Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Půlnoční krystal
(Série - Paprsky snů - 3)

od
Quick, Amanda
  • Adam Winters je značně pracovně zaneprázdněn a k tomu pronásledován rodinným prokletím. Je přesvědčen, že noční můry a halucinace, kterými v poslední době trpí, by ho mohly psychicky zcela zničit, a že proto musí najít ukradenou relikvii a ženu, která umí číst světlo tajemné lampy. A tak když do jeho světa doslova přijede na motorce Marlowe Jonesová, ačkoli pochází z rodiny, s níž měli Wintersové ve společnosti problémy, je se svými schopnostmi právě tím, co Adam potřebuje. Společně pátrají po Spalující lampě v podzemních katakombách, ve snaze zlomit její kouzlo, a přitom se střetávají s nesmlouvavým protivníkem, dychtícím získat lampu do vlastnictví.

  • Třetí díl trilogie Paprsky snů

     

    Z DENÍKŮ NICHOLASE WINTERSE, 14. DUBNA 1694…

    Již mi nezbývá mnoho života, ale své pomsty se dočkám,

    třebaže ne v tomto životě, ale někdy v budoucím čase

    a místě. Jsem si totiž jist, že v mé krvi kolují tři talenty

    a budou předávány mým potomkům.

    Všechny talenty jsou vykoupeny mou vlastní krví. Jsou

    tedy mocné a nezničitelné.

    První talent naplňuje mysl rostoucí vlnou nepokoje, který

    nemohou utišit nekonečné hodiny v laboratoři ani silný

    alkohol či elixír z vlčího máku.

    Druhý talent doprovázejí temné sny a strašlivé představy.

    Třetí talent je nejmocnější a nejnebezpečnější. Pokud

    vhodná osoba neotočí v zámku klíčem správně, tato poslední

    paranormální schopnost bude mít zničující následky, nejprve

    přivodí ztrátu zdravého rozumu a pak smrt.

    S třetí a nejmocnější schopností je spojeno vážné riziko.

    Mí potomci, kteří přežijí, musí najít Spalující lampu a ženu,

    jež dokáže pracovat se světelnou energií paprsků snů. Jedině

    ona dovede otočit klíčem v zámku a otevřít dveře k tomuto

    poslednímu talentu. Pouze taková žena dokáže zastavit

    či odvrátit přeměnu, která již započala.

    Vězte však, že takové ženy mohou být proradné. Teď to

    již vím a zaplatil jsem za to nejvyšší cenu.

     

    Z DENÍKŮ NICHOLASE WINTERSE, 17. DUBNA 1694…

    Jsem hotov. Mé poslední a největší dílo, Půlnoční krystal,

    je dokončen. Vložil jsem ho do lampy spolu s dalšími krystaly.

    Je to ten nejúchvatnější kámen, jaký byl kdy stvořen.

    Uložil jsem do něho obrovské síly, ale ani já, který jsem ho

    stvořil, si nedovedu představit, jakými silami asi oplývá,

    ani nevím, jak jeho světlo uvolnit. Toto odhalení zůstane na

    některém z dědiců mé krve.

    Jedním jsem si však naprosto jist: ten, kdo ovládá světlo

    Půlnočního krystalu, bude prostředníkem mé pomsty. Vnukl

    jsem totiž do kamene parapsychologický příkaz silnější než

    jakákoli kouzla a čáry. Záření z tohoto krystalu přinutí muže,

    jenž jeho sílu ovládne, zničit následovníka Sylvestera

    Jonese.

    Pomsta bude nakonec patřit mně.

    1

    Včerné kůži vypadala dívka z Jones a spol. velmi přitažlivě.

    Adam Winters čekal na Marlowe Jonesovou ve stínu starověkých

    ruin. Charakteristické hřmění obrovského motocyklu

    Raleigh-Stark zaslechl skoro minutu předtím, než se

    motorka vynořila zpoza poslední zatáčky úzké, větrné silnice.

    Zvuk se dál nesl ozvěnou v okolních horách.

    Noční můry a halucinace, jež se objevily před několika

    týdny, mu znemožnily spát. V posledních několika dnech

    se potácel na pokraji vyčerpání, nejhorší účinky zmírňoval

    občasným zdřímnutím, spoustou kofeinu a troškou psi

    energie. Přes to všechno, co se s ním dělo, ho však zaplavila

    vlna radosti, když nově ustanovená ředitelka kanceláře

    Jones a spol. ve Frequency City zastavila svou motorku

    a vypnula motor.

    Stála natolik blízko, že vycítil v její auře silnou energii.

    Jeho smysly přitahovala jako zpěv Sirén. Škoda jen, že to

    byla Jonesová. Bude se s tou podivnou skutečností muset

    vypořádat.

    Nohou v kožených legínách skopla stojánek, druhou se

    opřela o zem a zvedla hledí blyštivé černé helmy.

    „Adam Winters,“ konstatovala.

    Nebyla to otázka. Byl novým šéfem Bratrstva lovců du-

    chů. Každý, kdo se za poslední měsíc obtěžoval nakouknout

    do novin nebo si poslechnout večerní zprávy, by ho

    snadno poznal.

    „Jdete pozdě, slečno Jonesová,“ vyštěkl. Stále zůstával

    napůl skrytý ve dveřích z křemene.

    „Jela jsem malou oklikou.“ Uvolnila helmu a sundala si

    ji. Její vlasy měly barvu tmavého jantaru. Černou koženou

    stužkou si je stáhla na šíji do culíku. „Chtěla jsem si být jistá,

    že mě nikdo nesleduje.“

    Pozoroval ji a snažil se skrýt okouzlení. Objektivně řečeno

    vypadala přitažlivě, postrádala však fádní souměrnost

    opravdové krasavice. Marlowe Jonesová však nepotřebovala

    vzhled modelky, aby upoutala pozornost. Byla úchvatná.

    Žádné jiné slovo, které by popisovalo její charisma, inteligenci

    a vášeň, jež ozařovaly její rysy, nenacházel. Její oči

    měly barvu tmavého, tajemného odstínu modré, téměř fialové.

    Barva půlnoci, pomyslel si. Noci a snů.

    Kde se v něm, k čertu, vzala ta romantická nálada? Vážně

    se potřeboval trochu prospat.

    Nyní ho pozorovala těma svýma okouzlujícíma, vševědoucíma

    očima. V atmosféře kolem zašeptala energie. Věděl,

    že si ho prohlíží svým talentem. Začalo mu být z té psi energie

    poněkud horko.

    Když mu dnes ráno zavolala a požádala o tajnou schůzku,

    jen tak mimochodem se zmínila, že má talent na čtení

    paprsků snů. Nemohla tušit, jak ho ta informace ohromila.

    Jeho pozornost upoutalo drobné zacvrlikání. Poprvé si

    všiml na motorce nějakého spolujezdce. Z kožené jezdecké

    brašny ho zdánlivě nevinnýma, dětsky modrýma očima

    pozorovalo maličké, zanedbaně vypadající stvoření. Kolem

    krku mělo ozdobný, kožený obojek, napůl ukrytý v načechraném,

    bodlinatém kožichu.

    „Vzala jste si s sebou prachového králíčka?“ podivil se

    Adam.

    „Tohle je Gibson,“ vysvětlila Marlowe. Zvedla ruku

    k prachovému králíčkovi.

    Gibson znovu zacvrlikal a vyskočil z jezdecké brašny,

    vylezl jí po ruce a usadil se na rameni její kožené bundy.

    Modrýma očkama pomrkával na Adama.

    „Nevěděl jsem, že se dají používat jako domácí mazlíčci,“

    podotkl Adam.

    „Nedají. S Gibsonem jsme tým. To je úplně jiný vztah.“

    „Vidím ale, že má na krku obojek.“

    „Kluci z obchodu, kde jsem si kupovala kožené oblečení,

    mu ho vyrobili. Gibson má rád ozdoby. Když si s ním chce

    hrát, sundá si ho.“

    Lidé, dokonce i ti inteligentní a vzdělaní jako Marlowe

    Jonesová, se dokázali chovat podivně, pokud šlo o jejich

    mazlíčky, připomněl si Adam. A ještě k tomu byla Jonesová,

    což znamenalo, že musí být alespoň trochu výstřední.

    Ne že by měl právo nějak ji kritizovat. V posledních několika

    týdnech se sám začal chovat zatraceně podivně. Vždycky

    je dobré mít do začátku něco společného, pomyslel si.

    „Zkusím vám to věřit,“ prohlásil. „Vy jste se tedy bála,

    aby vás někdo nesledoval?“

    „Nechtěla jsem nic riskovat,“ odpověděla velmi vážně.

    Měl pocit, že velmi vážně myslí spoustu věcí. Z nějakého

    důvodu ho to pobavilo. „Vypadá to, že jste stejně paranoidní

    jako všichni Jonesové, kteří kdy řídili nějakou pobočku

    Jones a spol.“

    „Tato vlastnost je pro tuto práci nezbytná. Raději tomu

    však říkám opatrnost.“

    Hlas měla hluboký, sebejistý a mírně chraplavý. Při jeho

    zvuku se mu rozehřály smysly jako po doušku dobré brandy.

    Nervózní vzrušení, jež ho zaplavilo, když s ní ráno telefonoval,

    nabylo průzračně čisté jistoty.

    Je to ona, došlo mu.

    Bylo to poprvé, kdy se s Marlowe Jonesovou setkal osobně,

    zdálo se mu však, že ji zná už odedávna. Bez špetky pochybností

    věděl, že tohle je ta žena, kterou posledních několik

    týdnů hledal.

    Osud tomu tak chtěl, že ho nakonec našla sama. Nejspíš

    to nebylo moc dobré znamení. Byla zřejmě mnohem nebezpečnější

    než lidé, kteří se ho nedávno pokusili zabít. Kupo-

    divu na tom ale právě teď nezáleželo. Možná, že pár týdnů

    spánkového deficitu nějak ovlivnilo jeho logické uvažování

    a zdravý rozum.

    „Já proti paranoie nic nemám,“ prohlásil. „Jsem šéfem

    Bratrstva. Paranoiu považuji za ryzí ctnost.“

    „Ve smyslu častého mytí rukou?“

    „Měl jsem na mysli spíše podezřívavou povahu a chronickou

    nedůvěru vůči lidem.“

    „Tím se tedy vysvětluje, proč jste sem přišel tak brzo,“

    poznamenala. Přejela pohledem hustý les, jenž je obklopoval.

    „Chtěl jste zkontrolovat terén. Ujistit se, že nevlezete

    do pasti.“

    „Vzhledem k okolnostem mi to přijde jako rozumné počínání.

    Musím přiznat, že jsem byl trochu nervózní, když

    jsem zjistil, že se tyhle rozvaliny nacházejí nad energetickým

    vírem.“

    Tvářila se nedůvěřivě. „Nedokážu si vás představit nervózního.“

    „Každý ví, že standardně fungující jantar v blízkosti

    energetické smrště nefunguje. Ani ten nejsilnější lovec duchů

    nedokáže zažehnout energetický plamen, když stojí na

    místě takové bouře.“

    „Jsem si velmi dobře vědoma, že muži z Bratrstva nemají

    vortexové víry rádi,“ přikývla.

    „Jako byste chtěla po policajtovi, aby svou zbraň nechal

    přede dveřmi. Když jsem sem přijel, napadlo mě, že kdybych

    musel někdy odstranit nějakého lovce duchů, měl

    bych ho přilákat právě na takové místo.“

    „Když se vám to tak nezdálo, neměl jste sem jezdit.“

    Usmál se. „Jsem zřejmě důvěřivější, než vypadám.“

    Sledovala jeho úsměv s pochybovačným výrazem. „Nějak

    se mi tomu nechce věřit.“

    V tu chvíli začal Gibson nadšeně švitořit a sesul se z Marlowina

    ramene na zem. Vyskočil na špičku Adamovy boty

    a postavil se na zadní packy. Ozvalo se další chichotání.

    „Chce, abyste ho zvedl nahoru,“ vysvětlila Marlowe.

    „Líbíte se mu. To je dobré znamení.“

    „Ano? Čeho?“

    Krátce, elegantně pokrčila rameny. „To je jedno. To je

    jen takový řečnický obrat.“

    K čertu, pomyslel si. Reakce prachového králíčka pro ni

    byla důležitá. Když se sklonil, aby Gibsona zdvihl, zvedly

    se mu vlasy na šíji. V atmosféře zavířila další energie.

    „Vidíte něco zajímavého?“ zeptal se, když se narovnal.

    Marlowe zamrkala a trochu se zamračila, jako by se jí

    nelíbilo, že poznal, kdy zapojila svůj talent.

    „Jak to víte?“ zeptala se.

    Položil si králíčka na rameno. „Když jde o talenty,

    všechny fungují podobným způsobem.“

    Vykročila k němu, boty jí narážely o tvrdou zemi. „Když

    jsme spolu dnes ráno hovořili, prozradila jsem vám, že

    mám talent na čtení paprsků snů.“

    „Ano, to vím. Nestává se mi často, že by mi volala ředitelka

    Jones a spol. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy to bylo

    naposledy.“

    „Od Velkého konfliktu se vaše rodina Společnosti arkány

    vyhýbala,“ podotkla.

    „Podle legendy to mezi našimi rody vždycky poněkud

    vřelo.“

    „Doufám, že dnes můžeme hodit starou historii za hlavu,“

    navrhla.

    „To není snadné, když se toho událo tolik. Jak jste získala

    místo vedoucí arkánské agentury Jones a spol. pro Frequency

    City? Vaši předchůdci, kteří agenturu řídili, byli

    většinou odborníci na teorii chaosu, nemám pravdu?“

    K jeho překvapení se mírně zarděla, jako by jeho poznámku

    vzala jako osobní urážku.

    „Ano,“ zamumlala. „Většinou měli opravdu vzácný typ

    strategického talentu. Ukázalo se však, že schopnost rozpoznat

    paprsky snů se pro vyšetřování hodí stejně tak dobře.“

    Zdálo se, že se snaží hájit sama sebe. Zajímavé.

    „Určitě ano,“ přikývl…………………………………………………..

  • Autor: Quick, Amanda
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Série: Paprsky snů
    Pořadí v sérii: 3.
    Název: Půlnoční krystal
    Původní název: Midnight Crystal
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 288
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 11.5.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.