Autoři

Série

Hvězda Lancasterů

od
Plaidy, Jean
  • Po Richardově porážce a smrti se Henry Bolingbroke nechal korunovat (Jindřich IV.). Ale trpěl vážnou chorobou a byl obklopen nepřáteli - Welšany, Skoty i příznivci bývalého krále, a země byla neustále ohrožována povstáními. Dvoru dominoval jeho nejstarší syn Harry z Monmouthu nedočkavě čekající na příležitost zmocnit se koruny a vedoucí skandální život. Pak se Harry stal králem Jindřichem V. a nastala zázračná změna, z mladíka vyrostl velký král a hrdina od Agincourtu, a ze starého prostopášníka neúnavný církevní reformátor.

  • Setkání v lese

    Na zelené louce stál krásný a poklidný klášter.

    Kousek od něj se tyčily šedé zdi hradu Pleshy,

    domova dívenky, která nyní seděla v klášteře u stolu

    nad rozevřenou učebnicí. Jaký je tady klid, myslela

    si. Zdejší mírumilovná atmosféra jí připadala velice

    uklidňující, o to víc, že na hradě začala pociťovat jisté

    napětí.

    Marie se odmalička trochu bála své starší sestry

    Eleanor a Eleanořina manžela možná ještě víc. Samozřejmě

    to byl velice vlivný muž a Eleanor byla hrdá,

    že je jeho manželkou. Ustavičně mladší sestře připomínala,

    že její děti budou královského rodu, protože

    Tomáš je králův syn.

    Byla to pravda. Tomáš z Woodstocku, jak ho lidé

    nazývali kvůli místu, kde se narodil, byl ve skutečnosti

    hrabětem z Buckinghamu a nejmladším synem

    krále Eduarda III. a královny Philippy. Marie si vzpomínala,

    když se s Eleanor brali. Tehdy byl ještě naživu

    jejich otec a na hradě vládlo obrovské veselí, protože

    to byl pro jejich rod vynikající svazek. Ačkoli

    byl Humphrey de Bohun velice zámožný – kromě

    Pleshy vlastnil i hrady Monmouth a Leicester a velký

    obytný dům v Londýně – a třebaže s tím sňatkem souhlasila

    královská rodina jen kvůli jeho obrovskému

    bohatství, de Bohunovi si dobře uvědomovali, jaká je

    to pro ně čest.

    Pak se všechno změnilo, protože otec zemřel, a poněvadž

    nezanechal mužského potomka, mělo se jeho

    obrovské jmění rozdělit mezi dvě dcery. Tak se Eleanor,

    manželka Tomáše z královského rodu, a desetiletá

    Marie staly nejbohatšími dědičkami v Anglii.

    Eleanor z toho měla radost a Tomáš taky, třebaže

    Marie nechápala jejich vzrušení. Co se tím pro ně

    změní? Už předtím byli velice bohatí. Co víc ještě můžou

    chtít?

    Když se na to zeptala, Eleanor ji příkře okřikla, ať

    není hloupá, a tak Marie zmlkla. Odmalička si dobře

    uvědomovala Eleanořinu nadřazenost, kterou jí starší

    sestra vždy dávala najevo, dokonce i před otcovou

    smrtí. Je mnohem starší, poukazovala, kdežto Marie je

    teprve dítě. Musí dělat, co jí ti zkušenější řeknou, což

    přirozeně znamenalo její starší sestru.

    Jak seděla mezi tichými zdmi kláštera a před ní ležely

    opomenuté knihy, přemýšlela o všem, co se stalo

    od otcovy smrti, i o postoji, jaký k ní Eleanor a její

    manžel zaujali. Skoro se zdálo, jako by se k něčemu

    chystali.

    To pomyšlení v ní vyvolalo mírný neklid a Marie

    si víc než kdy jindy uvědomila, jak je příjemné být

    v klášteře mezi laskavými jeptiškami. Každou chvíli

    jedna z nich vejde a podívá se na její hotové úkoly.

    Když budou dobré, moc toho nenamluví, protože se to

    předpokládalo. Kdyby byly nedbalé nebo prozrazovaly

    neznalost vyučovaného předmětu, jemně by Marii

    pokárala, což by ji kupodivu ranilo víc než hněv či

    opovržení.

    Marie měla ráda jeptišky i klášter a tamější atmosféra

    ji fascinovala. Abatyše jí vyprávěla, že klarisky žijí

    jen proto, aby sloužily druhým. Pohybovaly se po

    klášteře jako šedé mlčenlivé přízraky, protože pokud si

    přály jedna s druhou promluvit, musely k tomu nejprve

    získat svolení od abatyše.

    Často je srovnávala s těmi, kteří žili v jejím domově

    na hradě. Eleanor milovala přepych a Tomáš taky. Byl

    na něj odmalička zvyklý, protože otcův dvůr byl velice

    nákladný a říkalo se, že dvůr krále Richarda je ještě

    elegantnější. Přesto zde v klášteře spaly klarisky na

    tvrdých lůžkách, odpíraly si jídlo, braly si jen to, co

    nutně potřebovaly k práci, a Marie často přemýšlela

    o tom, jak velké jsou v životech lidí rozdíly.

    Eleanor zbožňovala skvostné oblečení a švadleny jí

    neustále šily nové. Hodiny diskutovala o tom, které

    dva odstíny k sobě ladí, protože všechny její šaty byly

    nyní podle módy dvoubarevné. Měla nádherné pláštěnky

    často zdobené drahokamy. Splývavé rukávy byly

    čím dál tím delší a ráda si zakrývala vlasy – které

    byly rovné a nijak zvlášť husté – složitě zdobenými čelenkami.

    Marie často myslela na to, co by jeptišky dokázaly

    udělat s penězi, které její sestra tak rozmařile utrácí na

    vlastní zkrášlení. Myslela na jeptišky v šedých beztvarých

    hábitech převázaných v pase na čtyři uzly, které

    vyjadřovaly čtyři sliby. Přirovnávala jejich vážnost

    k sestřině neutuchající činorodosti a měla jasno v tom,

    který život považuje za uspokojivější.

    Tentokrát za ní nepřišla jedna z jeptišek, ale sama

    abatyše. Marie, přemožená úctou, cítila, že taková návštěva

    musí mít nějaký význam.

    „Pro dnešek ses už všechno naučila, dítě,“ promluvila

    abatyše. Pohlédla na knihy a potom upřela pronikavé

    oči na dívku.

    Je krásná, pomyslela si. Pokud jde o pěkný zevnějšek,

    zdědila po předcích víc než svůj podíl. Bohunovi

    byli léta patrony kláštera, takže bylo přirozené, že se

    jejich dceři dostává vychování právě tam. Mnohé děti

    vysokého postavení na tom byly stejně a řádové sestry

    to musely přivítat. Urozené rodiny byly jejich životní

    nutnost. Kláštery potřebovaly mecenášství těch, kteří

    se často domnívali, že odčiní své hříchy tím, že obdarují

    nějaký svatostánek a budou ho během života podporovat.

    Bylo ironií, že taková místa byla z velké části

    závislá na hříšnících, a čím větších hříchů se dopustili,

    tím štědřejší byly pravděpodobně dary.

    Nyní byla abatyše zodpovědná za vzdělání této mladé

    dívky a současně věděla, že ji tam ctižádostivý Tomáš

    zWoodstocku a jeho stejně ctižádostivá manželka

    poslali za jistým účelem.

    Klášteru by prospělo, kdyby dosáhli cíle, ale abatyše

    si přála pro dívku to nejlepší. Marie s tmavými vlasy,

    něžnýma laníma očima, obličejem tvarovaným do srdce

    a jemnými rysy projevovala veškeré známky toho,

    že z ní vyroste kráska. Měla jemnou, ale energickou

    a nezdolnou povahu a abatyše si zkrátka nebyla jistá.

    Domnívala se, že je dívenka zatím moc malá, aby se

    rozhodla.

    „Je krásný den,“ prohlásila živě. „Pojďme se na chvíli

    projít do zahrady.“

    Bylo to zvláštní. Abatyše s ní ještě nikdy nešla do

    zahrady, ale poněvadž se Marie v klášteře mimo jiné

    naučila na nic se nevyptávat, okamžitě zavřela knihy

    a vstala.

    Kráčela za abatyší po kamenné chodbě. Cestou potkávaly

    mlčenlivé, tiše našlapující jeptišky. Na zahradě,

    kde rostla zelenina a bylinky, pracovaly tři. Ani nezvedly

    hlavu. V pekárně, prádelně i v místnostech, kde

    z bylinek vyráběly léky pro chudé, to bylo stejné.

    „Vidíš, dítě,“ pravila abatyše, „že tady pracujeme

    pro druhé. Naším životním posláním je sloužit bohu

    skrze jeho nešťastné děti.“

    „Ano, matko představená, dlouho si to uvědomuji.“

    „A myslíš si, že je to hodnotné poslání?“

    „Ano, paní. Myslím.“

    „Někteří možná učinili svůj slib příliš brzy a později

    toho litovali. Svět je lákavé místo, dítě.“

    „Je plné špatnosti, paní.“

    „Co ty víš o špatnosti? Pověz mi to.“

    Marie mlčela a abatyše se usmála.

    „Neznáš svět jinak než z doslechu. Ale viděla jsi něco

    z toho, jaký život vedou jeptišky. Myslíš si, že je

    dobrý?“

    „Ach ano, paní.“

    Chvíli kráčely mlčky a potom se abatyše zeptala:

    „Kolik je ti let?“

    „Deset.“

    „To je přílišné mládí, abys učinila rozhodnutí, které

    ovlivní celý tvůj život.“

    „Jaké rozhodnutí, paní?“

    „Náš pan hrabě říkal, že kdyby ses k nám chtěla připojit,

    nestál by ti v cestě.“

    „Připojit se… k vám?“

    „Stát se jednou z nás. Co myslíš, Marie?“

    Dívka mlčela. Žít jako jeptiška! Pracovat pro chudé!

    Mluvit, jen když k tomu dostane svolení! Nevěděla, co

    na to má říct. Kdykoli vešla do klidného kláštera, měla

    pocit, že ji obklopuje štěstí. Navíc Eleanor mluvila

    o tom, že si připadá bezcitná, a Marie si uvědomovala

    třenice na hradě Pleshy. Švagr se často kvůli něčemu

    zlobil. On a její sestra ustavičně mluvili o nějaké křivdě

    a ujišťovali se, že přijde den, kdy dosáhnou odplaty.

    Vyvolávalo to v ní neklid, a proto ráda odjela. Ale žít

    tady navždy… nikdy nepoznat, jak to na světě skutečně

    chodí…

    „Drahé dítě, netvař se tak vyděšeně,“ uklidňovala ji

    abatyše. „Uplynou léta, než padne nějaké rozhodnutí.

    Také s tím samozřejmě bude muset souhlasit tvůj poručník,

    vévoda z Lancasteru. Možná se jeho plány budou

    lišit od plánů tvého švagra a sestry. Ale především

    záleží na tom, co si přeješ ty sama, protože nechceme,

    abys tu byla proti své vůli. Záleží jen na tobě, pamatuj

    si to. Protože se však mluví o tom, že by to pro tebe

    byla vhodná volba, chtěla jsem ti to povědět, aby sis

    nás a našich způsobů víc všímala. Podle mne není nikdy

    příliš brzy myslet na tyto záležitosti.“

    „Děkuji vám, paní. Promyslím si to.“

    „To je dobře. Domnívám se, že ve stájích čeká tvůj

    podkoní, aby tě odvezl na hrad Pleshy.“

    Abatyše se vrátila do kláštera a Marie zamířila ke

    stájím, kde byl pro ni připravený kůň. ………………………

  • Autor: Plaidy, Jean
    Překladatel: Zvěřinová, Zdeňka
    Název: Hvězda Lancasterů
    Původní název: The Star of Lancaster
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-295-6
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 360
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 21.4.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.