     

    Prolog I

    Fallon Jones: před třemi lety…

    Vtemnotě žhnul paranormální oheň. Zářící psi energie

    se vzpínala k obloze. Noční nebe nad San Franciskem

    planulo svitem barev celého spektra. Fallon Jones sevřel

    oběma rukama zábradlí na balkonku svého bytu ve snaze

    udržet spojení s realitou. Kamkoli pohlédl, uviděl velkolepé

    vzorce: úchvatné, podivuhodně spletité propletence souvislostí

    a vztahů, jež ozařovaly stezku vedoucí do srdce samotného

    vesmíru.

    Oslepující jas půlnočního světa předčil vše, co dosud

    v životě zažil. Byl si jist, že kdyby se podíval blíže, dokázal

    by odlišit to světlo od úsvitu stvoření, snad i zachytit čirou

    energii chaosu, jež poháněla síly života a smrti.

    „Krásná noc na procházku, nemyslíš?“ prohlásil Tucker

    Austin.

    Fallon se otočil a pohlédl na postavu rýsující se v prosklených

    posuvných dveřích. Něco nebylo v pořádku. Tucker

    vypadal, jako by stál na druhé straně vodopádu. Fallon

    na něj nedokázal zaostřit pohled. Držel cosi v ruce, ale Fallon

    nemohl rozeznat, co to je.

    „Co tady děláš?“ zeptal se Fallon. Matně si uvědomoval,

    že mluví, jako by byl opilý. Byl si však naprosto jist, že při

    večeři vypil jen jednu sklenku vína.

    „Oba přece víme, proč tu jsem.“ Tucker prošel dveřmi

    a zastavil se u zábradlí nedaleko od Fallona. Předmět v ruce

    schoval z dohledu za levou nohou. „Ta zázračná svítilna ti

    opravdu sežehla smysly, je to tak? Ten přístroj má opravdu

    velmi zajímavé vedlejší účinky. Čím je talent silnější, tím

    horší jsou pak důsledky. Ty se doslova vymykáš Jonesově

    stupnici. Svítilna se tak stává ideální zbraní, aniž by vzbudila

    jakékoli podezření. Nyní jsi přišel o svou nadpřirozenou

    stránku povahy. Pro tebe už není cesty zpět.“

    „Přišel jsi mne zabít,“ prohlásil Fallon. Jednoduché konstatování

    faktů, nic víc. Uklidnilo ho, že stále dokáže uvažovat

    logicky.

    „Varoval jsem tě, že tě tvůj talent jednou zahubí.“ Tucker

    zněl pobaveně. „Nemyslím si to jen já, jak jistě tušíš. Naštěstí

    je spousta lidí přesvědčena, že tak silný talent na teorii

    chaosu, jaký máš ty, nepřináší nic dobrého. A o mužských

    potomcích, kteří zdědili zakladatelovy schopnosti, se

    vždycky povídala spousta řečí. Všichni vědí, že se ze Sylvestera

    Jonese stal před smrtí paranoidní blázen.“

    „Sylvester zemřel před více než čtyřmi sty lety,“ namítl

    Fallon. „Nikdo neví, co se s ním stalo ve skutečnosti. A povídačky

    nemusí být vždycky pravda.“

    „Ale jak jsi často poznamenával, zajímavé fámy znamenají

    vždycky víc než nudná fakta.“

    Fallon krátce potřásl hlavou a několikrát zamrkal, aby na

    Tuckera lépe viděl. Ten drobný pohyb způsobil, že se vesmír

    kolem něj celý rozhoupal. Hlava se mu tak zatočila, že

    se musel pevně zachytit zábradlí balkonu, aby se udržel na

    nohou.

    „Proč?“ zeptal se. Byla to hloupá otázka. Odpověď velmi

    dobře znal. Z nějakého důvodu ji však chtěl slyšet z Tuckerových

    úst. Jednalo se ovšem o stále stejný problém. Chtěl

    totiž Tuckeru Austinovi věřit.

    „Obávám se, že jiné řešení neexistuje.“ Tucker se opřel

    lokty o zábradlí a zahleděl se do noci. „Buď ty, nebo já.

    Přežití nejsilnějšího a tak. Ta kouzelná svítilna má jisté

    hypnotické účinky. Kromě toho, že vytváří tyhle fascinující

    halucinace, které právě sleduješ, jsi zranitelný vůči su-

    gesci. Například bys rád skočil z tohoto balkonu, není-liž

    pravda?“

    „Ne,“ zavrtěl Fallon hlavou. Pokusil se pohnout, ale

    když vykročil, klopýtl a zhroutil se na kolena.

    Tucker ukázal na budovu na druhé straně ulice. „Víš, co

    bys měl udělat, Fallone? Měl bys přejít přes ten křišťálový

    most. Uprostřed budeš mít úchvatný výhled na samotný

    střed vesmíru. Jak bys mohl odolat?“

    Fallon zesílil stisk zábradlí a zvedl se do stoje. Snažil se

    soustředit, avšak zuřivé vlny světel, jež ozařovaly noc, byly

    na jeho smysly příliš.

    „Jaký most?“ vydechl.

    „Tady před tebou,“ ukázal Tucker. „Vede z tohoto balkonu

    na střechu budovy na druhé straně ulice. Jen překroč to

    zábradlí a budeš na něm.“

    Fallon shlédl dolů. Dole na silnici jezdily podivné stroje.

    Světla zářila a plápolala. Auta, zašeptala část jeho mozku.

    Soustřeď se. Jsi čtrnáct pater nad silnicí.

    „Ty ten most nevidíš?“ zeptal se Tucker. „Vede ke všem

    odpovědím, Fallone. Stačí, abys vykročil po křišťálové cestě,

    a najdeš čaroděje.“

    Fallon se soustředil. V noci se zhmotnil křišťálový most.

    Průsvitné schody jako by osvětlovala vnitřní záře. Zapojil

    svůj talent. Most se rozjasnil a vábil ho k sobě. Úchvatnou

    podívanou však narušil drobný záblesk vědomí.

    „Myslím, že už jsem ten most někdy viděl,“ zamumlal.

    „Vážně?“ Poprvé zněl Tucker mírně zneklidněně. „Kde?“

    „Ve filmech. Děj byl k ničemu, ale zvláštní efekty byly

    docela zábavné.“

    Tucker se uchechtl. „Jedině Fallon Jones dokáže přijít na

    logické vysvětlení dokonalé halucinace. No, za pokus to

    stálo. Jestli to ale nepůjde po dobrém, budeme asi muset

    přejít na plán B.“

    Náhle se pohnul a zvedl předmět ve své ruce. Fallon se

    pokusil vymrštit paži, aby se bránil, ale svaly ho neposlouchaly.

    Instinktivně tedy uhnul celým tělem. Ztratil však

    rovnováhu a tvrdě narazil na dlážděnou podlahu.

    Předmět, jenž Tucker svíral, bylo kladivo. Dopadlo jen

    pár centimetrů od Fallonovy hlavy. Zaslechl, jak praskly

    dlaždičky. Pod silným úderem se otřásl celý balkon.

    Kdesi v noci se rozkřičela nějaká žena.

    „Ty zatracený darebáku,“ zavrčel Tucker. Znovu pozvedl

    palici. „Už bys měl být dávno mimo.“

    Fallon se odkulil a zapojil další dávku talentu. Kladivo

    znovu udeřilo do balkonu.

    Podařilo se mu vyškrábat se na nohy. Jiskřivá, všemi barvami

    hrající noc se kolem něj divoce roztočila.

    Tucker se znovu prudce rozmáchl. Hrozba okamžité

    smrti vyslala Fallonovi do krve příval adrenalinu a vše se

    na pár vteřin vyjasnilo.

    Konečně se mu podařilo zaostřit. Na okamžik jasně zahlédl

    ve světle přicházejícím z obýváku rysy muže, jehož

    považoval za důvěryhodného přítele. Tucker měl obličej

    zkřivený zuřivým vztekem. Fallon si uvědomil, že až do

    dnešní noci Tuckerovu pravou tvář nikdy nespatřil.

    Šok z toho, že se tak strašlivě, nepředstavitelně mýlil, ho

    znovu vzpamatoval. Kvůli Tuckeru Austinovi zemřela

    spousta lidí a Fallon věděl, že část viny spadá i na jeho hlavu.

    Povolal plnou, zuřivou sílu svého talentu, sáhl do srdce

    chaosu a chopil se zuřícího ohně. Neviditelné proudy paranormálního

    žáru mrštil do Tuckerovy aury. Nevypadal tak

    úplně jako Zeus vrhající blesky, ale stačilo to, aby odvedl

    svou práci.

    Tucker krátce zachrčel, sevřel si hruď v místě srdce a instinktivně

    zavrávoral pár kroků zpět, aby unikl náporu

    energie. Tvrdě narazil na zábradlí balkonu. Tucker byl velmi

    vysoký. Zábradlí mu sahalo sotva k boku. Prudký náraz

    ho vymrštil přes okraj a vyslal do hlubin.

    Nekřičel, protože už byl mrtvý. Jennyin křik se však ozýval

    celou věčnost. Fallon věděl, že ho bude slýchat po zbytek

    života.

    Prolog II

    Isabella: před měsícem…

    Nečekala, že za ní vrahové přijdou až do oddělení se

    spodním prádlem.

    Vždy si dávala největší pozor večer po práci, když procházela

    opuštěným podzemním parkovištěm obchodního

    domu. Nikdy nevešla do svého laciného motelového pokoje,

    který si pronajala, aniž by nezkontrolovala zrádnou paranormální

    mlhu, jež by ukazovala na nezvaného návštěvníka.

    Když nakupovala potraviny, dávala si dobrý pozor na

    cizí lidi, kteří se objevili v její blízkosti, a nikdy, za žádných

    okolností, si nic neobjednávala na pokoj. Nikdo tedy

    neměl důvod zaklepat jí na dveře.

    Z jakéhosi důvodu se Isabella cítila v oddělení s ženským

    spodním prádlem, v němž strávila poslední týden, docela

    v bezpečí. Při pohledu na dva chlapíky potulující se

    v uličce s dámským sportovním oblečením ji zalil ledový

    pot a vstaly vlasy na hlavě. Když má člověk paranormální

    schopnosti, začne svou intuici poslouchat.

    Opatrně zapojila svůj talent a připravila se na nepříjemný

    ledový šok. Dokázala zachytit jedinečnou energii generovanou

    těmi, kteří ukrývali jakákoli tajemství. Každý člověk

    ukrýval nespočet tajností, malých či velkých, když se tedy

    nacházela v blízkosti lidí, viděla kolem sebe neustále se

    převalující mlhu.

    Její kolegyně a zákazníky kolem ní náhle zahalily mlžné

    aury. Pár vteřin bojovala se svým talentem a snažila se soustředit

    na ty dva muže. Ačkoli se připravila, zamrazilo ji při

    pohledu na žhavou, vřící energii kolem té dvojice až do

    morku kostí. Rozhodně mají nějaký talent, možná jsou to

    dokonce lovci.

    A ty jsi jejich kořist, napověděla jí intuice. Uteč odsud.

    Jasně, jako by mohla utéct dvěma trénovaným lovcům,

    kteří jsou stejně rychlí a nemilosrdní jako párek divokých

    vlků.

    Snažila se zachovat nezúčastněný výraz. Panika by ji zabila

    stejně jistě jako jakákoli zbraň či nůž.

    Žena ve středním věku stojící přímo před ní odhodila

    s vyzývavým pohledem na pult troje krajkované kalhotky.

    „Vezmu si tyhle,“ oznámila a čekala na Isabelliny námitky.

    Zákaznice vykazovala všechny viditelné znaky ženy, jež

    právě prošla ošklivým rozvodem. Isabella ani nepotřebovala

    nadpřirozenou stránku své povahy, aby náznaky pochopila:

    světlý proužek v místě, kde býval svatební prsten, oči

    příliš vytřeštěné a vypjaté od nedávné plastické operace,

    nový účes, křiklavá barva, módní, těsně přiléhavé oblečení.

    Téhle ženě se před nedávnem zhroutil celý život.

    Já ten pocit znám, pomyslela si Isabella. Nebo cosi podobného.

    Ve skutečnosti nikdy skutečný život nepoznala.

    Přesto se mu v posledních šesti měsících přiblížila, natolik,

    že si připadala téměř normální. Přiznej si to nikdy jsi normální

    nebyla a ani nebudeš.

    Podařilo se jí vykouzlit na rtech zdvořilý úsměv a zvedla

    prádélko. „Jsou nádherné, že?“

    „Ano.“ Zákaznice se teď poněkud uvolnila, když zjistila,

    že se jí nikdo za nákup takových kalhotek nebude vysmívat.

    „Proto jsem si koupila hned troje.“

    „Dobrý nápad. Příští týden skončí slevy a ceny půjdou

    nahoru,“ prozradila Isabella.

    Při řeči koutkem oka neustále sledovala dva muže v oddělení

    s dámským sportovním oblečením, zatímco prádlo

    markovala. Vlasy na šíji jí stály v pozoru. Na pažích jí naskákala

    husí kůže. Mezi lopatkami jí začal stékat čúrek ledového

    potu. Smysly křičely na poplach. Srdce zběsile

    tlouklo. Uteč odsud. Okamžitě.

    Při normálním pohledu se ti dva lovci zdáli být tím, kým

    vypadali, jako znuděný doprovod čekající na své přítelkyně

    v kabinkách. Isabella si však povšimla, že se jim ostatní zákazníci

    klidí z cesty. Ti dva očividně používali své talenty

    a připravovali se zahnat svou kořist do kouta. Následkem

    toho vyzařovali tolik energie, že i lidé bez nějakého zjevného

    talentu vnímali na jakési podvědomé úrovni hrozbu, jež

    z nich vycházela.

    „Promiňte, ale poněkud pospíchám,“ vyštěkla žena na

    druhé straně pultu.

    „Pardon,“ usmála se Isabella omluvně. „Pokladna je

    dnes nějaká zpomalená.“

    Přistrčila ženě účet z kreditní karty a pero. Žena načmárala

    své jméno a popadla nákupní tašku s kalhotkami.

    Isabella se přiměla usmát na další zákaznici v řadě, mladou

    matku s dítětem v kočárku.

    „Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se Isabella. Uteč.

    „Chtěla bych si vzít toto.“ Zákaznice položila na pult

    světle modrou noční košili a sklonila se, aby zvedla malého

    plyšáčka, kterého děťátko vyhodilo z kočárku.

    „Velmi hezká barva,“ poznamenala Isabella, když jí hlavou

    prolétlo jednodenní školení, jímž musela na začátku

    práce v obchodním domě projít. Nikdy nezapomeňte pochválit

    dobrý vkus svých zákaznic. Složila noční košili přesně

    tak, jak ji naučili, a natáhla se pro ozdobný papír. „Jak

    překrásný odstín modré.“

    Žena se napřímila a okamžitě se rozzářila.

    „Ano,“ pokývala hlavou. „Můj oblíbený. I cena je přijatelná.“

    „Dobře jste udělala, když jste přišla na začátku výprodeje.“

    Isabella se pustila do zabalování noční košile, ale pak

    se se zachmuřeným obličejem zarazila. „Hmm.“

    „Stalo se něco?“……………………………………………

  • Autor: Quick, Amanda
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Série: Zrcadlo
    Pořadí v sérii: 1.
    Název: Až na dno
    Původní název: In Too Deep
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 304
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 31.8.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.