Žánry
Autoři
Série
Buďte o krok napřed!
Pomstěný milenec (Série - Bratrstvo černé dýky - 7)
od Další pokračování válek rodu upírů z Coldwellu a šestice jeho ochránců tvořících Bratrstvo černé dýky je opět plné dramatických příběhů, zápletek a osudů. Jeho hlavní postavou je však temná postava - Rehvenge, upír, který čerpá životní energii z emocí ostatních, obchodník s drogami. Jeho reputace způsobí, že je naverbován, aby pomohl odstranit drsného a ostražitého krále Wratha, vůdce bratrstva. Pod tlakem hrozícího nebezpečí hledá morální podporu a tak propadne kouzlu ošetřovatelky Ehleny, která snad jediná mu může pomoci, avšak jeho city přehlíží.
Sedmý díl
románového cyklu
BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY
Kapitola první
Král musí zemřít.“
Tři slova, pět slabik. Každá slabika, každé slovo
zvlášť nepředstavovaly nic zvláštního. Dohromady?
Vyvolávaly představu všemožné nedobroty: Vražda.
Zrada. Velezrada.
Smrt.
V dusných okamžicích poté, co je vyslechl, zůstal
Rehvenge zticha, nechal tu trojici slov viset v zatuchlém
vzduchu pracovny, tři světové strany temného,
zlého kompasu, s nímž byl důvěrně obeznámen.
„Máš nějakou odpověď?“ řekl Montrag, syn Rehmův.
„Nemám.“
Montrag zamrkal; pohrával si s hedvábnou vázankou
na svém krku. Jako většina příslušníků glymery vězel
oběma sametovými trepkami hluboko v suchém, ušlechtilém
písku své vrstvy. Což znamenalo, že byl prostě
a jednoduše skvostný, od hlavy až k patě. Ve svém kuřáckém
kabátku a elegantních kalhotách s tenkým
proužkem a… sakra, jsou to vážně psí dečky?… byl jako
vystřižený z Vanity Fair. Tedy před sto lety. A se svou
povýšeností a hromsky chytrými nápady byl učiněný
Kissinger bez prezidenta, když došlo na politiku: samá
analýza, žádná autorita.
Čímž se vysvětluje tahle schůzka, že ano.
„Teď nepřestávej,“ řekl Rehv. „Ze střechy už jsi skočil.
Dopad už měkčí nebude.“
Montrag se zamračil. „Nějak se na to nedokážu dívat
tak nevážně jako ty.“
„Copak se tady někdo směje?“
Ozvalo se zaklepání na dveře pracovny a Montrag
otočil hlavu do strany a měl profil jako irský setr: samý
nos. „Dále.“
Služebná, která uposlechla výzvu ke vstupu, se pachtila
pod tíhou stříbrného servisu, který nesla. S ebenovým
tácem velikosti verandy v rukou vlekla svůj náklad
přes místnost.
Dokud nezvedla hlavu a neuviděla Rehva.
Ztuhla jako solný sloup.
„Vypijeme si čaj tady.“ Montrag ukázal k nízkému
stolku mezi dvěma hedvábnými pohovkami, na kterých
seděli. „Tady.“
Služebná se nepohnula, jen zírala Rehvovi do tváře.
„Co se děje?“ otázal se Montrag, když se čajové šálky
začaly třást a z podnosu stoupal cinkavý zvuk. „Postav
nám čaj sem, a hned.“
Služebná sklonila hlavu, něco zamumlala a zvolna
k mužům přistoupila. Kladla jednu nohu před druhou,
jako by se blížila ke svinutému hadovi. Zůstala od
Rehva co nejdál, a když servis položila, její třesoucí se
ruce stěží dokázaly postavit šálky na talířky.
Když dospěla ke konvici s čajem, bylo jasné, že nápoj
všude rozbryndá.
„Nech to na mně,“ řekl Rehv a vztáhl ruku.
Když služebná ucukla, upustila rukojeť konvice a ta
začala padat.
Rehv zachytil rozpálené stříbro do dlaní.
„Cos to udělala!“ vyskočil Montrag z pohovky.
Služebná se přikrčila, ruce jí vylétly k obličeji. „Promiňte,
pane. Doopravdy, já jsem…“
„Buď zticha a přines nám led…“
„To není její vina.“ Rehv klidně přehmátl na rukojeť
a čaj nalil. „A mně vůbec nic není.“
Oba na něj zírali, jako by čekali, až vyskočí a začne
poskakovat za doprovodu kňouravého au-au-au.
Postavil stříbrnou konvici a pohlédl do Montragových
bledých očí. „Jednu kostku. Nebo dvě?“
„Můžu… můžu ti dát něco na tu spáleninu?“
Usmál se, blýskl na svého hostitele tesáky. „Vůbec
nic mi není.“
Montrag byl zřejmě uražen, že nemůže nic dělat,
a vybil si nespokojenost na služebné. „Jsi jen pro ostudu.
Jdi pryč.“
Rehv pohlédl na ženu. Pro něj byly její emoce trojrozměrným
grafem strachu a studu a paniky, zamotaná
spleť vyplňující prostor jejího nitra, stejně jako kosti
a svaly a pokožka.
Buď v klidu, vyslal k ní myšlenku. Uvidíš, že to napravím.
V tváři jí zaplálo překvapení, ale napětí z ramen
zmizelo a odvrátila se s mnohem klidnějším výrazem.
Když byla pryč, Montrag si odkašlal a znovu usedl.
„Myslím, že se nezapracuje. Je naprosto neschopná.“
„Co kdybychom začali jednou kostkou?“ Rehv vhodil
do čaje kostku cukru. „A uvidíme, jestli ti to bude
stačit.“
Natáhl ruku se šálkem, ale ne moc daleko, takže
Montrag byl nucen znovu vstát z pohovky a naklonit se
přes stůl.
„Děkuji.“
Rehv nepouštěl talířek a tlačil svému hostiteli do
mozku změnu názoru. „Ženské jsou ze mě nervózní.
Nebyla to její vina.“
Prudce se předmětu pustil a Montrag měl co dělat,
aby porcelán značky Royal Doulton udržel.
„Jejda. Nevylij to.“ Rehv se znovu uvelebil na své
pohovce. „Byla by škoda udělat skvrnu na tom krásném
koberci. Aubusson, že ano?“
„Aha… ano.“ Montrag se znovu usadil a zamračil
se, jako by neměl zdání, proč o své služce náhle smýšlí
jinak. „Ehm… ano, je. Otec ho koupil před mnoha lety.
Měl výtečný vkus, že? Vybudovali jsme kvůli němu tuhle
místnost, protože je tak velikánský, a barva stěn byla
zvolena zvlášť k němu, aby zvýraznila ty broskvové
tóny.“
Montrag se rozhlédl po pracovně, usmál se pro sebe
a usrkl, malíček vytrčený jako prapor ve větru.
„Jaký je čaj?“
„Výborný, ale ty si nedáš?“
„Já čaj nepiju.“ Rehv počkal, až bude šálek u mužových
rtů. „Takže jsi mluvil o zavraždění Wratha?“
Montrag vyprskl, Earl Grey mu potřísnil předek krvavě
rudého kuřáckého kabátku a dopadl na tatínkův
broskvově úžasný koberec.
Montrag bojoval se skvrnami rukou a Rehv mu podal
ubrousek. „Na, zkus to tímhle.“
Montrag přijal damaškový čtverec, neobratně si osušil
hruď, pak otřel koberec, také neúčinně. Očividně
byl z těch, co nadělají nepořádek a pak ho neuklidí.
„Říkal jsi to,“ zaševelil Rehv.
Montrag hodil ubrousek na tác, vstal, čaj nechal stát
a začal přecházet po místnosti. Zastavil se před velkým
obrazem horské krajiny a zdálo se, že obdivuje dramatickou
scénu s koloniálním vojákem, modlícím se k nebesům,
uprostřed.
Promluvil k obrazu. „Víš, že velmi mnoho našich
pokrevních bratří zahynulo při nájezdech bezduchých.“
„A já si myslel, že jsem se stal leahdyrem Rady jen
díky své jiskrné osobnosti.“
Montrag se zamračil přes rameno, bradu zdviženou
klasicky aristokratickým způsobem. „Ztratil jsem otce
a matku a všechny bratrance. Do jednoho jsem je pohřbil.
Myslíš, že je to radost?“
„Omlouvám se.“ Rehv si přiložil pravou dlaň na srdce
a sklonil hlavu, i když mu to bylo úplně fuk. Nehodlal se
nechat zmanipulovat přednáškou o ztrátách. Zvlášť když
emoce tohohle chlapa pohání zištnost, ne žal.
Montrag se otočil k obrazu zády, jeho hlava zakryla
horu, na které stál koloniální voják… takže to vypadalo,
jako by se mu mužíček v rudé uniformě pokoušel
vylézt na ucho.
„Glymera utrpěla neslýchané ztráty. Nejen na životech,
ale i na majetku. Vypleněné domy, uloupené starožitnosti
a umělecká díla, zmizelé bankovní účty. A co
udělal Wrath? Nic. Nijak nereagoval na opakované dotazy
stran toho, jak byla sídla těch rodin nalezena…
proč Bratrstvo útokům nezabránilo… kam se všechny
ty věci poděly. Neexistuje plán, který by zajistil, aby se
to už nikdy nestalo. Žádné ujištění, že pokud se těch
několik málo příslušníků aristokracie vrátí do Caldwellu,
budou ochráněni.“ Montrag se skutečně dostal do
ráže, jeho hlas stoupal a odrážel se od štukovaného
a zlaceného stropu. „Naše rasa vymírá a potřebuje skutečné
vedení. Podle zákona je však Wrath král, dokud
mu bije srdce v hrudi. Stojí život jednoho za životy
mnohých? Zeptej se svého srdce.“
Ach, Rehv se ho ptal, bodejť, ptal se toho černého,
zlého svalu. „A co pak?“
„Převezmeme velení a uděláme, co je správné.
Během svého panování Wrath ledacos restrukturalizoval…
Podívej, co se stalo s Vyvolenými. Smějí se teď
potloukat v našem světě – neslýchané! A otroctví je
mimo zákon, spolu se sehkluzí žen. Nejdražší Stvořitelko,
než se naděješ, bude někdo z Bratrstva nosit sukni.
Jestliže budeme velet my, můžeme zvrátit to, co
udělal, a obnovit jaksepatří zákony, aby se uchovaly
staré způsoby. Můžeme zorganizovat novou ofenzivu
proti Vyhlazovací společnosti. Můžeme zvítězit.“
„Používáš tady pořád slovo my, a já nějak přesně nevím,
koho máš na mysli.“
„No, samozřejmě musí existovat nějaký jedinec, který
je první mezi rovnými.“ Montrag si uhladil klopy
kuřáckého kabátku a napřímil hlavu i tělo, jako by pó-
zoval pro bronzovou sochu nebo snad dolarovou bankovku.
„Vyvolený muž, který má postavení a kvality.“
„A jakým způsobem se má ten výlupek všech ctností
vybrat?“
„Hodláme přejít k demokracii. K demokracii, která
tu měla být už dávno, která vystřídá nespravedlivou
a nečestnou monarchii…“
Jak to blábolení plynulo dál, Rehv se opřel dozadu,
zkřížil nohy v kolenou a složil špičky prstů k sobě. Seděl
na Montragově načančané pohovce a svářily se
v něm dvě osobnosti, upír a symphath zkřížili zbraně.
Jediná výhoda byla v tom, že ta vnitřní přestřelka
přehlušila zvuk toho nosového všecko-vím-všeckoznám.
Příležitost byla zřejmá: zbavit se krále a chopit se
nadvlády nad celou rasou.
Ta příležitost byla nemyslitelná: zabít skvělého muže
a dobrého vůdce a… svým způsobem přítele.
„…a vybereme toho, kdo nás povede. Bude odpovědný
Radě. Zajistíme, aby se reagovalo na naše otázky.“
Montrag se vrátil k pohovce, na které seděl prve,
a udělal si pohodlí, jako by se chystal žvanit o budoucnosti
ještě několik hodin. „Monarchie nefunguje a demokracie
je jediná možnost…“
Rehv ho přerušil. „Demokracie zpravidla znamená,
že volební hlas má každý. Jen pro případ, že bys tu definici
neznal.“
„Ale my ho mít budeme. My všichni, kdo sloužíme
v Radě, budeme ve volební komisi. Počítá se s každým.“
„Pro tvou informaci, pojem každý zahrnuje o pár
osob víc než ‚každý jako my‘.“
Montrag se zatvářil, jako by chtěl říct ale-prosím-těmluv-
vážně. „Ty bys opravdu svěřil rasu nižším vrstvám?“
„Na mně to není.“………………………………………………
Autor: | Ward, J. R. |
Překladatel: | Pacnerová, Jana |
Série: | Bratrstvo černé dýky |
Pořadí v sérii: | 7. |
Název: | Pomstěný milenec |
Původní název: | Lover Avenged |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-442-4 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 728 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 31.8.2011 |