Žánry
Autoři
Série
Probuzený milenec (Série - Bratrstvo černé dýky - 3)
od Zsadist je jedním z šesti upírských bojovníků Bratrstva černé dýky bránícího svou rasu před neúprosnými nepřáteli. Nosí ve své duši temnou minulost plnou utrpení a pokoření, která v něm vyvolává neuhasitelnou zuřivost. Je znám svými strašnými činy a jeho divokosti se obávají jak lidé, tak upíři. Hněv je jeho jediným druhem a hrůza vášní - dokud neosvobodí krásnou dívku z nepřátelských rukou. Bellu okamžitě uchvátí Zsadistova nespoutaná síla. Oba v sobě nalézají zalíbení, ale bojovníkova touha po pomstě dívčiným mučitelům jej přivádí k šílenství. Proto musí Bella pomoci jeho utrápené duši a najít cestu ke společné budoucnosti.
Bratrstvo černé dýky 3
Třetí díl
románového cyklu
BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY
Kapitola první
Krucinál, Zsadiste! Neskákej –“
Phuryho hlas bylo stěží slyšet přes rachot srážky
před nimi. A nezabránil jeho dvojčeti vyskočit z escalade,
i když jel osmdesátkou.
„V, je venku! Otoč to!“
Phury narazil ramenem do okénka, když Vishous
uvedl teréňák do kontrolovaného smyku. Kužely světla
z reflektorů opsaly oblouk a zachytily Z, který se skulil
na zasněžený asfalt. Zlomek sekundy nato už vyskočil,
tasil a pálil po zmačkaném sedanu, kterému teď z předku
kapoty vyrůstala borovice a kouřilo se z něj.
Phury nespouštěl své dvojče z očí, zatímco šátral
po bezpečnostním pásu. Bezduší, které pronásledovali
do polí kolem Caldwellu, sice právě podělali svou jízdu
díky fyzikálním zákonům, to ale neznamenalo, že
jsou vyřazeni z boje. Tihle nemrtví mizerové hodně
vydrží.
Když se escalade se zhoupnutím zastavil, Phury otevřel
dveře a současně sáhl po berettě. Těžko říct, kolik
bezduchých je v autě nebo jakou mají munici. Nepřátelé
rasy upírů cestovali v tlupách a vždycky byli ozbrojeni
– do horoucích pekel! Vystoupili tři bělovlasí bezduší,
a potácel se jen řidič.
Ani ta zatracená přesila Z nezpomalila. Jako sebevražedný
šílenec zamířil rovnou k trojici nemrtvých, ačkoliv
neměl v ruce nic než černou dýku.
Phury se vyřítil přes silnici, slyšel, jak Vishous dupe
za jeho zády. Jenže už jich nebylo zapotřebí.
Ve vzduchu vířily němé vločky sněhu, sladká vůně
borovic se mísila s pachem benzinu, unikajícího z vraku
auta, a Z sejmul všechny tři bezduché pouhým nožem.
Přetnul jim šlachy v podkolení, aby nemohli utíkat, zlámal
jim paže, aby se nemohli bránit, vlekl je po zemi
a vyskládal do řady jako strašidelné panenky.
Trvalo mu to dohromady nanejvýš čtyři a půl minuty,
včetně odstranění identifikačních odznaků. Pak si dal
Zsadist pauzu, aby se vydýchal. Jak shlížel na olejovou
skvrnu černé krve, rozmazané po bílém sněhu, stoupala
mu z ramen pára, podivně něžná mlha, unášená studeným
větrem.
Phury zastrčil berettu do pouzdra a udělalo se mu nevolno,
jako by spořádal kilové balení špeku. Podrbal se
na hrudi a rozhlédl se doleva, pak doprava. Na silnici 22
panoval v tuto noční dobu a v téhle vzdálenosti od samotného
Caldwellu mrtvý klid. Bylo nepravděpodobné,
že by se tu objevil člověk. Vysoká zvěř se nepočítala.
Věděl, co přijde teď. Věděl, že nemá cenu snažit se tomu
zabránit.
Zsadist poklekl nad jedním z bezduchých, zjizvenou
tvář zkřivenou nenávistí, znetvořený horní ret ohrnutý,
tesáky dlouhé jako tygří zuby. S oholenými vlasy a prohlubněmi
pod lícními kostmi vypadal jako smrtka;
a stejně jako smrt i on bez obtíží pracoval v chladu. Měl
na sobě jen černý rolák a volné černé kalhoty, takže byl
víc ozbrojený než oblečený: hruď mu křižovalo řemení
s pouzdrem na dýku, znamení Bratrstva černé dýky,
a další dva nože měl připevněné v pouzdrech na stehnech.
Také měl opasek se dvěma pistolemi.
Ne že by ty devítky někdy použil. Rád zabíjel tak nějak
osobně. Po pravdě řečeno, byly to jediné chvíle, kdy
se mohl s někým sblížit.
Z popadl bezduchého za klopy kožené bundy a škubnutím
zvedl trup bezduchého od země, až měl obličej
těsně u něj.
„Kde je ta ženská?“ Když se nedočkal jiné odpovědi
než zlobného smíchu, Z bezduchého prudce a nečekaně
uhodil pěstí. Dopad rány zazvučel mezi stromy, ostrý
zvuk, jako když se zlomí větev. „Kde je ta ženská?“
Posměšný úšklebek bezduchého nabudil hněv Z do té
míry, že se stal vlastním polárním kruhem. Vzduch kolem
jeho těla se naplnil magnetickým nábojem a byl
chladnější než noc. Vločky sněhu už se k němu ani nepřibližovaly,
protože se rozložily silou jeho hněvu.
Phury uslyšel tiché zasípění a ohlédl se. Vishous si
zapaloval ručně ubalenou cigaretu, tetování na levém
spánku a kozí bradku kolem úst mu zvýraznila oranžová
záře.
Při zvuku další rány pěstí se V zhluboka nadechl
a zvedl diamantové oči. „Není ti nic, Phury?“
Ano, bylo. Zběsilá povaha Z byla odjakživa tématem
smrtelnických báchorek, ale poslední dobou si začínal
počínat tak násilnicky, že bylo těžké ho při akci pozorovat.
Bezedná, dušeprostá jáma jeho nitra běsnila od té
doby, co Bellu unesli bezduší.
A pořád ještě ji nenašli. Bratři neměli žádné vodítko,
žádné informace, nic. Ani Zsadistovy drsné metody výslechu
nepomáhaly.
Phury byl z toho únosu zničený. Neznal Bellu dlouho,
ale byla to náramně půvabná, ušlechtilá žena z nejvyšší
vrstvy aristokracie své rasy. Ačkoliv mu nešlo jen
o její rodokmen. Šlo mu o mnohem víc. Pronikla přes
jeho příslib celibátu k muži, který se skrýval pod vrstvou
disciplíny, probudila cosi hluboko v jeho nitru.
Stejně zoufale jako Zsadist ji toužil nalézt, ale po šesti
týdnech už ztratil víru, že by ještě byla naživu. Bezduší
se mučením snažili získat od upírů informace o Bratrstvu,
a ona, jako všichni civilisté, věděla o bratřích jen
málo. Určitě už ji zabili.
Jeho jedinou nadějí bylo, že nemusela snášet mnoho
a mnoho dní pekelných muk, než odešla do Stínu.
„Co jste udělali s tou ženskou?“ zavrčel Zsadist na
dalšího bezduchého. Když se nedočkal jiné odpovědi
než „Jdi do háje“, vytáhl Z nůž a toho hajzla kousl.
Proč si Zsadist dělá starosti o pohřešovanou civilistku,
to nikdo z Bratrstva nedokázal pochopit. Jeho mysogynství
bylo známé – sakra, vždyť budilo strach! Proč
mu záleží na Belle, to nikdo netušil. Ale na druhé straně,
nikdo, dokonce ani jeho dvojče Phury, nedokázal
předvídat Zsadistovy reakce.
Zatímco ozvěny Zsadistova brutálního díla protínaly
lesní osamělost, Phury cítil, jak jeho samotného výslech
láme, i když bezduší zůstávali silní a neprozradili žádné
informace.
„Nevím, jak dlouho to ještě vydržím,“ řekl polohlasem.
Zsadist byl to jediné, co v životě měl, kromě poslání
Bratrstva – chránit rasu před bezduchými. Den co den
spal Phury sám, pokud vůbec spal. Potrava mu velkou
rozkoš nepůsobila. Ženy nepřipadaly v úvahu kvůli jeho
celibátu. A každou vteřinou se obával, s čím zase Zsadist
přijde a kdo při tom přijde k úhoně. Bylo mu, jako
by umíral na pomalé vykrvácení z tisíce ran. Náhradní
cíl všech vražedných úmyslů svého dvojčete.
V vztáhl ruku v rukavici a uchopil Phuryho za hrdlo.
„Podívej se na mě, chlape.“
Phury se podíval a ucukl. Bratrovo levé oko, to obklopené
tetováním, se rozšířilo, až z něj byla jen černá
prázdnota.
„Vishousi, ne… já nechci…“ Do háje. Zrovna teď
nepotřeboval poslouchat nic o budoucnosti. Nevěděl,
jak by zvládl skutečnost, že všechno už bude pořád jenom
horší.
„Sníh padá dneska zvolna,“ řekl V a třel mu palcem
silnou jugulární žílu.
Phury zamžikal a zmocnil se ho prazvláštní klid, tep
srdce mu zpomalil do rytmu pulzování bratrova palce.
„Cože?“
„Sníh… padá tak zvolna.“
„Ano… ano, je to tak.“
„A letos máme sněhu habaděj, že?“
„Hm… ano.“
„Jo… spousta sněhu a bude ho ještě víc. Dneska. Zítra.
Příští měsíc. Napřesrok. Padá, když padá, a padá si,
kam chce.“
„Přesně tak,“ řekl Phury tiše. „Nedá se zastavit.“
„Ledaže jsi země.“ Palec se zastavil. „Bratříčku, ty
mi nepřipadáš jako země. Ty ho nezastavuješ. Nikdy.“
Zazněla série praskotu a záblesků, jak Z bodal bezduché
do hrudníků a těla se rozpadala. Pak už bylo slyšet
jen syčení z chladiče rozbitého auta a těžké pumpování
Zsadistova dechu.
Jako troska se zvedl ze zčernalé země, obličej a předloktí
potřísněné krví bezduchých. Aura kolem něj jako
tetelivý opar násilí deformovala scenerii za jeho zády,
les za ním byl zvlněný a nezřetelný.
„Jedu do města,“ oznámil, otíraje si čepel o stehno,
„pokračovat.“
Těsně předtím, než se pan O znovu vydal na lov upírů,
uvolnil západku svého devítimilimetrového revolveru
a prohlédl vnitřek hlavně. Zbraň už dávno potřebovala
vyčistit, stejně jako jeho glock. Potřeboval
vyřídit jiné svinstvo, ale jen idiot si nechá pokazit
bouchačku. Sakra, bezduší musí mít špičkové zbraně.
Bratrstvo černé dýky není z těch cílů, které by chtěl
člověk minout.
Přešel náborové centrum a vzal to trochu oklikou kolem
pitevního stolu, který používali k práci. Jediná prostorná
místnost neměla žádnou izolaci a na podlaze jen
udusanou hlínu, ale protože tu nebyla okna, vítr dovnitř
takřka nepronikal. Byl tu kavalec, na kterém spal.
Sprcha. Žádný záchod ani kuchyně, protože bezduší
nejedí. Ještě tu vonělo čerstvé řezivo, protože dům tu
postavili teprve před půldruhým měsícem. Také tu páchla
petrolejová kamínka, kterými topili.
Jediným napevno přidělaným zařízením byl regál,
který sahal od země až ke stropním trámům podél celé
jedné dvanáctimetrové stěny. Tam byly rozloženy nástroje,
pěkně a úhledně, na jednotlivých policích: nože,
svěráky, kleště, kladiva. Všechno, co umí rozvázat jazyk.
Měli tu všechno, co dokáže vyrvat z hrdla výkřik.
Nebyla to však jen mučírna; používali tuhle místnost
také jako skladiště. Uchovávat upíry delší dobu bylo náročné,
protože by člověku mohli upláchnout, pokud by
se dokázali zklidnit a soustředit. Ocel jim bránila zmizet,
ale zamřížovaná cela by je neuchránila před slunečním
světlem, a budova s místností z masivní oceli byla
nepraktická. Pěkně však fungovala kanalizační roura ze
zrezivělého plechu, zasazená vertikálně do země. Nebo
spíš v tomto případě tři roury……………………………….
Autor: | Ward, J. R. |
Překladatel: | Pacnerová, Jana |
Série: | Bratrstvo černé dýky |
Pořadí v sérii: | 3. |
Název: | Probuzený milenec |
Původní název: | Lover Awakened |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-344-1 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 464 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 20.10.2010 |