Autoři

Série

Pomezí světa

od
Anderson, Kevin J.
  • Terra Incognita je bílým místem na mapách, za hranicí světa, označená jen "zde žijí lvi". K této legendární zemi upírají své zraky oba znepřátelené národy vzývající jiného boha a válčící o nadvládu nad známým i neznámým světem v naději na konečné vítězství. Posílají lodě s odvážnými námořníky na nezkrocená moře plná temných nebezpečí, na nichž řádí divoké bouře, aby nalezly zapomenuté království, ztracený ráj. Příběh dobrodružství na širých mořích je důstojným vstupem slavného SF autora do fantasy žánru.

  • 1

    U POBŘEŽÍ URABY

    Toto cizí moře vypadalo stejně jako domovské vody, ale

    Criston Vora věděl, že země je jiná, lidé jsou jiní a jejich

    víra je v protikladu ke všemu, co ho učili v aidenistické

    církvi. Dvacetiletý námořník toužící poznat svět mohl

    být těmito rozdíly buď okouzlen nebo zděšen – zda to či

    ono se dozví až poté, co pozná urabský lid, což také hodlal

    učinit.

    Rybářský háček už tuto cestu podnikl několikrát a jeho

    kapitán Andon Shay pevně věřil, že se i tentokrát s urabskými

    kupci dokáže dohodnout a uzavře s nimi další obchod.

    Mladý muž pozorně zkoumal ubíhající pobřeží,

    zatímco loď plula dál, mnohem dál na jih, než se zatím

    kdy dostal.

    Ve své domovské rybářské vesnici Větrov odjakživa

    vnímal volání moře, toužil nahlédnout za horizont a prahl

    po dobrodružství. Vydal se sice jen na krátkou obchodní

    plavbu, konečně však spatří jiný kontinent, Urabu. Místo

    opředené mýty a legendami.

    Přestože byly dva hlavní kontinenty světa, Uraba

    a Tierra, spojené úzkou pevninskou šíjí, oddělovala je

    široká propast dějin a kultury. Před dávnými časy, na počátku

    věků, když Ondun – bůh – vyslal dva ze svých synů

    na dvou samostatných plachetnicích, aby prozkoumali

    svět, potomci Aidenovy posádky osídlili Tierru,

    zatímco ti, kteří se plavili na Urekově lodi, osídlili Urabu.

    Během staletí Aidenovi a Urekovi vyznavači vytvořili

    dvě oddělené civilizace, dvě různá náboženství a tradice,

    navzdory odlišnostem však zůstali spojení pouty

    obchodu a vzájemné potřeby.

    Byl jasný slunečný den, vál čerstvý vítr a kapitán

    Shay nařídil částečně skasat plachty. Loď se nyní zvolna

    blížila k Ourousse, kde doufali nalézt dychtivé

    zákazníky. Nákladní prostor Rybářského háčku skrýval

    sudy velrybího tuku ze Soelandu, velké kotouče konop-

    ného provazu z Erietty a obilí z Alamontu, ve zvláštní

    uzamčené truhlici v kapitánově kajutě pak čekaly nádherné

    šperky zhotovené zručnými kovotepci z Coragu.

    Přestože šlo o ozdoby určené Urekovým vyznavačům,

    coragští kovotepci na každý kus vyryli nepatrný aidenistický

    háček.

    Kapitán Shay prodával své zboží za ceny mnohem

    příznivější, než mohli nabídnout urabští obchodníci

    a překupníci. Neohrožení tierrští námořníci na rychlých

    lodích se neváhali postavit zrádným mořským proudům

    a podnikali výpravy k urabským pobřežním městům, díky

    čemuž předstihli (k jejich značnému zděšení) mnohem

    pomalejší kupce cestující po souši.

    Criston se zastavil a pohlédl na dva kompasy umístěné

    nedaleko kormidla na podstavci chráněném stříškou – jeden

    byl běžný přístroj, jenž mířil k magnetickému severu,

    a druhý kouzelný Kapitánův kompas, který vždycky

    ukazoval domů. Stříbrná střelka byla vyrobena ze stejného

    kusu vzácného kovu jako stejná střelka umístěná

    v hlavním městě Tierry, Calay. Tyto dva sesterské kusy

    kovu byly propojené magií souznění, tak jako jí údajně

    bylo spojeno veškeré Ondunovo stvoření.

    Rybářský háček se blížil k Ourousse a posádka mohla

    sledovat horečnatou aktivitu probíhající v přístavu. Od

    břehu odrazila loď se zářivě rudými plachtami a vyplula

    jim vstříc. Kapitán Shay pokynul Cristonovi: „Běž nahoru

    a podívej se na to, námořníku Voro!“ Shay měl tmavé

    vlasy spadající až na ramena a místo hustého rozježeného

    vousu, jaký nosila většina námořních kapitánů, udržoval

    svou bradku úhledně zastřiženou.

    Hbitý mladík odvážně šplhal vzhůru po lanech ukotvujících

    stěžeň až do hlídkového koše. Během plavby

    Criston rád trávil čas na hlavním stěžni vysoko nad palubou

    a pátral zrakem po vodní hladině. Několikrát dokonce

    zahlédl hrozivé mořské hady, ale jen z dálky.

    Jak se urabská loď blížila, Criston si všiml symbolu namalovaného

    uprostřed čtvercové hlavní plachty – oka Urekova.

    Povšiml si dalšího pohybu v přístavu, odkud odrazily

    dvě rychlé urabské veslice s vysunutými vesly, jež se sviž-

    ným tempem rozlétly po hladině. Rozdělily se a blížily se

    k Rybářskému háčku ze dvou protilehlých stran.

    Kapitán Shay se dožadoval hlášení, a tak Criston sešplhal

    po lanech dolů, aby mu sdělil, co viděl. „Na palubě

    té hlavní lodi jsem moc námořníků neviděl, kapitáne.

    Možná nás jen chtějí doprovodit do přístavu.“

    „Nikdy dřív jsme doprovod nepotřebovali. V těchto

    vodách není nutné mít lodivoda.“ Shay vydal několik

    rázných příkazů a všech osmadvacet mužů jeho posádky

    se shromáždilo na palubě. „Jakmile zjistí, co nabízíme,

    přivítají nás s otevřenou náručí, ale nepolevujte v ostražitosti.“

    Obrátil se k mladému námořníkovi: „Tvá první

    plavba bude možná opravdu zajímavá, námořníku.“

    „Není to moje první plavba, pane. Na lodích jsem prožil

    většinu života.“

    „Je to tvá první plavba se mnou, a to jediné se počítá.“

    Cristonův otec, rybář, zahynul na moři, a Criston sám

    sloužil na mnoha lodích. Lovil ryby u domovského pobřeží,

    ale vždy snil o odvážnějších výpravách. Navzdory

    svému mládí byl Criston majitelem malé lodě, která vozila

    zboží do hlavního města Tierry Calay, splátky věřitelům

    ho však značně tížily. Když kolem Větrova proplouval

    Rybářský háček na své cestě k jihu a kapitán Shay

    najímal námořníky, kteří by s ním podnikli dvouměsíční

    výpravu do Ouroussy, Criston neváhal a chopil se příležitosti,

    zvlášť když mu byl nabídnuta vyšší mzda, než

    kolik by si vydělal sám.

    Bude tak moci zaplatit své dluhy, a ještě uvidí vzdálené

    země. A až se s kapsami plnými peněz vrátí do Větrova,

    konečně si bude moci vzít Adreu, kterou miloval už

    celé roky. Jakmile Rybářský háček vyloží svůj náklad

    v Ourousse, Criston se vydá na cestu domů…

    Když se urabská loď se šarlatově rudou plachtou přiblížila

    na doslech, všiml si muže stojícího na přídi, oblečeného

    do volného béžového šatu se světlou olbou na

    hlavě. Kromě něj stálo na palubě cizí lodi jen pět dalších

    mužů. Muž v olbě zvolal tierrsky se silným přízvukem:

    „Jsem Fillok, první muž města Ouroussy. Jaké zboží

    nám přivážíte?“

    Shay tiše řekl Cristonovi: „Fillok… To jméno znám.

    Myslím, že je to bratr sultána Vnějšího Wahiliru, významný

    muž. Proč nám vyplul vstříc někdo takový?“

    Znepokojeně se zamračil. „Muži, kteří se považují za důležité,

    občas podnikají unáhlené věci. To obvykle nebývá

    dobré znamení.“ Kapitán zvýšil hlas a zakřičel přes vodu:

    „Míříme do přístavu. Mohu správci poskytnout úplný

    seznam.“

    „Mám právo prohlédnout váš náklad hned teď a tady!

    Jak můžeme vědět, že vaše loď není plná mužů a nechystáte

    se přepadnout Ouroussu?“

    „Proč bychom něco takového dělali?“ zeptal se Shay

    ohromeně.

    Fillok plul dál stejným směrem a pokud by nezměnil

    kurz, hrozilo, že se jeho loď během několika minut srazí

    s Rybářským háčkem. Kapitán Shay si přeměřil pohledem

    rychlé válečné veslice blížící se k nim zleva i z pravoboku.

    „Nelíbí se mi to, Voro! Běž nahoru a podívej se

    ještě jednou.“ Mladík se vytratil a vzápětí už svižně šplhal

    po lanech zpátky do hlídkového koše.

    Tierrským obchodníkům plynuly z obchodu s urabskými

    městy tučné zisky, mnoho lodí však zmizelo. Bylo

    jich víc, než by se dalo přičíst na vrub bouřím a skaliskům.

    Pokud byl Fillok dostatečně ambiciózní a bez skrupulí,

    mohl tyto obchodníky přepadnout a zmocnit se jejich

    nákladu. Nikdo z Tierry by se to nedozvěděl.

    Když Criston dorazil do hlídkového koše a pohlédl

    dolů na urabskou loď, užasl. Spatřil daleko více mužů,

    než bylo oněch pět, kteří stáli v lanoví. Nejméně tucet

    ozbrojených mužů se krčilo mimo dohled, ukryto za

    bednami nebo plachtovím složeným na palubě. Skrze

    otevřené průlezy pak Criston spatřil další muže tísnící se

    v podpalubí se šavlemi v rukou. Přiložil ruce k ústům

    a zvolal ze všech sil: „Kapitáne, je to past! Ta loď je plná

    ozbrojených mužů!“

    Shay zakřičel na svou posádku: „Napnout plachty!

    Všechny do jedné po větru, hned!“ Muži, už tak napjatí,

    skočili k lanům, rozvázali uzly, zatáhli a plachty se prudce

    rozvinuly.

    Cristonovo varování přimělo Filloka k činům. První

    muž Ouroussy vykřikl cosi ve svém jazyce, ukrytí muži

    vyskočili ven a pozvedli své zbraně. Ozval se ječivý

    zvuk trubky volající do boje. Přes úzkou mezeru oddělující

    obě lodě přelétlo několik kotvic upevněných na provazech.

    Několik jich spadlo do vody, ale tři se zachytily

    o brlení na palubě Rybářského háčku. Dvě blížící se válečné

    veslice odpověděly troubením rohu a bubnováním

    a jejich veslaři zrychlili tempo.

    Shay se shýbl a uchopil dlouhou harpunu uloženou na

    pravoboční přídi. Tierrští muži se ozbrojili lodními háky,

    vesly a palicemi. Criston chvatně sešplhal dolů na palubu,

    připravený zapojit se do boje. Na svou obranu svíral

    dlouhou lodní dýku, byla však stále kratší než urabské

    šavle.

    Criston se rozběhl k lanům, která nyní poutala obě lodě

    k sobě, když v tu chvíli s děsivým nelidským zavytím

    skočilo na palubu pět Urabanů. Vyhnul se svištící čepeli

    urabské šavle a začal řezat první provaz, dokud nepovolil,

    a pak bez váhání začal pracovat na dalším.

    Rybářský háček nyní plul pod plnými plachtami a nastavoval

    větru mnohem větší plochu než Fillokova malá

    urabská loď. Lana vrzala, jak se tierrská loď pokoušela

    osvobodit. Jeden z tierrských námořníků klesl a z hluboké

    rány na hlavě mu prýštila krev.

    Kapitán Shay, lhostejný k řeži kolem sebe, se napřáhl

    a vrhl harpunu proti nepřátelské lodi. Její ostrý kovový

    hrot pronikl Fillokovou hrudí. První muž Ouroussy se

    zapotácel, s úžasem uchopil dřevěnou násadu a zhroutil

    se v kaluži krve na palubu vlastní lodi.

    Když urabští útočníci spatřili, že jejich vůdce byl zabit,

    vztekle zavyli. Hrnuli se jeden přes druhého, odhodlaní

    skočit na palubu tierrské lodi a pobít její posádku.

    Dvě válečné galéry, které k Rybářskému háčku spěchaly

    od pobřeží, se jej pokusily sevřít do kleští.

    Criston řezal tak dlouho, dokud se mu nepodařilo

    odříznout i třetí lano. Rybářský háček poskočil kupředu

    jako utržený hřebec a zvětšil tak mezeru dělící ho od

    urabské lodi právě ve chvíli, kdy se ji početná skupina

    nepřátel pokusila přeskočit. Tucet mužů spadl do vody

    a jen dva zůstali viset na boku lodi, kde se zachytili sítě

    a kotevního lana. Criston se naklonil přes pažení, sekl

    jim nožem po prstech a muži s jekotem spadli do vody……….

  • Autor: Anderson, Kevin J.
    Překladatel: Kučerová, Simona
    Název: Pomezí světa
    Původní název: The Edge of the World
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-359-5
    Vazba: brožovaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 512
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 16.11.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.