Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Nejistá koruna

od
Plaidy, Jean
  • Příběh krále Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku

     

    Jindřich Tudor se nenarodil pro anglický trůn. Dosáhl plnoletosti v nebezpečné době politického zmatku a strávil čtrnáct let ve vyhnanství v Bretani. Až potom se s malou armádou vítězoslavně vrátil na dorsetské pobřeží a přesvědčivě zvítězil v bitvě u Bosworthu – čímž jednou provždy ukončil Válku růží a založil neblaze proslulou tudorovskou dynastii.

    Protože byl Jindřichův nárok na trůn poměrně slabý, jeho svatba s Alžbětou z Yorku, dcerou a přímou dědičkou krále Eduarda IV., nejen spojila válčící rody, ale také Jindřichovi pomohla zajistit trůn pro sebe i příští generace. Ačkoli se jejich svazek zrodil z politické nutnosti, změnil se v úžasný milostný příběh, jehož následkem bylo sedm dětí a šťastných dvacet společných let.

    Kniha svižným a poutavým způsobem přenáší čtenáře do počátečního období slavné tudorovské říše: od nesnadného nástupu Jindřicha a Alžběty na trůn k jejich manželství a vládě, přes hluboký žal způsobený smrtí jejich syna Artura až ke korunovaci mladšího syna králem Jindřichem VIII.

  • Princovo narození

     

    V mlžném zářijovém dni roku 1486 nastalo ve

    Winchesterském paláci obrovské zděšení – královna

    měla rodit až za měsíc, a přece jí začaly bolesti.

    Bylo to překvapivé, poněvadž od svatby uplynulo

    teprve osm měsíců. Všichni měli z královniny plodnosti

    radost a porod devět měsíců po svatbě by byl

    velmi vítaným znamením, ovšem pouze osmiměsíční

    těhotenství bylo zneklidňující. Přesto nikoho ani na

    okamžik nenapadlo, že by to mohlo znamenat něco jiného

    než narození nedonošeného dítěte.

    Královna Alžběta poklidně seděla se svými sestrami,

    sedmnáctiletou Cecílií a teprve jedenáctiletou Annou,

    a vyšívala oltářní přikrývku. Králova matka, kterou

    všichni chovali ve značné úctě, totiž rozhodla, že

    v době, kdy potřebují veškerou přízeň nebes, to pro ně

    bude vhodná činnost. Dokonce i Anna věděla – protože

    se o tom neustále mluvilo – že je nanejvýš důležité,

    aby královna porodila zdravého chlapce.

    Královna a její sestry prožily těžké časy, na které nikdy

    nezapomněly. Jejich velkolepý a všemocný otec je

    hýčkal a rozmazloval, ale také strádaly ve westminsterském

    svatostánku, kde musely vyhledat útočiště ve

    strachu o svůj život. Jednou z lekcí, kterou se v mládí

    naučily, bylo, že život je plný nejistot a během několika

    dní se může drasticky změnit.

    Nakonec se Alžběta provdala za krále, a ačkoli

    v jistém období přemítaly, zda Jindřich Tudor svému

    slibu dostojí, nyní se cítily poměrně v bezpečí. Pokud

    dítě, které se brzy narodí, bude zdravý chlapec, jejich

    šance, že se dobře vdají, povedou pohodlný život –

    a hlavně přežijí – se značně zvýší.

    Cecílie šila modrou hedvábnou nití lem Madonina

    roucha a přemítala, kdy přijde řada na ni, aby se provdala.

    Doufala, že se jejím manželem stane někdo od

    králova dvora, protože nechtěla opustit domov. Kdysi

    se domnívala, že ji pošlou do Skotska, aby se stala

    skotskou královnou, ale nakonec z toho navrhovaného

    sňatku jako z mnoha podobných sešlo. Sama Alžběta

    byla kdysi určena pro francouzského dauphina a jejich

    matka dlouho trvala na tom, aby ji všichni oslovovali

    Madame la dauphine. Skutečností bylo, že člověk

    nikdy nevěděl, kde skončí. Koho by napadlo, že

    se Alžběta po ponižující zkušenosti a ztrátě dauphina

    stane díky sňatku s Jindřichem Tudorem anglickou

    královnou?

    Ačkoli o tom nyní nikdo nemluvil, správně měl být

    králem jejich bratr Eduard. Jenže kde mu teď byl konec?

    Co se s ním a jeho bratrem Richardem stalo?

    Podle některých byli oba zavražděni v Toweru. Zřejmě

    to tak skutečně bylo, jelikož jinak by seděl na anglickém

    trůnu buď Eduard V., nebo Richard IV. – nikoli

    Jindřich VII.

    Jejich matka říkala: „Raději o tom nebudeme mluvit.

    Musíme být opatrné, abychom nerozrušily královnu,

    která je ve velmi choulostivém stavu.“

    Přesto bylo zvláštní nezmiňovat se o vlastních

    bratrech. O čem si tedy měly sestry povídat? O počasí?

    O tom, zda bude po porodu Alžběta korunována?

    O křtu?

    „Moc o tom dítěti nehovořte,“ varovala je matka.

    „Mohlo by to přinést neštěstí.“

    Tak o čem si tedy měly vyprávět?

    Cecílie však byla nakonec ušetřena nutnosti hledat

    vhodný námět k rozhovoru, protože Alžběta najednou

    zbledla jako stěna, položila si ruce na břicho a vyhrkla:

    „Myslím, že mi začínají bolesti. Okamžitě dojděte

    pro naši matku.“

    Cecílie upustila svou část oltářní přikrývky a chvatně

    odběhla, zatímco Anna zůstala sedět a zděšeně

    sestru pozorovala.

     

    ***

     

    Královna Alžběta Woodvillová, královna matka, byla

    ve svých komnatách sama. Nemohla se dočkat, až

    uplyne další měsíc a bude držet v náručí zdravého

    vnuka.

    Byla si jistá, že to bude chlapec. Pokud ne, bude

    muset její dcera Alžběta znovu rychle otěhotnět. Nepochybovala,

    že Alžběta bude stejně plodná jako ona.

    Blahopřála si k návratu blahobytu. Ona i její rodina

    prožily velmi obtížné časy, které téměř skončily pohromou.

    Král Richard ji neměl rád a odjakživa odsuzoval

    bratrův sňatek se ženou, která, jak říkával, ho

    nebyla hodna. Za Eduardova života se proti ní pochopitelně

    neodvážil cokoli říct a i po Eduardově smrti

    zůstával vůči bratrovi loajální. Dokonce i když ji přistihl,

    že proti němu kuje pikle s Jane Shoreovou, zachoval

    se shovívavě. Teď se však všechno změnilo.

    Zemřel – padl na poli u Bosworthu a novým králem

    se stal její zeť.

    Přála si, aby na hradě nebyla Jindřichova matka.

    Hraběnka z Richmondu svou nadřazeností Alžbětu

    Woodvillovou popuzovala. Byla pravda, že Markétě

    Beaufortové kolovala v žilách královská krev, ačkoli,

    jak si Alžběta často připomínala, pocházela z nesprávné

    strany přikrývky. Všichni sice věděli, že Jan z Gen-

    tu Beauforty legitimizoval, ale to neměnilo nic na

    skutečnosti, že se zrodili z nemanželského svazku. Je

    však běžné, že lidé, kteří si nejsou jisti svými nároky,

    je velmi energicky prosazují. Alžběta Woodvillová to

    dobře věděla, protože mezi ně patřila. Od chvíle, kdy

    okouzlila krále Eduarda natolik, že se s ní oženil a povznesl

    ji do závratných výšin, musela zajistit, aby na

    úctu vůči ní nikdo nezapomínal.

    U Markéty Beaufortové, hraběnky z Richmondu, to

    bylo stejné a teď, když se její syn stal králem, se mírně

    povznesla nad královninu matku. Přesto, přemítala

    Alžběta, nemůže nikdo pochybovat, že mladá královna

    jako dcera zesnulého krále Eduarda IV. má na korunu

    větší právo než Jindřich Tudor, který ji nezdědil,

    nýbrž dobyl.

    Neměla by o tom přemýšlet, protože teď seděl Jindřich

    jistě na trůnu a svatbou s nejstarší dcerou Eduarda

    IV. naplnil dohodu, že sjednotí dynastie Yorků

    a Lancasterů.

    V jakých dobách to žijeme! říkávala si královna

    matka často a snila o době své slávy, kdy ji vášnivý

    mladý král poprvé spatřil v lese Whittlebury a pronásledoval

    ji tak zaníceně, že ji pozvedl z poníženého

    postavení a učinil z ní královnu.

    Dokud žil, byla jako anglická královna v bezpečí

    a její rodina díky ní vzkvétala. Bohužel však ve věku

    čtyřiačtyřiceti let náhle zemřel, ačkoli se až do té doby

    těšil téměř dokonalému zdraví. Potom dopadla největší

    rána ze všech – šokující prohlášení, že Eduard

    byl ženatý s Eleanor Butlerovou, která v době, kdy si

    vzal Alžbětu, stále ještě žila – a tudíž Alžbětino manželství

    žádným manželstvím nebylo a všechny její děti

    jsou nelegitimní.

    Kde teď jsou její milovaní synové – malý Eduard,

    který se nakrátko stal Eduardem V., a jeho bratr, vévoda

    z Yorku? Jako by se po nich slehla zem. Kolo-

    valy klepy, že je jejich strýc Richard III. nechal

    v Toweru zavraždit. Ale proč by to považoval za nutné?

    Sdělil světu, že jsou nelegitimní. Kvůli čemu by

    je tedy zabíjel? Ať se však jejím drahouškům stalo

    cokoli, pro ni byli navždy ztraceni. Hluboce kvůli

    nim truchlila, protože ačkoli byla marnivá a sobecká

    žena, byla zároveň dobrá matka a všechny své děti

    vroucně milovala. Vzpomínala na dlouhé bezútěšné

    dny a chladné bezesné noci ve westminsterském svatostánku,

    kdy den za dnem netušila, co se jí a její rodině

    stane.

    Později se k ní Richard zachoval poměrně vlídně.

    Dokonce kolovaly klepy o tom, že by se oženil s mladou

    Alžbětou. Samozřejmě to nebylo míněno vážně.

    Jak by si mohl strýc vzít vlastní neteř? Přesto byla

    mladá Alžběta předurčena k tomu, aby se stala spasitelkou

    svého rodu, poněvadž teď se s ní oženil Jindřich,

    nový král. To znamenalo, že ji nepovažuje za

    nelegitimní… a přece by v tom případě nebyli nelegitimní

    ani mladí princové… a pokud stále žijí, jaké by

    měl Jindřich právo na trůn?

    Bylo to příliš složité a děsivé, než aby se tím trápila.

    Musela se přenést přes minulost a říct si: Zatím žijeme

    a jsme v takovém bezpečí, v jakém může v tomto

    neustále se měnícím světě někdo být. Moje dcera je

    anglickou královnou. O chlapce jsem navždy přišla.

    Možná je skutečně Richard v Toweru zavraždil, jak říkaly

    některé klepy, a přesto nechápala, proč by to dělal,

    pokud byli prohlášeni za nelegitimní.

    Nyní však spěli k lepším časům. Na minulost musela

    zapomenout.

    Pokud se brzy narodí chlapec, lidé budou spokojení.

    Přijmou novou dynastii Tudorovců a dítě jako živý

    článek spojí rody Yorků a Lancasterů a navždy vyřeší

    jejich spory.

    Proto bylo nanejvýš důležité postarat se o mladou

    královnu a přivést na svět důležitého prince. Ještě měsíc

    a únavné čekání skončí.

    Do místnosti vtrhla Cecílie. Královna matka se

    chystala dceru pokárat, aby nezapomínala, že je nejen

    sestrou vládnoucí královny, ale také dcerou slavného

    krále Eduarda, kterého poddaní stále tak hluboce

    oplakávali…

    Tohle však nebyla vhodná chvíle na kázání o nevhodném

    chování. Cecílie sotva popadala dech.

    „Paní… pojďte rychle… jde o mou sestru. Má bolesti.“

    Královnu matku ochromil strach.

    „Ne… to nemůže být pravda…“

    Co nejrychleji vyběhla z pokoje a zamířila do dceřiny

    komnaty.

    Jediný pohled na Alžbětu jí stačil. „Pošlete pro porodní

    bábu!“ vykřikla.

    Potom s pomocí svých žen přemístila královnu do

    místnosti, která již byla naštěstí pro porod připravena.

  • Autor: Plaidy, Jean
    Překladatel: Zvěřinová, Zdeňka
    Název: Nejistá koruna
    Původní název: To hold the Crown
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-535-3
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 392
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 15.8.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.