Žánry
Autoři
Série
Epitaf pro tři ženy
od Jindřich VI. byl mladým králem obklopeným ctižádostivými lidmi. Tři ženy, které vstoupily do jeho života, hluboce a trvale ovlivnily i celou historii. Jindřichova matka, Kateřina z Valois, se zamilovala do Owena Tudora a společně založili tudorovskou dynastii. Johanka z Arku, selská dívka, která za svou zem obětovala život, pronásledovala Jindřicha až do jeho smrti. A až příliš ctižádostivá Eleanor z Gloucesteru svými intrikami ohrozila život mladého krále a draze za své činy zaplatila…
KATEŘINA Z VALOIS
Waleský panoš
Zprávu o králově smrti přinesl Kateřině její švagr.
Nemohla tomu uvěřit. Jindřich, mocný dobyvatel,
milenec, manžel a otec jejího dítěte!
Pochybovačně na něj hleděla a vrtěla hlavou. „Ne,“
vykřikla. „To není pravda!“
Jan, vévoda z Bedfordu, který bratra Jindřicha miloval,
odjakživa tvrdil, že si mu přeje sloužit tělem i duší,
a také to svými skutky dokázal, ji smutně pozoroval.
„V poslední chvíli na vás myslel,“ sdělil jí. „Chtěl,
abych vás utěšil. Věděl, jak vás ta zpráva zasáhne.“
Dál na něj upírala nevěřícné oči.
„Byl trochu nemocný,“ zašeptala, „ale smrt? Ach
ne… to ne.“
„Měl odpočívat. Přesto trval na tom, že pojede na
pomoc burgundskému vévodovi.“
Oči jí potemněly vztekem, který krátce převážil nad
zármutkem. Celý její život byl zastíněn sporem mezi
Burgundskem a Orléansem. A teď bylo opět na vině
Burgundsko.
„Oba jsme ho dobře znali,“ pokračoval vévoda. „Jakmile
se vedla nějaká bitva, nedokázal si odpočinout.“
„Anglie… Francie…,“ zašeptala. „Můj syn… Co
teď budeme dělat?“
Vévoda jí položil ruce na ramena, přitáhl ji k sobě
a zlehka ji políbil na čelo.
„To musí rozhodnout Bůh,“ pravil.
Protože věděl, že jinak už ji utěšit nemůže, zavolal
si k sobě jednu její dvorní dámu.
„Nechte ji truchlit,“ vyzval ji, „ale buďte připravené.
Bude hrozné, až si uvědomí, v jaké je situaci.“
* * *
Zdánlivě neporazitelný Jindřich, jehož pouhé jméno
přemohlo Francouze hrůzou, byl tedy mrtvý. Jakmile
nastoupil na trůn, skončil se zhýralým životem a věnoval
se boji za francouzskou korunu. Byl vysoký, hezký,
energický, a přesto něžný. Když ho však zachvátil
vztek, lidé ho přirovnávali ke lvovi. Odmítal si připustit
porážku, a když na něj vojáci vzpomínali, vždy
mysleli na slavnou bitvu u Azincourtu. Vedl do ní své
vojáky se zápalem a sebedůvěrou dobyvatele, takže se
jeho malá armáda oslabená nemocí postavila francouzskému
vojsku a jednoznačně vyhrála. Byla to víc
než vítězná bitva, protože mohla znamenat konec války,
která se vlekla od doby, kdy Eduard III. usoudil, že
má nárok na francouzský trůn.
A právě když se slavný válečník Jindřich chystal
převzít plody svého úsilí, ulehl na lůžko a zemřel.
Kateřina se musela ptát: Co teď?
Bylo jí jednadvacet. Byla poměrně mladá, ale nešťastné
dětství ji do jisté míry připravilo na další pohromy.
Devítiměsíční chlapec byl na anglickém hradě Windsor
v péči chův a pod dohledem Jindřichova bratra
Humphreyho, vévody z Gloucesteru. Hošík – po otci
Jindřich – byl nejdůležitějším dítětem v Anglii, protože
se po náhlé otcově smrti stal anglickým králem.
Nyní, když si Kateřina zvykla na to, že Jindřich
zemřel, trochu se uklidnila. Švagr Jan jí už poradí, co
má dělat, a ona mu bude věřit jako Jindřichovi.
Odjela na hrad Vincennes. Jakmile spatřila mrtvé
manželovo tělo, rozvaha ji opustila a poprvé od chvíle,
kdy se tu zprávu dozvěděla, se rozplakala. Jako by si
konečně uvědomila, co Jindřichova smrt znamená.
Byla zdrcená a bála se budoucnosti.
Mnozí si s ní přáli mluvit. Tvrdili, že se musí jeho
tělo co nejdřív převézt do Anglie a nemělo by se s tím
otálet.
Vévoda z Bedfordu však přikázal, aby v každém
směru ctili její přání, a Kateřina chtěla zůstat nějakou
dobu sama, aby mohla přemýšlet. Nechala si osedlat
koně – a vyhledala samotu, kterou jí nabízely okolní
lesy.
Zamířila do Bois de Vincennes a družina ji ve zdvořilé
vzdálenosti doprovázela. Když sesedla, přispěchal
k ní panoš, aby jí podržel koně. Pohlédla na něj. Byl
mladý, zhruba v jejím věku, vysoký a tmavovlasý. Měl
zajímavý obličej.
„Chvíli se tu zdržím,“ poznamenala. „V tuto roční
dobu je les nádherný, nemyslíte?“
„Ano, paní,“ přisvědčil. Nepoznávala jeho přízvuk,
ale na druhou stranu nebyla v angličtině tak zběhlá,
jak by si přála. Znovu si připomněla, jak se Jindřich
občas smál její výslovnosti. „Musím se zdokonalit,“
říkala mu ostýchavě. „Ne,“ namítal. „Líbí se mi to,
Kate. Nechci, aby ses měnila. Zůstaň mou francouzskou
Kate.“
Napadlo ji, jestli na něj bude vzpomínat celý život.
„Začíná se hlásit podzim,“ dodala.
„Máte pravdu, paní,“ souhlasil panoš.
„Je smutné, když léto končí. Listí už mění barvu.
Brzy zůstanou větve holé.“
Zachvátil ji smutek. Stejně jako můj život, pomyslela
si. Je pryč. Léto skončilo, přichází zima. Potom
se zadívala na panoše. Byl velice mladý – v rozpuku mládí.
„Kolik vám je?“ zeptala se bez rozmyslu.
Vypadal překvapeně, jako by přemýšlel, proč královnu
zajímá jeho věk.
Pohotově však odpověděl: „Bude mi jednadvacet.“
Usmála se. Ještě před chvílí přemýšlela o tom, že
je mladý a má život před sebou, a to mu bylo stejně
jako jí.
Připadalo jí to jako zjevení. Jindřich zemřel, ale ona
žije a je mladá. Je krásná, sice vdova po Jindřichu Dobyvateli,
ale také matka anglického Jindřicha VI. Hodně
jí toho zbylo. Musí se starat o dítě. Leží před ní celý
život. V minulosti přežila obrovská nebezpečí, takže
to v případě nutnosti udělá znovu.
Na chvíli přestala být smutná a zářivě se na mladíka
usmála.
„Vrátím se na hrad,“ pravila. „Čeká mě spousta
práce.“
Poslušně jí pomohl nasednout zpátky na koně.
„Děkuji vám,“ řekla a upřeně se na něj zadívala.
„Máte nezvyklou výslovnost,“ pokračovala kostrbatou
angličtinou. „Asi byste mohl říct totéž o mně.“
Nevěděl, co na to má odpovědět, a Kateřina se znovu
usmála.
„Odkud jste?“ zeptala se. „Z jaké země pocházíte?“
„ZWalesu, paní,“ odvětil.
„Wales. Ach ano, slyšela jsem krále mluvit o Walesu.
Jak se jmenujete?“
„Owen Tudor, paní.“
„Owen Tudor,“ opakovala. „Děkuji vám, Owene
Tudore. Vedete si dobře.“
Zamyšleně odjela zpátky na hrad. Vrátila se jí naděje.
Připadalo jí podivné, že se tak stalo během krátkého
rozhovoru s waleským panošem.
Autor: | Plaidy, Jean |
Překladatel: | Zvěřinová, Zdeňka |
Název: | Epitaf pro tři ženy |
Původní název: | Epitaph for Three Women |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-318-2 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 376 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 30.6.2010 |